HERTL František 18.4.1906-23.2.1973: Porovnání verzí

Z Personal
(HERTL_František_18.4.1906-23.3.1973)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 18.4.1906
 
| datum narození = 18.4.1906
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Zbůch (u Plzně)
−
| datum úmrtí = 23.3.1973
+
| datum úmrtí = 23.2.1973
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 77- Hudební skladatel
+
| povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret
−
78- Hudební interpret
+
−
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>František HERTL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 544-545
 +
}}
 +
'''HERTL, František''', ''* 18. 4. 1906 Zbůch (u Plzně), † 23. 2. 1973 Praha, kontrabasista, dirigent, hudební skladatel''
 +
 
 +
Na Pražské konzervatoři studoval 1920–26 hru na kontrabas
 +
u Františka Černého. Dva roky působil v Lublani jako první
 +
kontrabasista Národního divadla a pedagog školy spolku Hudební matice (Glasbena matica). Poté hrál ve vojenské hudbě
 +
v Chebu a 1929–35 byl prvním kontrabasistou České filharmonie. Současně se, jako jeden z prvních žáků Václava Talicha,
 +
věnoval dirigování na mistrovské škole Pražské konzervatoře;
 +
1946–48 si tam ještě doplnil vzdělání studiem skladby u Jaroslava Řídkého. 1935–53 byl prvním kontrabasistou Symfonického orchestru Československého rozhlasu (do 1938 Orchestr Radiojournalu), v němž hrál také jeho bratr '''Rudolf H.'''
 +
(* 13. 4. 1908 Zbůch /u Plzně/, † 4. 4. 1962 Praha), a to od
 +
1930 jako flétnista a 1939–62 jako sólový flétnista. Souběžně byl H. kontrabasistou a  uměleckým vedoucím Českého
 +
noneta (1936–51 a 1964–66), pro něž upravil Smetanovy
 +
''České tance'', Dvořákovu ''Serenádu op. 44'' a další skladby. 1951
 +
vznikl ze členů Symfonického orchestru Československého
 +
rozhlasu Pražský komorní orchestr; H. patřil ke spoluzakladatelům a  prvním dirigentům jeho rozhlasových nahrávek.
 +
V říjnu 1953 byl ustanoven zástupcem uměleckého vedoucího
 +
hudebních rozhlasových těles brněnské stanice Československého rozhlasu a pověřen vedením Brněnského rozhlasového
 +
estrádního orchestru. Do 1962 s ním, ale také s velkým smyčcovým orchestrem a jinými tělesy pořídil řadu gramofonových
 +
nahrávek.
 +
 
 +
H. vyučoval na Pražské konzervatoři, 1950 jako zástupce za
 +
nemocného Oldřicha Šorejse, od 1951 jako řádný profesor hry
 +
na kontrabas a komorní hry, později i dirigování. Vedl a zdokonalil školní symfonický i  komorní orchestr a  stal se vůdčí
 +
osobností Komorního sdružení profesorů konzervatoře v Praze. Často hostoval v dalších komorních sdruženích, zejména ve
 +
smyčcových kvartetech (Ondříčkovo, Pražské, Peškovo, Janáčkovo). 1951–61 učil jako profesor kontrabasové a komorní hry
 +
na brněnské JAMU, 1953–73 také na pražské AMU, kde 1967
 +
založil dosud činný studentský soubor Akademičtí komorní
 +
sólisté. Řadil se k mezinárodně uznávaným pedagogům, zasloužil se o  zdokonalení technické úrovně kontrabasové hry, jíž věnoval opakovaně vydávané pedagogické práce: ''Škola hry na kontrabas'' (1962 a pět dalších vydání) a ''20 studií pro kontrabas''
 +
(1972). Z jeho žáků vynikli Václav Fuka, Jiří Bortlíček, Pavel
 +
Horák ad. H. autorské dílo obsahuje úpravy děl jiných skladatelů či lidových písní a tanců, kromě toho sám komponoval
 +
oddechovou hudbu i závážné komorní a symfonické skladby.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Orchestrální: Česká suita, 1940; Dramatická předehra, 1945; Česká
 +
předehra, 1947; České tance, 1947; Symfonické scherzo, 1950. Koncertantní:
 +
Tarantela pro flétnu a orchestr, 1950; Symfonietta pro hoboj a malý orchestr,
 +
1956; Koncert pro kontrabas a malý orchestr, 1957; Concertino pro trubku
 +
a smyčcový orchestr, 1967. Komorní: Sonáta pro kontrabas a klavír, 1946;
 +
Sonatina pro flétnu a klavír, 1948; Sonáta pro violoncello a klavír, 1958. Populární: Estrádní suita, 1953; Groteska pro fagot a orchestr, 1957; Jarní nálada,
 +
1959.
 +
 
 +
'''L:''' Č. Gardavský a  kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 84–85; HS 1, s. 428;
 +
E. Hradecký – M. Rutová, Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu A–L, 1964, s. 307–310; J. Hanák, F. H., 1970
 +
(diplomová práce, JAMU, Brno); J. Schuchmann, F. H., 1981 (diplomová
 +
práce, AMU, Praha); J. Vopálka, F. H., 1997 (magisterská diplomová práce,
 +
AMU, Praha); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 23. 4. 2020).
 +
 
