Biografický slovník
HERRING Karl Ewald Konstantin 5.8.1834-26.1.1918: Porovnání verzí
(HERING_Karl_Ewald_Konstantin_5.8.1834-26.1.1918) |
m (Holoubková přesunul stránku HERING Karl Ewald Konstantin 5.8.1834-26.1.1918 na HERRING Karl Ewald Konstantin 5.8.1834-26.1.1918 bez založení přesměrování) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Karl Ewald Konstantin | + | | jméno = Karl Ewald Konstantin HERRING |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.8.1834 | | datum narození = 5.8.1834 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Alt-Gersdorf (u Žitavy, Německo) |
| datum úmrtí = 26.1.1918 | | datum úmrtí = 26.1.1918 | ||
| − | | místo úmrtí = Lipsko | + | | místo úmrtí = Lipsko (Německo) |
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 536-537 |
| + | }} | ||
| + | '''HERRING, Karl Ewald Konstantin''' ''(též HERING), * 5. 8. 1834 Alt-Gersdorf (u Žitavy, Německo), † 26. 1. 1918 Lipsko (Německo), lékař fyziolog, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Lužický rodák, syn pastora. Vystudoval medicínu v Lipsku | ||
| + | (MUDr. 1860). Začal pracovat jako praktický lékař, avšak | ||
| + | od studií směřoval k vědecké dráze. 1862 se na lipské fakultě habilitoval z fyziologie. Místo profesora fyziologie a lékařské fyziky získal 1865 ve Vídni na Josefinu (vysoké škole, | ||
| + | kterou založil 1784 Josef II. pro výchovu vojenských lékařů | ||
| + | a chirurgů). 1870 byl povolán jako nástupce J. E. Purkyně | ||
| + | na pražskou fakultu, kde mj. vybudoval fyziologický ústav ve | ||
| + | Svatováclavských lázních. Kvůli svému výrazně německému | ||
| + | smýšlení nesouhlasil s jazykovým rozdělením pražské univerzity; když se uskutečnilo (1882/83), byl zvolen prvním rektorem samostatné Německé univerzity. Zabýval se reformou lékařského studia, podporoval diferenciaci a specializaci oborů, např. histologie a fyziologické chemie. 1895 přijal místo | ||
| + | přednosty fyziologického ústavu na lékařské fakultě v Lipsku. | ||
| + | H. bibliografie čítá na šedesát titulů. Jeho přínos světové medicíně je obecně uznáván a H. bývá oprávněně považován za | ||
| + | jednu z vědecky nejvýznamnějších osobností, které působily | ||
| + | na pražské lékařské fakultě. Nejvíce se zabýval fyziologií nervů a smyslů, funkcí zraku, elektrofyziologií, psychofyziologií | ||
| + | a fyziologií krve a dýchání. K H. žákům se řadí světově respektovaný fyziolog Henry Head, který u něj pracoval 1884–86. | ||
| + | H. syn Ewald Heinrich H. (1866–1948) byl rovněž lékař. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Die Lehre vom binocularen Sehen, Leipzig 1868; Die Selbsterneurung der Athmung durch Nervus vagus, Wien 1868. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' H. Lommatzsch, Die Personalbibliographien der Professoren und Dozenten | ||
| + | der Anatomie, Histologie, und Pathologie, Pharmakologie und Physiologie an | ||
| + | der medizinischen Fakultät der deutschen Karl-Ferdinands-Universität in Prag | ||
| + | im ungefähren Zeitraum von 1880–1900, Erlangen–Nürnberg 1968, s. 102 | ||
| + | až 109; OSN 11, s. 170; BSPLF 1, 109–110; BLDMF, s. 90; Biographisches | ||
| + | Lexikon der hervorragenden Ärzte aller Zeiten und Völker 3, A. Hirsch | ||
| + | (ed.), Wien–Leipzig 1886, s. 169; Biographisches Lexikon hervorragender | ||
| + | Ärzte des 19. Jahrhunderts, J. Pagel (ed.), Berlin–Wien 1901, s. 723–724; | ||
| + | ÖBL 2, s. 283; E. H. Kisch, Erlebtes und Erstrebtes, Stuttgart–Berlin 1914, | ||
| + | s. 74; W. Koerting, Die Deutsche Universität in Prag. Die letzten hundert | ||
| + | Jahren ihrer Medizinischen Fakultät, Bonn 1968, s. 118–119; E. Lesky, | ||
| + | Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz–Köln 1965, | ||
| + | s. 530–533, 545–547; Prager medizinische Wochenschrift 20, 1895, s. 477; | ||
| + | 29, 1904, s. 401–404; Ch. Baumann, Henry Head in Evald H.’s Laboratory | ||
| + | in Prag 1884–1886. An early Study on the Nervous Control of Breathing, in: | ||
| + | Journal of the History of the Neurosciences 14, 2005, s. 322–333. | ||
| + | |||
| + | Ludmila Hlaváčková | ||
| + | |||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
[[Kategorie:1834]] | [[Kategorie:1834]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Alt-Gersdorf]] |
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
[[Kategorie:Lipsko]] | [[Kategorie:Lipsko]] | ||
Aktuální verze z 7. 3. 2023, 11:12
| Karl Ewald Konstantin HERRING | |
 | |
| Narození | 5.8.1834 |
|---|---|
| Místo narození | Alt-Gersdorf (u Žitavy, Německo) |
| Úmrtí | 26.1.1918 |
| Místo úmrtí | Lipsko (Německo) |
| Povolání | 15- Lékaři |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 536-537 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59437 |
HERRING, Karl Ewald Konstantin (též HERING), * 5. 8. 1834 Alt-Gersdorf (u Žitavy, Německo), † 26. 1. 1918 Lipsko (Německo), lékař fyziolog, pedagog
Lužický rodák, syn pastora. Vystudoval medicínu v Lipsku (MUDr. 1860). Začal pracovat jako praktický lékař, avšak od studií směřoval k vědecké dráze. 1862 se na lipské fakultě habilitoval z fyziologie. Místo profesora fyziologie a lékařské fyziky získal 1865 ve Vídni na Josefinu (vysoké škole, kterou založil 1784 Josef II. pro výchovu vojenských lékařů a chirurgů). 1870 byl povolán jako nástupce J. E. Purkyně na pražskou fakultu, kde mj. vybudoval fyziologický ústav ve Svatováclavských lázních. Kvůli svému výrazně německému smýšlení nesouhlasil s jazykovým rozdělením pražské univerzity; když se uskutečnilo (1882/83), byl zvolen prvním rektorem samostatné Německé univerzity. Zabýval se reformou lékařského studia, podporoval diferenciaci a specializaci oborů, např. histologie a fyziologické chemie. 1895 přijal místo přednosty fyziologického ústavu na lékařské fakultě v Lipsku. H. bibliografie čítá na šedesát titulů. Jeho přínos světové medicíně je obecně uznáván a H. bývá oprávněně považován za jednu z vědecky nejvýznamnějších osobností, které působily na pražské lékařské fakultě. Nejvíce se zabýval fyziologií nervů a smyslů, funkcí zraku, elektrofyziologií, psychofyziologií a fyziologií krve a dýchání. K H. žákům se řadí světově respektovaný fyziolog Henry Head, který u něj pracoval 1884–86. H. syn Ewald Heinrich H. (1866–1948) byl rovněž lékař.
D: výběr: Die Lehre vom binocularen Sehen, Leipzig 1868; Die Selbsterneurung der Athmung durch Nervus vagus, Wien 1868.
L: H. Lommatzsch, Die Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Anatomie, Histologie, und Pathologie, Pharmakologie und Physiologie an der medizinischen Fakultät der deutschen Karl-Ferdinands-Universität in Prag im ungefähren Zeitraum von 1880–1900, Erlangen–Nürnberg 1968, s. 102 až 109; OSN 11, s. 170; BSPLF 1, 109–110; BLDMF, s. 90; Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte aller Zeiten und Völker 3, A. Hirsch (ed.), Wien–Leipzig 1886, s. 169; Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, J. Pagel (ed.), Berlin–Wien 1901, s. 723–724; ÖBL 2, s. 283; E. H. Kisch, Erlebtes und Erstrebtes, Stuttgart–Berlin 1914, s. 74; W. Koerting, Die Deutsche Universität in Prag. Die letzten hundert Jahren ihrer Medizinischen Fakultät, Bonn 1968, s. 118–119; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz–Köln 1965, s. 530–533, 545–547; Prager medizinische Wochenschrift 20, 1895, s. 477; 29, 1904, s. 401–404; Ch. Baumann, Henry Head in Evald H.’s Laboratory in Prag 1884–1886. An early Study on the Nervous Control of Breathing, in: Journal of the History of the Neurosciences 14, 2005, s. 322–333.
Ludmila Hlaváčková
