Biografický slovník
HERMACH Josef 29.5.1924-25.12.2002: Porovnání verzí
(HERMACH_Josef_29.5.1924-25.12.2002) |
|||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Písek | | místo narození = Písek | ||
| datum úmrtí = 25.12.2002 | | datum úmrtí = 25.12.2002 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Slaný |
| − | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 521 |
| + | }} | ||
| + | '''HERMACH, Josef''', ''* 29. 5. 1924 Písek, † 25. 12. 2002 Slaný, teolog, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Maturoval 1943 na klasickém gymnáziu v Plzni. 1943–45 byl | ||
| + | totálně nasazen, současně navštěvoval Arcidiecézní pražské bohoslovecké učiliště. Od 1945 studoval na Bohoslovecké fakultě | ||
| + | UK v Praze; kněžské svěcení přijal v červnu 1949. Působil jako | ||
| + | kněz v Petrovicích, v Čisté (u Rakovníka), od 1953 jako kaplan v Praze-Karlíně a od 1955 byl administrátorem u sv. Gotharda v Praze-Bubenči. 1960 mu byl odebrán státní souhlas s výkonem kněžského úřadu. Pracoval jako dělník v továrně | ||
| + | Praga, poté jako výhybkář na nádraží v Praze-Vršovicích. 1966 | ||
| + | se vrátil do pastorace jako administrátor v Praze-Podolí. | ||
| + | |||
| + | Spirituálem kněžského semináře v Litoměřicích byl jmenován 1967. Od října 1970 byl asistentem na Římskokatolické | ||
| + | cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, kde obhájil disertaci ''Ekumenický pohled na nerozlučitelnost manželství'' (ThDr. 1970). Roku 1973 byl jmenován | ||
| + | odborným asistentem a pověřen výpomocnou výukou biblické | ||
| + | teologie (1970–72), pastorální teologie (1970–74), Nového | ||
| + | zákona a vyššího kurzu biblické řečtiny (1971–74) a filozofie (1972–74). Pro výhrady vůči kolaboračnímu kněžskému | ||
| + | hnutí Pacem in terris mu byla 1974 ukončena pedagogická | ||
| + | činnost, nadále se věnoval jen pastoraci v Praze na Smíchově. | ||
| + | Krátce působil jako farář v Praze-Spořilově, 1975 onemocněl | ||
| + | a odešel do invalidního důchodu. Až od 1992 přednášel jako | ||
| + | odborný asistent Katolické teologické fakulty UK, vyučoval | ||
| + | starozákonní biblické vědy, 1993–95 byl spirituálem kněžského semináře v Praze; 1997 ustanoven kanovníkem kolegiátní | ||
| + | kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Byl pohřben do | ||
| + | rodinného hrobu v Praze na Malvazinkách. | ||
| + | |||
| + | H. překládal německé knihy s teologickou a spirituální tematikou, zejména Anselma Grüna a ediční řadu ''Malý Stuttgartský komentář k Novému zákonu''. Z angličtiny převedl několikadílné C. S. Lewisovy ''Letopisy Narnie'', J. Weingreenovu ''Učebnici biblické hebrejštiny'' (s Mladou Mikulicovou, 1997) a V. E. Franklovo ''A přesto říci životu ano'', opakovaně vydávané psychologické postřehy z koncentračního tábora. Z francouzštiny přetlumočil moudrost chasidů od Elieho Wiesela, z italštiny Schönbornova duchovní cvičení ''Milovat církev''. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Církev v Novém Zákoně, b. d.; List apoštola Pavla Efesanům, b. d.; Poznámky ke kosmologii, b. d.; Stati z biblické teologie: 1972/73, b. d. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Catalogus cleri, 1948, s. 29; Katalog Pražské diecéze, 2001, s. 17, 141, 227; | ||
| + | DUK 4, s. 356; A. Opatrný, Za Mons. J. H., in: Zpravodaj pražské arcidiecéze | ||
| + | 2003, č. 2, s. 1–2; V. Novotný, Katolická teologická fakulta 1939–1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, 2007, | ||
| + | s. 342; V. Novotný – M. Vaňáč – M. Kunštát, Biografický slovník katolických | ||
| + | teologických fakult v Praze 1891–1990, 2013, s. 161–162; https://www.databaze-prekladu.cz/prekladatel/_000004006 (stav k 26. 6. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/e0fb9825-bcba-4107-8da4-bf19486c57c6 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Eva Novotná | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
| Řádka 21: | Řádka 55: | ||
[[Kategorie:Písek]] | [[Kategorie:Písek]] | ||
[[Kategorie:2002]] | [[Kategorie:2002]] | ||
| + | [[Kategorie:Slaný]] | ||
Aktuální verze z 6. 3. 2023, 13:44
| Josef HERMACH | |
 | |
| Narození | 29.5.1924 |
|---|---|
| Místo narození | Písek |
| Úmrtí | 25.12.2002 |
| Místo úmrtí | Slaný |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 521 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85794 |
HERMACH, Josef, * 29. 5. 1924 Písek, † 25. 12. 2002 Slaný, teolog, pedagog
Maturoval 1943 na klasickém gymnáziu v Plzni. 1943–45 byl totálně nasazen, současně navštěvoval Arcidiecézní pražské bohoslovecké učiliště. Od 1945 studoval na Bohoslovecké fakultě UK v Praze; kněžské svěcení přijal v červnu 1949. Působil jako kněz v Petrovicích, v Čisté (u Rakovníka), od 1953 jako kaplan v Praze-Karlíně a od 1955 byl administrátorem u sv. Gotharda v Praze-Bubenči. 1960 mu byl odebrán státní souhlas s výkonem kněžského úřadu. Pracoval jako dělník v továrně Praga, poté jako výhybkář na nádraží v Praze-Vršovicích. 1966 se vrátil do pastorace jako administrátor v Praze-Podolí.
Spirituálem kněžského semináře v Litoměřicích byl jmenován 1967. Od října 1970 byl asistentem na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, kde obhájil disertaci Ekumenický pohled na nerozlučitelnost manželství (ThDr. 1970). Roku 1973 byl jmenován odborným asistentem a pověřen výpomocnou výukou biblické teologie (1970–72), pastorální teologie (1970–74), Nového zákona a vyššího kurzu biblické řečtiny (1971–74) a filozofie (1972–74). Pro výhrady vůči kolaboračnímu kněžskému hnutí Pacem in terris mu byla 1974 ukončena pedagogická činnost, nadále se věnoval jen pastoraci v Praze na Smíchově. Krátce působil jako farář v Praze-Spořilově, 1975 onemocněl a odešel do invalidního důchodu. Až od 1992 přednášel jako odborný asistent Katolické teologické fakulty UK, vyučoval starozákonní biblické vědy, 1993–95 byl spirituálem kněžského semináře v Praze; 1997 ustanoven kanovníkem kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Byl pohřben do rodinného hrobu v Praze na Malvazinkách.
H. překládal německé knihy s teologickou a spirituální tematikou, zejména Anselma Grüna a ediční řadu Malý Stuttgartský komentář k Novému zákonu. Z angličtiny převedl několikadílné C. S. Lewisovy Letopisy Narnie, J. Weingreenovu Učebnici biblické hebrejštiny (s Mladou Mikulicovou, 1997) a V. E. Franklovo A přesto říci životu ano, opakovaně vydávané psychologické postřehy z koncentračního tábora. Z francouzštiny přetlumočil moudrost chasidů od Elieho Wiesela, z italštiny Schönbornova duchovní cvičení Milovat církev.
D: Církev v Novém Zákoně, b. d.; List apoštola Pavla Efesanům, b. d.; Poznámky ke kosmologii, b. d.; Stati z biblické teologie: 1972/73, b. d.
L: Catalogus cleri, 1948, s. 29; Katalog Pražské diecéze, 2001, s. 17, 141, 227; DUK 4, s. 356; A. Opatrný, Za Mons. J. H., in: Zpravodaj pražské arcidiecéze 2003, č. 2, s. 1–2; V. Novotný, Katolická teologická fakulta 1939–1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, 2007, s. 342; V. Novotný – M. Vaňáč – M. Kunštát, Biografický slovník katolických teologických fakult v Praze 1891–1990, 2013, s. 161–162; https://www.databaze-prekladu.cz/prekladatel/_000004006 (stav k 26. 6. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Eva Novotná
