HERLOSSSOHN Karl Georg Reginald 1.9.1802-10.12.1849: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku HERLOßSOHN Karl 1.9.1802-10.12.1849 na HERLOSSSOHN Karl Georg Reginald 1.9.1802-10.12.1849 bez založení přesměrování)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Karl HERLOßSOHN
+
| jméno = Karl Georg Reginald HERLOSSSOHN
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Herlosssohn.jpg
 
| datum narození = 1.9.1804
 
| datum narození = 1.9.1804
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 10.12.1849
 
| datum úmrtí = 10.12.1849
 
| místo úmrtí = Lipsko (Německo)
 
| místo úmrtí = Lipsko (Německo)
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista
68- Redaktor nebo žurnalista
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/> Karel HERLOŠ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 519-520
 +
}}
 +
'''HERLOSSSOHN, Karl Georg Reginald''' ''(vl. jm. Herloß, též HERLOŠ), * 1. 9. 1802 Praha, † 10. 12. 1849 Lipsko (Německo), spisovatel''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny malostranského krejčího, absolvoval gymnázium. Začal navštěvovat pražskou univerzitu, 1821 odešel
 +
do Vídně. Navzdory podpoře svých přátel nebyl s to se tam uživit a vrátil se domů. Během studia práv v Praze si přivydělával kondicemi a opisováním listin. 1825 se chtěl prosadit jako
 +
literát v Lipsku, kde krátce též studoval medicínu, nakonec se
 +
usadil v Jeně (1831 PhDr.). Působil v redakcích novin a časopisů; spolupracoval např. s Brockhausovým časopisem ''Das Litterarische Conversationsblatt'' (později ''Blätter für literarische Unterhaltung'') či s berlínskými žurnály M. Saphira. 1830 založil
 +
v Lipsku politicko-satirický časopis ''Der Komet''. ''Ein Unterhaltungsblatt für die gebildete Leserwelt'' (1830–48), jejž redigoval
 +
(s přerušením v letech 1840–44). V době předbřeznové se list
 +
stal orgánem liberálních německých a  rakouských básníků,
 +
kteří se v něm vyjadřovali svobodněji, než mohli v rakouské
 +
monarchii, kde byli omezeni cenzurou a policejním dohledem.
 +
První literární pokusy H. publikoval v pražských německých
 +
a vídeňských almanaších. Jeho některé básně byly zhudebněny a zlidověly (''Wenn die Schwalben heimwärts ziehn, Sollst du keine Ruhe finden''). H. spolupracoval také na slovnících (např. ''Damen-Conversations-Lexikon'', 1834–38) a  s  H.  Marggraffem a R. Blumem na ''Allgemeines Theater-Lexikon'' (1839–42).
 +
Věhlas si získaly salonní novely, satiry a historické romány, jež
 +
byly srovnávány s díly Waltera Scotta. Kvůli parodii na sentimentální povídky populárního německého spisovatele Heinricha Claurena (''Emmy oder der Mensch denkt, Gott lenkt'', 1827) stanul i  před soudem; většina H. děl byla v  Prusku
 +
a Rakousku zakázána. Rozruch způsobily jeho satirické spisy
 +
''Löschpapiere aus dem Tagebuche eines reisenden Teufels'' (1827)
 +
a ''Mephistopheles''. ''Ein politisch-satyrisches Taschenbuch auf das Jahr 1833'' s nostalgickým obrazem českých dějin po porážce
 +
v bitvě na Bílé hoře 1620. Dílo sympatizovalo s francouzskou
 +
červencovou revolucí a listopadovým povstáním v Polsku, karikovalo cenzuru a  politický útlak. H. myšlenky rezonovaly
 +
mezi českými literáty (K. H. Mácha, K. Sabina, J. J. Langer).
 +
V  českých zemích proslul historickými romány s  tematikou
 +
husitství (''Der letzte Taborit oder Böhmen im 15. Jahrhundert'',
 +
1834; ''Die  Hussiten oder Böhmen von 1414 bis 1424'', 1841)
 +
a  třicetileté války (''Wallensteins erste Liebe'', 1844; ''Die Tochter Piccolominis'', 1846; ''Die Mörder Wallensteins'', 1847), které
 +
pozitivně zobrazovaly osobnosti českých dějin (např. J. Hus
 +
a J. Žižka). Ve druhé polovině 19. století nahrazovaly chybějící
 +
český historický román.
 +
 
 +
Německy píšící H. ovlivňoval českou historickou prózu již
 +
od třicátých let (K. H. Máchu, K. Sabinu, J. K. Tyla, Jana
 +
z Hvězdy, G. Pflegera ad.). Zrušení cenzury během revoluce
 +
1848 umožnilo nakladateli I. L. Koberovi zařadit H. prózy
 +
do své německojazyčné románové knižnice ''Album'' (1847–61)
 +
a nabídnout je čtenářům též v českých překladech J. B. Pichla,
 +
J. V. Jahna, F. A. Urbánka a  P. Sobotky. H. byl uznávanou
 +
a  politicky sledovanou osobností předbřeznové žurnalistiky
 +
a  rovněž produktivním beletristou, jehož díla byla vyhledávána jak na knižním trhu, tak v  půjčovnách. Spolupracoval
 +
s řadou literátů, k nimž se řadili Th. Hell, R. Blum, H. Harring, I. F. Castelli, L. Storch, F. Stolle, W. Hauff, H. Laube,
 +
K. Gutzkow ad. Bohémský způsob života H. na sklonku života
 +
přivedl na pokraj chudoby. Nakladatel Kober mu nabídl útočiště v Táboře, kde měl pro edici ''Album'' psát historický román
 +
o rodu Smiřických, H. však krátce nato zemřel. Reedice jeho
 +
románů vycházely do počátku 20. století, poté zájem o ně opadal.
 +
 
 +
'''D:''' Hahn und Henne. Liebesgeschichte zweier Thiere, Leipzig 1830; Album.
 +
Bibliothek freisinniger Originalromane der beliebtesten deutschen Schriftsteller, 1848–1849; 1850–1851, 1853; H.’s Gesammelte Schriften, 1865–1868;
 +
Herlošovy veškery spisy, 1860–1873.
 +
 
 +
'''L:''' Wurzbach 8, s. 370; RSN 3, s. 751–752; V. Bok a kol., Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, 1987, s. 327; LČL 2/2,
 +
s. 746–752 (heslo I. L. Kober); P. A. Moldawky [Paul Aloys Klar], K. H., Biographische Skizze, in: Libussa 8, 1849, s. 479–481; Vergißmeinnicht. Taschenbuch..., Leipzig 1851, s. VIII–LV; J. Reinwarth, K. H.’s Leben, in: Deutsche
 +
Arbeit. Monatschrift für das geistige Leben der Deutschen in Böhmen 7,
 +
1907/1908, s. 346–363; H. Granjard, H. et Mácha, in: Revue des études slaves 30, 1953, s. 50–56; K. Janský, Život uchvatitele krásy, 1953, s. 144–147;
 +
K. Sabina, O literatuře, 1953, s. 211–230; A. Martino – G. Jäger, Die deutsche Leihbibliothek. Geschichte einer literarischen Institution (1756–1914),
 +
Wiesbaden 1990, s. 331–335, 404–406; H. Leclerc, K. H.’s Komet‘ in Leipzig (1830–1848). Eine Zeitschrift der Vermittlung zwischen Böhmen und
 +
Deutschland, in: Brücken – Germanistisches Jahrbuch Tschechien – Slowakei
 +
16, 2008, s. 73–96; Z. Urválková, Dvojlomná zrcadlení. Dílo K. Herloše-H.
 +
v českém literárním kontextu, 2009, passim a zvl. s. 292–305 (se soupisem
 +
pseudonymů, díla, literatury a  pramenů); J. P. Müller, Literaturart, Schreiben und Publizieren im Prosawerk K. H.’s  (1802–1849), Bielefeld 2015,
 +
passim, a  zvl.  s. 273–295; https://www.deutsche-biographie.de/sfz30036.html#adbconten; https://www.univie.ac.at/zensur (obě stav k 29. 9. 2020).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/b8c3bfd0-6e04-44c3-bd27-a82b80540a1b Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Zuzana Urválková
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

Aktuální verze z 6. 3. 2023, 12:08

Karl Georg Reginald HERLOSSSOHN
Narození 1.9.1804
Místo narození Praha
Úmrtí 10.12.1849
Místo úmrtí Lipsko (Německo)
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 519-520
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47275

HERLOSSSOHN, Karl Georg Reginald (vl. jm. Herloß, též HERLOŠ), * 1. 9. 1802 Praha, † 10. 12. 1849 Lipsko (Německo), spisovatel

Pocházel z rodiny malostranského krejčího, absolvoval gymnázium. Začal navštěvovat pražskou univerzitu, 1821 odešel do Vídně. Navzdory podpoře svých přátel nebyl s to se tam uživit a vrátil se domů. Během studia práv v Praze si přivydělával kondicemi a opisováním listin. 1825 se chtěl prosadit jako literát v Lipsku, kde krátce též studoval medicínu, nakonec se usadil v Jeně (1831 PhDr.). Působil v redakcích novin a časopisů; spolupracoval např. s Brockhausovým časopisem Das Litterarische Conversationsblatt (později Blätter für literarische Unterhaltung) či s berlínskými žurnály M. Saphira. 1830 založil v Lipsku politicko-satirický časopis Der Komet. Ein Unterhaltungsblatt für die gebildete Leserwelt (1830–48), jejž redigoval (s přerušením v letech 1840–44). V době předbřeznové se list stal orgánem liberálních německých a rakouských básníků, kteří se v něm vyjadřovali svobodněji, než mohli v rakouské monarchii, kde byli omezeni cenzurou a policejním dohledem. První literární pokusy H. publikoval v pražských německých a vídeňských almanaších. Jeho některé básně byly zhudebněny a zlidověly (Wenn die Schwalben heimwärts ziehn, Sollst du keine Ruhe finden). H. spolupracoval také na slovnících (např. Damen-Conversations-Lexikon, 1834–38) a s H. Marggraffem a R. Blumem na Allgemeines Theater-Lexikon (1839–42). Věhlas si získaly salonní novely, satiry a historické romány, jež byly srovnávány s díly Waltera Scotta. Kvůli parodii na sentimentální povídky populárního německého spisovatele Heinricha Claurena (Emmy oder der Mensch denkt, Gott lenkt, 1827) stanul i před soudem; většina H. děl byla v Prusku a Rakousku zakázána. Rozruch způsobily jeho satirické spisy Löschpapiere aus dem Tagebuche eines reisenden Teufels (1827) a Mephistopheles. Ein politisch-satyrisches Taschenbuch auf das Jahr 1833 s nostalgickým obrazem českých dějin po porážce v bitvě na Bílé hoře 1620. Dílo sympatizovalo s francouzskou červencovou revolucí a listopadovým povstáním v Polsku, karikovalo cenzuru a politický útlak. H. myšlenky rezonovaly mezi českými literáty (K. H. Mácha, K. Sabina, J. J. Langer). V českých zemích proslul historickými romány s tematikou husitství (Der letzte Taborit oder Böhmen im 15. Jahrhundert, 1834; Die Hussiten oder Böhmen von 1414 bis 1424, 1841) a třicetileté války (Wallensteins erste Liebe, 1844; Die Tochter Piccolominis, 1846; Die Mörder Wallensteins, 1847), které pozitivně zobrazovaly osobnosti českých dějin (např. J. Hus a J. Žižka). Ve druhé polovině 19. století nahrazovaly chybějící český historický román.

Německy píšící H. ovlivňoval českou historickou prózu již od třicátých let (K. H. Máchu, K. Sabinu, J. K. Tyla, Jana z Hvězdy, G. Pflegera ad.). Zrušení cenzury během revoluce 1848 umožnilo nakladateli I. L. Koberovi zařadit H. prózy do své německojazyčné románové knižnice Album (1847–61) a nabídnout je čtenářům též v českých překladech J. B. Pichla, J. V. Jahna, F. A. Urbánka a P. Sobotky. H. byl uznávanou a politicky sledovanou osobností předbřeznové žurnalistiky a rovněž produktivním beletristou, jehož díla byla vyhledávána jak na knižním trhu, tak v půjčovnách. Spolupracoval s řadou literátů, k nimž se řadili Th. Hell, R. Blum, H. Harring, I. F. Castelli, L. Storch, F. Stolle, W. Hauff, H. Laube, K. Gutzkow ad. Bohémský způsob života H. na sklonku života přivedl na pokraj chudoby. Nakladatel Kober mu nabídl útočiště v Táboře, kde měl pro edici Album psát historický román o rodu Smiřických, H. však krátce nato zemřel. Reedice jeho románů vycházely do počátku 20. století, poté zájem o ně opadal.

D: Hahn und Henne. Liebesgeschichte zweier Thiere, Leipzig 1830; Album. Bibliothek freisinniger Originalromane der beliebtesten deutschen Schriftsteller, 1848–1849; 1850–1851, 1853; H.’s Gesammelte Schriften, 1865–1868; Herlošovy veškery spisy, 1860–1873.

L: Wurzbach 8, s. 370; RSN 3, s. 751–752; V. Bok a kol., Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, 1987, s. 327; LČL 2/2, s. 746–752 (heslo I. L. Kober); P. A. Moldawky [Paul Aloys Klar], K. H., Biographische Skizze, in: Libussa 8, 1849, s. 479–481; Vergißmeinnicht. Taschenbuch..., Leipzig 1851, s. VIII–LV; J. Reinwarth, K. H.’s Leben, in: Deutsche Arbeit. Monatschrift für das geistige Leben der Deutschen in Böhmen 7, 1907/1908, s. 346–363; H. Granjard, H. et Mácha, in: Revue des études slaves 30, 1953, s. 50–56; K. Janský, Život uchvatitele krásy, 1953, s. 144–147; K. Sabina, O literatuře, 1953, s. 211–230; A. Martino – G. Jäger, Die deutsche Leihbibliothek. Geschichte einer literarischen Institution (1756–1914), Wiesbaden 1990, s. 331–335, 404–406; H. Leclerc, K. H.’s Komet‘ in Leipzig (1830–1848). Eine Zeitschrift der Vermittlung zwischen Böhmen und Deutschland, in: Brücken – Germanistisches Jahrbuch Tschechien – Slowakei 16, 2008, s. 73–96; Z. Urválková, Dvojlomná zrcadlení. Dílo K. Herloše-H. v českém literárním kontextu, 2009, passim a zvl. s. 292–305 (se soupisem pseudonymů, díla, literatury a pramenů); J. P. Müller, Literaturart, Schreiben und Publizieren im Prosawerk K. H.’s (1802–1849), Bielefeld 2015, passim, a zvl. s. 273–295; https://www.deutsche-biographie.de/sfz30036.html#adbconten; https://www.univie.ac.at/zensur (obě stav k 29. 9. 2020).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zuzana Urválková