HERING František 15.3.1887-9.4.1961: Porovnání verzí
m (Makariusová přesunul stránku HERING rodina majitelů továrny na jízdní kola na HERING František 15.3.1887-9.4.1961 bez založení přesměrování) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádka 31: | Řádka 31: | ||
| manžel = | | manžel = | ||
| partner = | | partner = | ||
− | | děti = | + | | děti = František *26.7.1918 Zbiroh †27.5.1992 Plzeň |
| rodiče = | | rodiče = | ||
| příbuzní = | | příbuzní = | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
− | | citace = | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 513 |
}} | }} | ||
+ | '''HERING, František''', ''* 15. 3. 1887 Rokycany, † 9. 4. 1961 Plzeň, podnikatel, výrobce jízdních kol'' | ||
+ | Syn rokycanského obchodníka Františka H. a Pavlíny, | ||
+ | roz. Hospodské. Vyučil se soustružníkem a 1910 si v rodišti otevřel obchod s jízdními koly; stal se obchodním zástupcem mnoha evropských značek. Kromě jízdních kol prodával náhradní díly a cyklistickou výbavu. Za první světové války | ||
+ | musel kvůli nízké poptávce obchod uzavřít, 1919 ho obnovil | ||
+ | a prodával kola značky Tripol, vedle toho rozšířil sortiment | ||
+ | o elektropříslušenství a získal koncesi k zavádění elektrického | ||
+ | proudu do domácností. Počátkem dvacátých let 20. století | ||
+ | se odstěhoval do Plzně, kde zprvu zamýšlel postavit továrnu | ||
+ | na výrobu jízdních kol, kterou nakonec vybudoval v Rokycanech. Ta se však potýkala s nízkým odbytem a H. ji 1922 | ||
+ | musel prodat konkurenční společnosti Stadion v Rakovníku. | ||
+ | Přes počáteční neúspěch se nevzdal a 1923 začal spolupracovat s chebskou továrnou Eska. S jejími majiteli Ambrosem | ||
+ | Swetlikem a Heinrichem Kastrupem společně založili novou | ||
+ | dílnu na výrobu velocipedů značky Tripol, Hering Rokycany. Zpočátku se jízdní kola montovala ze součástek z chebské | ||
+ | továrny. Produkce se rozrůstala, 1928–32 pracovalo v podniku třicet pět zaměstnanců, kteří vyráběli sedm až osm tisíc | ||
+ | kol ročně. H. se zajímal i o automobily, 1923 v Plzni otevřel | ||
+ | vlastní obchod a v regionu jihozápadních Čech zastupoval | ||
+ | italskou firmu Fiat. | ||
− | + | V době hospodářské krize ve třicátých letech se podnik dostal | |
+ | do potíží a po neshodách se společníky z něj H. 1933 odešel. | ||
+ | Vrátil se do Rokycan, zažádal o vlastní výrobní koncesi a 1934 | ||
+ | otevřel na pozemcích někdejšího Tripolu (které odkoupil od | ||
+ | společníků) novou továrnu, v níž začal vyrábět kola značky | ||
+ | Tudor. S více než padesáti zaměstnanci dodával 1936 na trh | ||
+ | pět tisíc, 1939 už téměř osm tisíc jízdních kol. 1938 transformoval výrobu, rozšířil ji o další součástky a motokola. Jeho | ||
+ | obchodní společnost Velo Tudor F. Hering Rokycany obchodovala i s pneumatikami a dalšími součástkami. Do podnikání | ||
+ | se zapojil také syn '''František H. ml.''' (* 26. 7. 1918 Zbiroh, | ||
+ | † 27. 5. 1992 Plzeň), syn z manželství s Marií, roz. Vikovou, | ||
+ | ze Zbiroha, který se v podniku vyučil strojním zámečníkem | ||
+ | a později výrobu vedl. Během německé okupace H. omezil | ||
+ | montáž jízdních kol a orientoval se na zbrojní výrobu; po | ||
+ | osvobození byl proto nařčen z kolaborace, která mu ale nebyla | ||
+ | prokázána. Na jeho firmu byla 1945 uvalena nucená správa, | ||
+ | 1948 byla znárodněna a stala se součástí podniku ČZ Strakonice. Rodina se přestěhovala do Plzně, kde H. dožil. | ||
+ | |||
+ | Továrna se 1953 opět osamostatnila, byla přejmenována na | ||
+ | Favorit a postupně se stala největším výrobcem sportovních | ||
+ | a cestovních jízdních kol v Československu. | ||
+ | '''L:''' Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3, 2003, s. 498–499 | ||
+ | (s další literaturou); J. Hučka – S. Gabriel, Z historie továrny na jízdní kola Favorit v Rokycanech, in: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka Rokycany 16, | ||
+ | 2004, s. 77–87; D. Hradilová, F. H., zakladatel výroby jízdních kol v Rokycanech, in: tamtéž 18, 2006, s. 12–20 (s prameny a literaturou); Myška 2, | ||
+ | s. 131–132; J. Králík, Fenomén Favorit (= Reburber) – Zpravodaj Národního | ||
+ | technického muzea 15, 2018, passim. | ||
− | ''' | + | '''P:''' SOA, Plzeň, sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Rokycany, sv. 35 (1878–1894), |
+ | s. 215; tamtéž, fond Velo Tudor, F. H., Rokycany. | ||
− | + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/ab3e2275-b2eb-4512-9a22-0d0748483af6 Bibliografie dějin Českých zemí] | |
+ | Tomáš Burda | ||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
[[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]] | [[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]] | ||
+ | |||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
[[Kategorie:Rokycany]] | [[Kategorie:Rokycany]] | ||
[[Kategorie:1961]] | [[Kategorie:1961]] | ||
[[Kategorie:Plzeň]] | [[Kategorie:Plzeň]] |
Aktuální verze z 6. 3. 2023, 11:03
František HERING | |
Narození | 15.3.1887 |
---|---|
Místo narození | Rokycany |
Úmrtí | 9.4.1961 |
Místo úmrtí | Plzeň |
Povolání |
36- Ostatní průmyslová odvětví 28- Strojař nebo elektrotechnik |
Děti | František *26.7.1918 Zbiroh †27.5.1992 Plzeň |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 513 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137550 |
HERING, František, * 15. 3. 1887 Rokycany, † 9. 4. 1961 Plzeň, podnikatel, výrobce jízdních kol
Syn rokycanského obchodníka Františka H. a Pavlíny, roz. Hospodské. Vyučil se soustružníkem a 1910 si v rodišti otevřel obchod s jízdními koly; stal se obchodním zástupcem mnoha evropských značek. Kromě jízdních kol prodával náhradní díly a cyklistickou výbavu. Za první světové války musel kvůli nízké poptávce obchod uzavřít, 1919 ho obnovil a prodával kola značky Tripol, vedle toho rozšířil sortiment o elektropříslušenství a získal koncesi k zavádění elektrického proudu do domácností. Počátkem dvacátých let 20. století se odstěhoval do Plzně, kde zprvu zamýšlel postavit továrnu na výrobu jízdních kol, kterou nakonec vybudoval v Rokycanech. Ta se však potýkala s nízkým odbytem a H. ji 1922 musel prodat konkurenční společnosti Stadion v Rakovníku. Přes počáteční neúspěch se nevzdal a 1923 začal spolupracovat s chebskou továrnou Eska. S jejími majiteli Ambrosem Swetlikem a Heinrichem Kastrupem společně založili novou dílnu na výrobu velocipedů značky Tripol, Hering Rokycany. Zpočátku se jízdní kola montovala ze součástek z chebské továrny. Produkce se rozrůstala, 1928–32 pracovalo v podniku třicet pět zaměstnanců, kteří vyráběli sedm až osm tisíc kol ročně. H. se zajímal i o automobily, 1923 v Plzni otevřel vlastní obchod a v regionu jihozápadních Čech zastupoval italskou firmu Fiat.
V době hospodářské krize ve třicátých letech se podnik dostal do potíží a po neshodách se společníky z něj H. 1933 odešel. Vrátil se do Rokycan, zažádal o vlastní výrobní koncesi a 1934 otevřel na pozemcích někdejšího Tripolu (které odkoupil od společníků) novou továrnu, v níž začal vyrábět kola značky Tudor. S více než padesáti zaměstnanci dodával 1936 na trh pět tisíc, 1939 už téměř osm tisíc jízdních kol. 1938 transformoval výrobu, rozšířil ji o další součástky a motokola. Jeho obchodní společnost Velo Tudor F. Hering Rokycany obchodovala i s pneumatikami a dalšími součástkami. Do podnikání se zapojil také syn František H. ml. (* 26. 7. 1918 Zbiroh, † 27. 5. 1992 Plzeň), syn z manželství s Marií, roz. Vikovou, ze Zbiroha, který se v podniku vyučil strojním zámečníkem a později výrobu vedl. Během německé okupace H. omezil montáž jízdních kol a orientoval se na zbrojní výrobu; po osvobození byl proto nařčen z kolaborace, která mu ale nebyla prokázána. Na jeho firmu byla 1945 uvalena nucená správa, 1948 byla znárodněna a stala se součástí podniku ČZ Strakonice. Rodina se přestěhovala do Plzně, kde H. dožil.
Továrna se 1953 opět osamostatnila, byla přejmenována na Favorit a postupně se stala největším výrobcem sportovních a cestovních jízdních kol v Československu.
L: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3, 2003, s. 498–499 (s další literaturou); J. Hučka – S. Gabriel, Z historie továrny na jízdní kola Favorit v Rokycanech, in: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka Rokycany 16, 2004, s. 77–87; D. Hradilová, F. H., zakladatel výroby jízdních kol v Rokycanech, in: tamtéž 18, 2006, s. 12–20 (s prameny a literaturou); Myška 2, s. 131–132; J. Králík, Fenomén Favorit (= Reburber) – Zpravodaj Národního technického muzea 15, 2018, passim.
P: SOA, Plzeň, sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Rokycany, sv. 35 (1878–1894), s. 215; tamtéž, fond Velo Tudor, F. H., Rokycany.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Burda