Biografický slovník
HERGET Maximilian 8.9.1823-29.3.1893: Porovnání verzí
(HERGET_Maximilian_8.9.1823-29.3.1893) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.9.1823 | | datum narození = 8.9.1823 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 29.3.1893 | | datum úmrtí = 29.3.1893 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 29- Stavař | + | | povolání = 29- Stavař<br />36- Ostatní průmyslová odvětví<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| − | 36- Ostatní průmyslová odvětví | + | |
| − | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 511-512 |
| + | }} | ||
| + | '''HERGET, Maximilian''' ''(též Max), * 8. 9. 1823 Praha, † 29. 3. 1893 Praha, průmyslový podnikatel (stavební hmoty), politik'' | ||
| + | |||
| + | Vnuk Františka Antonína Leonarda H. (1741–1800), syn Antonína Leonarda H. (* 1789) a Vilemíny, roz. Zobelové | ||
| + | (* 1791), se nevěnoval architektuře, nýbrž podnikání ve výrobě stavebních hmot. Na pražské univerzitě začal studovat práva, poté přešel na zemědělskou vysokou školu v Hohenheimu (č. m. Stuttgart, Bádensko-Württembersko, SRN). Nastoupil | ||
| + | do rodinného podniku, který vedl s bratrem Adolfem a po | ||
| + | jeho smrti († 1861) se stal jediným majitelem. Současně vlastnil velkou cementárnu v Hlubočepech (Praha) a 1862 zdědil | ||
| + | parní cihelnu v Bubenči (Praha). V době krize 1873 převzal | ||
| + | také akciovou společnost Cementárna Radotín, kterou jako | ||
| + | akcionář spoluzakládal. Patřil mezi největší výrobce portlandského cementu v Rakousko-Uhersku. H. se věnoval rovněž | ||
| + | politice. Angažoval se v tzv. Ústavní straně (Verfassungspartei), liberálně a centralisticky orientované formaci odmítající | ||
| + | autonomistické tendence neněmeckých národností. 1878 byl | ||
| + | za městskou kurii zvolen poslancem českého zemského sněmu (do 1882). Stal se posledním zákonodárcem německé národnosti zvoleným v pražském obvodu Malá Strana. Zároveň působil jako zastupitel obcí Bubeneč a Hlubočepy, kde mu | ||
| + | patřilo rodinné sídlo zámeček Slovanka. V něm dal 1868 zřídit | ||
| + | léčebnu pro válečné zraněné, za což obdržel od císaře Františka | ||
| + | Josefa I. Zlatý záslužný kříž s korunou. V Hlubočepech se nachází také rodinná hrobka, do níž byl pohřben. | ||
| + | |||
| + | Po H. smrti si majetek rozdělili dva synové a tři dcery z manželství s Helenou, roz. Prorokovou (* 18. 11. 1842 Litoměřice, | ||
| + | † 28. 4. 1881 Praha). Syn Rudolf (1865–1893) záhy zemřel. | ||
| + | Antonín (1862–1918) kvůli neshodám se sourozenci z rodinné firmy 1902 vystoupil a ponechal si jen bubenečskou cihelnu, tu 1903 prodal a postavil novou v Sedlci (Praha). V čele | ||
| + | rodinného podniku po něm stanula sestra Marie Hergetová | ||
| + | (1870/71–1917). Po její náhlé smrti řídily podnik její sestry | ||
| + | Wilhelmina (1863–1926), provdaná za JUDr. Jindřicha Hergeta, a Helena (* 1867), provdaná Miesselová von Zeileissen | ||
| + | (od 1917 Zeileissen von Hergetenstein). 1920 rodinná firma | ||
| + | fúzovala s dalšími továrnami (mj. Barta & Tichý). | ||
| + | |||
| + | Široce rozvětvená rodina vlastnila pozemky na Zlíchově (Praha), na nichž se nachází skalní útvar s unikátním geologickým profilem dokumentujícím vývoj pražské prvohorní pánve | ||
| + | v období siluru a devonu. Zajímavě zvrásněnou skálu, která | ||
| + | byla odkryta během stavebních prací na železniční trati do | ||
| + | Plzně, H. věnoval Národnímu muzeu. Již 1884 byla prohlášena chráněným územím a označena pamětní deskou se jménem geologa a paleontologa Joachima Barranda. V nedalekém lomu stojí kaplička Panny Marie Bolestné. Ta připomíná neštěstí v lomu roku 1847 (původní stavba z roku 1742 sloužila francouzským vojákům při obléhání Prahy jako prachárna, později byla skladištěm materiálu pro dělníky v lomech). | ||
| + | Někdejší hergetovské pozemky na Habrové odkoupil 1926 | ||
| + | podnikatel Václav M. Havel a dal na nich vybudovat filmové | ||
| + | ateliéry a vilovou čtvrť Barrandov. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrolog, in: Bohemia 30. 3. 1893, s. 5; GIÖ 1, s. 95–96; BL 1, s. 603; | ||
| + | T. Gecko, Cementárna v Radotíně – založení, produkce, podnikatelské strategie 1871–1921, 2011 (bakalářská diplomová práce, FF UK, Praha); J. Hájek | ||
| + | a kol., Cihly v historické architektuře Prahy, 2017, s. 110; cs.wikipedia.org | ||
