Biografický slovník
HERGET Maximilian 8.9.1823-29.3.1893
| Maximilian HERGET | |
 | |
| Narození | 8.9.1823 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 29.3.1893 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
29- Stavař 36- Ostatní průmyslová odvětví 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 511-512 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77684 |
HERGET, Maximilian (též Max), * 8. 9. 1823 Praha, † 29. 3. 1893 Praha, průmyslový podnikatel (stavební hmoty), politik
Vnuk Františka Antonína Leonarda H. (1741–1800), syn Antonína Leonarda H. (* 1789) a Vilemíny, roz. Zobelové (* 1791), se nevěnoval architektuře, nýbrž podnikání ve výrobě stavebních hmot. Na pražské univerzitě začal studovat práva, poté přešel na zemědělskou vysokou školu v Hohenheimu (č. m. Stuttgart, Bádensko-Württembersko, SRN). Nastoupil do rodinného podniku, který vedl s bratrem Adolfem a po jeho smrti († 1861) se stal jediným majitelem. Současně vlastnil velkou cementárnu v Hlubočepech (Praha) a 1862 zdědil parní cihelnu v Bubenči (Praha). V době krize 1873 převzal také akciovou společnost Cementárna Radotín, kterou jako akcionář spoluzakládal. Patřil mezi největší výrobce portlandského cementu v Rakousko-Uhersku. H. se věnoval rovněž politice. Angažoval se v tzv. Ústavní straně (Verfassungspartei), liberálně a centralisticky orientované formaci odmítající autonomistické tendence neněmeckých národností. 1878 byl za městskou kurii zvolen poslancem českého zemského sněmu (do 1882). Stal se posledním zákonodárcem německé národnosti zvoleným v pražském obvodu Malá Strana. Zároveň působil jako zastupitel obcí Bubeneč a Hlubočepy, kde mu patřilo rodinné sídlo zámeček Slovanka. V něm dal 1868 zřídit léčebnu pro válečné zraněné, za což obdržel od císaře Františka Josefa I. Zlatý záslužný kříž s korunou. V Hlubočepech se nachází také rodinná hrobka, do níž byl pohřben.
Po H. smrti si majetek rozdělili dva synové a tři dcery z manželství s Helenou, roz. Prorokovou (* 18. 11. 1842 Litoměřice, † 28. 4. 1881 Praha). Syn Rudolf (1865–1893) záhy zemřel. Antonín (1862–1918) kvůli neshodám se sourozenci z rodinné firmy 1902 vystoupil a ponechal si jen bubenečskou cihelnu, tu 1903 prodal a postavil novou v Sedlci (Praha). V čele rodinného podniku po něm stanula sestra Marie Hergetová (1870/71–1917). Po její náhlé smrti řídily podnik její sestry Wilhelmina (1863–1926), provdaná za JUDr. Jindřicha Hergeta, a Helena (* 1867), provdaná Miesselová von Zeileissen (od 1917 Zeileissen von Hergetenstein). 1920 rodinná firma fúzovala s dalšími továrnami (mj. Barta & Tichý).
Široce rozvětvená rodina vlastnila pozemky na Zlíchově (Praha), na nichž se nachází skalní útvar s unikátním geologickým profilem dokumentujícím vývoj pražské prvohorní pánve v období siluru a devonu. Zajímavě zvrásněnou skálu, která byla odkryta během stavebních prací na železniční trati do Plzně, H. věnoval Národnímu muzeu. Již 1884 byla prohlášena chráněným územím a označena pamětní deskou se jménem geologa a paleontologa Joachima Barranda. V nedalekém lomu stojí kaplička Panny Marie Bolestné. Ta připomíná neštěstí v lomu roku 1847 (původní stavba z roku 1742 sloužila francouzským vojákům při obléhání Prahy jako prachárna, později byla skladištěm materiálu pro dělníky v lomech). Někdejší hergetovské pozemky na Habrové odkoupil 1926 podnikatel Václav M. Havel a dal na nich vybudovat filmové ateliéry a vilovou čtvrť Barrandov.
L: nekrolog, in: Bohemia 30. 3. 1893, s. 5; GIÖ 1, s. 95–96; BL 1, s. 603; T. Gecko, Cementárna v Radotíně – založení, produkce, podnikatelské strategie 1871–1921, 2011 (bakalářská diplomová práce, FF UK, Praha); J. Hájek a kol., Cihly v historické architektuře Prahy, 2017, s. 110; cs.wikipedia.org (stav k 21. 9. 2020); http://www.starysmichov.cz/ (stav k 21. 9. 2020).
P: SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Malá Strana – sv. Tomáš, matrika narozených 1816–1826, fol. 238; tamtéž, matrika zemřelých 1851–1896, fol. 398; AHMP, f. Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 89, poř. č. 82.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Vlček
