Biografický slovník
HEROUT Alois 17.11.1860-26.11.1943
| Alois HEROUT | |
 | |
| Narození | 17.11.1860 |
|---|---|
| Místo narození | Beroun |
| Úmrtí | 26.11.1943 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
40- Hospodářství - ostatní 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 534 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47295 |
HEROUT, Alois, * 17. 11. 1860 Beroun, † 26. 11. 1943 Praha, těsnopisec
Syn pivovarského sládka Jana H. a Anny, roz. Panuškové. V rodišti žil do šesti let, kdy se s rodiči odstěhoval do Prahy. Vystudoval klasickou filologii na pražské české univerzitě (PhDr. 1891, disertace Theorie sensace u Řeků). 1880 složil těsnopisnou zkoušku. Téměř celý život učil jako středoškolský profesor jazyků na gymnáziích v Praze (Truhlářská ul.), Českých Budějovicích, na Královských Vinohradech (Praha). 1904–16 byl ředitelem pražského dívčího gymnázia, poté až do odchodu do penze 1927 řídil reálné gymnázium v Praze-Libni. S manželkou Barborou, roz. Mikoláškovou, měl syna a tři dcery.
Patřil k propagátorům těsnopisu v českých zemích; naučil se mu už jako gymnaziální student. Řadu let byl zapisovatelem na pražském zastupitelstvu či českém sněmu. Od 1906 redigoval časopis Těsnopisné listy. Během praxe dospěl k řadě úprav ve stenografických záznamech a pokoušel se o vytvoření nové, původní české těsnopisné soustavy, jež by nahradila dosavadní převod německé Gabelsbergerovy soustavy do českého jazyka. Z návrhu této soustavy, který předložil roku 1919, a paralelního návrhu ing. Svojmíra Mikulíka vznikla pak 1920 ve spolupráci obou autorů Heroutova–Mikulíkova těsnopisná soustava, jež byla 1921 přijata jako oficiální československá norma, vyučovaná hlavně na obchodních školách a postupně upravená pro dalších dvanáct jazyků, včetně angličtiny a ruštiny. H. stál mnoho let v čele zkušební komise pro těsnopis, od 1908 působil jako lektor těsnopisu na české technice a 1922–26 jako ředitel Státního ústavu těsnopisného. Překládal z ruštiny a řadil se ke spolupracovníkům Ottova slovníku naučného. Pohřben je na hřbitově v Praze-Libni. Rodný dům v Pivovarské ulici byl 1945 označen pamětní deskou.
D: Těsnopis český dle soustavy Gabelsbergerovy, 1905 (s J. O. Pražákem a J. Machem); Nový těsnopis československý, 1921 (se S. Mikulíkem); Metodická učebnice nového těsnopisu československého, 1922; Slovník nového těsnopisu československého (se S. Mikulíkem), 1923; Těsnopisná učebnice pro školy občanské, 1923; Německý těsnopis pro české žactvo obchodních škol, 1923 (se S. Mikulíkem); Těsnopisná čítanka, 1925.
L: OSN 28, s. 562; OSND 2/2, s. 1097; Tomeš 1, s. 451; Album representantů, s. 959.
P: Archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I, s. 192.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek
