Biografický slovník
HEYDUK Jaroslav 24.4.1863-6.3.1918: Porovnání verzí
(HEYDUK_Jaroslav_24.4.1863-19.2.1918) |
m (Holoubková přesunul stránku HEYDUK Jaroslav 24.4.1863-19.2.1918 na HEYDUK Jaroslav 24.4.1863-6.3.1918 bez založení přesměrování) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.4.1863 | | datum narození = 24.4.1863 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 6.3.1918 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Tuapse (Rusko) |
| − | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | + | | povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />21- Odborník rostlinné výroby |
| − | 21- Odborník rostlinné výroby | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 575-576 |
| + | }} | ||
| + | '''HEYDUK, Jaroslav''' ''(též Gejduk, Hejduk, Jaroslav Fjodorovič), * 24. 4. 1863 Praha, † 6. 3. 1918 Tuapse (Rusko), agronom, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Syn agronoma Bedřicha H. (1832–1890), synovec básníka | ||
| + | Adolfa H. (1835–1923). Od 1870 žil s rodiči v Rusku. Gymnázium začal navštěvovat v Moskvě, ale pro zdokonalení v češtině pobýval 1878–84 u strýce Adolfa v Písku, kde maturoval. | ||
| + | 1888 ukončil studium biologie na univerzitě v Oděse a hodlal | ||
| + | převzít vedení rodinného velkostatku (chutor Gajduk) u Novorossijska. Potřeby zemědělské praxe ho přiměly pokračovat | ||
| + | ve studiu. Na ČVŠT v Praze se věnoval zemědělskému inženýrství a na Novoalexandrijské zemědělské akademii ve Varšavě složil státní zkoušku z agronomie. 1895 se stal nástupcem | ||
| + | svého otce ve funkci hlavního agronoma stavropolské gubernie, rozšiřoval své statky v oblasti jižní Ukrajiny a Krymu a byl | ||
| + | jmenován skutečným státním radou. Díky svému postavení | ||
| + | nemusel narukovat na vojnu, po vypuknutí světové války | ||
| + | však horlivě prosazoval pomoc českých krajanů carské armádě | ||
| + | a v srpnu 1914 na vlastní žádost vstoupil do ruského vojska. | ||
| + | Po vzniku České družiny žádal o přeřazení do jejích jednotek, | ||
| + | jako vojín byl zařazen do 1. roty. Během výcviku se ukázalo, že je věkově nejstarším českým dobrovolníkem na ruském | ||
| + | území, a proto mu byla svěřena čestná funkce praporečníka. | ||
| + | Účastnil se všech rozhodujících kroků velení České družiny | ||
| + | i slavnostních oficiálních akcí. Zasedal ve štábu České družiny, později brigády a nakonec sboru, byl členem názvoslovné | ||
| + | komise a delegátem na sjezdech vojska. V hodnosti praporčíka | ||
| + | sloužil jako dobrovolník 1. střeleckého pluku. Před evakuací | ||
| + | Československého armádního sboru z Ukrajiny opustil jeho | ||
| + | řady. Spojil se s Ruskou dobrovolnickou armádou generála | ||
| + | M. V. Alexejeva a prováděl agitační nábor. 1917 se vrátil na | ||
| + | své hospodářství, krátce nato byl zabit opilým námořníkem | ||
| + | během návštěvy u příbuzných. Byl pochován na hřbitově ve | ||
| + | Vladimirovce, hrob je ozdoben kamenným křížem ovinutým | ||
| + | vinnou révou. Z ruštiny přeložil monografii Alekseje Semjonoviče Tračevského ''Německá otázka ve Francii před sto lety za Ludvíka XVI.'' (1884) a publikoval studii ''O škumpě žluté i o pěstování této užitečné rostliny na Kavkaze'' (1903). | ||
| + | |||
| + | Jeho manželka se vrátila se čtyřmi dětmi do ČSR. Syn '''Jaroslav H. ml.''' (* 1. 10. 1908, † 3. 5. 1977) vystudoval Odbornou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích a od 1928 byl | ||
| + | žákem sochařské speciálky Bohumila Kafky na pražské AVU, | ||
| + | kde 1946 absolvoval u Karla Pokorného. Ve volné tvorbě se | ||
| + | zabýval drobnou figurální a dekorativní plastikou a uplatnil | ||
| + | se v několika galeriích jako restaurátor. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1114; MSN 3, s. 120; MSB 1, s. 208; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 50; J. Pavlík, J. H. – praporečník České družiny, b. d.; P. Havránek, Češi na Kavkaze. Stručná historie osidlované oblasti, in: Národopisná revue 18, 2008, č. 1, s. 10–20; E. Šarounová, Historie a současnost českých krajanů a jejich potomků v Rusku, 2009 (bakalářská | ||
| + | diplomová práce, PedF MU, Brno, se soupisem literatury), passim a zvl. s. 32; | ||
| + | cs.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 23. 3. 2020); J. H. ml.: Toman 1, | ||
| + | s. 330; SČSVU 3, s. 146. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/681e6961-6090-4b73-bd2e-2e4a650e0c65 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 58: | ||
[[Kategorie:1863]] | [[Kategorie:1863]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
| + | [[Kategorie:Tuapse]] | ||
Aktuální verze z 10. 3. 2023, 11:13
| Jaroslav HEYDUK | |
 | |
| Narození | 24.4.1863 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 6.3.1918 |
| Místo úmrtí | Tuapse (Rusko) |
| Povolání |
45- Voják nebo partyzán 21- Odborník rostlinné výroby |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 575-576 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47355 |
HEYDUK, Jaroslav (též Gejduk, Hejduk, Jaroslav Fjodorovič), * 24. 4. 1863 Praha, † 6. 3. 1918 Tuapse (Rusko), agronom, účastník 1. odboje
Syn agronoma Bedřicha H. (1832–1890), synovec básníka Adolfa H. (1835–1923). Od 1870 žil s rodiči v Rusku. Gymnázium začal navštěvovat v Moskvě, ale pro zdokonalení v češtině pobýval 1878–84 u strýce Adolfa v Písku, kde maturoval. 1888 ukončil studium biologie na univerzitě v Oděse a hodlal převzít vedení rodinného velkostatku (chutor Gajduk) u Novorossijska. Potřeby zemědělské praxe ho přiměly pokračovat ve studiu. Na ČVŠT v Praze se věnoval zemědělskému inženýrství a na Novoalexandrijské zemědělské akademii ve Varšavě složil státní zkoušku z agronomie. 1895 se stal nástupcem svého otce ve funkci hlavního agronoma stavropolské gubernie, rozšiřoval své statky v oblasti jižní Ukrajiny a Krymu a byl jmenován skutečným státním radou. Díky svému postavení nemusel narukovat na vojnu, po vypuknutí světové války však horlivě prosazoval pomoc českých krajanů carské armádě a v srpnu 1914 na vlastní žádost vstoupil do ruského vojska. Po vzniku České družiny žádal o přeřazení do jejích jednotek, jako vojín byl zařazen do 1. roty. Během výcviku se ukázalo, že je věkově nejstarším českým dobrovolníkem na ruském území, a proto mu byla svěřena čestná funkce praporečníka. Účastnil se všech rozhodujících kroků velení České družiny i slavnostních oficiálních akcí. Zasedal ve štábu České družiny, později brigády a nakonec sboru, byl členem názvoslovné komise a delegátem na sjezdech vojska. V hodnosti praporčíka sloužil jako dobrovolník 1. střeleckého pluku. Před evakuací Československého armádního sboru z Ukrajiny opustil jeho řady. Spojil se s Ruskou dobrovolnickou armádou generála M. V. Alexejeva a prováděl agitační nábor. 1917 se vrátil na své hospodářství, krátce nato byl zabit opilým námořníkem během návštěvy u příbuzných. Byl pochován na hřbitově ve Vladimirovce, hrob je ozdoben kamenným křížem ovinutým vinnou révou. Z ruštiny přeložil monografii Alekseje Semjonoviče Tračevského Německá otázka ve Francii před sto lety za Ludvíka XVI. (1884) a publikoval studii O škumpě žluté i o pěstování této užitečné rostliny na Kavkaze (1903).
Jeho manželka se vrátila se čtyřmi dětmi do ČSR. Syn Jaroslav H. ml. (* 1. 10. 1908, † 3. 5. 1977) vystudoval Odbornou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích a od 1928 byl žákem sochařské speciálky Bohumila Kafky na pražské AVU, kde 1946 absolvoval u Karla Pokorného. Ve volné tvorbě se zabýval drobnou figurální a dekorativní plastikou a uplatnil se v několika galeriích jako restaurátor.
L: OSND 2/2, s. 1114; MSN 3, s. 120; MSB 1, s. 208; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 50; J. Pavlík, J. H. – praporečník České družiny, b. d.; P. Havránek, Češi na Kavkaze. Stručná historie osidlované oblasti, in: Národopisná revue 18, 2008, č. 1, s. 10–20; E. Šarounová, Historie a současnost českých krajanů a jejich potomků v Rusku, 2009 (bakalářská diplomová práce, PedF MU, Brno, se soupisem literatury), passim a zvl. s. 32; cs.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 23. 3. 2020); J. H. ml.: Toman 1, s. 330; SČSVU 3, s. 146.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
