StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERMACH Josef 29.5.1924-25.12.2002

Josef HERMACH
Narození	29.5.1924
Místo narození	Písek
Úmrtí	25.12.2002
Místo úmrtí	Slaný
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 521
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85794

HERMACH, Josef, * 29. 5. 1924 Písek, † 25. 12. 2002 Slaný, teolog, pedagog

Maturoval 1943 na klasickém gymnáziu v Plzni. 1943–45 byl totálně nasazen, současně navštěvoval Arcidiecézní pražské bohoslovecké učiliště. Od 1945 studoval na Bohoslovecké fakultě UK v Praze; kněžské svěcení přijal v červnu 1949. Působil jako kněz v Petrovicích, v Čisté (u Rakovníka), od 1953 jako kaplan v Praze-Karlíně a od 1955 byl administrátorem u sv. Gotharda v Praze-Bubenči. 1960 mu byl odebrán státní souhlas s výkonem kněžského úřadu. Pracoval jako dělník v továrně Praga, poté jako výhybkář na nádraží v Praze-Vršovicích. 1966 se vrátil do pastorace jako administrátor v Praze-Podolí.

Spirituálem kněžského semináře v Litoměřicích byl jmenován 1967. Od října 1970 byl asistentem na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, kde obhájil disertaci Ekumenický pohled na nerozlučitelnost manželství (ThDr. 1970). Roku 1973 byl jmenován odborným asistentem a pověřen výpomocnou výukou biblické teologie (1970–72), pastorální teologie (1970–74), Nového zákona a vyššího kurzu biblické řečtiny (1971–74) a filozofie (1972–74). Pro výhrady vůči kolaboračnímu kněžskému hnutí Pacem in terris mu byla 1974 ukončena pedagogická činnost, nadále se věnoval jen pastoraci v Praze na Smíchově. Krátce působil jako farář v Praze-Spořilově, 1975 onemocněl a odešel do invalidního důchodu. Až od 1992 přednášel jako odborný asistent Katolické teologické fakulty UK, vyučoval starozákonní biblické vědy, 1993–95 byl spirituálem kněžského semináře v Praze; 1997 ustanoven kanovníkem kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Byl pohřben do rodinného hrobu v Praze na Malvazinkách.

H. překládal německé knihy s teologickou a spirituální tematikou, zejména Anselma Grüna a ediční řadu Malý Stuttgartský komentář k Novému zákonu. Z angličtiny převedl několikadílné C. S. Lewisovy Letopisy Narnie, J. Weingreenovu Učebnici biblické hebrejštiny (s Mladou Mikulicovou, 1997) a V. E. Franklovo A přesto říci životu ano, opakovaně vydávané psychologické postřehy z koncentračního tábora. Z francouzštiny přetlumočil moudrost chasidů od Elieho Wiesela, z italštiny Schönbornova duchovní cvičení Milovat církev.

D: Církev v Novém Zákoně, b. d.; List apoštola Pavla Efesanům, b. d.; Poznámky ke kosmologii, b. d.; Stati z biblické teologie: 1972/73, b. d.

L: Catalogus cleri, 1948, s. 29; Katalog Pražské diecéze, 2001, s. 17, 141, 227; DUK 4, s. 356; A. Opatrný, Za Mons. J. H., in: Zpravodaj pražské arcidiecéze 2003, č. 2, s. 1–2; V. Novotný, Katolická teologická fakulta 1939–1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, 2007, s. 342; V. Novotný – M. Vaňáč – M. Kunštát, Biografický slovník katolických teologických fakult v Praze 1891–1990, 2013, s. 161–162; https://www.databaze-prekladu.cz/prekladatel/_000004006 (stav k 26. 6. 2020).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Novotná