Biografický slovník
HEYDRICH Reinhard Tristan Eugen 7.3.1904-4.6.1942: Porovnání verzí
(HEYDRICH_Reinhard_Tristan_7.3.1904-4.6.1942) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Reinhard Tristan HEYDRICH | + | | jméno = Reinhard Tristan Eugen HEYDRICH |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.3.1904 | | datum narození = 7.3.1904 | ||
| − | | místo narození = Halle | + | | místo narození = Halle an der Saale (Německo) |
| datum úmrtí = 4.6.1942 | | datum úmrtí = 4.6.1942 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 572-573 |
| + | }} | ||
| + | '''HEYDRICH, Reinhard Tristan Eugen''', ''* 7. 3. 1904 Halle an der Saale (Německo), † 4. 6. 1942 Praha, voják, zastupující říšský protektor'' | ||
| + | |||
| + | Otec Richard Bruno H. (1865–1938) byl operním pěvcem, | ||
| + | hudebním skladatelem a ředitelem konzervatoře v Halle. Matka Elisabeth, roz. Krantzová (1871–1946), pocházela z rodiny | ||
| + | ředitele konzervatoře v Drážďanech. Babička z otcovy strany se | ||
| + | podruhé provdala za Gustava Süsse, který sice nebyl židovského původu, ale okolí jej kvůli jeho příjmení často považovalo | ||
| + | za žida. Z tohoto důvodu se H. v mládí potýkal s rasistickými | ||
| + | narážkami na svou osobu, na něž reagoval příklonem k agresivnímu antisemitismu. Po maturitě na gymnáziu nastoupil | ||
| + | 1922 vojenskou službu u námořnictva a studoval na důstojnické škole v Kielu. V souladu s tamními poměry se stylizoval | ||
| + | do role nesmlouvavého nacionalisty i šlechetného a zdvořilého kavalíra, schopného vystupovat na veřejnosti. Přesto byl | ||
| + | pro mravnostní delikty v dubnu 1931 z námořnictva propuštěn. O několik měsíců později se stal členem mocensky | ||
| + | sílící NSDAP. Současně vstoupil do řad SS, kde si brzy získal | ||
| + | důvěru Reichsführera SS Heinricha Himmlera, který ho jmenoval svým zástupcem a velitelem Bezpečnostní služby (SD). | ||
| + | K rychlému mocenskému vzestupu H. napomohla ctižádostivost, nadprůměrná inteligence (plynně ovládal čtyři jazyky), | ||
| + | úřednická pečlivost a organizační talent. V čele SD se podílel | ||
| + | na přípravě a realizaci důležitých operací, které vedly k likvidaci řady politických odpůrců. Jednou z prvních byl plán vraždy | ||
| + | Rudolfa Formise, německého radiotelegrafisty, jenž měl svoji | ||
| + | tajnou, protinacisticky zaměřenou vysílačku umístěnou ve Štěchovicích v tehdejším Československu. Německým agentům | ||
| + | se sice podařilo 1935 Formise zabít, počínali si však natolik neobratně, že navedli policii na německou stopu (vraždu spáchal H. přímý podřízený Alfred Naujocks). Podle očitých svědectví H. při „noci dlouhých nožů“ 1934 osobně vynesl ortel | ||
| + | smrti nad vůdcem SA Ernstem Röhmem. Účastnil se také zabíjení židů během Křišťálové noci 8. listopadu 1938. Spolu | ||
| + | s A. Naujocksem připravil fingovaný útok na německý vysílač | ||
| + | v Gliwicích 31. srpna 1939, jenž se stal záminkou k vojenskému útoku na Polsko. V září 1939 stanul v čele Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA; vznikl sloučením kriminální policie, SD a gestapa), který zajišťoval boj proti vnitřnímu | ||
| + | i vnějšímu nepříteli. Kariérního vrcholu dosáhl o dva roky | ||
| + | později. Po útoku na Sovětský svaz byl na popud Hermanna | ||
| + | Göringa 31. července 1941 pověřen organizačním zajištěním | ||
| + | „konečného řešení židovské otázky“. Dne 10. října 1941 připravil zvláštní poradu za účasti Adolfa Eichmanna, jež vedla ke | ||
| + | zřízení shromažďovacího a tranzitního ghetta v Terezíně. Do | ||
| + | konce války prošlo tímto táborem na sto šedesát tisíc vězňů | ||
| + | ze západní Evropy, Německé říše a protektorátu. Mnozí z nich | ||
| + | později zahynuli ve vyhlazovacích táborech Bełżec, Sobibór, | ||
| + | Treblinka, Majdanek (tzv. operace Reinhard pojmenovaná | ||
| + | po H.) a Osvětim. Dne 20. ledna 1942 H. předsedal konferenci ve Wannsee (Berlín), na níž byly dohodnuty podmínky pro | ||
| + | deportaci židů z celého Německem ovládaného území (jednalo | ||
| + | se o 11 milionů lidí určených k „přesídlení“ na východ). | ||
| + | |||
| + | Dne 27. září 1941 byl H. jmenován zastupujícím říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Fakticky nahradil | ||
| + | ve funkci Konstantina von Neuratha, jehož Hitler poslal na | ||
| + | zdravotní dovolenou. Měl za úkol stabilizovat politické poměry v protektorátu a zasáhnout proti sílícímu domácímu odboji. | ||
| + | Bezprostředně po příchodu do Prahy nechal zatknout předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše a vyhlásil stanné právo, | ||
| + | které skončilo až 19. ledna 1942. V jeho průběhu bylo popraveno téměř pět set lidí a více než dva tisíce dvě stě osob bylo | ||
| + | odesláno do koncentračních táborů. 2. října 1941 vystoupil | ||
| + | H. před okupačními špičkami na Pražském hradě s projevem, | ||
| + | v němž nastínil koncepci nacistické politiky vůči českému | ||
| + | národu (postupná germanizace česko-moravského prostoru, | ||
| + | rasově národnostní inventura obyvatelstva, eliminace „špatně | ||
| + | smýšlejících“ a rasově nevyhovujících jedinců pomocí transportů na východ). V navazujícím proslovu ze 4. února 1942 | ||
| + | tyto pacifikační plány dále konkretizoval. V souladu s dlouhodobými politickými cíli nacistů se H. snažil o faktickou | ||
| + | likvidaci autonomie protektorátu. V lednu 1942 reorganizoval | ||
| + | protektorátní vládu a následně provedl správní reformu, jejímž | ||
| + | cílem bylo odstranění dvoukolejnosti říšskoněmecké a české | ||
| + | autonomní správy. Současně populistickou sociální politikou | ||
| + | usiloval o depolitizaci českého dělnictva a zvýšení produktivity | ||
| + | protektorátního zbrojního průmyslu. | ||
| + | |||
| + | V průběhu jara 1942 se H. podílel na finalizaci přípravy | ||
| + | tzv. „Generalplanu Ost“, plánu nacistického vedení (zvláště | ||
| + | Heinricha Himmlera), který počítal s osídlením oblastí východního Polska, Ukrajiny a Běloruska německými osadníky za cenu | ||
| + | „přesídlení“ třiceti až padesáti milionů Slovanů. Varianta projektu, schválená 28. května 1942, počítala s tím, že se H. ujme | ||
| + | jeho realizace. K tomu však již nedošlo, neboť o den dříve byl | ||
| + | H. těžce zraněn při atentátu, který provedli českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš v pražské ulici V Holešovičkách (zaútočili na protektorův automobil během jízdy z jeho | ||
| + | venkovského sídla v Panenských Břežanech). Po osmi dnech | ||
| + | H. zemřel na následky zranění a celkovou otravu organismu | ||
| + | v pražské Nemocnici Na Bulovce. Byl nejvýše postaveným nacistickým představitelem, zabitým odbojovým hnutím v celé | ||
| + | Evropě. V následných represích, označovaných jako heydrichiáda, nacisté povraždili nejméně tisíc pět set československých občanů (včetně likvidace obcí Lidice a Ležáky). Úspěšné provedení atentátu významně zlepšilo mezinárodní postavení | ||
| + | československé exilové vlády a přispělo k tomu, že Velká Británie a Francie odvolaly svůj podpis pod mnichovskou dohodou. | ||
| + | S manželkou Linou, roz. von Osten (*14. 6. 1911 Avendorf | ||
| + | /SRN/, † 14. 8. 1985 Avendorf /SRN/, sňatek 26. 12. 1931), | ||
| + | měl H. dva syny a dvě dcery. Byl pohřben na hřbitově Invalidenfriedhof v Berlíně, hrob byl 1945 zničen. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' BL 1, s. 618; Tomeš 1, s. 455; L. Heydrich, Das Leben mit einem Kriegsverbrecher, Pfaffenhofen 1976 (česky jako Můj život s Reinhardem, 2012); | ||
| + | M. Kárný, Protektorátní politika R. H., 1991, passim; M. Burian a kol., Atentát. Operace Anthropoid 1941–1942, 2002; M. Dederichs, R. H. Das Gesicht | ||
| + | des Bösen, München 2005; J. Čvančara, H., 2011; R. Gerwarth, R. H. Hitlerův kat, 2012. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/4d976adc-edaf-4320-98f9-eb924bee66e6 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Vojtěch Kyncl | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1904]] | [[Kategorie:1904]] | ||
| − | [[Kategorie:Halle]] | + | [[Kategorie:Halle an der Saale]] |
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 9. 3. 2023, 20:35
| Reinhard Tristan Eugen HEYDRICH | |
 | |
| Narození | 7.3.1904 |
|---|---|
| Místo narození | Halle an der Saale (Německo) |
| Úmrtí | 4.6.1942 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 572-573 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48665 |
HEYDRICH, Reinhard Tristan Eugen, * 7. 3. 1904 Halle an der Saale (Německo), † 4. 6. 1942 Praha, voják, zastupující říšský protektor
Otec Richard Bruno H. (1865–1938) byl operním pěvcem, hudebním skladatelem a ředitelem konzervatoře v Halle. Matka Elisabeth, roz. Krantzová (1871–1946), pocházela z rodiny ředitele konzervatoře v Drážďanech. Babička z otcovy strany se podruhé provdala za Gustava Süsse, který sice nebyl židovského původu, ale okolí jej kvůli jeho příjmení často považovalo za žida. Z tohoto důvodu se H. v mládí potýkal s rasistickými narážkami na svou osobu, na něž reagoval příklonem k agresivnímu antisemitismu. Po maturitě na gymnáziu nastoupil 1922 vojenskou službu u námořnictva a studoval na důstojnické škole v Kielu. V souladu s tamními poměry se stylizoval do role nesmlouvavého nacionalisty i šlechetného a zdvořilého kavalíra, schopného vystupovat na veřejnosti. Přesto byl pro mravnostní delikty v dubnu 1931 z námořnictva propuštěn. O několik měsíců později se stal členem mocensky sílící NSDAP. Současně vstoupil do řad SS, kde si brzy získal důvěru Reichsführera SS Heinricha Himmlera, který ho jmenoval svým zástupcem a velitelem Bezpečnostní služby (SD). K rychlému mocenskému vzestupu H. napomohla ctižádostivost, nadprůměrná inteligence (plynně ovládal čtyři jazyky), úřednická pečlivost a organizační talent. V čele SD se podílel na přípravě a realizaci důležitých operací, které vedly k likvidaci řady politických odpůrců. Jednou z prvních byl plán vraždy Rudolfa Formise, německého radiotelegrafisty, jenž měl svoji tajnou, protinacisticky zaměřenou vysílačku umístěnou ve Štěchovicích v tehdejším Československu. Německým agentům se sice podařilo 1935 Formise zabít, počínali si však natolik neobratně, že navedli policii na německou stopu (vraždu spáchal H. přímý podřízený Alfred Naujocks). Podle očitých svědectví H. při „noci dlouhých nožů“ 1934 osobně vynesl ortel smrti nad vůdcem SA Ernstem Röhmem. Účastnil se také zabíjení židů během Křišťálové noci 8. listopadu 1938. Spolu s A. Naujocksem připravil fingovaný útok na německý vysílač v Gliwicích 31. srpna 1939, jenž se stal záminkou k vojenskému útoku na Polsko. V září 1939 stanul v čele Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA; vznikl sloučením kriminální policie, SD a gestapa), který zajišťoval boj proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli. Kariérního vrcholu dosáhl o dva roky později. Po útoku na Sovětský svaz byl na popud Hermanna Göringa 31. července 1941 pověřen organizačním zajištěním „konečného řešení židovské otázky“. Dne 10. října 1941 připravil zvláštní poradu za účasti Adolfa Eichmanna, jež vedla ke zřízení shromažďovacího a tranzitního ghetta v Terezíně. Do konce války prošlo tímto táborem na sto šedesát tisíc vězňů ze západní Evropy, Německé říše a protektorátu. Mnozí z nich později zahynuli ve vyhlazovacích táborech Bełżec, Sobibór, Treblinka, Majdanek (tzv. operace Reinhard pojmenovaná po H.) a Osvětim. Dne 20. ledna 1942 H. předsedal konferenci ve Wannsee (Berlín), na níž byly dohodnuty podmínky pro deportaci židů z celého Německem ovládaného území (jednalo se o 11 milionů lidí určených k „přesídlení“ na východ).
Dne 27. září 1941 byl H. jmenován zastupujícím říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Fakticky nahradil ve funkci Konstantina von Neuratha, jehož Hitler poslal na zdravotní dovolenou. Měl za úkol stabilizovat politické poměry v protektorátu a zasáhnout proti sílícímu domácímu odboji. Bezprostředně po příchodu do Prahy nechal zatknout předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše a vyhlásil stanné právo, které skončilo až 19. ledna 1942. V jeho průběhu bylo popraveno téměř pět set lidí a více než dva tisíce dvě stě osob bylo odesláno do koncentračních táborů. 2. října 1941 vystoupil H. před okupačními špičkami na Pražském hradě s projevem, v němž nastínil koncepci nacistické politiky vůči českému národu (postupná germanizace česko-moravského prostoru, rasově národnostní inventura obyvatelstva, eliminace „špatně smýšlejících“ a rasově nevyhovujících jedinců pomocí transportů na východ). V navazujícím proslovu ze 4. února 1942 tyto pacifikační plány dále konkretizoval. V souladu s dlouhodobými politickými cíli nacistů se H. snažil o faktickou likvidaci autonomie protektorátu. V lednu 1942 reorganizoval protektorátní vládu a následně provedl správní reformu, jejímž cílem bylo odstranění dvoukolejnosti říšskoněmecké a české autonomní správy. Současně populistickou sociální politikou usiloval o depolitizaci českého dělnictva a zvýšení produktivity protektorátního zbrojního průmyslu.
V průběhu jara 1942 se H. podílel na finalizaci přípravy tzv. „Generalplanu Ost“, plánu nacistického vedení (zvláště Heinricha Himmlera), který počítal s osídlením oblastí východního Polska, Ukrajiny a Běloruska německými osadníky za cenu „přesídlení“ třiceti až padesáti milionů Slovanů. Varianta projektu, schválená 28. května 1942, počítala s tím, že se H. ujme jeho realizace. K tomu však již nedošlo, neboť o den dříve byl H. těžce zraněn při atentátu, který provedli českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš v pražské ulici V Holešovičkách (zaútočili na protektorův automobil během jízdy z jeho venkovského sídla v Panenských Břežanech). Po osmi dnech H. zemřel na následky zranění a celkovou otravu organismu v pražské Nemocnici Na Bulovce. Byl nejvýše postaveným nacistickým představitelem, zabitým odbojovým hnutím v celé Evropě. V následných represích, označovaných jako heydrichiáda, nacisté povraždili nejméně tisíc pět set československých občanů (včetně likvidace obcí Lidice a Ležáky). Úspěšné provedení atentátu významně zlepšilo mezinárodní postavení československé exilové vlády a přispělo k tomu, že Velká Británie a Francie odvolaly svůj podpis pod mnichovskou dohodou. S manželkou Linou, roz. von Osten (*14. 6. 1911 Avendorf /SRN/, † 14. 8. 1985 Avendorf /SRN/, sňatek 26. 12. 1931), měl H. dva syny a dvě dcery. Byl pohřben na hřbitově Invalidenfriedhof v Berlíně, hrob byl 1945 zničen.
L: BL 1, s. 618; Tomeš 1, s. 455; L. Heydrich, Das Leben mit einem Kriegsverbrecher, Pfaffenhofen 1976 (česky jako Můj život s Reinhardem, 2012); M. Kárný, Protektorátní politika R. H., 1991, passim; M. Burian a kol., Atentát. Operace Anthropoid 1941–1942, 2002; M. Dederichs, R. H. Das Gesicht des Bösen, München 2005; J. Čvančara, H., 2011; R. Gerwarth, R. H. Hitlerův kat, 2012.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vojtěch Kyncl
