Biografický slovník
HEROLDOVÁ Iva 31.12.1926-2.9.2005: Porovnání verzí
(HEROLDOVÁ_Iva_31.12.1926-2.9.2005) |
|||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Chrudim | | místo narození = Chrudim | ||
| datum úmrtí = 2.9.2005 | | datum úmrtí = 2.9.2005 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 54- Etnograf | | povolání = 54- Etnograf | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 532-533 |
| + | }} | ||
| + | '''HEROLDOVÁ, Iva''' ''(roz. Jáchymová), * 31. 12. 1926 Chrudim, † 2. 9. 2005 Praha, etnografka'' | ||
| + | |||
| + | Dcera podplukovníka Josefa Jáchyma (1898–1943), člena | ||
| + | odbojové skupiny Obrana národa popraveného nacisty v Berlíně-Plötzensee. 1947 maturovala na Benešově reformním | ||
| + | reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích, 1947–52 absolvovala | ||
| + | historii a národopis na Filozofické fakultě UK v Praze. Její diplomová i rigorózní práce byly zaměřeny na studium zemědělské a domácké výroby na Třinecku (PhDr. 1952). H. 1953–54 | ||
| + | pracovala v Kabinetu pro národopis ČSAV, poté v Ústavu pro | ||
| + | etnologii a folkloristiku ČSAV v Praze (1967–72 vedla oddělení etnografie současnosti). Je považována za jednu z klíčových | ||
| + | osobností oboru. 1982 odešla formálně do důchodu, do 1988 | ||
| + | však v ústavu působila na pozici vědeckého konzultanta. I po | ||
| + | odchodu na odpočinek dále publikovala a podílela se na výzkumech. | ||
| + | |||
| + | Zpočátku se zaměřila na ve své době aktuální téma novoosídlenecké pohraniční vesnice a s ním související reemigraci, | ||
| + | především volyňských Čechů. Terénní práci podložila archivním výzkumem, v němž uplatnila své historické vzdělání. Později se věnovala studiu českých menšin v zahraničí, 1957–64 | ||
| + | podnikla studijní cesty do Polska, zejména na Střelínsko a Zelovsko. Výsledky shrnula v kandidátské práci ''Etnická problematika českých národnostních menšin (se zvláštním zřetelem na vystěhovalectví do pruského Slezska v 1. polovině 18. století)'', | ||
| + | 1965 za ni získala vědeckou hodnost CSc. 1971 ji zveřejnila | ||
| + | v historicky laděné monografii ''Život a kultura českých exulantů z 18. století''. Předpoklad, že bude možno na základě izolovaných českých ostrůvků v zahraničí, u nichž se zakonzervovaly původní zvyky, doplnit domácí výzkumy, se však nepotvrdil. | ||
| + | H. se zaměřila – i v komparaci s dříve prováděným studiem | ||
| + | novoosídlenců v českých zemích – na proces akulturace nově | ||
| + | příchozích a jejich vstupování do společnosti v nové vlasti. | ||
| + | |||
| + | V polovině šedesátých let navázala spolupráci s příbuznými | ||
| + | pracovišti v Jugoslávii, zejména v Záhřebu, a s dalšími kolegy | ||
| + | (Josef Vařeka, Jaroslav Markl aj.), podnikla 1966–70 studijní | ||
| + | výpravy mezi Čechy do oblasti Daruvaru a Požegy v Chorvatsku, především do vesnice Ivanovo Selo. Výsledky studia | ||
| + | shrnula výstava Slavonie a Češi, pořádaná 1971 ve městě Požega. Méně úspěšné byly její navazující výzkumy v srbské části | ||
| + | Banátu (Bela Crkva, 1971) a v Bosně (Matčino Brdo, 1974). | ||
| + | H. se také nepodařilo publikovat rozsáhlejší monografii o jugoslávských Češích a jejich zvykosloví. Knižně vyšel 1977 | ||
| + | pouze spis ''Válka v lidovém podání. Národně osvobozenecký boj volyňských a jugoslávských Čechů.'' | ||
| + | |||
| + | H. byla 1973 na pracovišti převedena do oddělení etnografie | ||
| + | národního obrození, kde mohla více využít svou historickou | ||
| + | erudici; uveřejnila studie o venkovských sňatcích, poddanské | ||
| + | rodině nebo o školství v českých zemích v 18.–19. stol. (''Rozvoj školství, osvěty a vzdělanosti v Čechách v době národního obrození'', 1980). Podílela se také na zpracování etnografických atlasů. | ||
| + | Autorsky spolupracovala na národopisných filmech, většinou ve spolupráci s kolegou a životním partnerem Františkem Vančíkem. Neopustila ani téma národnostních menšin a mezietnických vztahů v českých zemích, reemigrantů z bývalé Jugoslávie na jižní Moravě, později volyňských Čechů a dalších | ||
| + | skupin, včetně Vietnamců. Ovlivnila mladší kolegy a nástupce | ||
| + | v oboru (Andrej Sulitka, Tomáš Hajšman aj.). Spolupracovala | ||
| + | též s katedrou etnografie a folkloristiky na Filozofické fakultě | ||
| + | UK. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' soupis, in: N. Valášková, I. H., in: Národopisná revue 18, 2008, bibliografická příloha č. 22. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Vařeka, Jubilejní pozdrav J. H., in: Národopisné aktuality 23, 1986, | ||
| + | s. 190–191; Z. Uherek, I. H., 75 let, in: Národopisná revue 11, 2001, | ||
| + | s. 216–217; D. Moravcová, Legenda české etnologie – I. H., in: Lidé města 8, | ||
| + | 2006, č. 1; D. Bittnerová, Černá stužka ke jménu PhDr. I. H., CSc. (31. 12. | ||
| + | 1926 Chrudim – 2. 9. 2005 Praha), in: Český lid 93, 2006, s. 92–96; Lidová | ||
| + | kultura, s. 72. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/ce6969cf-8a06-42f1-a1aa-14eb61d4c10b Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:54- Etnograf]] | [[Kategorie:54- Etnograf]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 70: | ||
[[Kategorie:Chrudim]] | [[Kategorie:Chrudim]] | ||
[[Kategorie:2005]] | [[Kategorie:2005]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 7. 3. 2023, 10:29
| Iva HEROLDOVÁ | |
 | |
| Narození | 31.12.1926 |
|---|---|
| Místo narození | Chrudim |
| Úmrtí | 2.9.2005 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 54- Etnograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 532-533 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79919 |
HEROLDOVÁ, Iva (roz. Jáchymová), * 31. 12. 1926 Chrudim, † 2. 9. 2005 Praha, etnografka
Dcera podplukovníka Josefa Jáchyma (1898–1943), člena odbojové skupiny Obrana národa popraveného nacisty v Berlíně-Plötzensee. 1947 maturovala na Benešově reformním reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích, 1947–52 absolvovala historii a národopis na Filozofické fakultě UK v Praze. Její diplomová i rigorózní práce byly zaměřeny na studium zemědělské a domácké výroby na Třinecku (PhDr. 1952). H. 1953–54 pracovala v Kabinetu pro národopis ČSAV, poté v Ústavu pro etnologii a folkloristiku ČSAV v Praze (1967–72 vedla oddělení etnografie současnosti). Je považována za jednu z klíčových osobností oboru. 1982 odešla formálně do důchodu, do 1988 však v ústavu působila na pozici vědeckého konzultanta. I po odchodu na odpočinek dále publikovala a podílela se na výzkumech.
Zpočátku se zaměřila na ve své době aktuální téma novoosídlenecké pohraniční vesnice a s ním související reemigraci, především volyňských Čechů. Terénní práci podložila archivním výzkumem, v němž uplatnila své historické vzdělání. Později se věnovala studiu českých menšin v zahraničí, 1957–64 podnikla studijní cesty do Polska, zejména na Střelínsko a Zelovsko. Výsledky shrnula v kandidátské práci Etnická problematika českých národnostních menšin (se zvláštním zřetelem na vystěhovalectví do pruského Slezska v 1. polovině 18. století), 1965 za ni získala vědeckou hodnost CSc. 1971 ji zveřejnila v historicky laděné monografii Život a kultura českých exulantů z 18. století. Předpoklad, že bude možno na základě izolovaných českých ostrůvků v zahraničí, u nichž se zakonzervovaly původní zvyky, doplnit domácí výzkumy, se však nepotvrdil. H. se zaměřila – i v komparaci s dříve prováděným studiem novoosídlenců v českých zemích – na proces akulturace nově příchozích a jejich vstupování do společnosti v nové vlasti.
V polovině šedesátých let navázala spolupráci s příbuznými pracovišti v Jugoslávii, zejména v Záhřebu, a s dalšími kolegy (Josef Vařeka, Jaroslav Markl aj.), podnikla 1966–70 studijní výpravy mezi Čechy do oblasti Daruvaru a Požegy v Chorvatsku, především do vesnice Ivanovo Selo. Výsledky studia shrnula výstava Slavonie a Češi, pořádaná 1971 ve městě Požega. Méně úspěšné byly její navazující výzkumy v srbské části Banátu (Bela Crkva, 1971) a v Bosně (Matčino Brdo, 1974). H. se také nepodařilo publikovat rozsáhlejší monografii o jugoslávských Češích a jejich zvykosloví. Knižně vyšel 1977 pouze spis Válka v lidovém podání. Národně osvobozenecký boj volyňských a jugoslávských Čechů.
H. byla 1973 na pracovišti převedena do oddělení etnografie národního obrození, kde mohla více využít svou historickou erudici; uveřejnila studie o venkovských sňatcích, poddanské rodině nebo o školství v českých zemích v 18.–19. stol. (Rozvoj školství, osvěty a vzdělanosti v Čechách v době národního obrození, 1980). Podílela se také na zpracování etnografických atlasů. Autorsky spolupracovala na národopisných filmech, většinou ve spolupráci s kolegou a životním partnerem Františkem Vančíkem. Neopustila ani téma národnostních menšin a mezietnických vztahů v českých zemích, reemigrantů z bývalé Jugoslávie na jižní Moravě, později volyňských Čechů a dalších skupin, včetně Vietnamců. Ovlivnila mladší kolegy a nástupce v oboru (Andrej Sulitka, Tomáš Hajšman aj.). Spolupracovala též s katedrou etnografie a folkloristiky na Filozofické fakultě UK. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.
D: soupis, in: N. Valášková, I. H., in: Národopisná revue 18, 2008, bibliografická příloha č. 22.
L: J. Vařeka, Jubilejní pozdrav J. H., in: Národopisné aktuality 23, 1986, s. 190–191; Z. Uherek, I. H., 75 let, in: Národopisná revue 11, 2001, s. 216–217; D. Moravcová, Legenda české etnologie – I. H., in: Lidé města 8, 2006, č. 1; D. Bittnerová, Černá stužka ke jménu PhDr. I. H., CSc. (31. 12. 1926 Chrudim – 2. 9. 2005 Praha), in: Český lid 93, 2006, s. 92–96; Lidová kultura, s. 72.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek
