HERTL František 18.4.1906-23.2.1973: Porovnání verzí
(HERTL_František_18.4.1906-23.3.1973) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.4.1906 | | datum narození = 18.4.1906 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Zbůch (u Plzně) |
− | | datum úmrtí = 23. | + | | datum úmrtí = 23.2.1973 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
− | | povolání = 77- Hudební skladatel | + | | povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret |
− | 78- Hudební interpret | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 544-545 |
+ | }} | ||
+ | '''HERTL, František''', ''* 18. 4. 1906 Zbůch (u Plzně), † 23. 2. 1973 Praha, kontrabasista, dirigent, hudební skladatel'' | ||
+ | |||
+ | Na Pražské konzervatoři studoval 1920–26 hru na kontrabas | ||
+ | u Františka Černého. Dva roky působil v Lublani jako první | ||
+ | kontrabasista Národního divadla a pedagog školy spolku Hudební matice (Glasbena matica). Poté hrál ve vojenské hudbě | ||
+ | v Chebu a 1929–35 byl prvním kontrabasistou České filharmonie. Současně se, jako jeden z prvních žáků Václava Talicha, | ||
+ | věnoval dirigování na mistrovské škole Pražské konzervatoře; | ||
+ | 1946–48 si tam ještě doplnil vzdělání studiem skladby u Jaroslava Řídkého. 1935–53 byl prvním kontrabasistou Symfonického orchestru Československého rozhlasu (do 1938 Orchestr Radiojournalu), v němž hrál také jeho bratr '''Rudolf H.''' | ||
+ | (* 13. 4. 1908 Zbůch /u Plzně/, † 4. 4. 1962 Praha), a to od | ||
+ | 1930 jako flétnista a 1939–62 jako sólový flétnista. Souběžně byl H. kontrabasistou a uměleckým vedoucím Českého | ||
+ | noneta (1936–51 a 1964–66), pro něž upravil Smetanovy | ||
+ | ''České tance'', Dvořákovu ''Serenádu op. 44'' a další skladby. 1951 | ||
+ | vznikl ze členů Symfonického orchestru Československého | ||
+ | rozhlasu Pražský komorní orchestr; H. patřil ke spoluzakladatelům a prvním dirigentům jeho rozhlasových nahrávek. | ||
+ | V říjnu 1953 byl ustanoven zástupcem uměleckého vedoucího | ||
+ | hudebních rozhlasových těles brněnské stanice Československého rozhlasu a pověřen vedením Brněnského rozhlasového | ||
+ | estrádního orchestru. Do 1962 s ním, ale také s velkým smyčcovým orchestrem a jinými tělesy pořídil řadu gramofonových | ||
+ | nahrávek. | ||
+ | |||
+ | H. vyučoval na Pražské konzervatoři, 1950 jako zástupce za | ||
+ | nemocného Oldřicha Šorejse, od 1951 jako řádný profesor hry | ||
+ | na kontrabas a komorní hry, později i dirigování. Vedl a zdokonalil školní symfonický i komorní orchestr a stal se vůdčí | ||
+ | osobností Komorního sdružení profesorů konzervatoře v Praze. Často hostoval v dalších komorních sdruženích, zejména ve | ||
+ | smyčcových kvartetech (Ondříčkovo, Pražské, Peškovo, Janáčkovo). 1951–61 učil jako profesor kontrabasové a komorní hry | ||
+ | na brněnské JAMU, 1953–73 také na pražské AMU, kde 1967 | ||
+ | založil dosud činný studentský soubor Akademičtí komorní | ||
+ | sólisté. Řadil se k mezinárodně uznávaným pedagogům, zasloužil se o zdokonalení technické úrovně kontrabasové hry, jíž věnoval opakovaně vydávané pedagogické práce: ''Škola hry na kontrabas'' (1962 a pět dalších vydání) a ''20 studií pro kontrabas'' | ||
+ | (1972). Z jeho žáků vynikli Václav Fuka, Jiří Bortlíček, Pavel | ||
+ | Horák ad. H. autorské dílo obsahuje úpravy děl jiných skladatelů či lidových písní a tanců, kromě toho sám komponoval | ||
+ | oddechovou hudbu i závážné komorní a symfonické skladby. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Orchestrální: Česká suita, 1940; Dramatická předehra, 1945; Česká | ||
+ | předehra, 1947; České tance, 1947; Symfonické scherzo, 1950. Koncertantní: | ||
+ | Tarantela pro flétnu a orchestr, 1950; Symfonietta pro hoboj a malý orchestr, | ||
+ | 1956; Koncert pro kontrabas a malý orchestr, 1957; Concertino pro trubku | ||
+ | a smyčcový orchestr, 1967. Komorní: Sonáta pro kontrabas a klavír, 1946; | ||
+ | Sonatina pro flétnu a klavír, 1948; Sonáta pro violoncello a klavír, 1958. Populární: Estrádní suita, 1953; Groteska pro fagot a orchestr, 1957; Jarní nálada, | ||
+ | 1959. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Č. Gardavský a kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 84–85; HS 1, s. 428; | ||
+ | E. Hradecký – M. Rutová, Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu A–L, 1964, s. 307–310; J. Hanák, F. H., 1970 | ||
+ | (diplomová práce, JAMU, Brno); J. Schuchmann, F. H., 1981 (diplomová | ||
+ | práce, AMU, Praha); J. Vopálka, F. H., 1997 (magisterská diplomová práce, | ||
+ | AMU, Praha); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 23. 4. 2020). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv Českého rozhlasu, Praha, notové materiály, rozhlasové nahrávky | ||
+ | s H. účastí. | ||
+ | |||
+ | Mojmír Sobotka | ||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
Řádka 16: | Řádka 67: | ||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
+ | [[Kategorie:Zbůch]] | ||
[[Kategorie:1973]] | [[Kategorie:1973]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 7. 3. 2023, 16:12
František HERTL | |
Narození | 18.4.1906 |
---|---|
Místo narození | Zbůch (u Plzně) |
Úmrtí | 23.2.1973 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 544-545 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48652 |
HERTL, František, * 18. 4. 1906 Zbůch (u Plzně), † 23. 2. 1973 Praha, kontrabasista, dirigent, hudební skladatel
Na Pražské konzervatoři studoval 1920–26 hru na kontrabas u Františka Černého. Dva roky působil v Lublani jako první kontrabasista Národního divadla a pedagog školy spolku Hudební matice (Glasbena matica). Poté hrál ve vojenské hudbě v Chebu a 1929–35 byl prvním kontrabasistou České filharmonie. Současně se, jako jeden z prvních žáků Václava Talicha, věnoval dirigování na mistrovské škole Pražské konzervatoře; 1946–48 si tam ještě doplnil vzdělání studiem skladby u Jaroslava Řídkého. 1935–53 byl prvním kontrabasistou Symfonického orchestru Československého rozhlasu (do 1938 Orchestr Radiojournalu), v němž hrál také jeho bratr Rudolf H. (* 13. 4. 1908 Zbůch /u Plzně/, † 4. 4. 1962 Praha), a to od 1930 jako flétnista a 1939–62 jako sólový flétnista. Souběžně byl H. kontrabasistou a uměleckým vedoucím Českého noneta (1936–51 a 1964–66), pro něž upravil Smetanovy České tance, Dvořákovu Serenádu op. 44 a další skladby. 1951 vznikl ze členů Symfonického orchestru Československého rozhlasu Pražský komorní orchestr; H. patřil ke spoluzakladatelům a prvním dirigentům jeho rozhlasových nahrávek. V říjnu 1953 byl ustanoven zástupcem uměleckého vedoucího hudebních rozhlasových těles brněnské stanice Československého rozhlasu a pověřen vedením Brněnského rozhlasového estrádního orchestru. Do 1962 s ním, ale také s velkým smyčcovým orchestrem a jinými tělesy pořídil řadu gramofonových nahrávek.
H. vyučoval na Pražské konzervatoři, 1950 jako zástupce za nemocného Oldřicha Šorejse, od 1951 jako řádný profesor hry na kontrabas a komorní hry, později i dirigování. Vedl a zdokonalil školní symfonický i komorní orchestr a stal se vůdčí osobností Komorního sdružení profesorů konzervatoře v Praze. Často hostoval v dalších komorních sdruženích, zejména ve smyčcových kvartetech (Ondříčkovo, Pražské, Peškovo, Janáčkovo). 1951–61 učil jako profesor kontrabasové a komorní hry na brněnské JAMU, 1953–73 také na pražské AMU, kde 1967 založil dosud činný studentský soubor Akademičtí komorní sólisté. Řadil se k mezinárodně uznávaným pedagogům, zasloužil se o zdokonalení technické úrovně kontrabasové hry, jíž věnoval opakovaně vydávané pedagogické práce: Škola hry na kontrabas (1962 a pět dalších vydání) a 20 studií pro kontrabas (1972). Z jeho žáků vynikli Václav Fuka, Jiří Bortlíček, Pavel Horák ad. H. autorské dílo obsahuje úpravy děl jiných skladatelů či lidových písní a tanců, kromě toho sám komponoval oddechovou hudbu i závážné komorní a symfonické skladby.
D: výběr: Orchestrální: Česká suita, 1940; Dramatická předehra, 1945; Česká předehra, 1947; České tance, 1947; Symfonické scherzo, 1950. Koncertantní: Tarantela pro flétnu a orchestr, 1950; Symfonietta pro hoboj a malý orchestr, 1956; Koncert pro kontrabas a malý orchestr, 1957; Concertino pro trubku a smyčcový orchestr, 1967. Komorní: Sonáta pro kontrabas a klavír, 1946; Sonatina pro flétnu a klavír, 1948; Sonáta pro violoncello a klavír, 1958. Populární: Estrádní suita, 1953; Groteska pro fagot a orchestr, 1957; Jarní nálada, 1959.
L: Č. Gardavský a kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 84–85; HS 1, s. 428; E. Hradecký – M. Rutová, Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu A–L, 1964, s. 307–310; J. Hanák, F. H., 1970 (diplomová práce, JAMU, Brno); J. Schuchmann, F. H., 1981 (diplomová práce, AMU, Praha); J. Vopálka, F. H., 1997 (magisterská diplomová práce, AMU, Praha); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 23. 4. 2020).
P: Archiv Českého rozhlasu, Praha, notové materiály, rozhlasové nahrávky s H. účastí.
Mojmír Sobotka