Biografický slovník
HERGESEL František 8.3.1857-25.1.1929: Porovnání verzí
(HERGESEL_František_ml._8.3.1857-25.1.1929) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = František | + | | jméno = František HERGESEL |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.3.1857 | | datum narození = 8.3.1857 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 25.1.1929 | | datum úmrtí = 25.1.1929 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 510 |
| + | }} | ||
| + | '''HERGESEL, František''' ''(též Hergesell), * 8. 3. 1857 Praha, † 25. 1. 1929 Praha, sochař, restaurátor, malíř'' | ||
| + | |||
| + | Syn sochaře a kameníka '''Františka H. st.''' (* 12. 10. 1823 Oldřichov na Hranicích /č. o. Hrádek nad Nisou/, † 11. 10. 1866 | ||
| + | Praha) a Marie Opitzové z Mostu. Otec byl (podle P. Tomana) asistentem sochařů Josefa Maxe | ||
| + | (spolupracoval s ním na soše Studenta v pražském Klementinu) a Ferdinanda Pischelta. Od 1850 vlastnil kamenosochařský závod. Jeho tvorba, vycházející z poučení J. Maxe, byla strojeně akademická, bez osobitého vkladu. ''Ottův slovník naučný'' uvádí, že byl autorem zdařilých pomníků na hřbitově | ||
| + | v Praze-Olšanech. | ||
| + | |||
| + | Syn nepochybně získal první školení u otce, později navštěvoval vzornou školu budečskou a průmyslovou školu. 1875–81 | ||
| + | studoval malířství a sochařství na AVU v Praze v ateliéru Antonína Lhoty a Emanuela Roma. Byl dvakrát ženat, 1891 si vzal | ||
| + | Emilii Pecheovou, ovdověl a 1904 se podruhé oženil s Annou, | ||
| + | dcerou sochaře Antonína R. Königa ze Šumperka. Obě manželství zůstala bez potomků. H. se stal členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Měl společný ateliér s Antonínem Procházkou (rovněž žákem H. otce) v Praze na Vinohradech, | ||
| + | s nímž také některá díla realizoval. | ||
| + | |||
| + | Je řazen do Myslbekovy generace, vycházel z novorenesančního akademismu, ale později přešel k realistickému výrazu. Byl | ||
| + | autorem monumentálních soch, alegorických sousoší, tvořil | ||
| + | figurální reliéfy; pracoval pro banky a spořitelny, pro město Prahu a také pro církevní objednatele. Již 1882 vešel do povědomí návrhem na pomník bratranců Veverkových v Pardubicích, | ||
| + | kde v konkurzu získal druhé místo. V dalších dvou desetiletích | ||
| + | vytvořil řadu alegorických soch pro pražskou architekturu, zúčastnil se také mnohých soutěží. 1888 se přihlásil do soutěže | ||
| + | na výzdobu Národního muzea, z jeho pěti návrhů byly dva | ||
| + | realizovány (alegorie ''Numismatiky'' a ''Heraldiky''). 1890 obsadil | ||
| + | druhé místo v soutěži o kašnu před Rudolfinem (s Bohuslavem Schnirchem), 1901 se umístil na stejném místě v soutěži | ||
| + | na pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí. Uplatnil | ||
| + | se také jako restaurátor, pro Karlův most vytvořil kopii sochy | ||
| + | sv. Iva podle originálu Matyáše Bernarda Brauna. Jako restaurátor spolupracoval při instalaci Lapidária Národního muzea | ||
| + | na Výstavišti v Holešovicích, 1891–92 obnovoval mariánský | ||
| + | sloup v Poličce. H. a Procházkovo bronzové sousoší ''Chléb náš vezdejší'' (1891) získalo 1900 ocenění na světové výstavě v Paříži. Známé jsou také H. kresby a malby. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' F. H. st.: Kristus na hřbitově v Plzni; socha sv. Václava pro dr. Riegra do | ||
| + | Semil (obě nedat.); socha sv. Jana Nepomuckého, Nová Ves u Kolína, 1854; | ||
| + | socha Panny Marie na hřbitově v Plzni, 1859; pomník hraběte Bedřicha | ||
| + | Deyma v Nemyšli (nedat.). F. H. ml.: socha Jana Žižky v Čáslavi (s A. Procházkou); sochy andělů na kostele v Dobříši, vše 1881; osm alegorických | ||
| + | soch na radnici v Lounech (s týmž), 1887; alegorie Opatrnosti pro dvoranu | ||
| + | Městské spořitelny pražské, čp. 536/I, 1892–1894; alegorie Žatecka, Chebska a Plzeňska ve dvoraně Zemské banky v Praze, čp. 858/II, 1894–1896; | ||
| + | alegorie Historie na fasádě Muzea hlavního města Prahy, čp. 1554/II (směrem ke Karlínu), 1896–1898; dvě alegorické sochy do průčelí Lapidária na | ||
| + | Výstavišti v Praze-Holešovicích, 1908; alegorie Bankovnictví na atice Zemské banky v Praze, čp. 857/II, 1908–1910; socha sv. Prokopa pro chrám | ||
| + | sv. Ludmily v Praze-Vinohradech; pomník Václava Beneše Třebízského v Třebízi (s A. Procházkou), 1892; sochy kněžny Libuše a Přemysla Oráče pro | ||
| + | Krasoumnou jednotu, 1895. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' F. H., st.: OSN 11, s. 168; F. X. Harlas, Sochařství a stavitelství, 1911, s. 99; | ||
| + | Toman 1, s. 322; BL 1, s. 602. F. H. ml.: OSN 11, s. 168; OSND 2/2, s. 1092; | ||
| + | Z. Wirth, Antonín Wiehl a česká renesance, 1921; Thieme–Becker 16, s. 463; | ||
| + | Toman 1, s. 323; ÖBL 2, s. 282; BL 1, s. 602; NEČVU 1, s. 256; Umělecké | ||
| + | památky Prahy. Staré Město a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 124, 149, 353, | ||
| + | 546; Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad, R. Baťková (ed.), | ||
| + | 1998, s. 480–481, 651, 673; Allgemeines Künstler-Lexikon 72, Berlin–Boston 2012, s. 155–156; cs.wikipedia.org (stav k 20. 9. 2020). | ||
| + | |||
| + | Pavel Vlček | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1857]] | [[Kategorie:1857]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1929]] | [[Kategorie:1929]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 27. 2. 2023, 22:34
| František HERGESEL | |
 | |
| Narození | 8.3.1857 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 25.1.1929 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 510 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47266 |
HERGESEL, František (též Hergesell), * 8. 3. 1857 Praha, † 25. 1. 1929 Praha, sochař, restaurátor, malíř
Syn sochaře a kameníka Františka H. st. (* 12. 10. 1823 Oldřichov na Hranicích /č. o. Hrádek nad Nisou/, † 11. 10. 1866 Praha) a Marie Opitzové z Mostu. Otec byl (podle P. Tomana) asistentem sochařů Josefa Maxe (spolupracoval s ním na soše Studenta v pražském Klementinu) a Ferdinanda Pischelta. Od 1850 vlastnil kamenosochařský závod. Jeho tvorba, vycházející z poučení J. Maxe, byla strojeně akademická, bez osobitého vkladu. Ottův slovník naučný uvádí, že byl autorem zdařilých pomníků na hřbitově v Praze-Olšanech.
Syn nepochybně získal první školení u otce, později navštěvoval vzornou školu budečskou a průmyslovou školu. 1875–81 studoval malířství a sochařství na AVU v Praze v ateliéru Antonína Lhoty a Emanuela Roma. Byl dvakrát ženat, 1891 si vzal Emilii Pecheovou, ovdověl a 1904 se podruhé oženil s Annou, dcerou sochaře Antonína R. Königa ze Šumperka. Obě manželství zůstala bez potomků. H. se stal členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Měl společný ateliér s Antonínem Procházkou (rovněž žákem H. otce) v Praze na Vinohradech, s nímž také některá díla realizoval.
Je řazen do Myslbekovy generace, vycházel z novorenesančního akademismu, ale později přešel k realistickému výrazu. Byl autorem monumentálních soch, alegorických sousoší, tvořil figurální reliéfy; pracoval pro banky a spořitelny, pro město Prahu a také pro církevní objednatele. Již 1882 vešel do povědomí návrhem na pomník bratranců Veverkových v Pardubicích, kde v konkurzu získal druhé místo. V dalších dvou desetiletích vytvořil řadu alegorických soch pro pražskou architekturu, zúčastnil se také mnohých soutěží. 1888 se přihlásil do soutěže na výzdobu Národního muzea, z jeho pěti návrhů byly dva realizovány (alegorie Numismatiky a Heraldiky). 1890 obsadil druhé místo v soutěži o kašnu před Rudolfinem (s Bohuslavem Schnirchem), 1901 se umístil na stejném místě v soutěži na pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí. Uplatnil se také jako restaurátor, pro Karlův most vytvořil kopii sochy sv. Iva podle originálu Matyáše Bernarda Brauna. Jako restaurátor spolupracoval při instalaci Lapidária Národního muzea na Výstavišti v Holešovicích, 1891–92 obnovoval mariánský sloup v Poličce. H. a Procházkovo bronzové sousoší Chléb náš vezdejší (1891) získalo 1900 ocenění na světové výstavě v Paříži. Známé jsou také H. kresby a malby.
D: F. H. st.: Kristus na hřbitově v Plzni; socha sv. Václava pro dr. Riegra do Semil (obě nedat.); socha sv. Jana Nepomuckého, Nová Ves u Kolína, 1854; socha Panny Marie na hřbitově v Plzni, 1859; pomník hraběte Bedřicha Deyma v Nemyšli (nedat.). F. H. ml.: socha Jana Žižky v Čáslavi (s A. Procházkou); sochy andělů na kostele v Dobříši, vše 1881; osm alegorických soch na radnici v Lounech (s týmž), 1887; alegorie Opatrnosti pro dvoranu Městské spořitelny pražské, čp. 536/I, 1892–1894; alegorie Žatecka, Chebska a Plzeňska ve dvoraně Zemské banky v Praze, čp. 858/II, 1894–1896; alegorie Historie na fasádě Muzea hlavního města Prahy, čp. 1554/II (směrem ke Karlínu), 1896–1898; dvě alegorické sochy do průčelí Lapidária na Výstavišti v Praze-Holešovicích, 1908; alegorie Bankovnictví na atice Zemské banky v Praze, čp. 857/II, 1908–1910; socha sv. Prokopa pro chrám sv. Ludmily v Praze-Vinohradech; pomník Václava Beneše Třebízského v Třebízi (s A. Procházkou), 1892; sochy kněžny Libuše a Přemysla Oráče pro Krasoumnou jednotu, 1895.
L: F. H., st.: OSN 11, s. 168; F. X. Harlas, Sochařství a stavitelství, 1911, s. 99; Toman 1, s. 322; BL 1, s. 602. F. H. ml.: OSN 11, s. 168; OSND 2/2, s. 1092; Z. Wirth, Antonín Wiehl a česká renesance, 1921; Thieme–Becker 16, s. 463; Toman 1, s. 323; ÖBL 2, s. 282; BL 1, s. 602; NEČVU 1, s. 256; Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 124, 149, 353, 546; Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, s. 480–481, 651, 673; Allgemeines Künstler-Lexikon 72, Berlin–Boston 2012, s. 155–156; cs.wikipedia.org (stav k 20. 9. 2020).
Pavel Vlček
