StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERGET František Antonín Leonard 6.11.1741-1.10.1800

František Antonín Leonard HERGET
Narození	6.11.1741
Místo narození	Andělská Hora (u Karlových Varů)
Úmrtí	1.10.1800
Místo úmrtí	Praha
Povolání	28- Strojař nebo elektrotechnik 29- Stavař
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 510-511
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47264

HERGET, František Antonín Leonard (též Hergett, Franz Anton Leonhard), * 6. 11. 1741 Andělská Hora (u Karlových Varů), † 1. 10. 1800 Praha, architekt, geometr, kartograf, pedagog

Po absolvování gymnázia studoval v Praze 1763/64 teologii, poté přestoupil na filozofickou fakultu, kde se věnoval matematice a fyzice u Josefa Steplinga a Jana Tesánka. Současně navštěvoval přednášky Johanna Ferdinanda Schora na Stavovské inženýrské škole. Během Schorovy nemoci se stal jeho suplentem a po jeho smrti 1767 byl jmenován definitivním profesorem inženýrství. H. reformoval původní systém vyučování orientovaný především na vojenské stavitelství k stavitelství občanskému, pozemnímu a inženýrskému. Rozšířil studium o společenskovědní předměty (kameralistika, dějepis, genealogie, heraldika). Od 1775 začal vyučovat inženýrským vědám rovněž důstojníky a důstojnický dorost; pořádal technické kurzy pro umělce a řemeslníky. Kladl důraz na praktickou stránku výuky, využíval školní sbírku modelů a strojů, kterou systematicky rozšiřoval. Vybudoval také kvalitní technickou knihovnu. Kvůli zvyšujícímu se počtu posluchačů musela inženýrská škola hledat větší učební prostory, které 1777 získala v Klementinu, 1786 se přestěhovala do zrušeného Svatováclavského semináře v dnešní Husově ulici. 1787 byla přičleněna k filozofické fakultě a 1784 byl H. jmenován profesorem na nové katedře praktické matematiky. 1788 stanul v čele zemského stavebního ředitelství v Čechách jako vrchní stavební ředitel, musel proto omezit výuku (některé předměty převzal Josef Havle), na škole však zůstal až do smrti. K H. nejvýznamnějším žákům patřil František Josef Gerstner.

H. působil v navigační komisi zabývající se dalším splavněním Vltavy, od 1778 byl též členem Vlastenecko-hospodářské společnosti. Přestože lze předpokládat jeho účast na všech zakázkách státních institucí, H. architektonický podíl zřejmě nebyl velký. Vystupoval zpravidla jako expert pro technicky náročné stavby: takto řešil např. opravu Karlova mostu po velké povodni 1784 (uveden na cínové desce v základech nově postaveného pilíře), pracoval na systému kanalizace Prahy a zabýval se největším zeměměřičským úkolem, a to přípravou josefinského katastru (1785). Za jeho podpory došlo k opravě Nosticova divadla na Starém Městě pražském. Pouze nepřímo byl doložen při přestavbě někdejšího Ústavu šlechtičen na Dobytčím trhu (Karlově náměstí) pro nově založenou Všeobecnou nemocnici. 1785 opravoval střechy někdejšího servitského kláštera (čp. 450/II) na Novém Městě pražském. O dva roky později podepsal rozpočet k opravě astronomické věže v Klementinu (čp. 190/I), který byl však vyšší než konkurenční rozpočet Matěje Hummela. Dodnes je znám především prvním kvalitně kartograficky zpracovaným plánem Prahy (1791), který zachytil Prahu po sloučení čtyř pražských měst (Staré Město, Nové Město, Hradčany a Malá Strana) do jednoho administrativního celku (1784) a dále Josefov a Vyšehrad. Plán reflektoval urbanistické proměny města v josefínské době a bezprostředně před korunovací Leopolda II. na českého krále (1791). Uváděl názvy významnějších ulic a náměstí a poprvé také popisná čísla budov (zavedena 1770). Budovy typologicky barevně rozlišoval (císařské, duchovenské, židovské ad.).

