Biografický slovník
HEYROVSKÝ Jan Křtitel 1.10.1799-17.5.1865: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Jan HEYROVSKÝ | + | | jméno = Jan Křtitel HEYROVSKÝ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 1.10.1799 |
| místo narození = Rokycany | | místo narození = Rokycany | ||
| datum úmrtí = 17.5.1865 | | datum úmrtí = 17.5.1865 | ||
| − | | místo úmrtí = Hluboká | + | | místo úmrtí = Hluboká nad Vltavou |
| povolání = 23- Lesník nebo myslivec | | povolání = 23- Lesník nebo myslivec | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 577-578 |
| + | }} | ||
| + | '''HEYROVSKÝ, Jan Křtitel''' ''(též HEIROWSKY, HEJROVSKÝ, HEYROWSKY, Johann Baptist), * 1. 10. 1799 Rokycany, † 17. 5. 1865 Hluboká nad Vltavou, lesník, geometr'' | ||
| + | |||
| + | Prvorozený syn rokycanského purkmistra Ferdinanda Šimona | ||
| + | H. (1769–1839) a Rosalie Doroty, roz. Cardellové, z Prahy. | ||
| + | Bratr Karel H. (1802–1863) byl báňským odborníkem a pedagogem. Další bratr Adolf H. (1811–1883) se stal právníkem; | ||
| + | nejprve vstoupil do služeb Schwarzenberků na Hluboké, poté | ||
| + | působil jako soudní rada v Českých Budějovicích a v Praze. | ||
| + | |||
| + | H. 1810–15 studoval na premonstrátském gymnáziu v Plzni; | ||
| + | zapsal se na univerzitu a polytechniku v Praze, kde ho učili | ||
| + | mj. Bernard Bolzano, František Josef Gerstner a Adam Bittner. | ||
| + | Po ukončení filozofických a technických studií (matematika, | ||
| + | zeměměřičství, mechanika, hydraulika, hydrostatika, veškeré | ||
| + | stavby) nastoupil 1819 do služeb knížete Schwarzenberka jako | ||
| + | praktikant lesního úřadu v Hluboké nad Vltavou. 1822 složil | ||
| + | teoretickou a praktickou zkoušku z lesnické vědy u pražské Vlastenecko-hospodářské společnosti (VHS) a byl jmenován lesním | ||
| + | příručím. 1829 podnikl studijní cestu do Saska, Bavorska, Pruska a Brunšvicka, 1831 vykonal státní zkoušky pro zeměměřiče, | ||
| + | 1831 z lesní taxace a 1832 z lesnictví (1834 Ing.). | ||
| + | |||
| + | H. se usadil v Praze, bydlel v MacNevenově paláci (v dnešní | ||
| + | Palackého ulici), živil se jako přísežný zeměměřič a odhadce | ||
| + | u zemského soudu. 1836 se vrátil do schwarzenberských služeb | ||
| + | jako vrchní myslivec v Třeboni, s titulem lesmistra byl 1843 | ||
| + | přeložen do Hluboké, kde 1850 zřídil a vedl úřad pro hospodářskou úpravu knížecích lesů (lesní zařizovací kancelář), stal | ||
| + | se vrchním lesmistrem, inspektorem a taxátorem velkostatků | ||
| + | Třeboň, Libějovice, Netolice a Protivín. Byl znám jako zakladatel moderního zařízení schwarzenberských lesů podle saského vzoru, který odmítal pastvu, polaření a hrabání steliva kvůli | ||
| + | ochuzování lesní půdy a propagoval přirozenou obnovu lesů | ||
| + | v době extrémních pěstebních směrů a favorizování smrku | ||
| + | kvůli výrobě užitkového dříví. Zasazoval se o splavnění Vltavy | ||
| + | z Českých Budějovic do Prahy kvůli voroplavbě a obchodu se | ||
| + | dřevem do Saska. | ||
| + | |||
| + | H. byl dopisujícím členem VHS, soudním znalcem pro lesnictví a komisařem státních lesnických zkoušek při místodržitelství. 1848 spoluzaložil Böhmischer Forstverein (Česká lesnická jednota, ČLJ) a 1855 lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem. | ||
| + | Byl zvolen předsedou přípravného výboru ČLJ, později až do | ||
| + | smrti pracoval jako její první místopředseda; 1857–64 redigoval její ''Forst- und Jagdkalender für Böhmen'' (Lesnický a lovecký | ||
| + | kalendář pro Čechy). Zveřejnil dvě historicko-statistické práce | ||
| + | (1841, 1858). Podílel se na přípravě důležitého lesního zákona vydaného 1852. Od saského krále 1856 obdržel rytířský kříž | ||
| + | Albrechtova řádu za zásluhy o lesnictví. | ||
| + | |||
| + | H. se 1832 oženil s Antonií Měchurovou (1810–1836), dcerou pražského advokáta a statkáře (jeho švagrem byl František | ||
| + | Palacký, s nímž H. rodina udržovala příbuzenské a vlastenecké | ||
| + | styky), s níž měl syna '''Adolfa Ferdinanda H.''' (1834–1904), | ||
| + | od 1861 inspektora velkostatků a vrchního lesmistra knížete Alfreda Windischgrätze a činovníka České lesnické jednoty. Po porodu dcery Leopoldiny Rosalie Marie (1835–1882) manželka Antonie zemřela. 1838 se H. oženil podruhé, a to | ||
| + | v Třeboni s Alžbětou Friedlovou, dcerou ředitele netolického | ||
| + | panství, s níž měl pět dětí. Syn '''Karel H.''' (1839–1921) se vypracoval ve schwarzenberského vrchního lesmistra v Třeboni | ||
| + | a na Hluboké, ve vynikajícího odborníka na dopravu dříví po | ||
| + | vodních cestách a na úpravu pozemkové daně. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Ausweis des Domainen-Waldbesitzes im Kronlande Böhmen…, 1858. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 11, s. 268; HSN 1, s. 964–965; BL 1, s. 619; S., Johann Heirowský, | ||
| + | in: Vereinsschrift für Forst-, Jagd- und Naturkunde 1865, č. 9 (51), s. 49–51; | ||
| + | F. Heske, Lesy knížecího Schwarzenberg’ského svěřenského panství třeboňského, | ||
| + | 1909, passim; K. Hofbauerová-H., Mezi vědci a umělci, 1947, zvl. s. 95–118; | ||
| + | V. Barchánek, Zapomenutí buditelé českého lesnictví, in: Československý háj | ||
| + | 23, 1949, s. 124–126; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 232, | ||
| + | 363, 398; Velké vzory našeho lesnictví, J. Frič a kol. (eds.), 1958, s. 80–84; | ||
| + | M. Volf, Významní členové a spolupracovníci VHS v království Českém, 1967, | ||
| + | s. 54; J. Koryta, Jaroslav H., 1990, s. 9–12; M. Čeněk, J. K. H., in: Obnovená | ||
| + | tradice 2000, č. 21, s. 39–41; A. Nikendey, J. K. H., in: tamtéž 2017, č. 55, | ||
| + | s. 8–11 (se soupisem literatury a pramenů); J. Světlík, J. H. a jeho rod v Rokycanech v 17.–19. století, 1976 (dostupné z: http://rodopisna-revue-online.tode.cz/clanky-obory/heyrovsky-rokycany.pdf, se soupisem literatury a pramenů, stav k 20. 1. 2020); M. Egrová, Jan Palacký (1830–1908). Vědec ve | ||
| + | stínu slavného otce, 2019 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha), s. 21, | ||
| + | 25; https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=heyrk (stav k 20. 1. 2020). | ||
| + | |||
| + | Gustav Novotný | ||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
| Řádka 17: | Řádka 81: | ||
[[Kategorie:1799]] | [[Kategorie:1799]] | ||
| + | [[Kategorie:Rokycany]] | ||
[[Kategorie:1865]] | [[Kategorie:1865]] | ||
| + | [[Kategorie:Hluboká nad Vltavou]] | ||
Verze z 10. 3. 2023, 11:35
| Jan Křtitel HEYROVSKÝ | |
 | |
| Narození | 1.10.1799 |
|---|---|
| Místo narození | Rokycany |
| Úmrtí | 17.5.1865 |
| Místo úmrtí | Hluboká nad Vltavou |
| Povolání | 23- Lesník nebo myslivec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 577-578 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47357 |
HEYROVSKÝ, Jan Křtitel (též HEIROWSKY, HEJROVSKÝ, HEYROWSKY, Johann Baptist), * 1. 10. 1799 Rokycany, † 17. 5. 1865 Hluboká nad Vltavou, lesník, geometr
Prvorozený syn rokycanského purkmistra Ferdinanda Šimona H. (1769–1839) a Rosalie Doroty, roz. Cardellové, z Prahy. Bratr Karel H. (1802–1863) byl báňským odborníkem a pedagogem. Další bratr Adolf H. (1811–1883) se stal právníkem; nejprve vstoupil do služeb Schwarzenberků na Hluboké, poté působil jako soudní rada v Českých Budějovicích a v Praze.
H. 1810–15 studoval na premonstrátském gymnáziu v Plzni; zapsal se na univerzitu a polytechniku v Praze, kde ho učili mj. Bernard Bolzano, František Josef Gerstner a Adam Bittner. Po ukončení filozofických a technických studií (matematika, zeměměřičství, mechanika, hydraulika, hydrostatika, veškeré stavby) nastoupil 1819 do služeb knížete Schwarzenberka jako praktikant lesního úřadu v Hluboké nad Vltavou. 1822 složil teoretickou a praktickou zkoušku z lesnické vědy u pražské Vlastenecko-hospodářské společnosti (VHS) a byl jmenován lesním příručím. 1829 podnikl studijní cestu do Saska, Bavorska, Pruska a Brunšvicka, 1831 vykonal státní zkoušky pro zeměměřiče, 1831 z lesní taxace a 1832 z lesnictví (1834 Ing.).
H. se usadil v Praze, bydlel v MacNevenově paláci (v dnešní Palackého ulici), živil se jako přísežný zeměměřič a odhadce u zemského soudu. 1836 se vrátil do schwarzenberských služeb jako vrchní myslivec v Třeboni, s titulem lesmistra byl 1843 přeložen do Hluboké, kde 1850 zřídil a vedl úřad pro hospodářskou úpravu knížecích lesů (lesní zařizovací kancelář), stal se vrchním lesmistrem, inspektorem a taxátorem velkostatků Třeboň, Libějovice, Netolice a Protivín. Byl znám jako zakladatel moderního zařízení schwarzenberských lesů podle saského vzoru, který odmítal pastvu, polaření a hrabání steliva kvůli ochuzování lesní půdy a propagoval přirozenou obnovu lesů v době extrémních pěstebních směrů a favorizování smrku kvůli výrobě užitkového dříví. Zasazoval se o splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Prahy kvůli voroplavbě a obchodu se dřevem do Saska.
H. byl dopisujícím členem VHS, soudním znalcem pro lesnictví a komisařem státních lesnických zkoušek při místodržitelství. 1848 spoluzaložil Böhmischer Forstverein (Česká lesnická jednota, ČLJ) a 1855 lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem. Byl zvolen předsedou přípravného výboru ČLJ, později až do smrti pracoval jako její první místopředseda; 1857–64 redigoval její Forst- und Jagdkalender für Böhmen (Lesnický a lovecký kalendář pro Čechy). Zveřejnil dvě historicko-statistické práce (1841, 1858). Podílel se na přípravě důležitého lesního zákona vydaného 1852. Od saského krále 1856 obdržel rytířský kříž Albrechtova řádu za zásluhy o lesnictví.
H. se 1832 oženil s Antonií Měchurovou (1810–1836), dcerou pražského advokáta a statkáře (jeho švagrem byl František Palacký, s nímž H. rodina udržovala příbuzenské a vlastenecké styky), s níž měl syna Adolfa Ferdinanda H. (1834–1904), od 1861 inspektora velkostatků a vrchního lesmistra knížete Alfreda Windischgrätze a činovníka České lesnické jednoty. Po porodu dcery Leopoldiny Rosalie Marie (1835–1882) manželka Antonie zemřela. 1838 se H. oženil podruhé, a to v Třeboni s Alžbětou Friedlovou, dcerou ředitele netolického panství, s níž měl pět dětí. Syn Karel H. (1839–1921) se vypracoval ve schwarzenberského vrchního lesmistra v Třeboni a na Hluboké, ve vynikajícího odborníka na dopravu dříví po vodních cestách a na úpravu pozemkové daně.
D: výběr: Ausweis des Domainen-Waldbesitzes im Kronlande Böhmen…, 1858.
L: OSN 11, s. 268; HSN 1, s. 964–965; BL 1, s. 619; S., Johann Heirowský, in: Vereinsschrift für Forst-, Jagd- und Naturkunde 1865, č. 9 (51), s. 49–51; F. Heske, Lesy knížecího Schwarzenberg’ského svěřenského panství třeboňského, 1909, passim; K. Hofbauerová-H., Mezi vědci a umělci, 1947, zvl. s. 95–118; V. Barchánek, Zapomenutí buditelé českého lesnictví, in: Československý háj 23, 1949, s. 124–126; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 232, 363, 398; Velké vzory našeho lesnictví, J. Frič a kol. (eds.), 1958, s. 80–84; M. Volf, Významní členové a spolupracovníci VHS v království Českém, 1967, s. 54; J. Koryta, Jaroslav H., 1990, s. 9–12; M. Čeněk, J. K. H., in: Obnovená tradice 2000, č. 21, s. 39–41; A. Nikendey, J. K. H., in: tamtéž 2017, č. 55, s. 8–11 (se soupisem literatury a pramenů); J. Světlík, J. H. a jeho rod v Rokycanech v 17.–19. století, 1976 (dostupné z: http://rodopisna-revue-online.tode.cz/clanky-obory/heyrovsky-rokycany.pdf, se soupisem literatury a pramenů, stav k 20. 1. 2020); M. Egrová, Jan Palacký (1830–1908). Vědec ve stínu slavného otce, 2019 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha), s. 21, 25; https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=heyrk (stav k 20. 1. 2020).
Gustav Novotný
