Biografický slovník
HEROUT Alois 17.11.1860-26.11.1943: Porovnání verzí
(HEROUT_Alois_17.11.1860-26.11.1943) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 26.11.1943 | | datum úmrtí = 26.11.1943 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 40- Hospodářství - ostatní | + | | povolání = 40- Hospodářství - ostatní<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 534 |
| + | }} | ||
| + | '''HEROUT, Alois''', ''* 17. 11. 1860 Beroun, † 26. 11. 1943 Praha, těsnopisec'' | ||
| + | |||
| + | Syn pivovarského sládka Jana H. a Anny, roz. Panuškové. | ||
| + | V rodišti žil do šesti let, kdy se s rodiči odstěhoval do Prahy. Vystudoval klasickou filologii na pražské české univerzitě (PhDr. 1891, disertace ''Theorie sensace u Řeků''). 1880 složil | ||
| + | těsnopisnou zkoušku. Téměř celý život učil jako středoškolský profesor jazyků na gymnáziích v Praze (Truhlářská ul.), | ||
| + | Českých Budějovicích, na Královských Vinohradech (Praha). | ||
| + | 1904–16 byl ředitelem pražského dívčího gymnázia, poté až | ||
| + | do odchodu do penze 1927 řídil reálné gymnázium v Praze-Libni. S manželkou Barborou, roz. Mikoláškovou, měl syna | ||
| + | a tři dcery. | ||
| + | |||
| + | Patřil k propagátorům těsnopisu v českých zemích; naučil | ||
| + | se mu už jako gymnaziální student. Řadu let byl zapisovatelem na pražském zastupitelstvu či českém sněmu. Od 1906 | ||
| + | redigoval časopis ''Těsnopisné listy''. Během praxe dospěl k řadě | ||
| + | úprav ve stenografických záznamech a pokoušel se o vytvoření nové, původní české těsnopisné soustavy, jež by nahradila dosavadní převod německé Gabelsbergerovy soustavy do | ||
| + | českého jazyka. Z návrhu této soustavy, který předložil roku | ||
| + | 1919, a paralelního návrhu ing. Svojmíra Mikulíka vznikla | ||
| + | pak 1920 ve spolupráci obou autorů Heroutova–Mikulíkova | ||
| + | těsnopisná soustava, jež byla 1921 přijata jako oficiální československá norma, vyučovaná hlavně na obchodních školách a postupně upravená pro dalších dvanáct jazyků, včetně | ||
| + | angličtiny a ruštiny. H. stál mnoho let v čele zkušební komise | ||
| + | pro těsnopis, od 1908 působil jako lektor těsnopisu na české | ||
| + | technice a 1922–26 jako ředitel Státního ústavu těsnopisného. Překládal z ruštiny a řadil se ke spolupracovníkům ''Ottova slovníku naučného''. Pohřben je na hřbitově v Praze-Libni. | ||
| + | Rodný dům v Pivovarské ulici byl 1945 označen pamětní | ||
| + | deskou. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Těsnopis český dle soustavy Gabelsbergerovy, 1905 (s J. O. Pražákem | ||
| + | a J. Machem); Nový těsnopis československý, 1921 (se S. Mikulíkem); Metodická učebnice nového těsnopisu československého, 1922; Slovník nového | ||
| + | těsnopisu československého (se S. Mikulíkem), 1923; Těsnopisná učebnice pro | ||
| + | školy občanské, 1923; Německý těsnopis pro české žactvo obchodních škol, | ||
| + | 1923 (se S. Mikulíkem); Těsnopisná čítanka, 1925. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 28, s. 562; OSND 2/2, s. 1097; Tomeš 1, s. 451; Album representantů, s. 959. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I, | ||
| + | s. 192. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/c539880b-ab9d-4f4c-88f1-f0fd8a25cf58 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| + | |||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | [[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
Aktuální verze z 7. 3. 2023, 10:48
| Alois HEROUT | |
 | |
| Narození | 17.11.1860 |
|---|---|
| Místo narození | Beroun |
| Úmrtí | 26.11.1943 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
40- Hospodářství - ostatní 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 534 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47295 |
HEROUT, Alois, * 17. 11. 1860 Beroun, † 26. 11. 1943 Praha, těsnopisec
Syn pivovarského sládka Jana H. a Anny, roz. Panuškové. V rodišti žil do šesti let, kdy se s rodiči odstěhoval do Prahy. Vystudoval klasickou filologii na pražské české univerzitě (PhDr. 1891, disertace Theorie sensace u Řeků). 1880 složil těsnopisnou zkoušku. Téměř celý život učil jako středoškolský profesor jazyků na gymnáziích v Praze (Truhlářská ul.), Českých Budějovicích, na Královských Vinohradech (Praha). 1904–16 byl ředitelem pražského dívčího gymnázia, poté až do odchodu do penze 1927 řídil reálné gymnázium v Praze-Libni. S manželkou Barborou, roz. Mikoláškovou, měl syna a tři dcery.
Patřil k propagátorům těsnopisu v českých zemích; naučil se mu už jako gymnaziální student. Řadu let byl zapisovatelem na pražském zastupitelstvu či českém sněmu. Od 1906 redigoval časopis Těsnopisné listy. Během praxe dospěl k řadě úprav ve stenografických záznamech a pokoušel se o vytvoření nové, původní české těsnopisné soustavy, jež by nahradila dosavadní převod německé Gabelsbergerovy soustavy do českého jazyka. Z návrhu této soustavy, který předložil roku 1919, a paralelního návrhu ing. Svojmíra Mikulíka vznikla pak 1920 ve spolupráci obou autorů Heroutova–Mikulíkova těsnopisná soustava, jež byla 1921 přijata jako oficiální československá norma, vyučovaná hlavně na obchodních školách a postupně upravená pro dalších dvanáct jazyků, včetně angličtiny a ruštiny. H. stál mnoho let v čele zkušební komise pro těsnopis, od 1908 působil jako lektor těsnopisu na české technice a 1922–26 jako ředitel Státního ústavu těsnopisného. Překládal z ruštiny a řadil se ke spolupracovníkům Ottova slovníku naučného. Pohřben je na hřbitově v Praze-Libni. Rodný dům v Pivovarské ulici byl 1945 označen pamětní deskou.
D: Těsnopis český dle soustavy Gabelsbergerovy, 1905 (s J. O. Pražákem a J. Machem); Nový těsnopis československý, 1921 (se S. Mikulíkem); Metodická učebnice nového těsnopisu československého, 1922; Slovník nového těsnopisu československého (se S. Mikulíkem), 1923; Těsnopisná učebnice pro školy občanské, 1923; Německý těsnopis pro české žactvo obchodních škol, 1923 (se S. Mikulíkem); Těsnopisná čítanka, 1925.
L: OSN 28, s. 562; OSND 2/2, s. 1097; Tomeš 1, s. 451; Album representantů, s. 959.
P: Archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I, s. 192.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek
