StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEYDUK Josef 30.3.1904-29.1.1994

Josef HEYDUK
Narození	30.3.1904
Místo narození	Netušil (č. o. Rašovice /u Kutné Hory/)
Úmrtí	29.1.1994
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 576
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47356

HEYDUK, Josef (vl. jm. Hejduk), * 30. 3. 1904 Netušil (č. o. Rašovice /u Kutné Hory/), † 29. 1. 1994 Praha, spisovatel, překladatel

Pocházel z rodiny rolníka Václava Hejduka a Anny, roz. Knížákové; literární jméno Heyduk používal od 1923, podle básníka Adolfa Heyduka. Absolvoval učitelský ústav v Kutné Hoře, několik let učil na obecných školách ve Starém Kolíně, Týnci nad Labem, Zásmukách, Plaňanech a Kolíně. Po prezenční vojenské službě strávil jako zájemce o francouzskou literaturu letní semestr 1929 na univerzitě v Nancy, poté vystřídal zaměstnání na několika základních školách v Praze. 1944–45 byl totálně nasazen v lomu u Štěchovic a jako lesní dělník v rodišti. Po osvobození učil na obecné škole v Praze-Záběhlicích. Do důchodu odešel 1964. V literatuře začínal recenzemi v periodikách Cesta, Host, Lidové noviny, Lumír, Národní osvobození, Pramen, Rozpravy Aventina, Sever a východ, Venkov ad. Uveřejňoval také fejetony, causerie, krátké prózy a překlady z francouzštiny. Debutoval souborem satirických povídek Přírodopis a přírodozpyt 20. století (1926). Román Strach z lásky (1933) expresivně líčil neurotický erotický život hrdiny. V próze pro mládež Hoch a džbán (1934, přepracováno 1961) zachytil zápas dvou kamarádů se zlodějem a partou výrostků na vsi. Vedle prací Josefa Věromíra Plevy, Marie Majerové, Václava Řezáče a Vaška Káni náleží H. próza k průkopnické linii sociálně akcentované dětské literatury. V knize Vincek a Estelka (1946, přepracováno 1987) na příkladu přátelství chlapce a dívky vylíčil pocity solidarity a těžké vstupní podmínky do života venkovské chudiny. Ruralistickou lyrizací venkova a baladičností vynikly milostné příběhy Kristla (1940), Judita (1941) a povídkový cyklus Bosorka (1946) s dívčími hrdinkami z okraje společnosti. Po dobrovolné několikaleté pauze napsal pod pseudonymem Karel Jangl čtyři pohádkové divadelní hry pro děti (Jak šel Honza na trh, 1956; Jak učil kovář princeznu móresům, 1957; Jak Honza napálil sedláka, 1958; Krakonoš, 1958). Soubor povídek Pokušitel (1984) otevřel opět milostné téma; koncepčně, jazykově, výrazovou úsporností a psychologickou hloubkou představuje kniha vrchol H. díla. Básně v próze Fragmenty (1989) měly bilanční ladění. Drobné prózy, sloupky, fejetony a kulturní črty H. publikoval pravidelně od 1961 v deníku Lidová demokracie, v dubnu 1971 tam uveřejnil cenný fejeton o překladatelství. Divadelní hra Návrat byla 1959 provedena v Národním divadle (v budově Tylova divadla, režie Alfréd Radok), ale zůstala nevydána.

Početné a závažné je H. dílo překladatelské. Zaměřoval se převážně na moderní francouzskou prózu a připravil dva svazky parafrází staré arabské poezie, překládané z francouzského převodu (Milostné písně arabské, 1938; Zpívající Arábie, 1940), jimiž inspiroval parafráze staré čínské poezie od Bohumila Mathesia. Do češtiny přetlumočil romány a novely (Jean Giraudoux, Pierre Mac Orlan, Philippe Soupault, Paul Morand, Jules Romains, André Gide, Marcel Schwob, Aloysius Bertrand, André Malraux, Paul Claudel, François Mauriac, Georges Duhamel, Jean Giono, Charles-Ferdinand Ramuz ad.). Zejména Mauriacovy prózy měly zásadní kulturní význam. Ojediněle překládal i pro divadlo, jednu prózu z ruštiny (Nikolaj Leskov) a jednu z italštiny (Curzio Malaparte). V posledním desetiletí života nevidomého historika a básníka Zdeňka Kalisty mu vypomáhal jako literární tajemník. H. také spolupracoval na jediném románu své manželky Růženy, roz. Hejnové (1917–2010), Osamělé nebe (1943). Dcera Růžena Baťková (* 8. 2. 1945 Praha) je historička umění.

L: A. Hájková, Přínos J. H. příběhové próze pro mládež, in: J. V. Pleva, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky, 1990, s. 196–215; LČL 2/1, s. 171–172; Jiří Brabec a kol., Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991, s. 134–135; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, 2005, s. 50; SČS 1, s. 249–250; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a další literaturou, stav k 29. 3. 2020); http://databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/H/HeydukJosef.htm (se soupisem překladů, stav k 29. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 29. 3. 2020).

P: SOA, Praha, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Sudějov 19, N 1854–1920, fol. 78; LA PNP, Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera