StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERMANN-OTAVSKÝ Karel 2.5.1866-4.9.1939

Karel HERMANN-OTAVSKÝ
Narození	2.5.1866
Místo narození	Kostelec nad Černými lesy
Úmrtí	4.9.1939
Místo úmrtí	Černošice (u Prahy)
Povolání	58- Teoretik nebo historik státu a práva 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 524-525
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47281

HERMANN-OTAVSKÝ, Karel (též HERRMANN), * 2. 5. 1866 Kostelec nad Černými lesy, † 4. 9. 1939 Černošice (u Prahy), právník, pedagog

Syn právníka a místodržitelského úředníka Karla Herrmanna (1828–1905) původem z Písku a Anny, roz. Medritzerové (1840–1915). Bratr právníka Emanuela H.-O. (1868–1954). Otec byl při odchodu do penze 1898 nobilitován, na paměť místa narození si k příjmení připojil přídomek Otavský. H. navštěvoval gymnázium ve Slaném, v Písku a maturoval v Praze. Absolvoval Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1889 JUDr.). Poté strávil dva semestry na univerzitě v Berlíně, kde navštěvoval přednášky o obchodním a směnečném právu u Levina Goldschmidta. Současně poslouchal u Josefa Kohlera právní filozofii a srovnávací pravovědu a u Ernsta Ecka civilní právo. Tehdy H.-O. publikoval svůj první odborný článek Příspěvek k nauce o převodu práva z cenných papírů na jméno znějících (in: Právník 30, 1891, s. 225–232; 261–289).

Po návratu do Prahy působil v justici. 1892 se na české právnické fakultě habilitoval pro obchodní a směnečné právo spisem O právní povaze rektapapírů (cenné papíry na jméno). 1897 byl jmenován mimořádným, 1904 řádným profesorem. Děkanem fakulty byl zvolen 1904/05 a 1922/23, během druhého funkčního období se zasloužil o založení výboru pro výstavbu nové fakultní budovy. Po vzniku samostatného Československa 1918 stanul v čele UK jako první rektor. Ve své instalační přednášce O nejbližších úkolech v našem životě právním shrnul hlavní úkoly nového státu v zákonodárné a správní oblasti. Během rektorského období finančně zabezpečil akademickou menzu, inicioval vznik sociálně-statistické kanceláře pro vysokoškolské studentstvo v Praze (Svaz československého studentstva vybudoval Masarykovu kolej). V právnickém spolku Všehrd založil a sám finančně zajistil fond na podporu nemajetných studentů. Navázal kontakty s univerzitními kruhy v Paříži a v Německu. Již od 1898 působil na fakultě jako člen zkušební komise, které později předsedal. Dále byl členem historicko-právní komise a zkušební komise pro soudcovské kandidáty při vrchním soudu. Zkoušel také kandidáty učitelství na vyšších obchodních školách.

S jeho pedagogickou praxí byla neoddělitelně spojena vědecká práce. Ve svém habilitačním spisu prohloubil a rozvinul Randovu teorii cenných papírů. Této problematice později věnoval ještě studii O právní povaze duplikátu železničního listu nákladního (in: Sborník věd právních a státních 1, 1901, s. 381–394). Zájem o cenné papíry ho přivedl k otázkám souvisejícím se směnkou jako nejdůležitější komerční listinou. Problematiku směnečného práva rozpracoval zejména ve stejnojmenné učebnici, která sloužila nejen ke studiu, ale spolu s komentovaným vydáním obchodního zákona ovlivnila též soudní praxi. Zvláštní pozornost věnoval úpravě autorského práva a tzv. práv k nehmotným statkům, které se díky bouřlivému rozvoji podnikání na počátku 20. století ocitly v centru pozornosti (Obchodní závod a práva ke statkům nehmotným, in: Pocta podaná českou fakultou právnickou panu Dr. Ant. rytíři Randovi k sedmdesátým narozeninám dne 8. července 1904, 1904, s. 329–352; O autorskoprávní ochraně děl architektonických, in: Právník 48, 1909, s. 1–12; 45–62; Reforma našeho práva autorského, tamtéž 60, 1921, s. 193–203, 257–266; Právo individuální a osnova zákona o právu autorském, in: tamtéž 63, 1924, s. 433–445). Návrhy H.-O. se nejen staly součástí zákonné úpravy, ale vynesly mu i mezinárodní uznání. V meziválečném období se aktivně podílel na unifikaci obchodního práva. Předsedal zvláštní komisi, která přispěla k vypracování vládního návrhu osnovy nového obchodního zákona, účastnil se porad o zákonných osnovách o nákladní smlouvě, o autorském právu, proti nekalé soutěži, o říční plavbě nebo o nakladatelské smlouvě. Neocenitelnou pomůckou pro právní praxi se stalo z němčiny přeložené a jím okomentované a poznámkami opatřené vydání všeobecného obchodního zákoníku (1929). Ke komplikovaným problémům pojišťovacího práva 1906 publikoval článek K reformě soukromého práva pojišťovacího (in: Právník 45, 1906, s. 1–11; 41–51) a spis Soukromé pojišťovací právo československé… 1 (1921).

Po vzniku ČSR reprezentoval H.-O. nový stát na mezinárodních konferencích a kongresech, např. 1920 v Paříži na jednání o konvenci s Francií (otázky majetku, práv a účastenství); 1925 na konferenci Mezinárodní unie pro ochranu živnostenského vlastnictví v Haagu a o tři roky později v Římě na konferenci Mezinárodní unie pro ochranu literárních a uměleckých děl anebo právnického kongresu o bezdrátové telegrafii. 1924 ho Společnost národů přizvala k anketě o mezinárodní ochraně před nekalou soutěží, 1927–28 byl členem znaleckého výboru Společnosti národů pro přípravu unifikace směnečného a šekového práva. 1933 zastupoval stát jako národní soudce u Stálého mezinárodní soudního dvora v Haagu ve sporu mezi maďarskou univerzitou Pétera Pázmányho a ČSR.

Od 1892 byl H.-O. členem ředitelství a od 1922–37 stál v čele Jednoty českých právníků; 1895–1907 pracoval jako redaktor jejího časopisu Právník. Řadou hesel přispěl do Ottova slovníku naučného. Řadil se k čestným členům Jednoty pro vědy pojistné (určitou dobu jí předsedal) a spolku Všehrd. Byl dlouholetým předsedou československé odbočky Association littéraire et artistique internationale (ALAI, Mezinárodní sdružení literární a umělecké; vzniklo 1926). Roku 1907 se stal dopisujícím a 1925 řádným členem ČAVU; členství přijal také v Šafaříkově učené společnosti v Bratislavě.

Oženil se s Idou, roz. Příborskou (1878–1942), neteří Leopolda st. (1852–1924) a sestřenicí Jaroslava (1890–1967) a Leopolda ml. (1892–1976) Heyrovských. Manželé měli syny Karla (* 14. 3. 1905 Praha, † 29. 10. 1987 Černošice /u Prahy/), právníka a amatérského astronoma, a Emanuela (* 23. 3. 1911, † 20. 7. 1938), právníka, který tragicky zahynul v Tatrách. Vnukem H.-O. je historik umění Karel Otavský (* 11. 6. 1938). Rodinný hrob se nachází v Karlíku (u Dobřichovic).

D: výběr: Die rechtliche Verantwortlichkeit des Versicherers für seine Agenten nach österreichischem Rechte, Berlin 1897; O osnově světového zákona směnečného usnesené na konferenci v Haagu v r. 1910, 1911; Die höhere Gewalt im Wechselrechte nach den Gesetze vom 30. November 1912. Zugleich ein Beitrag zu Art. 53 des Haager Entwurfes einer einheitlichen Wechselordnung, Wien 1913; O obchodech podle čtvrté knihy všeobecného zákona obchodního, 1925; Díla architektonická v novém zákoně o právu autorském, in: Stavitelské listy 23, 1927, s. 176, 190, 210, 232, 244; Československé právo směnečné, 1926 (Dodatky, 1930); Požární pojišťování průmyslových podniků, 1927 (s O. Mandelíkem a V. Keclíkem); Všeobecný zákoník obchodní a pozdější normy obchodního práva v zemích historických 1–2, 1929; Problém mezinárodní unifikace obchodního práva, in: Právník 69, 1930, s. 537–544; O mezinárodní sjednocení směnečného a šekového práva podle konvencí ženevských z r. 1930 a 1931, in: Právny obzor 14, 1931, s. 465–475; Randova theorie o cenných papírech s hlediska ženevské osnovy jednotného zákona směnečného, in: Randův jubilejní památník, 1934, s. 383–394; K otázce převodnosti pojistného nároku v soukromém pojištění. Komentář k zákonu ze dne I. VII. 1934, č. 154 Sb. z. a n. o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců s podobným postavením, 1935; Kartelové úmluvy ve smyslu zákona o kartelech a soukromých monopolech čís. 141/1933 Sb. z. a n., in: Právník 78, 1939, s. 65–100.

L: OSN 11, s. 210; 28, s. 563; OSND 2/2, s. 1095; AČP, s. 134–135; DUK 3–4, rejstřík; ČAVU, s. 138; ČBS, s. 206; Tomeš 1, s. 450; B. Andres – J. Fröhlich – A. Wenig, Kniha o K. H.-O., 1936; J. Pražák, Přehled literární činnosti K. H.-O., in: tamtéž, s. 113n.; J. Fröhlich, K. H.-O., in: Naše věda 20, 1941, s. 118–120; K. H. šlechtic O., in: AČA 18, 1907, s. 36; nekrolog, J. Pražák, Zesnulý univerzitní profesor JUDr. K. H.-O. a Právník, in: Právník 78, 1939, s. 451–453 (foto s. 365c); P. Skřejpková, K. H.-O., in: Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939, 2009, s. 238–240; cs.wikipedia.org (stav k 11. 5. 2020).

P: Archiv UK, Praha, osobní fond; fond Matriky UK, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., s. 121; SOA, Praha, Sbírka matrik, Kostelec nad Černými Lesy 24, N 1862–1876, fol. 75.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Petra Skřejpková