Biografický slovník
HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ Dana 19.2.1929-30.10.1976: Porovnání verzí
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 30.10.1976 | | datum úmrtí = 30.10.1976 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 55- Jazykovědec | + | | povolání = 55- Jazykovědec<br />61- Pedagog<br />64- Překladatel |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | 64- Překladatel | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = Danuška HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ | | jiná jména = Danuška HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 533 |
| + | }} | ||
| + | '''HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ, Dana''' ''(též Danuška, Š‘ Tan-ni, Shıˇ Dānnī), * 19. 2. 1929 Praha, † 30. 10. 1976 Praha, sinoložka, překladatelka'' | ||
| + | |||
| + | Dcera poštovního úředníka Františka (1898–1953) a Zdeňky | ||
| + | (1896–1984) Štovíčkových. Po maturitě na klasickém gymná�ziu v Praze studovala 1947–52 na Filozofické (resp. Filologic�ké) fakultě UK čínštinu a dějiny Dálného východu; zároveň docházela na kurzy hindštiny na škole orientálních jazyků. | ||
| + | Již za studia vyučovala hindštinu na univerzitě v Olomouci | ||
| + | (1950/51) a čínštinu na Filozofické fakultě UK (1952/53). | ||
| + | Poté odjela do Číny, kde 1953–57 působila jako první lek�torka češtiny na pekingské univerzitě a v Ústavu cizích jazyků | ||
| + | v Pekingu. V té době začala sbírat materiál pro ''Česko-čínský tematický slovník'', první lexikografické dílo svého druhu v češ�tině a čínštině. Z její iniciativy byl 1958 založen lexikografický kolektiv Orientálního ústavu ČSAV, v jehož čele stála více než | ||
| + | deset let. Zasloužila se o vypracování rukopisu pěti dílů roz�sáhlého ''Česko-čínského slovníku'' (1974–79). | ||
| + | |||
| + | Významnou část H. díla tvořily překlady z čínštiny a vlastní | ||
| + | literární tvorba motivovaná čínskou lidovou moudrostí. Její | ||
| + | převyprávění čínských lidových pohádek byla převedena do | ||
| + | řady evropských jazyků. Překládala i do čínštiny (J. Čapek, ''Jak pejsek a kočička myli podlahu'', Šanghaj 1957) a do latiny. V její | ||
| + | písemné pozůstalosti, která se dnes pohřešuje, se nacházel roz�sáhlý rukopisný konvolut H. latinských překladů z dob gym�nazijních studií (mj. díla K. Čapka, S. Čecha, B. Němcové, A. Dumase, V. Němiroviče-Dančenka). Je autorkou dvousvaz�kové syntetizující práce z čínské medicíny – ''Acupuncture and Moxibustion'' (1968 a 1990), která podnítila zájem o disciplínu | ||
| + | mezi českými a slovenskými lékaři. Přednášela na evropských | ||
| + | sinologických pracovištích a kongresech, např. v Londýně | ||
| + | a Hamburku. Zemřela na následky tragické nehody. Pohřbena | ||
| + | byla na Olšanských hřbitovech v Praze. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: L. Zgusta a kol., Manual of Lexicography, 1971 (spoluautorka); Nové | ||
| + | archeologické nálezy v Čeng-čou, in: Nový Orient 12, 1957, č. 9, s. 138–139; | ||
| + | Patriotický básník Wen I-tuo, in: tamtéž 14, 1959, č. 7, s. 138; Česko-čínská | ||
| + | konverzace, in: Světový tlumočník 26 řečí, 1960, s. 372–446; Akupunktura – | ||
| + | čínské léčení jehlami, in: Vesmír 39, 1960, č. 11, s. 342–345; What Is Acu�puncture?, in: Eastern Horizon 1, 1960/61, č. 8, s. 11–18; Tradiční čínský | ||
| + | tělocvik, in: Vesmír 40, 1961, č. 12, s. 375–376; Z pekingských lidových | ||
| + | popěvků, in: Nový Orient 16, 1961, č. 9, s. 201; Ťie-chan fen-lej cch‘-tien | ||
| + | [Česko-čínský tematický slovník], Peking 1961; Some Problems of a Czech-Chinese Dictionary, in: Archiv orientální 30, 1962, č. 2, s. 258–313 | ||
| + | (spoluautorka); Several Notes on Soviet Translations of Chinese Classical No�vels, in: tamtéž, s. 318–330 (spoluautorka); Contes chinois, Adaptés d’après | ||
| + | les sources populaires chinoises, Paris 1969; Lexikální jednotky typu ABB | ||
| + | v moderní čínštině, [1969]; Specifická oblast čínské politické terminologie, in: | ||
| + | Jazykovědné aktuality 12, 1975, č. 2, s. 63–66; Úloha osobnosti v dějinách | ||
| + | ve světle kampaně „kritiky Lin Piaa a Konfucia“, in: Nový Orient 32, 1977, | ||
| + | č. 9, s. 268–271; Brokátový obraz, 1978; Contes du Tibet et d’autres pays | ||
| + | d’Extrême-Orient, Paris 1980. Překlady z čínštiny: Džao Šu-li, Na horských | ||
| + | pláních, 1951 (s D. Khestlovou a J. Kalouskovou); Emi Siao, Mládí Mao | ||
| + | Ce-tunga, 1952 (s týmiž); Jüan Ťing – Kchung Ťie, Příběh o hrdinovi a hrdin�ce, 1953; Čínské lidové pohádky, 1962; Stříbrný kůň. Výbor moderní čín�ské poezie dvacátých až čtyřicátých let, 1964 (s M. Šťovíčkovou); Li Čchao- | ||
| + | -wej, Dcera dračího krále, 1971; Tři zlaté Buddhovy vlasy a jiné čínské pohád�ky, 1972 (s M. Šťovíčkovou); Märchen aus Tibet, 1974 (s touž); Aj Čching, | ||
| + | Mám rád tuto zemi, in: Nový Orient 8, 1953, č. 1, s. 9; týž, Trakař, in: tamtéž; | ||
| + | týž, Podzim, in: tamtéž; Mu Mu-tchien, Teskný úder zvonů, in: tamtéž 15, | ||
| + | 1960, č. 10, s. 238; týž, Věnování, in: tamtéž; Li Ju-chen, Flowers in a Mirror, | ||
| + | in: New Orient Bimonthly 3, 1962, č. 3, s. 81–85; Čchen Süan-jou, Příběh | ||
| + | o tom, jak duše žila bez těla, in: Nový Orient 18, 1963, č. 5, s. 154–155; | ||
| + | Zápisky ze starých análů Kuo-jü. Kapitola o tom, jak král Li se vypořádal | ||
| + | s kritikou, in: tamtéž 25, 1970, č. 4, s. 117; Čínské pohádky, 2007. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Z. Heřmanová-Novotná, Danuška H.-Š. (19. 2. 1929 – 30. 10. 1976), | ||
| + | in: Archiv orientální 45, 1977, s. 157–160; J. Šíma – Z. Heřmanová-No�votná, Danuška H. CSc.: bibliografie 1951–1976, 1977; Vzpomínkový ve�čer na počest Danušky H.-Š., in: Zpravodaj Česko-čínské společnosti, 1997, | ||
| + | č. 1, s. 2–5; Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a ibero�amerikanisté, 1999, s. 170–172; | ||
| + | https://www.databaze-prekladu.cz/preklada�tel/_000002860 (se soupisem literatury a překladů, stav k 28. 1. 2020); http://databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/H/HeroldovaStovickovaDanuska.htm | ||
| + | (se soupisem překladů, stav k 28. 1. 2020); zh.wikipedia.org (se soupisem lite�ratury a překladů, stav k 28. 1. 2020). | ||
| + | |||
| + | Vladimír Liščák | ||
| + | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 7. 3. 2023, 10:36
| Dana HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ | |
 | |
| Narození | 19.2.1929 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 30.10.1976 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Jiná jména | Danuška HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ |
| Povolání |
55- Jazykovědec 61- Pedagog 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 533 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85654 |
HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ, Dana (též Danuška, Š‘ Tan-ni, Shıˇ Dānnī), * 19. 2. 1929 Praha, † 30. 10. 1976 Praha, sinoložka, překladatelka
Dcera poštovního úředníka Františka (1898–1953) a Zdeňky (1896–1984) Štovíčkových. Po maturitě na klasickém gymná�ziu v Praze studovala 1947–52 na Filozofické (resp. Filologic�ké) fakultě UK čínštinu a dějiny Dálného východu; zároveň docházela na kurzy hindštiny na škole orientálních jazyků. Již za studia vyučovala hindštinu na univerzitě v Olomouci (1950/51) a čínštinu na Filozofické fakultě UK (1952/53). Poté odjela do Číny, kde 1953–57 působila jako první lek�torka češtiny na pekingské univerzitě a v Ústavu cizích jazyků v Pekingu. V té době začala sbírat materiál pro Česko-čínský tematický slovník, první lexikografické dílo svého druhu v češ�tině a čínštině. Z její iniciativy byl 1958 založen lexikografický kolektiv Orientálního ústavu ČSAV, v jehož čele stála více než deset let. Zasloužila se o vypracování rukopisu pěti dílů roz�sáhlého Česko-čínského slovníku (1974–79).
Významnou část H. díla tvořily překlady z čínštiny a vlastní literární tvorba motivovaná čínskou lidovou moudrostí. Její převyprávění čínských lidových pohádek byla převedena do řady evropských jazyků. Překládala i do čínštiny (J. Čapek, Jak pejsek a kočička myli podlahu, Šanghaj 1957) a do latiny. V její písemné pozůstalosti, která se dnes pohřešuje, se nacházel roz�sáhlý rukopisný konvolut H. latinských překladů z dob gym�nazijních studií (mj. díla K. Čapka, S. Čecha, B. Němcové, A. Dumase, V. Němiroviče-Dančenka). Je autorkou dvousvaz�kové syntetizující práce z čínské medicíny – Acupuncture and Moxibustion (1968 a 1990), která podnítila zájem o disciplínu mezi českými a slovenskými lékaři. Přednášela na evropských sinologických pracovištích a kongresech, např. v Londýně a Hamburku. Zemřela na následky tragické nehody. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech v Praze.
D: výběr: L. Zgusta a kol., Manual of Lexicography, 1971 (spoluautorka); Nové archeologické nálezy v Čeng-čou, in: Nový Orient 12, 1957, č. 9, s. 138–139; Patriotický básník Wen I-tuo, in: tamtéž 14, 1959, č. 7, s. 138; Česko-čínská konverzace, in: Světový tlumočník 26 řečí, 1960, s. 372–446; Akupunktura – čínské léčení jehlami, in: Vesmír 39, 1960, č. 11, s. 342–345; What Is Acu�puncture?, in: Eastern Horizon 1, 1960/61, č. 8, s. 11–18; Tradiční čínský tělocvik, in: Vesmír 40, 1961, č. 12, s. 375–376; Z pekingských lidových popěvků, in: Nový Orient 16, 1961, č. 9, s. 201; Ťie-chan fen-lej cch‘-tien [Česko-čínský tematický slovník], Peking 1961; Some Problems of a Czech-Chinese Dictionary, in: Archiv orientální 30, 1962, č. 2, s. 258–313 (spoluautorka); Several Notes on Soviet Translations of Chinese Classical No�vels, in: tamtéž, s. 318–330 (spoluautorka); Contes chinois, Adaptés d’après les sources populaires chinoises, Paris 1969; Lexikální jednotky typu ABB v moderní čínštině, [1969]; Specifická oblast čínské politické terminologie, in: Jazykovědné aktuality 12, 1975, č. 2, s. 63–66; Úloha osobnosti v dějinách ve světle kampaně „kritiky Lin Piaa a Konfucia“, in: Nový Orient 32, 1977, č. 9, s. 268–271; Brokátový obraz, 1978; Contes du Tibet et d’autres pays d’Extrême-Orient, Paris 1980. Překlady z čínštiny: Džao Šu-li, Na horských pláních, 1951 (s D. Khestlovou a J. Kalouskovou); Emi Siao, Mládí Mao Ce-tunga, 1952 (s týmiž); Jüan Ťing – Kchung Ťie, Příběh o hrdinovi a hrdin�ce, 1953; Čínské lidové pohádky, 1962; Stříbrný kůň. Výbor moderní čín�ské poezie dvacátých až čtyřicátých let, 1964 (s M. Šťovíčkovou); Li Čchao- -wej, Dcera dračího krále, 1971; Tři zlaté Buddhovy vlasy a jiné čínské pohád�ky, 1972 (s M. Šťovíčkovou); Märchen aus Tibet, 1974 (s touž); Aj Čching, Mám rád tuto zemi, in: Nový Orient 8, 1953, č. 1, s. 9; týž, Trakař, in: tamtéž; týž, Podzim, in: tamtéž; Mu Mu-tchien, Teskný úder zvonů, in: tamtéž 15, 1960, č. 10, s. 238; týž, Věnování, in: tamtéž; Li Ju-chen, Flowers in a Mirror, in: New Orient Bimonthly 3, 1962, č. 3, s. 81–85; Čchen Süan-jou, Příběh o tom, jak duše žila bez těla, in: Nový Orient 18, 1963, č. 5, s. 154–155; Zápisky ze starých análů Kuo-jü. Kapitola o tom, jak král Li se vypořádal s kritikou, in: tamtéž 25, 1970, č. 4, s. 117; Čínské pohádky, 2007.
L: Z. Heřmanová-Novotná, Danuška H.-Š. (19. 2. 1929 – 30. 10. 1976), in: Archiv orientální 45, 1977, s. 157–160; J. Šíma – Z. Heřmanová-No�votná, Danuška H. CSc.: bibliografie 1951–1976, 1977; Vzpomínkový ve�čer na počest Danušky H.-Š., in: Zpravodaj Česko-čínské společnosti, 1997, č. 1, s. 2–5; Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a ibero�amerikanisté, 1999, s. 170–172; https://www.databaze-prekladu.cz/preklada�tel/_000002860 (se soupisem literatury a překladů, stav k 28. 1. 2020); http://databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/H/HeroldovaStovickovaDanuska.htm (se soupisem překladů, stav k 28. 1. 2020); zh.wikipedia.org (se soupisem lite�ratury a překladů, stav k 28. 1. 2020).
Vladimír Liščák
