Biografický slovník
HERITESOVÁ Zdenka 13.9.1896-8.10.1975: Porovnání verzí
| Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 517 |
| + | }} | ||
| + | '''HERITESOVÁ, Zdenka''' ''(roz. Červinková), * 13. 9. 1896 Praha, † 8. 10. 1975 Praha, malířka, grafička'' | ||
| + | |||
| + | Studovala 1915–19 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Jakuba Schikanedera a Arnošta Hofbauera. Po sňatku s Ing. Jaromírem H. (* 1889), synovcem spisovatele Františka H., technickým chemikem, přednostou chemického oddělení Ústavu | ||
| + | pro zvelebování živností a specialistou na využití olejů a tuků | ||
| + | v hornickém průmyslu, dvakrát pobývala na stipendiu v Paříži: | ||
| + | 1936/37 na Académie de la Grande Chaumière (žačka Othona | ||
| + | Friesze) a 1947 na L’Académie André Lhote. Zabývala se volnou | ||
| + | a knižní grafikou, vynikala v kresbě perem, ilustrovala několik | ||
| + | převážně cestopisných a reportážních knih. 1953 navštívila s delegací uměleckých svazů Albánii. Často cestovala. Systematicky | ||
| + | se věnovala krajinomalbě. Její malířský styl vycházel z francouzských vzorů (postimpresionismus Pierra Bonnarda, fauvismus | ||
| + | O. Friesze, kubismus A. Lhoteho). Zachytila krajinu z různých | ||
| + | oblastí Čech, oblíbila si Benešovsko a Českomoravskou vysočinu, v zahraničí malovala na Balkáně a ve Středomoří. Ve | ||
| + | figurálních kompozicích z hornického a dělnického prostředí | ||
| + | se dočasně ztotožnila s doktrínou socialistického realismu. Naopak venkovské scény vykazují zajímavé obrysové zjednodušení a H. v nich dosáhla jisté rustikální monumentalizace. Pozoruhodná byla její pozdní grafika, např. cyklus suchých jehel | ||
| + | v cyklu ''Zámky''. | ||
| + | |||
| + | L: Kulturní adresář ČSR 2, 1936, A. Dolenský (ed.), s. 160; Toman 1, s. 324; | ||
| + | 2, s. 764; Toman D, s. 67; nekrolog, in: Lidová demokracie 15. 10. 1975, s. 5; | ||
| + | Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 251; SČSVU 3, s. 137; M. Míčko, | ||
| + | Z. H. (katalog), 1963; J. Uždil, Výbor z díla Z. H. (katalog), 1964; https://cs.isabart.org/person/7398/artist (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 20. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 17: | Řádka 38: | ||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1975]] | [[Kategorie:1975]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 6. 3. 2023, 12:07
| Zdenka HERITESOVÁ | |
 | |
| Narození | 13.9.1896 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 8.10.1975 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 517 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133790 |
HERITESOVÁ, Zdenka (roz. Červinková), * 13. 9. 1896 Praha, † 8. 10. 1975 Praha, malířka, grafička
Studovala 1915–19 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Jakuba Schikanedera a Arnošta Hofbauera. Po sňatku s Ing. Jaromírem H. (* 1889), synovcem spisovatele Františka H., technickým chemikem, přednostou chemického oddělení Ústavu pro zvelebování živností a specialistou na využití olejů a tuků v hornickém průmyslu, dvakrát pobývala na stipendiu v Paříži: 1936/37 na Académie de la Grande Chaumière (žačka Othona Friesze) a 1947 na L’Académie André Lhote. Zabývala se volnou a knižní grafikou, vynikala v kresbě perem, ilustrovala několik převážně cestopisných a reportážních knih. 1953 navštívila s delegací uměleckých svazů Albánii. Často cestovala. Systematicky se věnovala krajinomalbě. Její malířský styl vycházel z francouzských vzorů (postimpresionismus Pierra Bonnarda, fauvismus O. Friesze, kubismus A. Lhoteho). Zachytila krajinu z různých oblastí Čech, oblíbila si Benešovsko a Českomoravskou vysočinu, v zahraničí malovala na Balkáně a ve Středomoří. Ve figurálních kompozicích z hornického a dělnického prostředí se dočasně ztotožnila s doktrínou socialistického realismu. Naopak venkovské scény vykazují zajímavé obrysové zjednodušení a H. v nich dosáhla jisté rustikální monumentalizace. Pozoruhodná byla její pozdní grafika, např. cyklus suchých jehel v cyklu Zámky.
L: Kulturní adresář ČSR 2, 1936, A. Dolenský (ed.), s. 160; Toman 1, s. 324; 2, s. 764; Toman D, s. 67; nekrolog, in: Lidová demokracie 15. 10. 1975, s. 5; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 251; SČSVU 3, s. 137; M. Míčko, Z. H. (katalog), 1963; J. Uždil, Výbor z díla Z. H. (katalog), 1964; https://cs.isabart.org/person/7398/artist (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 20. 3. 2020).
Martin Kučera
