Biografický slovník
HEYDUK Josef 30.3.1904-29.1.1994: Porovnání verzí
(HEYDUK_Josef_30.3.1904-29.1.1994) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 30.3.1904 | | datum narození = 30.3.1904 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Netušil (č. o. Rašovice /u Kutné Hory/) |
| datum úmrtí = 29.1.1994 | | datum úmrtí = 29.1.1994 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel |
| − | 64- Překladatel | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 576 |
| + | }} | ||
| + | '''HEYDUK, Josef''' ''(vl. jm. Hejduk), * 30. 3. 1904 Netušil (č. o. Rašovice /u Kutné Hory/), † 29. 1. 1994 Praha, spisovatel, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny rolníka Václava Hejduka a Anny, roz. Knížákové; literární jméno Heyduk používal od 1923, podle | ||
| + | básníka Adolfa Heyduka. Absolvoval učitelský ústav v Kutné Hoře, několik let učil na obecných školách ve Starém | ||
| + | Kolíně, Týnci nad Labem, Zásmukách, Plaňanech a Kolíně. Po prezenční vojenské službě strávil jako zájemce | ||
| + | o francouzskou literaturu letní semestr 1929 na univerzitě | ||
| + | v Nancy, poté vystřídal zaměstnání na několika základních | ||
| + | školách v Praze. 1944–45 byl totálně nasazen v lomu u Štěchovic a jako lesní dělník v rodišti. Po osvobození učil na | ||
| + | obecné škole v Praze-Záběhlicích. Do důchodu odešel 1964. | ||
| + | V literatuře začínal recenzemi v periodikách ''Cesta'', ''Host'', ''Lidové noviny'', ''Lumír'', ''Národní osvobození'', ''Pramen'', ''Rozpravy Aventina'', | ||
| + | S''ever a východ'', ''Venkov'' ad. Uveřejňoval také fejetony, causerie, | ||
| + | krátké prózy a překlady z francouzštiny. Debutoval souborem | ||
| + | satirických povídek ''Přírodopis a přírodozpyt 20. století'' (1926). | ||
| + | Román ''Strach z lásky'' (1933) expresivně líčil neurotický erotický život hrdiny. V próze pro mládež ''Hoch a džbán'' (1934, | ||
| + | přepracováno 1961) zachytil zápas dvou kamarádů se zlodějem | ||
| + | a partou výrostků na vsi. Vedle prací Josefa Věromíra Plevy, | ||
| + | Marie Majerové, Václava Řezáče a Vaška Káni náleží H. próza k průkopnické linii sociálně akcentované dětské literatury. | ||
| + | V knize ''Vincek a Estelka'' (1946, přepracováno 1987) na příkladu přátelství chlapce a dívky vylíčil pocity solidarity a těžké | ||
| + | vstupní podmínky do života venkovské chudiny. Ruralistickou | ||
| + | lyrizací venkova a baladičností vynikly milostné příběhy ''Kristla'' (1940), ''Judita'' (1941) a povídkový cyklus ''Bosorka'' (1946) | ||
| + | s dívčími hrdinkami z okraje společnosti. Po dobrovolné několikaleté pauze napsal pod pseudonymem Karel Jangl čtyři | ||
| + | pohádkové divadelní hry pro děti (''Jak šel Honza na trh'', 1956; | ||
| + | ''Jak učil kovář princeznu móresům'', 1957; ''Jak Honza napálil sedláka'', 1958; ''Krakonoš'', 1958). Soubor povídek ''Pokušitel'' (1984) | ||
| + | otevřel opět milostné téma; koncepčně, jazykově, výrazovou | ||
| + | úsporností a psychologickou hloubkou představuje kniha vrchol H. díla. Básně v próze ''Fragmenty'' (1989) měly bilanční ladění. Drobné prózy, sloupky, fejetony a kulturní črty H. publikoval pravidelně od 1961 v deníku ''Lidová demokracie'', v dubnu | ||
| + | 1971 tam uveřejnil cenný fejeton o překladatelství. Divadelní | ||
| + | hra Návrat byla 1959 provedena v Národním divadle (v budově Tylova divadla, režie Alfréd Radok), ale zůstala nevydána. | ||
| + | |||
| + | Početné a závažné je H. dílo překladatelské. Zaměřoval se převážně na moderní francouzskou prózu a připravil dva svazky | ||
| + | parafrází staré arabské poezie, překládané z francouzského převodu (''Milostné písně arabské'', 1938; ''Zpívající Arábie'', 1940), | ||
| + | jimiž inspiroval parafráze staré čínské poezie od Bohumila | ||
| + | Mathesia. Do češtiny přetlumočil romány a novely (Jean Giraudoux, Pierre Mac Orlan, Philippe Soupault, Paul Morand, Jules Romains, André Gide, Marcel Schwob, Aloysius Bertrand, | ||
| + | André Malraux, Paul Claudel, François Mauriac, Georges Duhamel, Jean Giono, Charles-Ferdinand Ramuz ad.). Zejména | ||
| + | Mauriacovy prózy měly zásadní kulturní význam. Ojediněle | ||
| + | překládal i pro divadlo, jednu prózu z ruštiny (Nikolaj Leskov) a jednu z italštiny (Curzio Malaparte). V posledním desetiletí života nevidomého historika a básníka Zdeňka Kalisty | ||
| + | mu vypomáhal jako literární tajemník. H. také spolupracoval na jediném románu své manželky Růženy, roz. Hejnové | ||
| + | (1917–2010), ''Osamělé nebe'' (1943). Dcera Růžena Baťková (* 8. 2. 1945 Praha) je historička umění. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' A. Hájková, Přínos J. H. příběhové próze pro mládež, in: J. V. Pleva, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky, 1990, s. 196–215; LČL 2/1, s. 171–172; Jiří Brabec a kol., Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991, s. 134–135; | ||
| + | J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií | ||
| + | textů, 2005, s. 50; SČS 1, s. 249–250; http://www.slovnikceskeliteratury.cz | ||
| + | (s bibliografií a další literaturou, stav k 29. 3. 2020); http://databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/H/HeydukJosef.htm (se soupisem překladů, stav | ||
| + | k 29. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 29. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA, Praha, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Sudějov 19, N 1854–1920, fol. 78; | ||
| + | LA PNP, Praha, osobní fond. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/0ec13cda-a4d1-4a57-ab94-3168adadb67b Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 67: | ||
[[Kategorie:1904]] | [[Kategorie:1904]] | ||
| + | [[Kategorie:Netušil]] | ||
[[Kategorie:1994]] | [[Kategorie:1994]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 10. 3. 2023, 11:21
| Josef HEYDUK | |
 | |
| Narození | 30.3.1904 |
|---|---|
| Místo narození | Netušil (č. o. Rašovice /u Kutné Hory/) |
| Úmrtí | 29.1.1994 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 576 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47356 |
HEYDUK, Josef (vl. jm. Hejduk), * 30. 3. 1904 Netušil (č. o. Rašovice /u Kutné Hory/), † 29. 1. 1994 Praha, spisovatel, překladatel
Pocházel z rodiny rolníka Václava Hejduka a Anny, roz. Knížákové; literární jméno Heyduk používal od 1923, podle básníka Adolfa Heyduka. Absolvoval učitelský ústav v Kutné Hoře, několik let učil na obecných školách ve Starém Kolíně, Týnci nad Labem, Zásmukách, Plaňanech a Kolíně. Po prezenční vojenské službě strávil jako zájemce o francouzskou literaturu letní semestr 1929 na univerzitě v Nancy, poté vystřídal zaměstnání na několika základních školách v Praze. 1944–45 byl totálně nasazen v lomu u Štěchovic a jako lesní dělník v rodišti. Po osvobození učil na obecné škole v Praze-Záběhlicích. Do důchodu odešel 1964. V literatuře začínal recenzemi v periodikách Cesta, Host, Lidové noviny, Lumír, Národní osvobození, Pramen, Rozpravy Aventina, Sever a východ, Venkov ad. Uveřejňoval také fejetony, causerie, krátké prózy a překlady z francouzštiny. Debutoval souborem satirických povídek Přírodopis a přírodozpyt 20. století (1926). Román Strach z lásky (1933) expresivně líčil neurotický erotický život hrdiny. V próze pro mládež Hoch a džbán (1934, přepracováno 1961) zachytil zápas dvou kamarádů se zlodějem a partou výrostků na vsi. Vedle prací Josefa Věromíra Plevy, Marie Majerové, Václava Řezáče a Vaška Káni náleží H. próza k průkopnické linii sociálně akcentované dětské literatury. V knize Vincek a Estelka (1946, přepracováno 1987) na příkladu přátelství chlapce a dívky vylíčil pocity solidarity a těžké vstupní podmínky do života venkovské chudiny. Ruralistickou lyrizací venkova a baladičností vynikly milostné příběhy Kristla (1940), Judita (1941) a povídkový cyklus Bosorka (1946) s dívčími hrdinkami z okraje společnosti. Po dobrovolné několikaleté pauze napsal pod pseudonymem Karel Jangl čtyři pohádkové divadelní hry pro děti (Jak šel Honza na trh, 1956; Jak učil kovář princeznu móresům, 1957; Jak Honza napálil sedláka, 1958; Krakonoš, 1958). Soubor povídek Pokušitel (1984) otevřel opět milostné téma; koncepčně, jazykově, výrazovou úsporností a psychologickou hloubkou představuje kniha vrchol H. díla. Básně v próze Fragmenty (1989) měly bilanční ladění. Drobné prózy, sloupky, fejetony a kulturní črty H. publikoval pravidelně od 1961 v deníku Lidová demokracie, v dubnu 1971 tam uveřejnil cenný fejeton o překladatelství. Divadelní hra Návrat byla 1959 provedena v Národním divadle (v budově Tylova divadla, režie Alfréd Radok), ale zůstala nevydána.
Početné a závažné je H. dílo překladatelské. Zaměřoval se převážně na moderní francouzskou prózu a připravil dva svazky parafrází staré arabské poezie, překládané z francouzského převodu (Milostné písně arabské, 1938; Zpívající Arábie, 1940), jimiž inspiroval parafráze staré čínské poezie od Bohumila Mathesia. Do češtiny přetlumočil romány a novely (Jean Giraudoux, Pierre Mac Orlan, Philippe Soupault, Paul Morand, Jules Romains, André Gide, Marcel Schwob, Aloysius Bertrand, André Malraux, Paul Claudel, François Mauriac, Georges Duhamel, Jean Giono, Charles-Ferdinand Ramuz ad.). Zejména Mauriacovy prózy měly zásadní kulturní význam. Ojediněle překládal i pro divadlo, jednu prózu z ruštiny (Nikolaj Leskov) a jednu z italštiny (Curzio Malaparte). V posledním desetiletí života nevidomého historika a básníka Zdeňka Kalisty mu vypomáhal jako literární tajemník. H. také spolupracoval na jediném románu své manželky Růženy, roz. Hejnové (1917–2010), Osamělé nebe (1943). Dcera Růžena Baťková (* 8. 2. 1945 Praha) je historička umění.
L: A. Hájková, Přínos J. H. příběhové próze pro mládež, in: J. V. Pleva, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky, 1990, s. 196–215; LČL 2/1, s. 171–172; Jiří Brabec a kol., Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991, s. 134–135; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, 2005, s. 50; SČS 1, s. 249–250; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a další literaturou, stav k 29. 3. 2020); http://databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/H/HeydukJosef.htm (se soupisem překladů, stav k 29. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 29. 3. 2020).
P: SOA, Praha, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Sudějov 19, N 1854–1920, fol. 78; LA PNP, Praha, osobní fond.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