 +
'''P:''' Archiv Českého rozhlasu, Praha, notové materiály, rozhlasové nahrávky
 +
s H. účastí.
 +
 
 +
Mojmír Sobotka
 +
 
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
Řádka 16: Řádka 67:
  
 
[[Kategorie:1906]]
 
[[Kategorie:1906]]
 +
[[Kategorie:Zbůch]]
 
[[Kategorie:1973]]
 
[[Kategorie:1973]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 7. 3. 2023, 16:12

František HERTL
Narození 18.4.1906
Místo narození Zbůch (u Plzně)
Úmrtí 23.2.1973
Místo úmrtí Praha
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 544-545
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48652

HERTL, František, * 18. 4. 1906 Zbůch (u Plzně), † 23. 2. 1973 Praha, kontrabasista, dirigent, hudební skladatel

Na Pražské konzervatoři studoval 1920–26 hru na kontrabas u Františka Černého. Dva roky působil v Lublani jako první kontrabasista Národního divadla a pedagog školy spolku Hudební matice (Glasbena matica). Poté hrál ve vojenské hudbě v Chebu a 1929–35 byl prvním kontrabasistou České filharmonie. Současně se, jako jeden z prvních žáků Václava Talicha, věnoval dirigování na mistrovské škole Pražské konzervatoře; 1946–48 si tam ještě doplnil vzdělání studiem skladby u Jaroslava Řídkého. 1935–53 byl prvním kontrabasistou Symfonického orchestru Československého rozhlasu (do 1938 Orchestr Radiojournalu), v němž hrál také jeho bratr Rudolf H. (* 13. 4. 1908 Zbůch /u Plzně/, † 4. 4. 1962 Praha), a to od 1930 jako flétnista a 1939–62 jako sólový flétnista. Souběžně byl H. kontrabasistou a uměleckým vedoucím Českého noneta (1936–51 a 1964–66), pro něž upravil Smetanovy České tance, Dvořákovu Serenádu op. 44 a další skladby. 1951 vznikl ze členů Symfonického orchestru Československého rozhlasu Pražský komorní orchestr; H. patřil ke spoluzakladatelům a prvním dirigentům jeho rozhlasových nahrávek. V říjnu 1953 byl ustanoven zástupcem uměleckého vedoucího hudebních rozhlasových těles brněnské stanice Československého rozhlasu a pověřen vedením Brněnského rozhlasového estrádního orchestru. Do 1962 s ním, ale také s velkým smyčcovým orchestrem a jinými tělesy pořídil řadu gramofonových nahrávek.

H. vyučoval na Pražské konzervatoři, 1950 jako zástupce za nemocného Oldřicha Šorejse, od 1951 jako řádný profesor hry na kontrabas a komorní hry, později i dirigování. Vedl a zdokonalil školní symfonický i komorní orchestr a stal se vůdčí osobností Komorního sdružení profesorů konzervatoře v Praze. Často hostoval v dalších komorních sdruženích, zejména ve smyčcových kvartetech (Ondříčkovo, Pražské, Peškovo, Janáčkovo). 1951–61 učil jako profesor kontrabasové a komorní hry na brněnské JAMU, 1953–73 také na pražské AMU, kde 1967 založil dosud činný studentský soubor Akademičtí komorní sólisté. Řadil se k mezinárodně uznávaným pedagogům, zasloužil se o zdokonalení technické úrovně kontrabasové hry, jíž věnoval opakovaně vydávané pedagogické práce: Škola hry na kontrabas (1962 a pět dalších vydání) a 20 studií pro kontrabas (1972). Z jeho žáků vynikli Václav Fuka, Jiří Bortlíček, Pavel Horák ad. H. autorské dílo obsahuje úpravy děl jiných skladatelů či lidových písní a tanců, kromě toho sám komponoval oddechovou hudbu i závážné komorní a symfonické skladby.

D: výběr: Orchestrální: Česká suita, 1940; Dramatická předehra, 1945; Česká předehra, 1947; České tance, 1947; Symfonické scherzo, 1950. Koncertantní: Tarantela pro flétnu a orchestr, 1950; Symfonietta pro hoboj a malý orchestr, 1956; Koncert pro kontrabas a malý orchestr, 1957; Concertino pro trubku a smyčcový orchestr, 1967. Komorní: Sonáta pro kontrabas a klavír, 1946; Sonatina pro flétnu a klavír, 1948; Sonáta pro violoncello a klavír, 1958. Populární: Estrádní suita, 1953; Groteska pro fagot a orchestr, 1957; Jarní nálada, 1959.

L: Č. Gardavský a kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 84–85; HS 1, s. 428; E. Hradecký – M. Rutová, Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu A–L, 1964, s. 307–310; J. Hanák, F. H., 1970 (diplomová práce, JAMU, Brno); J. Schuchmann, F. H., 1981 (diplomová práce, AMU, Praha); J. Vopálka, F. H., 1997 (magisterská diplomová práce, AMU, Praha); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 23. 4. 2020).

P: Archiv Českého rozhlasu, Praha, notové materiály, rozhlasové nahrávky s H. účastí.

Mojmír Sobotka

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HERTL_František_18.4.1906-23.2.1973&oldid=124393“