| + | (stav k 21. 9. 2020); http://www.starysmichov.cz/ (stav k 21. 9. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Malá Strana – sv. Tomáš, matrika narozených 1816–1826, fol. 238; tamtéž, matrika zemřelých 1851–1896, fol. 398; AHMP, f. Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 89, poř. č. 82. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/0053aa98-91c3-4809-8f24-7815a75579c8 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Pavel Vlček | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 61: | ||
[[Kategorie:1823]] | [[Kategorie:1823]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1893]] | [[Kategorie:1893]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 27. 2. 2023, 22:46
| Maximilian HERGET | |
 | |
| Narození | 8.9.1823 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 29.3.1893 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
29- Stavař 36- Ostatní průmyslová odvětví 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 511-512 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77684 |
HERGET, Maximilian (též Max), * 8. 9. 1823 Praha, † 29. 3. 1893 Praha, průmyslový podnikatel (stavební hmoty), politik
Vnuk Františka Antonína Leonarda H. (1741–1800), syn Antonína Leonarda H. (* 1789) a Vilemíny, roz. Zobelové (* 1791), se nevěnoval architektuře, nýbrž podnikání ve výrobě stavebních hmot. Na pražské univerzitě začal studovat práva, poté přešel na zemědělskou vysokou školu v Hohenheimu (č. m. Stuttgart, Bádensko-Württembersko, SRN). Nastoupil do rodinného podniku, který vedl s bratrem Adolfem a po jeho smrti († 1861) se stal jediným majitelem. Současně vlastnil velkou cementárnu v Hlubočepech (Praha) a 1862 zdědil parní cihelnu v Bubenči (Praha). V době krize 1873 převzal také akciovou společnost Cementárna Radotín, kterou jako akcionář spoluzakládal. Patřil mezi největší výrobce portlandského cementu v Rakousko-Uhersku. H. se věnoval rovněž politice. Angažoval se v tzv. Ústavní straně (Verfassungspartei), liberálně a centralisticky orientované formaci odmítající autonomistické tendence neněmeckých národností. 1878 byl za městskou kurii zvolen poslancem českého zemského sněmu (do 1882). Stal se posledním zákonodárcem německé národnosti zvoleným v pražském obvodu Malá Strana. Zároveň působil jako zastupitel obcí Bubeneč a Hlubočepy, kde mu patřilo rodinné sídlo zámeček Slovanka. V něm dal 1868 zřídit léčebnu pro válečné zraněné, za což obdržel od císaře Františka Josefa I. Zlatý záslužný kříž s korunou. V Hlubočepech se nachází také rodinná hrobka, do níž byl pohřben.
Po H. smrti si majetek rozdělili dva synové a tři dcery z manželství s Helenou, roz. Prorokovou (* 18. 11. 1842 Litoměřice, † 28. 4. 1881 Praha). Syn Rudolf (1865–1893) záhy zemřel. Antonín (1862–1918) kvůli neshodám se sourozenci z rodinné firmy 1902 vystoupil a ponechal si jen bubenečskou cihelnu, tu 1903 prodal a postavil novou v Sedlci (Praha). V čele rodinného podniku po něm stanula sestra Marie Hergetová (1870/71–1917). Po její náhlé smrti řídily podnik její sestry Wilhelmina (1863–1926), provdaná za JUDr. Jindřicha Hergeta, a Helena (* 1867), provdaná Miesselová von Zeileissen (od 1917 Zeileissen von Hergetenstein). 1920 rodinná firma fúzovala s dalšími továrnami (mj. Barta & Tichý).
Široce rozvětvená rodina vlastnila pozemky na Zlíchově (Praha), na nichž se nachází skalní útvar s unikátním geologickým profilem dokumentujícím vývoj pražské prvohorní pánve v období siluru a devonu. Zajímavě zvrásněnou skálu, která byla odkryta během stavebních prací na železniční trati do Plzně, H. věnoval Národnímu muzeu. Již 1884 byla prohlášena chráněným územím a označena pamětní deskou se jménem geologa a paleontologa Joachima Barranda. V nedalekém lomu stojí kaplička Panny Marie Bolestné. Ta připomíná neštěstí v lomu roku 1847 (původní stavba z roku 1742 sloužila francouzským vojákům při obléhání Prahy jako prachárna, později byla skladištěm materiálu pro dělníky v lomech). Někdejší hergetovské pozemky na Habrové odkoupil 1926 podnikatel Václav M. Havel a dal na nich vybudovat filmové ateliéry a vilovou čtvrť Barrandov.
L: nekrolog, in: Bohemia 30. 3. 1893, s. 5; GIÖ 1, s. 95–96; BL 1, s. 603; T. Gecko, Cementárna v Radotíně – založení, produkce, podnikatelské strategie 1871–1921, 2011 (bakalářská diplomová práce, FF UK, Praha); J. Hájek a kol., Cihly v historické architektuře Prahy, 2017, s. 110; cs.wikipedia.org (stav k 21. 9. 2020); http://www.starysmichov.cz/ (stav k 21. 9. 2020).
P: SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Malá Strana – sv. Tomáš, matrika narozených 1816–1826, fol. 238; tamtéž, matrika zemřelých 1851–1896, fol. 398; AHMP, f. Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 89, poř. č. 82.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Vlček
