Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HICKEL Carl Johann 19.9.1811-28.9.1855

{{Infobox - osoba
| jméno = Carl Johann HICKEL
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 19.9.1811
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
| datum úmrtí = 28.9.1855
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 63- Spisovatel
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 585
}}
'''HICKEL, Carl Johann''' ''(pseud. Heinrich), * 19. 9. 1811 Vídeň (Rakousko), † 28. 9. 1855 Vídeň (Rakousko), žurnalista, spisovatel, dramatik''

Rodinou byl určen k vojenské službě a po absolvování pěti 
ročníků gymnázia sloužil 1831–36 jako kadet. Po sňatku 
s Augustou Breitschwerdovou (asi 1840), původem z Uher, 
armádu opustil a začal se věnovat literatuře a divadlu. Měl 
patrně další soukromé finanční prostředky a nebyl odkázán 
na zaměstnanecký plat. Publikoval drobné básně a ukázky 
z dramatických prací. Série jeho prvních textů vyšla ve Vídni 
1843 v časopise ''Der Adler (Probeszenen aus „Johann Hunyády, hist. Trauerspiel)'', vídeňský časopis ''Der Wanderer'' otiskl ukázku 
H. prózy ''Die Zigeuner in Ungarn'' (30, 1843, č. 245–247) 
a několik básní; v čísle 234 vyšly ukázky z H. dramatu ''Frauensterne''. Podle nekrologu zůstala řada H. textů z těchto let 
v rukopise, nebo byla vydána pod (zatím neznámými) šiframi v drážďanských a lipských listech. Ve Vídni H. působil do 
1845, poté s rodinou odešel do Prahy a stal se dramaturgem 
Stavovského divadla. Jeho prvním pražským textem byla slavnostní hra (''Festspiel'') k otevření železnice z Vídně do Prahy 
(uvedena 21. 8. 1845). Do divadla nastoupil ještě za ředitele 
Johanna Augusta Stögera, chtěl však spolupracovat zejména 
s jeho pražským nástupcem Johannem Hoffmannem, který 
byl již pro stavovskou scénu designován s nástupem o Velikonocích 1846. Po ukončení Hoffmannovy smlouvy (1852) 
se do divadla opět vrátil Stöger. H. dodával Hoffmannovi 
do Vídně texty i během jeho nepřítomnosti (např. ''Lord und Theaterdiener'' pro Arénu Hernals v létě 1852). Se Stögerem 
spolupracoval pouze dva roky, pak se stal Hoffmannovým dramaturgem ve Vídni v Theater in der Josefstadt. 

Po příchodu do Prahy se H. věnoval též politice. Stýkal se 
s okruhem literátů kolem časopisu ''Ost und West'', 1848 krátce 
vydával vlastní deník ''Der Freund des Volkes'', byl členem Národního výboru a připojil se ke společnému česko-německému prohlášení Osvědčení pražských spisovatelů ze 4. 4. 1848, 
vyzývajícímu ke svornosti. Po formulaci samostatných českých 
požadavků se s českými literáty rozešel. Po porážce revoluce se věnoval pražskému divadlu, zejména jeho nově otevřené (1849) pobočné letní Aréně ve Pštrosce na Vinohradech. 
1850–54 redigoval, vydával a zčásti vlastními texty naplňoval 
kvalitní kulturní časopis ''Salon'', ''Blätter für Kunst Literatur'', 
''Theater u[nd] ges[ellschaftselliges] Leben''. Publikoval informace 
o divadle z Prahy i ze zahraničí, přetiskoval materiály k dějinám divadla, vedl polemiky o dramaturgii pražské scény 
apod. Od prosince 1850 přinášel Salon každodenní divadelní 
návěští, a to i pro česká představení, včetně obsazení rolí. Pro 
pražskou scénu H. napsal řadu her, z toho přibližně polovinu příležitostných scén k oficiálním společenským událostem. 
Upravoval též práce jiných autorů. Využíval zvláště svých vojenských zkušeností k bohatým scénickým aranžmá. Jeho hra 
se objevila i na mimopražské scéně (''Die Piraten von Venedig'', 
premiéra 11. 4. 1849 v Chebu). Napsal čtyři libreta pro pražské 
skladatele: parodii na dílo G. Meyerbeera (''Ein Prophet''), kterou 
zhudebnil 1851 sbormistr E. Tauwitz, dva H. texty komponoval F. Škroup (''Der Meergeuse'', 1851; Columbus, 1852) a jeden 
J. F. Kittl (''Die Waldblume'', 1851). Škroupova díla na H. texty byla později znovu uvedena (''Der Meergeuse'' v Rotterdamu 
1861, v Praze 2003; ''Columbus'' česky v Praze 1942, překlad 
F. Pujman). H. básnické dílo dosud nebylo nově zhodnoceno. 

