Biografický slovník
HERDEN Jaroslav 21.1.1931-1.2.2010
| Jaroslav HERDEN | |
 | |
| Narození | 21.1.1931 |
|---|---|
| Místo narození | Rychnov nad Kněžnou |
| Úmrtí | 1.2.2010 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
77- Hudební skladatel 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 508 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=140614 |
HERDEN, Jaroslav, * 21. 1. 1931 Rychnov nad Kněžnou, † 1. 2. 2010 Praha, hudební pedagog, skladatel
Syn bankovního úředníka Jaroslava H. a jeho ženy Františky. Vztah k hudbě získával již v rodinném prostředí. Od dětství hrál na housle a klavír. Absolvoval reálné gymnázium v rodišti, už tehdy se pokoušel komponovat, studium učitelství hudební výchovy pro 9.–11. ročník středních škol zakončil v Praze 1953. Současně soukromě studoval kompozici u Karla Háby. Nastoupil na střední školu v Kralupech nad Vltavou, 1958 odešel na střední pedagogickou školu v Brandýse nad Labem (od 1960 Pedagogický institut). Od 1964 do závěru života působil na Pedagogické fakultě UK v Praze (PaedDr. 1982). 1988 se habilitoval pro obor didaktika hudební výchovy. 1990 byl jmenován vedoucím katedry hudební výchovy, kterou jako schopný organizátor pozdvihl na vysokou úroveň (mj. prosadil výuku populární hudby, zajistil kvalitní externí pedagogy, moderní nástrojové vybavení, otevření doktorandského studia). 1997 byl jmenován profesorem; katedru vedl do 2001. V rámci Týnské školy a ve spolupráci s fakultou 1991 inicioval založení bakalářského studia sbormistrovství chrámové hudby. Od 1992 v jeho rámci vyučoval harmonii a základy kontrapunktu, od 2005 též externě přednášel harmonii na Pražské konzervatoři.
K významným H. aktivitám, v nichž vedle své specializace na problematiku hudby pro děti uplatnil i pedagogický talent, se řadila práce pro Československý (resp. Český) rozhlas, s nímž spolupracoval od studentských let jako korepetitor rozhlasového souboru. 1958–90 v něm pracoval jako externista, autor a průvodce rozhlasových pořadů pro děti a mládež. Připravil více než tři sta pořadů pro školní vysílání věnovaných poznání reprezentativních hudebních děl českých a světových skladatelů a umění významných reprodukčních umělců. Byl autorem metodických listů pro výchovné koncerty FOK, řadu let stál v čele Společnosti pro hudební výchovu při České hudební společnosti ad. V Rychnově nad Kněžnou 1991–2005 organizoval pro středoškolské učitele Letní školu hudební výchovy, vedl řadu doškolovacích seminářů a konferencí.
H. se řadil k nejvýraznějším osobnostem české hudební pedagogiky, zároveň byl sám aktivním hudebníkem, propagátorem elektroakustických nástrojů, skladatelem a upravovatelem vokální a instrumentální hudby především pro mládež. Od 2010 předává Společnost pro hudební výchovu České republiky Cenu Jaroslava Herdena za dlouhodobou pedagogickou a uměleckou činnost a odbornou propagaci hudební výchovy.
D: výběr: hudební: O větru a dešti. Dětské sbory s průvodem klavíru, 1976; Až půjdu vandrem s mošnou. Tři kratochvíle pro smíšený sbor na texty Václava Fischera, 1985; Teče voda studená. Dívčí trojhlas s doprovodem klavíru, 2010. Didaktické: Hudba pro děti 1–2, 1978, 1979; Rozhlas–učitel–žák. Hudební vysílání Čs. rozhlasu pro školy v teorii i praxi, 1979; Rozbor skladeb. Čítanka příkladů, 1989; Hudba pro děti, 1992; My pozor dáme a posloucháme, 1994; My pozor dáme a nejen posloucháme, 1997; Elektronické klávesové nástroje v hudební výchově, 2003; Hudební hodinky pro táty a maminky, 2004.
L: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem díla a další literaturou, stav k 19. 1. 2009); nekrolog, in: Hudební rozhledy 63, 2010, č. 4, s. 34; Stavitel katedrály zvané Hudba, in: Hudební výchova 18, 2010, č. 2, s. 19–21; P. Tetourová, Hudební pedagog J. H., 2014 (magisterská diplomová práce, PaedF UK, Praha; se soupisem díla a literaturou).
Marie Makariusová
