Biografický slovník
HETTEŠ Karel 29.7.1909-21.9.1976: Porovnání verzí
(→Literatura) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 21.9.1976 | | datum úmrtí = 21.9.1976 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky | + | | povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky<br />73- Uměnovědec nebo historik umění |
| − | 73- Uměnovědec nebo historik umění | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 570 |
| + | }} | ||
| + | '''HETTEŠ, Karel''', ''* 29. 7. 1909 Praha, † 21. 9. 1976 Praha, historik umění, kritik, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Po maturitě na gymnáziu studoval dějiny umění na univerzitě | ||
| + | v Mnichově, École du Louvre a nakonec navštěvoval 1931–34 | ||
| + | École libre des sciences politiques v Paříži. Několik let byl přispěvatelem a dopisovatelem novin z Bruselu, kde se orientoval | ||
| + | především na výzkum dobových tendencí v uměleckém průmyslu. 1938–40 pracoval jako redaktor České grafické unie | ||
| + | a Pražských akciových tiskáren, 1941–45 byl zástupcem šéfredaktora ''Národních novin''. 1945–47 působil jako tiskový referent ministerstva průmyslu. Po 1948 se stal šéfredaktorem | ||
| + | revuí ''Tvar'' a ''Věci a lidé'', 1951–53 se živil jako pomocný dělník. | ||
| + | 1953 nastoupil jako odborný pracovník oddělení skla Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Od 1964 zasedal v předsednictvu Svazu československých výtvarných umělců, 1965–66 | ||
| + | předsedal sekci užitého umění a průmyslového výtvarnictví, | ||
| + | 1967–70 výstavní radě. 1969–71 byl redaktorem časopisu ''Výtvarná práce'', od 1971 odborným pracovníkem Slovenské národní galerie v Bratislavě, kde se významně zasloužil o sbírku | ||
| + | uměleckého skla. Organizoval výstavy československého skla na | ||
| + | Expo ’58 (za vynikající doprovodnou publikaci obdržel Zlatou | ||
| + | medaili), na přehlídkách v Corningu v USA (1959), v Moskvě | ||
| + | (1960), v New Yorku (1964) a v Montrealu (1967). Aktivně se | ||
| + | podílel a mezinárodní pozornost vzbudil na sklářských kongresech v Damašku (1964), Bruselu (1965) a Ravenně (1967). Byl | ||
| + | členem Umělecké besedy, Mezinárodní asociace kritiků umění, Mezinárodní komise skla, Mezinárodní asociace pro dějiny | ||
| + | sklářství, Direktoria světové rady řemesel, v šedesátých letech | ||
| + | vedl československý národní komitét kongresu Journées Internationales du Verre. Historii a současnost uměleckého sklářství | ||
| + | zkoumal a sledoval v kontextu vývoje užitého umění jako celku | ||
| + | a v mezinárodních souvislostech. Ovlivňoval českou a slovenskou sklářskou výrobu, stanovil kritéria umělecké kvality a řadil | ||
| + | se k předním teoretikům československého sklářství, které ve | ||
| + | svých textech i svými mezinárodními kontakty začlenil do světových trendů. Jako kurátor připravil několik velkých výstav: | ||
| + | 500 let českého skla (1954), expozice československého skla na | ||
| + | Triennale v Miláně (1957), Aktuální tendence českého užitého umění (1966), Současné české sklo (1970). V roce 1967 | ||
| + | obdržel prestižní Cenu Antonína Matějčka. V H. rozsáhlém | ||
| + | publikačním díle převažují glosy, úvahy a kritiky v tuzemském | ||
| + | i zahraničním tisku. Napsal monografii ''A. Dürer'' (Bratislava | ||
| + | 1953) a četné publikace věnované především českému sklu, | ||
| + | které vycházely v několika jazykových mutacích: ''Bohemian Glass'' (1954), ''Glass in Czechoslovakia'' (1958), ''Old Venetian Glass'' | ||
| + | (London 1960), ''Venetian Trends in Bohemian Glassmaking in the Sixteenth and Seventeenth Centuries'' (New York 1963) a ''Modern Ceramics'' (s Pravoslavem Radou, 1965); knihy se dočkaly světového ohlasu. | ||
| + | |||
| + | Jeho manželkou byla dcera malíře Josefa Tomáše Blažka | ||
| + | (1884–1962) '''Eva Hettešová-Blažková''' (* 6. 2. 1911 Praha, | ||
| + | † 14. 2. 1970 Praha), malířka, řezbářka a typografka. 1927/28 | ||
| + | studovala u Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole | ||
| + | v Praze, 1928/29 na lyceu v Nice, soukromě se vzdělávala | ||
| + | u svého otce a u sochaře Emanuela Kodeta, v Malířské škole Spolku výtvarných umělců Mánes u Vladimíra Sychry a na | ||
| + | pražské VŠUP. Navrhovala knižní obálky, věnovala se ilustraci | ||
| + | a kresbě pro časopisy včetně módních žurnálů. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 253; NEČVU 1, s. 257; | ||
| + | SČSVU 3, s. 145; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků | ||
| + | a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 415; | ||
| + | nekrology: A. Adlerová, Nachruf für K. H., in: Glassrevue 41, 1976, č. 12, | ||
| + | s. 17; Na paměť K. H. (samizdat), 1976; E. Poche, In memoriam K. H., in: | ||
| + | Umění 25, 1977, s. 273–274; https://cs.isabart.org/person/6564 (s bibliografií, stav k 30. 3. 2020). Eva Hettešová-Blažková: Toman 1, s. 329; SČSVU 3, | ||
| + | s. 145; https://cs.isabart.org/person/21961 (stav k 30. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/3f2c7343-e690-46ea-a1fc-74d48bf411ff Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]] | [[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]] | ||
Aktuální verze z 9. 3. 2023, 20:01
| Karel HETTEŠ | |
 | |
| Narození | 29.7.1909 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 21.9.1976 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
35- Odborník sklářství nebo keramiky 73- Uměnovědec nebo historik umění |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 570 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67058 |
HETTEŠ, Karel, * 29. 7. 1909 Praha, † 21. 9. 1976 Praha, historik umění, kritik, publicista
Po maturitě na gymnáziu studoval dějiny umění na univerzitě v Mnichově, École du Louvre a nakonec navštěvoval 1931–34 École libre des sciences politiques v Paříži. Několik let byl přispěvatelem a dopisovatelem novin z Bruselu, kde se orientoval především na výzkum dobových tendencí v uměleckém průmyslu. 1938–40 pracoval jako redaktor České grafické unie a Pražských akciových tiskáren, 1941–45 byl zástupcem šéfredaktora Národních novin. 1945–47 působil jako tiskový referent ministerstva průmyslu. Po 1948 se stal šéfredaktorem revuí Tvar a Věci a lidé, 1951–53 se živil jako pomocný dělník. 1953 nastoupil jako odborný pracovník oddělení skla Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Od 1964 zasedal v předsednictvu Svazu československých výtvarných umělců, 1965–66 předsedal sekci užitého umění a průmyslového výtvarnictví, 1967–70 výstavní radě. 1969–71 byl redaktorem časopisu Výtvarná práce, od 1971 odborným pracovníkem Slovenské národní galerie v Bratislavě, kde se významně zasloužil o sbírku uměleckého skla. Organizoval výstavy československého skla na Expo ’58 (za vynikající doprovodnou publikaci obdržel Zlatou medaili), na přehlídkách v Corningu v USA (1959), v Moskvě (1960), v New Yorku (1964) a v Montrealu (1967). Aktivně se podílel a mezinárodní pozornost vzbudil na sklářských kongresech v Damašku (1964), Bruselu (1965) a Ravenně (1967). Byl členem Umělecké besedy, Mezinárodní asociace kritiků umění, Mezinárodní komise skla, Mezinárodní asociace pro dějiny sklářství, Direktoria světové rady řemesel, v šedesátých letech vedl československý národní komitét kongresu Journées Internationales du Verre. Historii a současnost uměleckého sklářství zkoumal a sledoval v kontextu vývoje užitého umění jako celku a v mezinárodních souvislostech. Ovlivňoval českou a slovenskou sklářskou výrobu, stanovil kritéria umělecké kvality a řadil se k předním teoretikům československého sklářství, které ve svých textech i svými mezinárodními kontakty začlenil do světových trendů. Jako kurátor připravil několik velkých výstav: 500 let českého skla (1954), expozice československého skla na Triennale v Miláně (1957), Aktuální tendence českého užitého umění (1966), Současné české sklo (1970). V roce 1967 obdržel prestižní Cenu Antonína Matějčka. V H. rozsáhlém publikačním díle převažují glosy, úvahy a kritiky v tuzemském i zahraničním tisku. Napsal monografii A. Dürer (Bratislava 1953) a četné publikace věnované především českému sklu, které vycházely v několika jazykových mutacích: Bohemian Glass (1954), Glass in Czechoslovakia (1958), Old Venetian Glass (London 1960), Venetian Trends in Bohemian Glassmaking in the Sixteenth and Seventeenth Centuries (New York 1963) a Modern Ceramics (s Pravoslavem Radou, 1965); knihy se dočkaly světového ohlasu.
Jeho manželkou byla dcera malíře Josefa Tomáše Blažka (1884–1962) Eva Hettešová-Blažková (* 6. 2. 1911 Praha, † 14. 2. 1970 Praha), malířka, řezbářka a typografka. 1927/28 studovala u Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, 1928/29 na lyceu v Nice, soukromě se vzdělávala u svého otce a u sochaře Emanuela Kodeta, v Malířské škole Spolku výtvarných umělců Mánes u Vladimíra Sychry a na pražské VŠUP. Navrhovala knižní obálky, věnovala se ilustraci a kresbě pro časopisy včetně módních žurnálů.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 253; NEČVU 1, s. 257; SČSVU 3, s. 145; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 415; nekrology: A. Adlerová, Nachruf für K. H., in: Glassrevue 41, 1976, č. 12, s. 17; Na paměť K. H. (samizdat), 1976; E. Poche, In memoriam K. H., in: Umění 25, 1977, s. 273–274; https://cs.isabart.org/person/6564 (s bibliografií, stav k 30. 3. 2020). Eva Hettešová-Blažková: Toman 1, s. 329; SČSVU 3, s. 145; https://cs.isabart.org/person/21961 (stav k 30. 3. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
