Biografický slovník
HEYROVSKÝ Leopolod 25.11.1892-29.7.1976
| Leopolod HEYROVSKÝ | |
 | |
| Narození | 25.11.1892 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 29.7.1976 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 7- Zoolog |
| Příbuzní | Jaroslav Heyrovský, bratr |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 581-582 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48666 |
HEYROVSKÝ, Leopold (též Leo), * 25. 11. 1892 Praha, † 29. 7. 1976 Praha, právník, entomolog
Pocházel z rodiny právního historika Leopolda H. (1852–1924) a Kláry, roz. Hanlové von Kirchtreu (1863–1935). H. prastrýc Jan (1799–1865) byl lesníkem, geometrem a švagrem Františka Palackého, děd Adolf (1811–1883) právníkem a bratr Jaroslav (1890–1967) fyzikálním chemikem.
Po absolvování středoškolských studií H. studoval od 1911 práva na pražské univerzitě (JUDr. 1920). Školu přerušil během první světové války (1915–18), kdy vykonával aktivní vojenskou službu, po jejím skončení vstoupil do státních služeb nového státu. Od 1920 pracoval na ministerstvu školství, později přestoupil na ministerstvo obchodu jako vrchní odborový rada. Od 1945 byl ustanoven přednostou obchodního odboru, který řídil do 1949, kdy odešel do důchodu.
Mezinárodní ohlas získal jako entomolog. O přírodovědu a sběratelství hmyzu, rostlin, nerostů a zkamenělin z okolí Prahy se s bratrem Jaroslavem zajímal od mládí. H. rozhodnutí zaměřit se na faunistický průzkum a sběr brouků ovlivnil jeho učitel F. Holík. Od 1909 se H. specializoval na čeleď tesaříkovitých (Cerambycidae) a v tomto oboru se vypracoval na světově respektovaného odborníka. Byl vyhledáván jako spolehlivý determinátor muzejních sbírek z různých zemí, originálních sběrů velkých entomologických firem i četných soukromníků. Výzkum systematiky, zeměpisného rozšíření a biologie tesaříků shrnul do příručky Seznam brouků republiky československé 1. Tesaříci (1930). Svůj zájem rozšířil na palearktické tesaříky a tesaříky z celého světa. Zajímal se o vývojová stadia brouků a chov z larev. Podnikl větší studijní a sběratelské cesty do jižních zemí a do Orientu. 1914 navštívil alpské země, Dalmácii, Chorvatsko a Albánii, 1932 Alžír a Tunisko, 1936 Řecko, Egypt, Palestinu a Sýrii, 1938 Makedonii. Naleziště popsal v zoogeografických studiích.
Jako projev vděku za odbornou pomoc a úcty k H. determinační činnosti pojmenovala řada domácích i zahraničních autorů nově popsané druhy jeho jménem. Z Cerambycidů jich bylo více než dvacet, mezi nimi jeden z největších brouků světa – Xixuthrus heyrovskyi Tippmann z ostrova Viti Levu (Fidži) v Oceánii. Od 1908 byl H. aktivním členem Československé společnosti entomologické; 1920 jmenován členem výboru a 1921 pověřen funkcí jednatele, kterou vykonával do 1955, kdy se stal vědeckým tajemníkem společnosti. 1951 se stal čestným členem Československé společnosti entomologické, 1965 byl zvolen jejím místopředsedou a od 1966 do konce života jí předsedal. 1955–60 externě spolupracoval s Entomologickou laboratoří ČSAV. Uveřejnil více než dvě stě padesát prací v domácích i zahraničních časopisech, v řadě Fauna ČSR monografii Tesaříkovití–Cerambycidae (1955), v níž popsal na dvě stě třicet druhů těchto brouků z Československa. Jeho sbírka více než třiceti dvou tisíc exemplářů ze všech světových oblastí je uložena v Entomologickém oddělení Národního muzea v Praze. Další sbírku Coleoptera Ipidae (kůrovci) o rozsahu asi tři a půl tisíc exemplářů z palearktické oblasti vlastní Slezské zemské muzeum v Opavě. Česká společnost entomologická vydává od 1996 časopis, pojmenovaný na H. počest Folia Heyrovskyana. H. dcera Eva (1923–2004), psycholožka, se provdala za dramaturga a překladatele Vladimíra Horáčka (1922–1998). Jejich synem je novinář, spisovatel, textař a producent Michal Horáček (* 23. 7. 1952 Praha).
D: bibliografie prací, in: Sborník entomologického oddělení Národního musea v Praze 20, 1942, s. 107–116; Časopis Československé společnosti entomologické 59, 1962, č. 1, s. 290–293; Acta Entomologica Bohemoslovaca 64, 1967, č. 3, s. 479–481; 70, 1973, č. 4, s. 219; O. Smetana, Entomologická bibliografie Československa 1951–1960, 1969, s. 96–97, 285, 294.
L: Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 162; L. H., Jak začínala naše generace, in: ČNM – Řada přírodovědná, 123, 1954, č. 1, s. 5–14, 141–147; V. Balthasar, Dr. L. H., in: Živa 10, 1962, s. 183; 15, 1967, s. 183; I. Hrdý, L. H., in: Vesmír 46, 1967, s. 349; Z. Tesař, Sedmdesát pět let…, in: Časopis Slezského muzea, A – vědy přírodní 16, 1967, č. 2, příloha; J. Kuchař, Dr. L. H., in: Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 10, 1973, s. 39; Z. Koleška, L. H., in: Zprávy Československé společnosti entomologické ČSAV 18, 1982, č. 1, s. 3–6; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 147; ČBS, s. 208–209; Tomeš 1, s. 456; Koleška, s. 100–102 (se soupisem díla a literatury); Folia Heyrovskyana 1, 1993; I. Okáli a kol., Slovník slovenských zoológov a zoológov so vzťahmi k územiu Slovenska, Bratislava 1996, s. 47; cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 24. 10. 2014).
P: SOA, Třeboň, sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. České Budějovice, sv. Mikuláš, kniha 22, 1850–1854, fol. 245; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 170, obr. 664.
Zdeněk Koleška