'''D:''' výběr: libreta: Das Abenteuer im Walde (pod pseud. Heinrich), 1849, hudba J. Fischer. Divadelní texty: Karl IV. oder Die Schreckensnacht in Pisa (oslava založení pražské univerzity); Die Töchter Luzifers, kouzelná hra, obě 1848; 
Der Rekruten Abschied und Heimkehr (v „rakouském“ nářečí pod pseud. 
Heinrich), 1849; Das Fest der Invaliden, hudba J. N. Maýr; Die Schweden vor 
Prag oder Bürgertreue und Heldenmuth, hudba týž, obě 1850; Die Zauberrose oder Der letzte Arlekin, hudba týž; Rekrut und Invalide, hudba ?, obě 1851; 
Dichter, Millionär, Bauer oder Was macht glücklich, hudba ?; Ein Teufelsweib, 
hudba J. N. Škroup, obě 1852; Othellerl, der kulturhistorische Mohr, hudba 
A. Scutta, 1853. Básně: Bilder und Klänge aus Marienbad, 1854.

'''L:''' nekrolog, in: Österreichischer Zuschauer 8. 9. 1855 (součást recenze 
H. sbírky básní Österreichische Kaiserlieder); Wiener Conversationsblatt 49, 
1855, č. 226, s. 915 (A. Bäuerle); Na úsvitě nové doby (Osvědčení pražských 
spisovatelův), 1848, s. 256; RSN 3, s. 783; Wurzbach 9, s. 4; J. Plavec, František Škroup, 1941, s. 354–396, 401–402, 413, 632–633, 637; J. Albrecht, 
Škroupův Kolumbus, in: Národní divadlo 19, 1941/42, č. 7, s. 2–4; A. Jakubcová, Théâtre paré DNES!, in: Hudební rozhledy 44, 1991, s. 232–233 
(železnice 1845); M. Bártová, Kolumbus. Škroupova opera, které nepřálo štěstí, in: Opus musicum 24, 1992, č. 1, s. 1–8; P. Petránek, František Škroup. 
Der Meergeuse a dokumenty ke Škroupově operní tvorbě, in: Sborník k premiéře Národního divadla 2003, 2003, s. 13–15; J. Ludvová a kol., Hudební 
divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 194–197 (s bibliografií a literaturou); M. Pospíšil, Prophetenfieber und Distanzierung, in: Giacomo Meyerbeer. Le Prophète. Edition–Konzeption–Rezeption, M. Brzoska – A. Jacob – N. R. Strohmann (eds.), Bericht zum Internationalen Kongress 13.–16. Mai 2007 Folkwang Hochschule Essen-Werden, Hildesheim – 
Zürich – New York 2009. Musikwissenschaftliche Publikationen. Hrs. von 
H. Schneider, Bd. 33, s. 613–621; http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Kategorie:Hudebn%C3%AD_divadlo (stav k 20. 9. 2020).

'''P:''' NM – Divadelní oddělení, Praha, divadelní cedule Stavovského divadla 
1845–1854; AHMP, Soupis obyvatelstva 1830–1910, Aufnahmsbogen 1850, 
č. 453, krabice č. 450; NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 
179, obr. 120. 

Jitka Ludvová


[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

[[Kategorie:1811]]
[[Kategorie:Vídeň]]
[[Kategorie:1855]]
[[Kategorie:Vídeň]]