Biografický slovník
HERZIG Karl 28.2.1803-5.1.1849: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Karl HERZIG | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum narozen…“) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 28.2.1803 | | datum narození = 28.2.1803 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Liberec |
| datum úmrtí = 5.1.1849 | | datum úmrtí = 5.1.1849 | ||
| místo úmrtí = Mšeno nad Nisou | | místo úmrtí = Mšeno nad Nisou | ||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| − | | citace = Biografický slovník českých zemí | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 550 |
}} | }} | ||
| + | '''HERZIG, Karl''', ''* 28. 2. 1803 Liberec, † 5. 1. 1849 Mšeno nad Nisou (č. o. Jablonec nad Nisou), podnikatel, politik'' | ||
| + | |||
| + | Nejstarší syn majitele bavlnářského podniku Josefa H. | ||
| + | (1776–1844) a bratra Wilhelma H. (1812–1894) byl v mládí vyslán do vídeňského Soukromého vzdělávacího institutu | ||
| + | Friedricha Krauseho (Privat Lehr- und Erziehungsanstalt) a od | ||
| + | 1818 pobýval v Itálii, kde se seznamoval s obchodním prostředím a navazoval nové styky. Po návratu do Čech se 1824 stal | ||
| + | společníkem otce ve firmě Josef H. a synové a podílel se na | ||
| + | rychlém růstu podniku, jehož hlavním produktem byly bavlněné tkaniny a příze, exportované zejména do Itálie, Uher | ||
| + | a Sedmihradska. Znalost dobových technologických trendů | ||
| + | H. přivedla k systematickému úsilí o zlepšování podmínek | ||
| + | rozvoje průmyslu. Již ve třicátých letech propagoval železniční spojení Liberce se Saskem. Zároveň patřil k zakladatelům | ||
| + | Spolku pro hledání uhlí (Kohlenbauverein), které mělo nahradit vodní pohony, hlavní energetický zdroj tehdejších továren. | ||
| + | Již 1835 byl otevřen první důl v Hartavě (Hartau /u Žitavy/, | ||
| + | Německo), dodávající hnědé uhlí pro textilní továrny Herzigů | ||
| + | a Liebiegů. 1841 se H. stal hlavním iniciátorem vzniku a také | ||
| + | předsedou Živnostenského spolku (Gewerbeverein). Korporace sdružující podnikatele z Liberecka i vzdělané liberecké | ||
| + | měšťany byla centrem snah o posílení odborné vzdělanosti | ||
| + | a změny hospodářských i politických podmínek v habsburské | ||
| + | monarchii v předbřeznové době. H. sledoval rovněž otázky | ||
| + | rozvoje města Liberce. Zasloužil se o vybudování liberecké nemocnice, otevřené v dubnu 1848. Stál i za návrhy na založení peněžního ústavu ve městě. Na jaře 1848 patřil k hlavním | ||
| + | reprezentantům liberecké městské elity a 18. března mu bylo | ||
| + | uděleno čestné občanství. O týden později vystoupil při slavnosti instalace nového starosty města jmenovaného krajským | ||
| + | úřadem se žádostí, aby definitivní obsazení místa starosty bylo | ||
| + | provedeno na základě voleb. Po vzniku libereckého měšťanského výboru, v jehož čele stanul jeho spolupracovník z vedení | ||
| + | živnostenského spolku L. Ehrlich, se H. věnoval širším problémům politických změn v rakouském mocnářství. V zemském měřítku začal být rychle vnímán jako vedoucí osobnost | ||
| + | průmyslových kruhů významného německy osídleného města. | ||
| + | Z tohoto důvodu jej koncem května 1848 hrabě Lev Thun při | ||
| + | svém neúspěšném pokusu o sestavení vlády v Čechách hodlal | ||
| + | jmenovat jejím členem. H. jeho nabídku nepřijal. Odmítal | ||
| + | české nacionální požadavky a úsilí o autonomii, neboť je považoval za projevy separatismu, který by mohl vést k rozpadu | ||
| + | rakouského státu. Svým vystoupením také znemožnil na Liberecku volby do zemského sněmu. S L. Ehrlichem-Treuenstättem stál v čele libereckého Konstitučního spolku, který | ||
| + | měl chránit německou národnost a připravit volby do shromáždění zástupců ve Frankfurtu nad Mohanem, jež jednalo | ||
| + | o německém sjednocení. Tyto volby proběhly v Liberci za | ||
| + | velké účasti obyvatel; zástupcem města byl v květnu 1848 | ||
| + | zvolen vídeňský právník J. Winiwarter. H. současně zaujalo konstituování říšského sněmu ve Vídni, který měl jednat | ||
| + | o ústavě a budoucnosti habsburské monarchie. 8. července byl | ||
| + | za město Liberec zvolen jeho poslancem a náležel k centralistům. Zúčastňoval se jednání ve Vídni a později v Kroměříži. | ||
| + | Po vypuknutí říjnové revoluce ve Vídni mu bylo v souvislosti | ||
| + | s rekonstrukcí rakouské vlády nabídnuto místo ministra obchodu, které H. odmítl. Usiloval však o uklidnění poměrů | ||
| + | a hospodářskou stabilizaci monarchie. Zároveň se soustředil | ||
| + | na posílení postavení Liberce, který měl podle jeho představ | ||
| + | usilovat o pozici hlavního města německých oblastí Čech. | ||
| + | H. se 1825 oženil s Annou, roz. Langeovou, s níž měl sedm | ||
| + | synů a pět dcer (pouze dvě dcery se dožily dospělosti). H. slibnou politickou kariéru přerušila tragická smrt při požáru továrny ve Mšeně nad Nisou (č. o. Jablonec nad Nisou). Vedoucí | ||
| + | místo v řadách německých průmyslníků zaujal v následujících | ||
| + | letech Johann Liebig (Liebieg). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Carl H., Eine Erinnerung zu seinem 40. Todestage, in: Reichenberger Zeitung | ||
| + | 4. 1. 1889, s. 2–5; B. Baier, Lebensbilder aus der Heimat, 1907, s. 151–156; | ||
| + | Hantschel, s. 27–28; J. Belda, Liberec v revolučním roce 1848, 1959, s. 221, | ||
| + | 252, 282; Myška 1, s. 171; M. Melanová, Průmyslové a politické centrum | ||
| + | v monarchii, in: kolektiv autorů, Liberec, 2017, s. 151–163; https://www.parlament.gv.at/WWER/PARL/J1848/Herzig.shtml (stav k 23. 3. 2021). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOkA, Liberec, fond Rodinný archiv Herzigových a Priebschových 1787–1876, NAD 859. | ||
| + | |||
| + | Miloslava Melanová | ||
| + | |||
| + | |||
| + | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | [[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
| − | + | ||
[[Kategorie:1803]] | [[Kategorie:1803]] | ||
[[Kategorie:Liberec]] | [[Kategorie:Liberec]] | ||
[[Kategorie:1849]] | [[Kategorie:1849]] | ||
[[Kategorie:Mšeno nad Nisou]] | [[Kategorie:Mšeno nad Nisou]] | ||
Aktuální verze z 25. 3. 2023, 10:52
| Karl HERZIG | |
 | |
| Narození | 28.2.1803 |
|---|---|
| Místo narození | Liberec |
| Úmrtí | 5.1.1849 |
| Místo úmrtí | Mšeno nad Nisou |
| Titul |
26- Bánský odborník nebo energetik 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 550 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143586 |
HERZIG, Karl, * 28. 2. 1803 Liberec, † 5. 1. 1849 Mšeno nad Nisou (č. o. Jablonec nad Nisou), podnikatel, politik
Nejstarší syn majitele bavlnářského podniku Josefa H. (1776–1844) a bratra Wilhelma H. (1812–1894) byl v mládí vyslán do vídeňského Soukromého vzdělávacího institutu Friedricha Krauseho (Privat Lehr- und Erziehungsanstalt) a od 1818 pobýval v Itálii, kde se seznamoval s obchodním prostředím a navazoval nové styky. Po návratu do Čech se 1824 stal společníkem otce ve firmě Josef H. a synové a podílel se na rychlém růstu podniku, jehož hlavním produktem byly bavlněné tkaniny a příze, exportované zejména do Itálie, Uher a Sedmihradska. Znalost dobových technologických trendů H. přivedla k systematickému úsilí o zlepšování podmínek rozvoje průmyslu. Již ve třicátých letech propagoval železniční spojení Liberce se Saskem. Zároveň patřil k zakladatelům Spolku pro hledání uhlí (Kohlenbauverein), které mělo nahradit vodní pohony, hlavní energetický zdroj tehdejších továren. Již 1835 byl otevřen první důl v Hartavě (Hartau /u Žitavy/, Německo), dodávající hnědé uhlí pro textilní továrny Herzigů a Liebiegů. 1841 se H. stal hlavním iniciátorem vzniku a také předsedou Živnostenského spolku (Gewerbeverein). Korporace sdružující podnikatele z Liberecka i vzdělané liberecké měšťany byla centrem snah o posílení odborné vzdělanosti a změny hospodářských i politických podmínek v habsburské monarchii v předbřeznové době. H. sledoval rovněž otázky rozvoje města Liberce. Zasloužil se o vybudování liberecké nemocnice, otevřené v dubnu 1848. Stál i za návrhy na založení peněžního ústavu ve městě. Na jaře 1848 patřil k hlavním reprezentantům liberecké městské elity a 18. března mu bylo uděleno čestné občanství. O týden později vystoupil při slavnosti instalace nového starosty města jmenovaného krajským úřadem se žádostí, aby definitivní obsazení místa starosty bylo provedeno na základě voleb. Po vzniku libereckého měšťanského výboru, v jehož čele stanul jeho spolupracovník z vedení živnostenského spolku L. Ehrlich, se H. věnoval širším problémům politických změn v rakouském mocnářství. V zemském měřítku začal být rychle vnímán jako vedoucí osobnost průmyslových kruhů významného německy osídleného města. Z tohoto důvodu jej koncem května 1848 hrabě Lev Thun při svém neúspěšném pokusu o sestavení vlády v Čechách hodlal jmenovat jejím členem. H. jeho nabídku nepřijal. Odmítal české nacionální požadavky a úsilí o autonomii, neboť je považoval za projevy separatismu, který by mohl vést k rozpadu rakouského státu. Svým vystoupením také znemožnil na Liberecku volby do zemského sněmu. S L. Ehrlichem-Treuenstättem stál v čele libereckého Konstitučního spolku, který měl chránit německou národnost a připravit volby do shromáždění zástupců ve Frankfurtu nad Mohanem, jež jednalo o německém sjednocení. Tyto volby proběhly v Liberci za velké účasti obyvatel; zástupcem města byl v květnu 1848 zvolen vídeňský právník J. Winiwarter. H. současně zaujalo konstituování říšského sněmu ve Vídni, který měl jednat o ústavě a budoucnosti habsburské monarchie. 8. července byl za město Liberec zvolen jeho poslancem a náležel k centralistům. Zúčastňoval se jednání ve Vídni a později v Kroměříži. Po vypuknutí říjnové revoluce ve Vídni mu bylo v souvislosti s rekonstrukcí rakouské vlády nabídnuto místo ministra obchodu, které H. odmítl. Usiloval však o uklidnění poměrů a hospodářskou stabilizaci monarchie. Zároveň se soustředil na posílení postavení Liberce, který měl podle jeho představ usilovat o pozici hlavního města německých oblastí Čech. H. se 1825 oženil s Annou, roz. Langeovou, s níž měl sedm synů a pět dcer (pouze dvě dcery se dožily dospělosti). H. slibnou politickou kariéru přerušila tragická smrt při požáru továrny ve Mšeně nad Nisou (č. o. Jablonec nad Nisou). Vedoucí místo v řadách německých průmyslníků zaujal v následujících letech Johann Liebig (Liebieg).
L: Carl H., Eine Erinnerung zu seinem 40. Todestage, in: Reichenberger Zeitung 4. 1. 1889, s. 2–5; B. Baier, Lebensbilder aus der Heimat, 1907, s. 151–156; Hantschel, s. 27–28; J. Belda, Liberec v revolučním roce 1848, 1959, s. 221, 252, 282; Myška 1, s. 171; M. Melanová, Průmyslové a politické centrum v monarchii, in: kolektiv autorů, Liberec, 2017, s. 151–163; https://www.parlament.gv.at/WWER/PARL/J1848/Herzig.shtml (stav k 23. 3. 2021).
P: SOkA, Liberec, fond Rodinný archiv Herzigových a Priebschových 1787–1876, NAD 859.
Miloslava Melanová
