HERING Jan Jiří kolem 1570-před 1648: Porovnání verzí

Verze z 6. 3. 2023, 11:16

Jan Jiří HERING
Narození	kolem 1570
Místo narození	Německo
Úmrtí	před 1648
Místo úmrtí	Praha
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 514-515
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58042

HERING, Jan Jiří (Hannig, Häring, Herynek, Hans Georg), * kolem 1570 Německo, † před 1648 Praha ?, malíř

Místo ani rok H. narození nejsou známy. B. Dlabač uvádí město Eschwege a rok 1570, Ch. F. Weisse Braunschweig. H. stál na pomezí doznívajícího uměleckého okruhu rudolfínského dvora a na počátku raně barokní malby. Jeho působení bylo spjato především s premonstrátským řádem. Díla, která se mu připisují, se dochovala pouze v českém uměleckém prostředí, dokazují však osobní poučení italskou malbou. Pravděpodobně podnikl studijní cesty do Itálie a Vlámska.

V Praze byl poprvé doložen 1615, o tři roky později získal měsťanské právo na Malé Straně a 1620 žádal o přijetí do staroměstského malířského cechu. Do jeho tvorby prvních dvou desetiletí 17. století jsou řazeny především kresby vykazující znalost rudolfínských umělců (Minerva jako alegorie malířství, 1603, Kunstmuseum Basilej; Danae, 1615, Ermitáž Petrohrad; Lesní tůně s jeleny, 1618, Staatsgalerie Stuttgart), dále pak portrét strahovského opata Lohelia (před 1612, Strahovský klášter). H. přijal 1620 do učení J. Lorence a byl jmenován dvorním malířem, 1626 byl povýšen do šlechtického stavu. K nejvýraznějším dílům dvacátých let 17. století i celé jeho tvorby se řadí cyklus deseti pláten ze života sv. Norberta. Jedná se o první raně barokní hagiografický cyklus maleb na území Prahy. Původně byl umístěn ve strahovské bazilice, později v Milevsku, dnes se nachází v expozici Strahovské obrazárny. Prvních šest obrazů vykazuje H. výrazný autorský podíl, čtyři další malby jsou z valné části prací jeho dílny. Obrazy vznikly na základě grafických listů Johannesa Galleho a dalších předloh. Pro premonstrátský řád dále vytvořil některé malby z cyklu premonstrátských světců (bl. Milo, sv. Evermodus, bl. Aldericus, třicátá léta 17. století, Strahovský klášter).

Pro H. tvorbu bylo typické přejímání celých kompozic či jednotlivých detailů z grafických předloh. Například Navštívení Panny Marie (dvacátá léta 17. století) pro pražskou katedrálu vzniklo dle grafiky F. Barocciho. Slánské Ukřižování (1628), nejkvalitnější H. dílo, se inspirovalo více předlohami. H. koupil 1630 pozemek ve Vlašské ulici, 1634 byl archivně doložen naposledy (prodával pozemek, byl veden jako svědek při křtu a při svatbě). Svou tvorbu završil malbou Proměnění na hoře Tábor (1638) pro hlavní oltář Nejsvětějšího Salvátora v Praze (dle kompozice Raffaela). Vzhledem k monumentalitě díla se z obrazu vytratila dřívější lehkost H. malby. Datum H. úmrtí není známo, 1648 je ještě zmíněna jeho vdova.

D: výběr: Cyklus světců ve květinových rámcích (Bolestný Kristus, Panna Maria Bolestná, Sv. Norbert, Sv. Hugo, kostel sv. Norberta, Praha); Oplakávání Krista, 20. léta 17. století, Milevsko; Oplakávání s andělem, 20. léta 17. století, Strahovský klášter, Praha; Portrét opata Kašpara Questenberga, 1633, Jaroměřice nad Rokytnou; totéž, 30./40. léta 17. století, Strahovský klášter, Praha.

L: C. de Bie, Het Gulden Cabinet vande Edel Vry Schilder-Const, Antwerpen 1662, s. 259; J. von Sandrart, Teutsche Akademie der edlen Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste 2.3, Nürnberg 1679, s. 317; Dlabač, s. 613; G. K. Nagler, Neues allgemeines Künstler-Lexikon 6, Wien 1838, s. 118–119; Toman 1, s. 323–324; K. V. Herain, České malířství od doby rudolfínské do smrti Reinerovy, 1915, s. 20, 48–49; R. Kuchynka, Manuál Pražského pořádku malířského z let 1600–1656, in: PA 27, 1915, s. 37; C. Straka, H. obrazy „Život sv. Norberta“ v klášterním chrámě Navštívení P. Marie v Milévsku, in: Zpravodaj okresního hospodářského spolku v Milévsku 30, 1915, s. 2–3, 10–11, 18–19, 26–27, 34–35, 42–43, 50–51; J. Neumann, Malířství XVII. století v Čechách, 1951, s. 70–71, 125, 136–137; M. Suchomel, K restaurátorským pracím na domnělém Aachenově obrazu Ukřižování ze Slaného, in: Památková péče 30, 1970, s. 191–192; E. Fučíková, Studien zur rudolfinischen Kunst. Addenda et Corrigenda, in: Umění 27, 1979, č. 6, s. 489–514; táž, Rudolfínská kresba, 1986, s. 31–32; I. Kyzourová – P. Kalina, Strahovská obrazárna. Od gotiky k romantismu, 1993, s. 64–66; L. Mlčák, Příspěvky k dějinám barokního malířství v Olomouci, in: Zprávy památkové péče 55, 1995, č. 9, s. 321–324; M. Šroněk, Pražští malíři 1600–1656, 1997, s. 47–53; P. Panoch, Nad malířským dílem J. J. H., in: Karel Škréta a malířství 17. století v Čechách a Evropě, L. Stolárová (ed.), 2011, s. 89–97; I. Kyzourová, Pozdní gotika nebo rané baroko?, in: Barokní Praha – Barokní Čechie. 1620–1740, O. Fejtová et al. (eds.), 2004, s. 722–725; L. Šturc, Strahovský klášter ve Valdštejnově době, in: Valdštejn. Albrecht z Valdštejna, E. Fučíková – L. Čepička (eds.), 2007, s. 184–190; M. Opatrná, Grafické dílo rodinné dílny Galle jako předlohy v českém uměleckém prostředí, in: Cultural Transfer. Umělecká výměna mezi Itálií a střední Evropou, M. Nová – M. Opatrná (eds.), 2014, s. 153–158; táž, Umělecká produkce církevních řádů na počátku 17. století v Praze, in: Čtrnáct mučedníků pražských, P. Beneš et al. (eds.), 2014, s. 148–154; táž, Slánské Ukřižování v kontextu italské malby, in: Památky a historie Slánska, V. Přibyl – D. Přibylová (eds.), 2015, s. 9‒13; https://cs.isabart.org/person/57136 (s další literaturou, stav k 17. 6. 2020).

P: Archiv NG, Pražská malířská bratrstva, Kniha Staroměstského malířského cechu z let 1600–1656, AA1209, fol. 51r, 65v, 75v–76r, 122r–123r, 125r, 141r–142r; AHMP, Sbírka farních matrik, TO, N1 01, fol. 78r, 296v; AHMP, Sbírka rukopisů, č. 567, fol. 162v.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Vymazalová