StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERING Ferdinand Hanuš 30.5.1889-30.12.1955

Ferdinand Hanuš HERING
Narození	30.5.1889
Místo narození	Smečno (u Kladna)
Úmrtí	30.12.1955
Místo úmrtí	Přerov
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 512-513
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47269

HERING, Ferdinand Hanuš (též HÉRINK, HERINK), * 30. 5. 1889 Smečno (u Kladna), † 30. 12. 1955 Přerov, malíř, výtvarný kritik

Studoval malířství u Aloise Kalvody, na AVU u Hanuše Schwaigera a na vídeňské Akademii. Nejen zde, ale i v jiných evropských městech se prosadil jako ilustrátor časopisů. Téže činnosti se věnoval i po návratu do Prahy. 1921 vystavoval v pražském Domě umělců krajinomalby, poté působil na Českomoravské vrchovině. 1922 se přestěhoval na Moravu, žil na Hané, mj. v Brodku u Přerova. Tehdy namaloval obrazy Za humny ve žních, Dobývání bramborů, Opuštěný lom, Pohled na Hanou, Před bouří, Podmrak ve žních. Velký úspěch zaznamenaly výstavy jeho obrazů z Hané, které se konaly 1923 v Opavě a 1926 v Prostějově. Od 1927 pobýval v Moravské Ostravě, kde se stal členem Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců (MSVU). V ostravském Domě umění vystavoval 1931 soubor prací čítající pětašedesát děl znázorňujících Beskydy a Hlučínsko. Jednalo se o zešeřelé podzimní výhledy i zářivější letní motivy. Na poslední výstavě MSVU (1934) se nacházela H. díla Podzimní nálada na Hlučínsku, Podvečer ve žních na Hlučínsku, Starý lom, Jaklovec, Slezská krajina. V ostravském Domě umění uspořádal 1939 ještě větší expozici zahrnující sto deset obrazů a studií, které zachycovaly krajinu Hané, Beskyd, Hlučínska, Českomoravské vrchoviny a Valašska ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Během čtyřicátých let vznikly olejomalby Polní cesta, Slezská krajina a K večeru. Byl také výtvarným kritikem, organizátorem výstav a propagátorem umění.

L: OSND 2/2, s. 1092–1093; KSN 5, s. 103; Toman 1, s. 324 (se soupisem díla); https://cs.isabart.org/person/53096 (stav k 15. 9. 2020).

Vojtěch Szajkó