Biografický slovník
HEZKÁ Božena 17.12.1898-2.11.1988: Porovnání verzí
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 2.11.1988 | | datum úmrtí = 2.11.1988 | ||
| místo úmrtí = Domažlice | | místo úmrtí = Domažlice | ||
| − | | povolání = 78- Hudební interpret | + | | povolání = 78- Hudební interpret<br />79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní<br />54- Etnograf |
| − | 79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní | + | |
| − | 54- Etnograf | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = Rožďálová | | jiná jména = Rožďálová | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 583-584 | ||
}} | }} | ||
| + | '''HEZKÁ, Božena''' ''(roz. Rožďálová), * 17. 12. 1898 Třeboň, † 2. 11. 1988 Domažlice, klavíristka, pěvkyně, pedagožka, propagátorka Chodska'' | ||
| + | |||
| + | Pocházela z rodiny lékaře Jana Rožďála a klavírní učitelky | ||
| + | Johany, roz. Petersové. V pěti letech ztratila otce a s matkou | ||
| + | se přestěhovala do Českých Budějovic. Základy hudebního | ||
| + | vzdělání získala od matky, později navštěvovala hudební školu | ||
| + | v Českých Budějovicích (mj. studovala u Otakara Jeremiáše), | ||
| + | zpívala též v pěveckém spolku Foerster. 1915 maturovala na | ||
| + | dívčím lyceu, poté absolvovala učitelský ústav a působila na | ||
| + | Jeremiášově hudební škole. Klavíru se dále věnovala u Adolfa | ||
| + | Mikeše na mistrovské škole Pražské konzervatoře; 1917 vykonala mistrovskou zkoušku. Jako sopranistka se zdokonalovala | ||
| + | u Gustava Svojsíka, Elly Noëmi-Koppové a Marie Gärtnerové, | ||
| + | státní zkoušku ze zpěvu složila 1933. | ||
| + | |||
| + | Po sňatku se stavitelem Ing. Josefem Hezkým (1922) se přestěhovala do Domažlic, kde se manželům narodily dvě děti. | ||
| + | H. vyučovala zpěv a klavír, ve městě pořádala se svými žáky | ||
| + | hudební večery a vystupovala na sólových koncertech. Na | ||
| + | Chodsku poznala hudebního skladatele a sběratele Jindřicha | ||
| + | Jindřicha, s nímž ji pojila nejen spolupráce, ale také celoživotní přátelství. H. interpretovala jeho umělé i lidové písně, | ||
| + | společně koncertovali čtyřručně na klavír. Během německé | ||
| + | okupace tak posilovali národní sebevědomí, a to v době, kdy | ||
| + | manžel H. byl vězněn v koncentračním táboře Flossenbürg. Ve | ||
| + | čtyřicátých a padesátých letech 20. století oba umělci absolvovali více než dvě stě společných koncertů. Spolupracovali také | ||
| + | s rozhlasem. H. pomáhala Jindřichovi s vydáváním jeho hudebního a národopisného díla, s korespondencí a inventarizací | ||
| + | předmětů v jeho muzeu. Skladatel jí připsal tři řady chodských | ||
| + | tanců. | ||
| + | |||
| + | Na Jindřichův popud 1937 H. převzala jako sbormistryně | ||
| + | domažlický ženský pěvecký sbor spolku Čerchovan, od 1939 vedla také jeho sbor mužský a smíšený. Těleso vystupovalo | ||
| + | nejen na koncertech, ale i při dalších příležitostech, jeho repertoár tvořily převážně skladby J. Jindřicha a chodské lidové | ||
| + | písně. H. stála u zrodu dětského sboru Čerchovánku a ženského vokálního Chodského tria. 1998 jí město Domažlice | ||
| + | udělilo čestné občanství in memoriam. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' HS 1, s. 432; A. Špelda, Hudební místopis Domažlicka, 1977, s. 172; | ||
| + | Z. Stárek, Slovník českých sbormistrů 1, 1982, s. 325; (vor), Dvojí jubileum B. H., in: Domažlický deník 2. 11. 1998, s. 10; Almanach. Čerchovan | ||
| + | 1901–2001, 2001, s. 15; J. Hezký, 115. výročí narození B. H., in: Domažlický deník 31. 10. 2013, s. 10; A. Skalová, B. H. Rožďálová, in: Vítaný host | ||
| + | v Plzeňském kraji, 2017, č. 3, s. 28–29; https://www.ceskyhudebnislovnik.cz | ||
| + | (stav k 19. 4. 2020). | ||
| + | |||
| + | Monika Filipová | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
| Řádka 17: | Řádka 58: | ||
[[Kategorie:54- Etnograf]] | [[Kategorie:54- Etnograf]] | ||
| − | [[Kategorie:1898 | + | [[Kategorie:1898]] |
[[Kategorie: Třeboň]] | [[Kategorie: Třeboň]] | ||
[[Kategorie:1988]] | [[Kategorie:1988]] | ||
[[Kategorie:Domažlice]] | [[Kategorie:Domažlice]] | ||
Aktuální verze z 10. 3. 2023, 12:26
| Božena HEZKÁ | |
 | |
| Narození | 17.12.1898 |
|---|---|
| Místo narození | Třeboň |
| Úmrtí | 2.11.1988 |
| Místo úmrtí | Domažlice |
| Jiná jména | Rožďálová |
| Povolání |
78- Hudební interpret 79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní 54- Etnograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 583-584 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68597 |
HEZKÁ, Božena (roz. Rožďálová), * 17. 12. 1898 Třeboň, † 2. 11. 1988 Domažlice, klavíristka, pěvkyně, pedagožka, propagátorka Chodska
Pocházela z rodiny lékaře Jana Rožďála a klavírní učitelky Johany, roz. Petersové. V pěti letech ztratila otce a s matkou se přestěhovala do Českých Budějovic. Základy hudebního vzdělání získala od matky, později navštěvovala hudební školu v Českých Budějovicích (mj. studovala u Otakara Jeremiáše), zpívala též v pěveckém spolku Foerster. 1915 maturovala na dívčím lyceu, poté absolvovala učitelský ústav a působila na Jeremiášově hudební škole. Klavíru se dále věnovala u Adolfa Mikeše na mistrovské škole Pražské konzervatoře; 1917 vykonala mistrovskou zkoušku. Jako sopranistka se zdokonalovala u Gustava Svojsíka, Elly Noëmi-Koppové a Marie Gärtnerové, státní zkoušku ze zpěvu složila 1933.
Po sňatku se stavitelem Ing. Josefem Hezkým (1922) se přestěhovala do Domažlic, kde se manželům narodily dvě děti. H. vyučovala zpěv a klavír, ve městě pořádala se svými žáky hudební večery a vystupovala na sólových koncertech. Na Chodsku poznala hudebního skladatele a sběratele Jindřicha Jindřicha, s nímž ji pojila nejen spolupráce, ale také celoživotní přátelství. H. interpretovala jeho umělé i lidové písně, společně koncertovali čtyřručně na klavír. Během německé okupace tak posilovali národní sebevědomí, a to v době, kdy manžel H. byl vězněn v koncentračním táboře Flossenbürg. Ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století oba umělci absolvovali více než dvě stě společných koncertů. Spolupracovali také s rozhlasem. H. pomáhala Jindřichovi s vydáváním jeho hudebního a národopisného díla, s korespondencí a inventarizací předmětů v jeho muzeu. Skladatel jí připsal tři řady chodských tanců.
Na Jindřichův popud 1937 H. převzala jako sbormistryně domažlický ženský pěvecký sbor spolku Čerchovan, od 1939 vedla také jeho sbor mužský a smíšený. Těleso vystupovalo nejen na koncertech, ale i při dalších příležitostech, jeho repertoár tvořily převážně skladby J. Jindřicha a chodské lidové písně. H. stála u zrodu dětského sboru Čerchovánku a ženského vokálního Chodského tria. 1998 jí město Domažlice udělilo čestné občanství in memoriam.
L: HS 1, s. 432; A. Špelda, Hudební místopis Domažlicka, 1977, s. 172; Z. Stárek, Slovník českých sbormistrů 1, 1982, s. 325; (vor), Dvojí jubileum B. H., in: Domažlický deník 2. 11. 1998, s. 10; Almanach. Čerchovan 1901–2001, 2001, s. 15; J. Hezký, 115. výročí narození B. H., in: Domažlický deník 31. 10. 2013, s. 10; A. Skalová, B. H. Rožďálová, in: Vítaný host v Plzeňském kraji, 2017, č. 3, s. 28–29; https://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 19. 4. 2020).
Monika Filipová
