HERRMANN Ignát 12.8.1854-8.7.1935: Porovnání verzí

Aktuální verze z 7. 3. 2023, 11:50

Ignát HERRMANN
Narození	12.8.1854
Místo narození	Horní Mlýn (č. o. Chotěboř)
Úmrtí	8.7.1935
Místo úmrtí	Řevnice (u Prahy)
Povolání	63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 540-541
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47299

HERRMANN, Ignát (pseud. Švanda, Vojta Machatý, Ypsilon), * 12. 8. 1854 Horní Mlýn (č. o. Chotěboř), † 8. 7. 1935 Řevnice (u Prahy), spisovatel, redaktor

Třináctý potomek Františka Xavera H. a Kateřiny, roz. Pospíšilové. Otec vlastnil knihkupecký krám v Hradci Králové, matka byla dcerou tiskaře, nakladatele a knihkupce Jana Hostivíta Pospíšila (1785–1868). H. měl bratry Gustava Vratislava (1839–1873) a Emila (1841–1892). S nadějí na lepší živobytí rodina odcestovala 1851 do USA a usadila se v Texasu, kde se otec věnoval mlynářství. Hospodářství však nevzkvétalo. Rodina se proto 1853 vrátila do Čech a žila v Horním Mlýně u Chotěboře. František Xaver H. pokračoval v mlynaření, ovšem neúspěšně. 1856 získal místo kancelářského písaře v Hradci Králové, kam se přestěhoval i s manželkou a dětmi.

H. odešel 1868 do Prahy, aby se vyučil kupcem. 1871 se stal příručím v obchodu s galanterií, který patřil firmě bratří Tučků, a obchodním cestujícím. Tehdy se začal zajímat o literaturu, psal drobné prózy pod pseudonymy. 1873 byl zaměstnán jako redaktor v Ottově nakladatelství; 1876–78 redigoval časopis Paleček. Jan Otto byl manželem jeho sestřenice Milady a zetěm jeho strýce Jaroslava Pospíšila (1812–1889), nakladatele, tiskaře a knihkupce. 1878–81 pracoval H. jako písař v advokátní kanceláři svého bratra Emila. Na konci sedmdesátých let 19. století publikoval glosy a povídky v řadě periodik. Od 1881 zastával různé pozice v Národních listech, o rok později převzal po Janu Nerudovi úlohu povídkáře a fejetonisty nedělního čísla. Stabilním členem redakce se stal 1885. Mezitím 1882 založil časopis Švanda Dudák, v němž vycházela většina jeho literárních počinů.

H. vzor představoval Jan Neruda, jemuž věnoval svou první knihu Z chudého kalamáře (1880). Byl editorem Nerudova díla. Inicioval vydávání jeho sebraných spisů, sám připravil k tisku poslední, posmrtnou sbírku Zpěvy páteční (1896). V roli redaktora či editora se H. podílel na řadě almanachů a sborníků. 1886 navázal spolupráci s nakladatelstvím Františka Topiče, v němž vycházela nejen H. jednotlivá díla, ale později i jeho sebrané spisy. V mnoha knihách se zaměřil na Prahu a osudy jejích obyvatel. Pomocí jemného humoru ukazoval slabiny různých postaviček a malicherné nesnáze, s nimiž se potýkají. Dokázal věrně zachytit pražskou češtinu.

Díky pozorovacímu talentu vytvářel barvitý popis prostředí a charakterů postav. Zaznamenal osudy některých pražských zábavních podniků s krátkým životem (např. Teatro Averino, 1875–80). Svými současníky byl oceňován jako humorista, redaktor i spisovatel. Povídky publikoval nejprve časopisecky pod pseudonymem Ypsilon, příspěvky v Národních listech podepisoval zkratkou -on. Mnohé příběhy byly přeloženy do němčiny, nizozemštiny, polštiny, chorvatštiny, slovinštiny či ruštiny. Nejedno dílo se stalo námětem pro filmové zpracování, povídky dodnes vycházejí tiskem. Neúspěšně se pokoušel psát dramata (Manželova přítelkyně, 1890). Ke kritikům H. prací patřili např. F. X. Šalda nebo Marie Pujmanová.

Román U snědeného krámu (1890), obsahující prvky naturalismu, zachycuje tragický osud pražského kupce Martina Žemly. V částečně autobiografickém díle H. zúročil zkušenosti s různými typy lidí. Kniha vyšla v době, kdy do literatury již vstupovala moderna, a tudíž byla pro dobovou kritiku příliš sentimentální a popisná. Příběh zfilmoval 1933 režisér Martin Frič s herci Františkem Smolíkem a Vlastou Burianem v hlavních rolích. Mimořádnou popularitu získal humoristický román Otec Kondelík a ženich Vejvara (1898), jenž idylicky vylíčil rodinný život české společnosti v 19. století. Vyprávění o osudech hlavního hrdiny, malířského mistra Kondelíka, zpočátku vycházela v Národních listech. Kondelík byl chápán jako prototyp českého člověka, tj. osoby bodré, laskavé, ale nepříliš inteligentní a výbojné. Režisér Miroslav Josef Krňanský natočil 1937 stejnojmenný film s Theodorem Pištěkem v roli mistra Kondelíka a Antonií Nedošinskou, která ztvárnila jeho manželku. H. napsal pokračování románu Tchán Kondelík a zeť Vejvara (1906). Literární hodnotu mají též H. vzpomínkové prózy zobrazující každodenní život.

H. působil v kulturních, okrašlovacích, sociálně-podpůrných a sportovních spolcích (např. Spolek českých žurnalistů, Jednota Svatopluka Čecha, Svatobor, Spolek výtvarných umělců Mánes, Měšťanská beseda, Společnost Jaroslava Vrchlického, Okrašlovací spolek v Řevnicích, Zemský spolek pro výchovu a opatřování slepých v Království českém, Sokol). Od 1888 předsedal Spolku českých spisovatelů-beletristů Máj. Zapojil se do činnosti literárního odboru Umělecké besedy, zasedal ve výboru Společnosti Národního divadla v Praze. Byl členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (později České akademie věd a umění), čestným členem Ústřední matice školské a přispívajícím členem Československého Červeného kříže. Čestné občanství mu udělila města Praha (1914), Hradec Králové (1923), Chotěboř a Řevnice (obě 1924). Stál u zrodu plaveckého sportu v Čechách; 1895 zorganizoval první veřejné závody v Praze na Vltavě. Ve dvacátých letech 20. století se účastnil kampaně proti budování pražské zoologické zahrady. Rád cestoval; navštívil Francii, Německo, Řecko a další země. Počínaje 1904 trávil léto s rodinou v Řevnicích (u Prahy). Byl mecenášem místní knihovny nesoucí jeho jméno.

H. byl pochován na hřbitově v Řevnicích. Na rodném domě byla 1930 odhalena pamětní deska od H. synovce, sochaře Karla Opatrného. Dnes je umístěna na budově chotěbořské knihovny, o jejíž založení se H. zasloužil. V Horním Mlýně se nachází pamětní kámen, v Chotěboři připomíná H. památku od 1960 figurální pomník od Josefa Vitvara, Ladislava Kovaříka a Josefa Smetáčka, rovněž podle návrhu K. Opatrného. Pamětní deska byla instalována 1954 také na H. rodinném domku v Řevnicích. H. ulice existuje v Praze-Modřanech, Chotěboři, Hradci Králové, Řevnicích a dalších městech, 1933–48 byly po něm pojmenovány královéhradecké městské sady.

1881 se oženil s Hermínou, roz. Chválovou, sestrou hudebního kritika a skladatele Emanuela Chvály. Manželé zplodili syny Vladimíra (1892–1944), bankovního úředníka, Dalibora (1885–1950), obchodníka, a dceru Ludmilu (1883–1965), která se provdala za řevnického poštmistra.

D: výběr: Pražské figurky, 1884; Z pražských zákoutí, 1889; Bodří Pražané, 1893; Dvě pražské idylly, 1896; Pražské ghetto (s J. Teigem a Z. Winterem), 1902; Blednoucí obrázky I–II, 1905, 1929; Vdavky Nanynky Kulichovy a co se kolem nich sběhlo, 1918; O živých, o mrtvých I–III, 1916, 1928, 1940; Před padesáti lety I–IV, 1924, 1925, 1926, 1927, 1928, 1938; Něco ze vzpomínek hradeckých, 1929; V pevnosti, 1936; Teatro Averino, in: Ze staré Prahy, A. Haman (ed.), 1970, s. 252–269.

L: OSN 11, s. 209–210; 28, s. 563; MSN 3, s. 131; OSND 2/2, s. 1098–1099; KSN 5, s. 109; DČŽ 1, s. 255; MČE 2, s. 762; ČBS, s. 207; LČL 2/1, s. 159–162 (se soupisem díla a literatury); Tomeš 1, s. 451–452; ČAVU, s. 138; Šormová 1, s. 261–265; K. Juda, I. H., 1924; V. Brtník, I. H., 1924; M. Hýsek, I. H., 1934; F. Krčma, Z mých vzpomínek na I. H., in: Lidová demokracie 1, 1945, č. 49, s. 3; F. X. Šalda, České medailóny, 1959, s. 190–194; M. Otruba – Z. Pešat – K. Homolová a kol., Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, 1973, s. 96–99; P. H. Toman, Povídkář pražského lidu, in: Lidová demokracie 35, 1979, č. 188, s. 5; J. Nečas, I. H. zblízka, in: tamtéž 41, 1985, č. 156, s. 5; Literární Hradec Králové. Slovníková příručka, J. Benýšková – F. Vích (eds.), 1994, s. 48–49; M. Křesťanová, Kandelábr na jevišti. Před 140 lety se narodil spisovatel I. H., in: Večerník Praha 12. 8. 1994, příloha Dobrý večer, s. 5; D. Mocná, Martin Žemla a Václav Kondelík aneb dvojí tvář I. H., in: U jednoho stolu. Prof. PhDr. Jaroslavě Janáčkové, CSc., k 70. narozeninám, 2000, s. 120–124; L. Bobíková, Otec Kondelíka a Vejvary, in: Příloha Právo 19. 7. 2003, s. 22–23; Encyklopedie města Hradce Králové. Díl 1, A–M, J. Divišová (ed.), 2011, s. 174–175; H. Šebestová, „Dlouhý kolohnát, značně nosatý, prostý půvabu“ – oblíbený český povídkář I. H. a jeho fond uložený v LA PNP, in: Literatura a moderní hudba. Ke 100. výročí narození Josefa Kainara, 2017, s. 258–266; H. Tillmanová, Teatro Italiano v Praze 1875–1880, 2017, rejstřík; P. Koritenská, Spisovatel I. H. aneb dlouhá cesta z Chotěboře přes Hradec Králové do Prahy, in: Havlíčkobrodsko 33, 2019, s. 103–135; J. Šrámek, Beletrizující memoáry jako historický pramen? Vzpomínky spisovatele I. H. na dětství v královéhradecké pevnosti ve válečném roce 1866, in: Východočeský sborník historický 36, 2019, s. 65–111; https://www.revnice.cz/ (s H. fotografií, stav k 8. 11. 2020); www.csfd.cz (se soupisem filmových adaptací H. díla, stav k 8. 11. 2020); cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 8. 11. 2020).

P: SOA, Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, matrika nar. řkt. f. ú. Chotěboř 1850–1860, sign. 676, fol. 122; LA PNP, Praha, osobní fond; Muzeum východních Čech, Hradec Králové, fond Literatura – Literární archiv, H. I.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Šrámek, Vojtěch Szajkó