HEYDUK Jaroslav 24.4.1863-6.3.1918: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 3. 2023, 11:13

Jaroslav HEYDUK
Narození	24.4.1863
Místo narození	Praha
Úmrtí	6.3.1918
Místo úmrtí	Tuapse (Rusko)
Povolání	45- Voják nebo partyzán 21- Odborník rostlinné výroby
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 575-576
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47355

HEYDUK, Jaroslav (též Gejduk, Hejduk, Jaroslav Fjodorovič), * 24. 4. 1863 Praha, † 6. 3. 1918 Tuapse (Rusko), agronom, účastník 1. odboje

Syn agronoma Bedřicha H. (1832–1890), synovec básníka Adolfa H. (1835–1923). Od 1870 žil s rodiči v Rusku. Gymnázium začal navštěvovat v Moskvě, ale pro zdokonalení v češtině pobýval 1878–84 u strýce Adolfa v Písku, kde maturoval. 1888 ukončil studium biologie na univerzitě v Oděse a hodlal převzít vedení rodinného velkostatku (chutor Gajduk) u Novorossijska. Potřeby zemědělské praxe ho přiměly pokračovat ve studiu. Na ČVŠT v Praze se věnoval zemědělskému inženýrství a na Novoalexandrijské zemědělské akademii ve Varšavě složil státní zkoušku z agronomie. 1895 se stal nástupcem svého otce ve funkci hlavního agronoma stavropolské gubernie, rozšiřoval své statky v oblasti jižní Ukrajiny a Krymu a byl jmenován skutečným státním radou. Díky svému postavení nemusel narukovat na vojnu, po vypuknutí světové války však horlivě prosazoval pomoc českých krajanů carské armádě a v srpnu 1914 na vlastní žádost vstoupil do ruského vojska. Po vzniku České družiny žádal o přeřazení do jejích jednotek, jako vojín byl zařazen do 1. roty. Během výcviku se ukázalo, že je věkově nejstarším českým dobrovolníkem na ruském území, a proto mu byla svěřena čestná funkce praporečníka. Účastnil se všech rozhodujících kroků velení České družiny i slavnostních oficiálních akcí. Zasedal ve štábu České družiny, později brigády a nakonec sboru, byl členem názvoslovné komise a delegátem na sjezdech vojska. V hodnosti praporčíka sloužil jako dobrovolník 1. střeleckého pluku. Před evakuací Československého armádního sboru z Ukrajiny opustil jeho řady. Spojil se s Ruskou dobrovolnickou armádou generála M. V. Alexejeva a prováděl agitační nábor. 1917 se vrátil na své hospodářství, krátce nato byl zabit opilým námořníkem během návštěvy u příbuzných. Byl pochován na hřbitově ve Vladimirovce, hrob je ozdoben kamenným křížem ovinutým vinnou révou. Z ruštiny přeložil monografii Alekseje Semjonoviče Tračevského Německá otázka ve Francii před sto lety za Ludvíka XVI. (1884) a publikoval studii O škumpě žluté i o pěstování této užitečné rostliny na Kavkaze (1903).

Jeho manželka se vrátila se čtyřmi dětmi do ČSR. Syn Jaroslav H. ml. (* 1. 10. 1908, † 3. 5. 1977) vystudoval Odbornou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích a od 1928 byl žákem sochařské speciálky Bohumila Kafky na pražské AVU, kde 1946 absolvoval u Karla Pokorného. Ve volné tvorbě se zabýval drobnou figurální a dekorativní plastikou a uplatnil se v několika galeriích jako restaurátor.

L: OSND 2/2, s. 1114; MSN 3, s. 120; MSB 1, s. 208; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 50; J. Pavlík, J. H. – praporečník České družiny, b. d.; P. Havránek, Češi na Kavkaze. Stručná historie osidlované oblasti, in: Národopisná revue 18, 2008, č. 1, s. 10–20; E. Šarounová, Historie a současnost českých krajanů a jejich potomků v Rusku, 2009 (bakalářská diplomová práce, PedF MU, Brno, se soupisem literatury), passim a zvl. s. 32; cs.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 23. 3. 2020); J. H. ml.: Toman 1, s. 330; SČSVU 3, s. 146.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera