Verze z 22. 3. 2023, 17:02, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HERCOGOVÁ Jitka 3.5.1934-26.5.1990

Z Personal
Jitka HERCOGOVÁ
Narození 3.5.1934
Místo narození Praha
Úmrtí 26.5.1990
Místo úmrtí Praha
Povolání 5- Paleontolog
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 504
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143580

HERCOGOVÁ, Jitka, * 3. 5. 1934 Praha, † 26. 5. 1990 Praha, mikropaleontoložka

Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze 2 vystudovala na Geologicko-geografické (nyní Přírodovědecké) fakultě UK mikropaleontologii, 1956 absolvovala prací o foraminiferách svrchního turonu z okolí Teplic (prom. geoložka). Celý život pracovala v Ústředním ústavu geologickém (ÚÚG) v Praze. Zakládala mikrobiostratigrafický výzkum křídového útvaru. V rámci geologického výzkumu zpracovávala zejména materiál z vrtů v české křídové pánvi. Zabývala se taxonomií, morfologií a fylogenezí svrchnokřídových bentózních foraminifer (dírkovci). Popsala řadu nových druhů a přispěla ke zpřesnění biostratigrafických hranic v české křídové pánvi. Obhájila kandidátskou práci o foraminiferách křídového stupně cenomanu v Českém masívu (1971 CSc.). Autorsky se podílela na syntézách Geologie české křídové pánve a jejího podloží (M. Malkovský et al., 1974) a Geologie severočeské hnědouhelné pánve a jejího okolí (tíž, 1985). Spolupracovala s kvartérními geology při výzkumu reliktů svrchní křídy v Českém krasu, které prokázaly správnost předpokladu O. Kodyma z roku 1922, že transgrese svrchnokřídového moře pronikla od severu na jih až k pohoří Brdy. H. též okolo 1980 zpracovávala foraminifera ze svrchní křídy z Tuniska a s německými mikropaleontology se podílela na řešení metodických otázek výzkumu foraminifer. 1989 obdržela Medaili Cyrila Purkyně. Rozpracovanou doktorskou disertaci již nedokončila.

Byla dvakrát vdaná, poprvé za kolegu Františka Hercoga (1934 až 2008). Druhým manželem byl geolog Vlastimil Müller (1935–2011), dlouholetý náměstek ředitele ÚÚG. Z tohoto svazku se narodil syn Jiří.

D: Výsledky mikrobiostratigrafického výzkumu coniaku a ostatních oddílů svrchní křídy severozápadních Čech, in: Věstník Ústředního ústavu geologického 36, 1961, č. 5, s. 389–391; Foraminifera from the Cenomanian of the Bohemian Massif, in: Sborník geologických věd. Paleontologie 16, 1974, s. 69–103; The foraminifera. Their significance for the stratigraphy of the Cretaceous of Bohemia, in: Annales des Mines et de la Géologie (Tunis), 28, 1977, s. 401–443; Stratigraphie, Lithologie und Paläontologie der Kreide im Elbe-Faziesgebiet, in: Sborník geologických věd. Geologie 36, V. Klein et al., (eds.), 1982, s. 27–92; Die Gattung Gaudryina in der Kreide der Böhmischen Masse, in: Sborník geologických věd. Paleontologie 26, 1984, s. 83–138; The genus Frondicularia in the Cretaceous of the Bohemian Massiv, in: tamtéž 27, 1985, s. 113–161; Druhé „chronologické paradoxon“ v Kruhovém lomu u Srbska, in: Československý kras 12, 1986, s. 59–62 (s J. Kovandou); Santonský xenolit na Vinařické hoře u Kladna, in: Zprávy o geologických výzkumech v roce 1985, 1988, s. 53–55; Nález středního turonu u Tetína, in: tamtéž, s. 55–57 (s J. Kovandou).

L: J. Pražák – J. Valečka, In memoriam RNDr. J. H., CSc., in: Věstník Ústředního ústavu geologického 66, 1991, č. 1, s. 63–64; J. Valečka, Za RNDr. J. H., CSc., in: Zpravodaj (Ústřední ústav geologický) 1990, č. 4, nestr.; Z. Kukal, Geologové České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 42.

Pavel Vlašímský