H. se zasloužil také o generální mapu silnic, pošt a mýt v Čechách (1787). Provedl řadu zaměření zrušených klášterů, která fakticky vytvářeli jeho žáci a dnes mají dokumentační význam. Do povědomí Pražanů se ve své době negativně zapsal iniciativou, jež vedla ke zbourání Betlémské kaple. 1787–88 se podle H. projektu uskutečnila adaptace Ústavu šlechtičen čp. 2/IV na Pražském hradě. Jeho návrhy na opravu bývalé kanonie augustiniánů-kanovníků čp. 453/II na Karlově se uskutečnily s určitými korekcemi vzápětí (rozpočet 1789). Byl rovněž autorem adaptačního projektu na přeměnu někdejšího premonstrátského Norbertina (na místě dnešního čp. 655/I, Staré Město) na Novoměstský ústav šlechtičen (po 1792). Na Malé Straně si 1780 koupil pozemek čp. 101 a 102/III s obytným domem a vybudoval na něm do 1781 (Hergetovu) cihelnu, která získala privilegia někdejší královské cihelny. 1788 se stal vrchním stavebním ředitelem v Čechách a v této funkci měl na starosti všechny státní stavby prováděné v následujících dvanácti letech.

Dvakrát se oženil. V manželství s Annou Marií Manětínskou z Klatov se kromě dvojčat narodil syn Josef Leonard H. (* 20. 8. 1772 Praha, † 1849), později guberniální rada povýšený do šlechtického stavu. S druhou manželkou Terezií Trauschikovou z Nového Boru měl sedm dětí; po H. smrti se Terezie znovu provdala za stavitele Josefa Zobela (1746–1814) a syn Antonín Leonard H. (* 1789) se 1816 oženil se Zobelovou dcerou Vilemínou (* 1791). Potomci rodiny se v 19. a 20. století uplatnili ve výrobě stavebních hmot. H. získal čestný doktorát na pražské univerzitě a pražská obec mu propůjčila čestné měšťanství. Vlastnil usedlost Slovanku v Praze-Hlubočepech, z níž vybudoval rodové sídlo. Pochován byl na (dnes zaniklém) hřbitově na Zlíchově (nedaleko kostelíka sv. Filipa a Jakuba).

D: Plan aller im Königreich Böhmen neu projectierten Haupt-Commercial-Strassen, 1787; rukopisné plány Prahy, 1791, Variante A: Grundris der kay. könig. Haupt Stadt Prag im Königreich Böheim unter gloreicher Regierung S.ner Mayestaet Leopolds des II…. Var. B: Plan der k. k. Hauptstadt Prag im Königr. Böheim unter gloreicher Regierung Sr. Majestät Leopolds des Zweiten… Var. C: Grund-Risz der kai. könig. Haupt Stadt Prag, im Königreich Böhmen unter gloreicher Regierung Seiner Majestaet, Leopolds des II…

L: Dlabač 1, sl. 613; J. Soukup, Zpráva o rekonstrukci mostu Karlova, in: Zprávy SAI 26, 1892, 74n.; OSN 11, s. 168; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 86–97; V. Zákrejs, Mapa Prahy z konce 18. století, in: ČSPSČ 15, 1907, s. 56; A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 28, 1916, s. 41, 98–99, 101; 29, 1917, s. 65, 77; týž, H. plány seminářské části Klementina, in: tamtéž 34, 1924–25, s. 234–39; Toman 1, s. 323; ČVUT 1/1, s. 118–150; J. Haubelt, České osvícenství, 1986, s. 282–290; O. Pokorný, Praha 1791. Faksimile H. plánu, 2. dopl. vyd., 1991, s. 1–5; Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 442; Umělecké památky Prahy, Nové Město, R. Baťková (ed.), 1998, s. 226, 290, 334, 337, 359–361; Umělecké památky Prahy, Malá Strana, P. Vlček (ed.), 1999, s. 219–221; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, týž (ed.), 2000, s. 201; NEČVUD, s. 279–280; Umělecké památky Prahy, Velká Praha, A/L, týž (ed.), 2012, s. 142, 405; G. Kalinová, Památky Malostranského hřbitova. Podnikatelé a živnostníci pohřbení na Malostranském hřbitově, 2015, s. 11–13; J. Hájek a kol., Cihly v historické architektuře Prahy, 2017, s. 143–153.

P: SOA, Plzeň, Sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Andělská Hora, sv. 3, s. 240.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Močičková, Pavel Vlček