HESS Alexander 4.5.1898-10.8.1981

Z Personal
Alexander HESS
Narození 4.5.1898
Místo narození Karlova Huť (č. o. Králův Dvůr /u Berouna/)
Úmrtí 10.8.1981
Místo úmrtí Brooksville (Florida, USA)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 563-564
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69562

HESS, Alexander, * 4. 5. 1898 Karlova Huť (č. o. Králův Dvůr /u Berouna/), † 10. 8. 1981 Brooksville (Florida, USA), letec, diplomat, účastník 2. odboje

Syn vrchního hutního inženýra Václava H. (* 1855) a Josefy, roz. Müllerové (* 1868). Po maturitě na české státní reálce v Praze 2 narukoval 1916 jako jednoroční dobrovolník k 88. pěšímu pluku rakousko-uherské armády. Absolvoval Školu pro důstojníky pěchoty v záloze a v únoru 1917 odešel v hodnosti četaře na ruskou frontu. Na jaře 1917 byl převelen na italskou frontu k 102. pěšímu pluku. Jako velitel čety se zúčastnil bojů na řece Soče a později na Piavě, v nichž byl dvakrát zraněn. 1918 velel rotě a později praporu nasazenému proti plynovým útokům. V září téhož roku byl povýšen na poručíka a přeložen k náhradnímu praporu 102. pěšího pluku do Hartbergu ve Štýrsku. Po skončení první světové války a návratu do vlasti se přihlásil do nově vzniklé československé armády. Brzy však požádal o demobilizaci a zahájil studium strojnictví na české technice v Praze, které nedokončil. V červnu 1919 byl reaktivován a nastoupil službu u 17. pěšího pluku, s nímž působil v Jindřichově Hradci, Nových Hradech, Českých Budějovicích a nakonec v Žilině. Na jaře 1920 se dobrovolně přihlásil k letectvu a prošel kurzem leteckých pozorovatelů na Vzduchoplaveckém učilišti v Chebu. 1921 byl přidělen k 1. leteckému pluku v Olomouci. 1924 absolvoval výcvik pilota dvoumístných letounů a poté stíhací kurz. Poté byl přeložen k 1. leteckému pluku v Praze-Kbelích, kde 1925–34 vykonával velitelské funkce u několika pozorovacích, stíhacích a cvičných letek. 1927 krátce sloužil u detachementu československého letectva v Boce Kotorské (Království SHS, nyní Černá Hora), určeného k vlečení terčů pro výcvik protiletadlového dělostřelectva. 1934–37 pracoval jako výcvikový referent na III/1. (leteckém) oddělení MNO. Byl povýšen na majora a 1936 poslán na stáž ke francouzskému letectvu. Po dokončení kurzu pro velitele oddílů ho na sklonku 1937 přidělili k 4. leteckému pluku v Praze-Kbelích. Za mnichovské krize na podzim 1938 velel v Čechách III./1. stíhací peruti vybavené Aviemi B-534. Ve dvacátých a třicátých letech se věnoval také sportovnímu letectví. 1926 zvítězil s letounem Aero A-11 v kategorii C Rychlostního závodu o Cenu prezidenta republiky. 1927 vytvořil titulní roli v propagačním filmu Slavia L-Brox aneb Románek letcův. Veřejnou proslulost získal jako vedoucí československých leteckých družstev, která se zúčastnila mezinárodních závodů v Berlíně (1936, při příležitosti XI. letních olympijských her) a v Curychu (1937), v nichž dosáhla výrazných úspěchů.

S nacistickou okupací, která ho zastihla na letišti v Pardubicích, se H. nesmířil a zapojil se do zahraničního odboje. Na počátku 1940 uprchl přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii do Francie, kde se dal k dispozici Československé vojenské správě v Paříži. V dubnu 1940 odjel na leteckou základnu v Chartres, kde probíhalo přeškolování a výcvik československých stíhačů. Po německém útoku na Francii se podílel na vzdušné obraně této základny proti náletům Luftwaffe. V důsledku kolapsu francouzského odporu odplul 19. 6. 1940 v čele skupiny letců na lodi Arry Scheffer z Bordeaux do jihoanglického Falmouthu. Tato formace se stala základem 310. československé stíhací peruti RAF, jejímž prvním velitelem se 12. 7. 1940 v hodnosti Squadron Leader stal H., přestože věkově (42 let) značně převyšoval obvyklou hranici pro aktivní stíhací piloty. V čele jednotky se od 26. 8. 1940 zúčastnil bitvy o Británii. Zničil dva německé letouny a třetí poškodil. Během střetnutí mezi stíhači RAF a Luftwaffe nad Londýnem byl 15. 9. 1940 sestřelen a zachránil se padákem. Za bojové zásluhy dostal britské vyznamenání Distinguished Flying Cross, které mu osobně předal král Jiří VI. V březnu 1941 byl povýšen na podplukovníka a začal vykonávat funkci styčného důstojníka u velitelství Fighter Command (Velitelství stíhacího letectva) v Betley Priory u Stanmoru (Londýn). Obdržel hodnosti Wing Commander a později Group Captain. V lednu 1942 opustil RAF a přešel do diplomatických služeb. 1942–45 byl československým leteckým atašé ve Washingtonu, 1945–46 v Ottawě. 1943 vydal memoárovou publikaci Byli jsme v bitvě o Anglii, jež se stala prvním publikovaným osobním svědectvím československého účastníka tohoto střetnutí. 1945 obdržel hodnost plukovníka.

Po návratu do ČSR 1946 krátce působil na MNO jako přednosta Studijní skupiny při velitelství letectva. K 30. 11. 1946 převzal funkci zatímního velitele letectva Vojenské oblasti 2 (od srpna 1947 II. leteckého sboru) se sídlem v Českých Budějovicích. Záhy po komunistickém převratu byl 27. 2. 1948 odeslán na dovolenou a k 1. 6. přeložen do výslužby. Ještě v červnu odešel podruhé ilegálně do exilu. Usadil se v USA, kde se stal členem Rady svobodného Československa. Zpočátku obtížně hledal zaměstnání. Nakonec získal místo technického poradce letecké společnosti Pan American World Airways na letištích LaGuardia a J. F. Kennedy International Airport v New Yorku, kde pracoval až do odchodu do penze 1965. Byl pochován na československém oddělení vojenského hřbitova v Brookwoodu (u Londýna, Velká Británie). Obdržel Československý válečný kříž 1939, československou medaili Za chrabrost, československou medaili Za zásluhy I. stupně, československou vojenskou pamětní medaili se štítky F–VB, The 1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp, Defence Medal, War Medal, Air Crew Europe Star with Atlantic Clasp (Velká Británie). Při rehabilitaci účastníků zahraničního odboje byl 1991 povýšen in memoriam do hodnosti generálmajora. V Městské knihovně v Králově Dvoře vznikla 2017 stálá expozice o H. životě.

D: Byli jsme v bitvě o Anglii, New York 1943 (Praha 1947, 1990, 2006).

L: ČBS, s. 208; Tomeš 1, s. 454; Z. Škarvada, 15. březen 1939, in: Zprávy klubu přátel Pardubicka, 1982, č. 3–4; J. Rajlich – J. Sehnal, Stíhači nad kanálem, 1993; J. Rajlich, Na nebi sladké Francie, 1–2, 1998; týž, Na nebi hrdého Albionu, 1. část (1940), 1999; B. Čelovský, Politici bez moci, 2000, passim; J. Fidler – J. Rajlich, Soumrak králů vzduchu. Československé vojenské letectvo 1945–1950, 2000; J. Láník a kol., Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 93–94; M. Irra, Československé vojenské letectvo 1945–1950. 1. Organizační vývoj a personální výstavba, 2006; S. Bungay, The Most Dangerous Enemy. A History of Battle of Britain, London 2009, s. 163; J. Rajlich, Generál A. H., 2015; P. Lukeš, Hledání ztraceného času a letec Saša H., in: https://lukes.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=188986 (stav k 24. 7. 2020); cs.wikipedia.org (stav 22. 7. 2020); http://forum.valka.cz/ (stav k 22. 7. 2020); http://www.vhu.cz/alexander-hess/ (stav k 22. 7. 2020).

P: SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Počaply, matrika narozených 1895–1903, sign. 22, fol. 81; VHA, Praha, fond Letecké karty příslušníků RAF, karta A. H.; fond Československé letectvo ve Velké Británii, Válečný deník 310. peruti; The National Archive – Public Record Office, Kew, London, fond AIR 27 (Squadron Operational Record Books), No 310 Squadron Operations Record Book.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Doskočil