HERING František 15.3.1887-9.4.1961: Porovnání verzí

Aktuální verze z 6. 3. 2023, 11:03

František HERING
Narození	15.3.1887
Místo narození	Rokycany
Úmrtí	9.4.1961
Místo úmrtí	Plzeň
Povolání	36- Ostatní průmyslová odvětví 28- Strojař nebo elektrotechnik
Děti	František *26.7.1918 Zbiroh †27.5.1992 Plzeň
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 513
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137550

HERING, František, * 15. 3. 1887 Rokycany, † 9. 4. 1961 Plzeň, podnikatel, výrobce jízdních kol

Syn rokycanského obchodníka Františka H. a Pavlíny, roz. Hospodské. Vyučil se soustružníkem a 1910 si v rodišti otevřel obchod s jízdními koly; stal se obchodním zástupcem mnoha evropských značek. Kromě jízdních kol prodával náhradní díly a cyklistickou výbavu. Za první světové války musel kvůli nízké poptávce obchod uzavřít, 1919 ho obnovil a prodával kola značky Tripol, vedle toho rozšířil sortiment o elektropříslušenství a získal koncesi k zavádění elektrického proudu do domácností. Počátkem dvacátých let 20. století se odstěhoval do Plzně, kde zprvu zamýšlel postavit továrnu na výrobu jízdních kol, kterou nakonec vybudoval v Rokycanech. Ta se však potýkala s nízkým odbytem a H. ji 1922 musel prodat konkurenční společnosti Stadion v Rakovníku. Přes počáteční neúspěch se nevzdal a 1923 začal spolupracovat s chebskou továrnou Eska. S jejími majiteli Ambrosem Swetlikem a Heinrichem Kastrupem společně založili novou dílnu na výrobu velocipedů značky Tripol, Hering Rokycany. Zpočátku se jízdní kola montovala ze součástek z chebské továrny. Produkce se rozrůstala, 1928–32 pracovalo v podniku třicet pět zaměstnanců, kteří vyráběli sedm až osm tisíc kol ročně. H. se zajímal i o automobily, 1923 v Plzni otevřel vlastní obchod a v regionu jihozápadních Čech zastupoval italskou firmu Fiat.

V době hospodářské krize ve třicátých letech se podnik dostal do potíží a po neshodách se společníky z něj H. 1933 odešel. Vrátil se do Rokycan, zažádal o vlastní výrobní koncesi a 1934 otevřel na pozemcích někdejšího Tripolu (které odkoupil od společníků) novou továrnu, v níž začal vyrábět kola značky Tudor. S více než padesáti zaměstnanci dodával 1936 na trh pět tisíc, 1939 už téměř osm tisíc jízdních kol. 1938 transformoval výrobu, rozšířil ji o další součástky a motokola. Jeho obchodní společnost Velo Tudor F. Hering Rokycany obchodovala i s pneumatikami a dalšími součástkami. Do podnikání se zapojil také syn František H. ml. (* 26. 7. 1918 Zbiroh, † 27. 5. 1992 Plzeň), syn z manželství s Marií, roz. Vikovou, ze Zbiroha, který se v podniku vyučil strojním zámečníkem a později výrobu vedl. Během německé okupace H. omezil montáž jízdních kol a orientoval se na zbrojní výrobu; po osvobození byl proto nařčen z kolaborace, která mu ale nebyla prokázána. Na jeho firmu byla 1945 uvalena nucená správa, 1948 byla znárodněna a stala se součástí podniku ČZ Strakonice. Rodina se přestěhovala do Plzně, kde H. dožil.

Továrna se 1953 opět osamostatnila, byla přejmenována na Favorit a postupně se stala největším výrobcem sportovních a cestovních jízdních kol v Československu.

L: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3, 2003, s. 498–499 (s další literaturou); J. Hučka – S. Gabriel, Z historie továrny na jízdní kola Favorit v Rokycanech, in: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka Rokycany 16, 2004, s. 77–87; D. Hradilová, F. H., zakladatel výroby jízdních kol v Rokycanech, in: tamtéž 18, 2006, s. 12–20 (s prameny a literaturou); Myška 2, s. 131–132; J. Králík, Fenomén Favorit (= Reburber) – Zpravodaj Národního technického muzea 15, 2018, passim.

P: SOA, Plzeň, sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Rokycany, sv. 35 (1878–1894), s. 215; tamtéž, fond Velo Tudor, F. H., Rokycany.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Burda