StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERLE Jaromír 23.8.1872-30.11.1945

Jaromír HERLE
Narození	23.8.1872
Místo narození	Moravské Budějovice
Úmrtí	30.11.1945
Místo úmrtí	Praha
Povolání	77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 517-518
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47272

HERLE Jaromír, * 23. 8. 1872 Moravské Budějovice, † 30. 11. 1945 Praha, sbormistr, hudební skladatel

Syn poštovního úředníka. Základy hudebního vzdělání získal u členů rodiny hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Hru na housle ho vyučoval Karel Förster, na klavír Josef Förster (1833–1907). Pražskou varhanickou školu u Františka Josefa Skuherského absolvoval 1886–90. Díky svému strýci, nakladateli Františku Augustinu Urbánkovi, se seznámil např. s Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem, Karlem Bendlem a dalšími hudebními skladateli. 1890–94 hrál ve vojenské kapele v Praze, 1894–98 učil na gymnáziu v srbském městě Šabac, kde se uplatnil také jako sbormistr. 1898 odešel do Vídně, jako tenorista byl členem sboru Dvorní opery a zástupcem sbormistra, dále sbormistrem pěveckých sdružení Slovanský zpěvácký spolek a 1901–21 Lumír. Ve Vídni nastudoval a provedl řadu děl českých skladatelů, současně působil jako korepetitor a člen pěveckého kvarteta. Po konci první světové války se vrátil do Prahy, 1918–23 řídil augustiniánský kůr u sv. Tomáše, od 1924 byl regenschorim u křižovníků. 1921 se stal sbormistrem Národního divadla po obtížném vyjednávání vzhledem ke svému vyššímu věku a nároku na blížící se penzi; do 1936 se mnohostranně uplatnil jako zkušená síla. 1921–39 zastával současně místo sbormistra pěveckého sdružení Hlahol, s nímž nastudoval řadu náročných děl vokálních a vokálně-instrumentálních skladeb klasického a soudobého repertoáru, mj. Balady Vítězslava Nováka, Stabat Mater Antonína Dvořáka, Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena, kantátu O posledních věcech člověka Ladislava Vycpálka nebo Rekviem Hectora Berlioze. Sbor za H. éry podnikal zájezdy do evropských zemí; v mezinárodní soutěži v Amsterodamu získal 1923 zvláštní uznání; 1927 vystupoval ve Frankfurtu nad Mohanem. H. se věnoval také kompozici, zanechal rozsáhlé vokálně-instrumentální, dnes již málo uváděné dílo.

Jeho dcera Věra Herleová (* 10. 3. 1898 Šabac, Srbsko, † 25. 3. 1984), altistka, byla 1929–55 členkou sboru ND v Praze. Vnuk Jan Hora (* 7. 12. 1936 Praha), známý varhaník, vyučoval na Pražské konzervatoři a Hudební fakultě AMU.

L: J. Stanislav, J. H. Nástin životopisný a bibliografický, 1932; OSND 2/2, s. 1093; Pazdírek 1, s. 385; J. Dostál, J. H. sedmdesátníkem, in: Lidové noviny 23. 8. 1942, s. 4; HS 1, s. 425; ND a jeho předchůdci, s. 140; V. Pospíšil, Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila 1, s. 10, 235–237; 2, s. 12, 144; 3, s. 15, 111; 4, s. 10, 39; 5, s. 11; 6, s. 85, 210; V. Spousta, Hudební skladatel a sbormistr J. H. – moravskobudějovický rodák, 2012 (s bibliografií a soupisem díla); V. Velek, Lumír 150, 2015, rejstřík; https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik (se soupisem díla a další literaturou); https://ceske-sbory.cz/01-01-clanek.php?id=1094; http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/2017; cs.wikipedia.org (se soupisem díla, vše stav k 22. 9. 2020).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová