HEYROVSKÝ Jan Křtitel 1.10.1799-17.5.1865: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 3. 2023, 11:35

Jan Křtitel HEYROVSKÝ
Narození	1.10.1799
Místo narození	Rokycany
Úmrtí	17.5.1865
Místo úmrtí	Hluboká nad Vltavou
Povolání	23- Lesník nebo myslivec
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 577-578
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47357

HEYROVSKÝ, Jan Křtitel (též HEIROWSKY, HEJROVSKÝ, HEYROWSKY, Johann Baptist), * 1. 10. 1799 Rokycany, † 17. 5. 1865 Hluboká nad Vltavou, lesník, geometr

Prvorozený syn rokycanského purkmistra Ferdinanda Šimona H. (1769–1839) a Rosalie Doroty, roz. Cardellové, z Prahy. Bratr Karel H. (1802–1863) byl báňským odborníkem a pedagogem. Další bratr Adolf H. (1811–1883) se stal právníkem; nejprve vstoupil do služeb Schwarzenberků na Hluboké, poté působil jako soudní rada v Českých Budějovicích a v Praze.

H. 1810–15 studoval na premonstrátském gymnáziu v Plzni; zapsal se na univerzitu a polytechniku v Praze, kde ho učili mj. Bernard Bolzano, František Josef Gerstner a Adam Bittner. Po ukončení filozofických a technických studií (matematika, zeměměřičství, mechanika, hydraulika, hydrostatika, veškeré stavby) nastoupil 1819 do služeb knížete Schwarzenberka jako praktikant lesního úřadu v Hluboké nad Vltavou. 1822 složil teoretickou a praktickou zkoušku z lesnické vědy u pražské Vlastenecko-hospodářské společnosti (VHS) a byl jmenován lesním příručím. 1829 podnikl studijní cestu do Saska, Bavorska, Pruska a Brunšvicka, 1831 vykonal státní zkoušky pro zeměměřiče, 1831 z lesní taxace a 1832 z lesnictví (1834 Ing.).

H. se usadil v Praze, bydlel v MacNevenově paláci (v dnešní Palackého ulici), živil se jako přísežný zeměměřič a odhadce u zemského soudu. 1836 se vrátil do schwarzenberských služeb jako vrchní myslivec v Třeboni, s titulem lesmistra byl 1843 přeložen do Hluboké, kde 1850 zřídil a vedl úřad pro hospodářskou úpravu knížecích lesů (lesní zařizovací kancelář), stal se vrchním lesmistrem, inspektorem a taxátorem velkostatků Třeboň, Libějovice, Netolice a Protivín. Byl znám jako zakladatel moderního zařízení schwarzenberských lesů podle saského vzoru, který odmítal pastvu, polaření a hrabání steliva kvůli ochuzování lesní půdy a propagoval přirozenou obnovu lesů v době extrémních pěstebních směrů a favorizování smrku kvůli výrobě užitkového dříví. Zasazoval se o splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Prahy kvůli voroplavbě a obchodu se dřevem do Saska.

H. byl dopisujícím členem VHS, soudním znalcem pro lesnictví a komisařem státních lesnických zkoušek při místodržitelství. 1848 spoluzaložil Böhmischer Forstverein (Česká lesnická jednota, ČLJ) a 1855 lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem. Byl zvolen předsedou přípravného výboru ČLJ, později až do smrti pracoval jako její první místopředseda; 1857–64 redigoval její Forst- und Jagdkalender für Böhmen (Lesnický a lovecký kalendář pro Čechy). Zveřejnil dvě historicko-statistické práce (1841, 1858). Podílel se na přípravě důležitého lesního zákona vydaného 1852. Od saského krále 1856 obdržel rytířský kříž Albrechtova řádu za zásluhy o lesnictví.

H. se 1832 oženil s Antonií Měchurovou (1810–1836), dcerou pražského advokáta a statkáře (jeho švagrem byl František Palacký, s nímž H. rodina udržovala příbuzenské a vlastenecké styky), s níž měl syna Adolfa Ferdinanda H. (1834–1904), od 1861 inspektora velkostatků a vrchního lesmistra knížete Alfreda Windischgrätze a činovníka České lesnické jednoty. Po porodu dcery Leopoldiny Rosalie Marie (1835–1882) manželka Antonie zemřela. 1838 se H. oženil podruhé, a to v Třeboni s Alžbětou Friedlovou, dcerou ředitele netolického panství, s níž měl pět dětí. Syn Karel H. (1839–1921) se vypracoval ve schwarzenberského vrchního lesmistra v Třeboni a na Hluboké, ve vynikajícího odborníka na dopravu dříví po vodních cestách a na úpravu pozemkové daně.

D: výběr: Ausweis des Domainen-Waldbesitzes im Kronlande Böhmen…, 1858.

L: OSN 11, s. 268; HSN 1, s. 964–965; BL 1, s. 619; S., Johann Heirowský, in: Vereinsschrift für Forst-, Jagd- und Naturkunde 1865, č. 9 (51), s. 49–51; F. Heske, Lesy knížecího Schwarzenberg’ského svěřenského panství třeboňského, 1909, passim; K. Hofbauerová-H., Mezi vědci a umělci, 1947, zvl. s. 95–118; V. Barchánek, Zapomenutí buditelé českého lesnictví, in: Československý háj 23, 1949, s. 124–126; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 232, 363, 398; Velké vzory našeho lesnictví, J. Frič a kol. (eds.), 1958, s. 80–84; M. Volf, Významní členové a spolupracovníci VHS v království Českém, 1967, s. 54; J. Koryta, Jaroslav H., 1990, s. 9–12; M. Čeněk, J. K. H., in: Obnovená tradice 2000, č. 21, s. 39–41; A. Nikendey, J. K. H., in: tamtéž 2017, č. 55, s. 8–11 (se soupisem literatury a pramenů); J. Světlík, J. H. a jeho rod v Rokycanech v 17.–19. století, 1976 (dostupné z: http://rodopisna-revue-online.tode.cz/clanky-obory/heyrovsky-rokycany.pdf, se soupisem literatury a pramenů, stav k 20. 1. 2020); M. Egrová, Jan Palacký (1830–1908). Vědec ve stínu slavného otce, 2019 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha), s. 21, 25; https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=heyrk (stav k 20. 1. 2020).

Gustav Novotný