HICKEL Carl Johann 19.9.1811-28.9.1855: Porovnání verzí
(HICKEL_Karl_11.9.1811-28.9.1855) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Carl Johann HICKEL |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = 19.9.1811 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 28.9.1855 | | datum úmrtí = 28.9.1855 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 585 |
+ | }} | ||
+ | '''HICKEL, Carl Johann''' ''(pseud. Heinrich), * 19. 9. 1811 Vídeň (Rakousko), † 28. 9. 1855 Vídeň (Rakousko), žurnalista, spisovatel, dramatik'' | ||
+ | |||
+ | Rodinou byl určen k vojenské službě a po absolvování pěti | ||
+ | ročníků gymnázia sloužil 1831–36 jako kadet. Po sňatku | ||
+ | s Augustou Breitschwerdovou (asi 1840), původem z Uher, | ||
+ | armádu opustil a začal se věnovat literatuře a divadlu. Měl | ||
+ | patrně další soukromé finanční prostředky a nebyl odkázán | ||
+ | na zaměstnanecký plat. Publikoval drobné básně a ukázky | ||
+ | z dramatických prací. Série jeho prvních textů vyšla ve Vídni | ||
+ | 1843 v časopise ''Der Adler (Probeszenen aus „Johann Hunyády“, | ||
+ | hist. Trauerspiel)'', vídeňský časopis ''Der Wanderer'' otiskl ukázku | ||
+ | H. prózy ''Die Zigeuner in Ungarn'' (30, 1843, č. 245–247) | ||
+ | a několik básní; v čísle 234 vyšly ukázky z H. dramatu ''Frauensterne''. Podle nekrologu zůstala řada H. textů z těchto let | ||
+ | v rukopise, nebo byla vydána pod (zatím neznámými) šiframi v drážďanských a lipských listech. Ve Vídni H. působil do | ||
+ | 1845, poté s rodinou odešel do Prahy a stal se dramaturgem | ||
+ | Stavovského divadla. Jeho prvním pražským textem byla slavnostní hra (''Festspiel'') k otevření železnice z Vídně do Prahy | ||
+ | (uvedena 21. 8. 1845). Do divadla nastoupil ještě za ředitele | ||
+ | Johanna Augusta Stögera, chtěl však spolupracovat zejména | ||
+ | s jeho pražským nástupcem Johannem Hoffmannem, který | ||
+ | byl již pro stavovskou scénu designován s nástupem o Velikonocích 1846. Po ukončení Hoffmannovy smlouvy (1852) | ||
+ | se do divadla opět vrátil Stöger. H. dodával Hoffmannovi | ||
+ | do Vídně texty i během jeho nepřítomnosti (např. ''Lord und Theaterdiener'' pro Arénu Hernals v létě 1852). Se Stögerem | ||
+ | spolupracoval pouze dva roky, pak se stal Hoffmannovým dramaturgem ve Vídni v Theater in der Josefstadt. | ||
+ | |||
+ | Po příchodu do Prahy se H. věnoval též politice. Stýkal se | ||
+ | s okruhem literátů kolem časopisu ''Ost und West'', 1848 krátce | ||
+ | vydával vlastní deník ''Der Freund des Volkes'', byl členem Národního výboru a připojil se ke společnému česko-německému prohlášení Osvědčení pražských spisovatelů ze 4. 4. 1848, | ||
+ | vyzývajícímu ke svornosti. Po formulaci samostatných českých | ||
+ | požadavků se s českými literáty rozešel. Po porážce revoluce se věnoval pražskému divadlu, zejména jeho nově otevřené (1849) pobočné letní Aréně ve Pštrosce na Vinohradech. | ||
+ | 1850–54 redigoval, vydával a zčásti vlastními texty naplňoval | ||
+ | kvalitní kulturní časopis ''Salon'', ''Blätter für Kunst Literatur'', | ||
+ | ''Theater u[nd] ges[ellschaftselliges] Leben''. Publikoval informace | ||
+ | o divadle z Prahy i ze zahraničí, přetiskoval materiály k dějinám divadla, vedl polemiky o dramaturgii pražské scény | ||
+ | apod. Od prosince 1850 přinášel Salon každodenní divadelní | ||
+ | návěští, a to i pro česká představení, včetně obsazení rolí. Pro | ||
+ | pražskou scénu H. napsal řadu her, z toho přibližně polovinu příležitostných scén k oficiálním společenským událostem. | ||
+ | Upravoval též práce jiných autorů. Využíval zvláště svých vojenských zkušeností k bohatým scénickým aranžmá. Jeho hra | ||
+ | se objevila i na mimopražské scéně (''Die Piraten von Venedig'', | ||
+ | premiéra 11. 4. 1849 v Chebu). Napsal čtyři libreta pro pražské | ||
+ | skladatele: parodii na dílo G. Meyerbeera (''Ein Prophet''), kterou | ||
+ | zhudebnil 1851 sbormistr E. Tauwitz, dva H. texty komponoval F. Škroup (''Der Meergeuse'', 1851; Columbus, 1852) a jeden | ||
+ | J. F. Kittl (''Die Waldblume'', 1851). Škroupova díla na H. texty byla později znovu uvedena (''Der Meergeuse'' v Rotterdamu | ||
+ | 1861, v Praze 2003; ''Columbus'' česky v Praze 1942, překlad | ||
+ | F. Pujman). H. básnické dílo dosud nebylo nově zhodnoceno. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: libreta: Das Abenteuer im Walde (pod pseud. Heinrich), 1849, hudba J. Fischer. Divadelní texty: Karl IV. oder Die Schreckensnacht in Pisa (oslava založení pražské univerzity); Die Töchter Luzifers, kouzelná hra, obě 1848; | ||
+ | Der Rekruten Abschied und Heimkehr (v „rakouském“ nářečí pod pseud. | ||
+ | Heinrich), 1849; Das Fest der Invaliden, hudba J. N. Maýr; Die Schweden vor | ||
+ | Prag oder Bürgertreue und Heldenmuth, hudba týž, obě 1850; Die Zauberrose oder Der letzte Arlekin, hudba týž; Rekrut und Invalide, hudba ?, obě 1851; | ||
+ | Dichter, Millionär, Bauer oder Was macht glücklich, hudba ?; Ein Teufelsweib, | ||
+ | hudba J. N. Škroup, obě 1852; Othellerl, der kulturhistorische Mohr, hudba | ||
+ | A. Scutta, 1853. Básně: Bilder und Klänge aus Marienbad, 1854. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' nekrolog, in: Österreichischer Zuschauer 8. 9. 1855 (součást recenze | ||
+ | H. sbírky básní Österreichische Kaiserlieder); Wiener Conversationsblatt 49, | ||
+ | 1855, č. 226, s. 915 (A. Bäuerle); Na úsvitě nové doby (Osvědčení pražských | ||
+ | spisovatelův), 1848, s. 256; RSN 3, s. 783; Wurzbach 9, s. 4; J. Plavec, František Škroup, 1941, s. 354–396, 401–402, 413, 632–633, 637; J. Albrecht, | ||
+ | Škroupův Kolumbus, in: Národní divadlo 19, 1941/42, č. 7, s. 2–4; A. Jakubcová, Théâtre paré DNES!, in: Hudební rozhledy 44, 1991, s. 232–233 | ||
+ | (železnice 1845); M. Bártová, Kolumbus. Škroupova opera, které nepřálo štěstí, in: Opus musicum 24, 1992, č. 1, s. 1–8; P. Petránek, František Škroup. | ||
+ | Der Meergeuse a dokumenty ke Škroupově operní tvorbě, in: Sborník k premiéře Národního divadla 2003, 2003, s. 13–15; J. Ludvová a kol., Hudební | ||
+ | divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 194–197 (s bibliografií a literaturou); M. Pospíšil, Prophetenfieber und Distanzierung, in: Giacomo Meyerbeer. Le Prophète. Edition–Konzeption–Rezeption, M. Brzoska – A. Jacob – N. R. Strohmann (eds.), Bericht zum Internationalen Kongress 13.–16. Mai 2007 Folkwang Hochschule Essen-Werden, Hildesheim – | ||
+ | Zürich – New York 2009. Musikwissenschaftliche Publikationen. Hrs. von | ||
+ | H. Schneider, Bd. 33, s. 613–621; http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Kategorie:Hudebn%C3%AD_divadlo (stav k 20. 9. 2020). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NM – Divadelní oddělení, Praha, divadelní cedule Stavovského divadla | ||
+ | 1845–1854; AHMP, Soupis obyvatelstva 1830–1910, Aufnahmsbogen 1850, | ||
+ | č. 453, krabice č. 450; NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. | ||
+ | 179, obr. 120. | ||
+ | |||
+ | Jitka Ludvová | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1811]] | [[Kategorie:1811]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1855]] | [[Kategorie:1855]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] |
Verze z 10. 3. 2023, 15:32
Carl Johann HICKEL | |
Narození | 19.9.1811 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 28.9.1855 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 585 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47364 |
HICKEL, Carl Johann (pseud. Heinrich), * 19. 9. 1811 Vídeň (Rakousko), † 28. 9. 1855 Vídeň (Rakousko), žurnalista, spisovatel, dramatik
Rodinou byl určen k vojenské službě a po absolvování pěti ročníků gymnázia sloužil 1831–36 jako kadet. Po sňatku s Augustou Breitschwerdovou (asi 1840), původem z Uher, armádu opustil a začal se věnovat literatuře a divadlu. Měl patrně další soukromé finanční prostředky a nebyl odkázán na zaměstnanecký plat. Publikoval drobné básně a ukázky z dramatických prací. Série jeho prvních textů vyšla ve Vídni 1843 v časopise Der Adler (Probeszenen aus „Johann Hunyády“, hist. Trauerspiel), vídeňský časopis Der Wanderer otiskl ukázku H. prózy Die Zigeuner in Ungarn (30, 1843, č. 245–247) a několik básní; v čísle 234 vyšly ukázky z H. dramatu Frauensterne. Podle nekrologu zůstala řada H. textů z těchto let v rukopise, nebo byla vydána pod (zatím neznámými) šiframi v drážďanských a lipských listech. Ve Vídni H. působil do 1845, poté s rodinou odešel do Prahy a stal se dramaturgem Stavovského divadla. Jeho prvním pražským textem byla slavnostní hra (Festspiel) k otevření železnice z Vídně do Prahy (uvedena 21. 8. 1845). Do divadla nastoupil ještě za ředitele Johanna Augusta Stögera, chtěl však spolupracovat zejména s jeho pražským nástupcem Johannem Hoffmannem, který byl již pro stavovskou scénu designován s nástupem o Velikonocích 1846. Po ukončení Hoffmannovy smlouvy (1852) se do divadla opět vrátil Stöger. H. dodával Hoffmannovi do Vídně texty i během jeho nepřítomnosti (např. Lord und Theaterdiener pro Arénu Hernals v létě 1852). Se Stögerem spolupracoval pouze dva roky, pak se stal Hoffmannovým dramaturgem ve Vídni v Theater in der Josefstadt.
Po příchodu do Prahy se H. věnoval též politice. Stýkal se s okruhem literátů kolem časopisu Ost und West, 1848 krátce vydával vlastní deník Der Freund des Volkes, byl členem Národního výboru a připojil se ke společnému česko-německému prohlášení Osvědčení pražských spisovatelů ze 4. 4. 1848, vyzývajícímu ke svornosti. Po formulaci samostatných českých požadavků se s českými literáty rozešel. Po porážce revoluce se věnoval pražskému divadlu, zejména jeho nově otevřené (1849) pobočné letní Aréně ve Pštrosce na Vinohradech. 1850–54 redigoval, vydával a zčásti vlastními texty naplňoval kvalitní kulturní časopis Salon, Blätter für Kunst Literatur, Theater u[nd] ges[ellschaftselliges] Leben. Publikoval informace o divadle z Prahy i ze zahraničí, přetiskoval materiály k dějinám divadla, vedl polemiky o dramaturgii pražské scény apod. Od prosince 1850 přinášel Salon každodenní divadelní návěští, a to i pro česká představení, včetně obsazení rolí. Pro pražskou scénu H. napsal řadu her, z toho přibližně polovinu příležitostných scén k oficiálním společenským událostem. Upravoval též práce jiných autorů. Využíval zvláště svých vojenských zkušeností k bohatým scénickým aranžmá. Jeho hra se objevila i na mimopražské scéně (Die Piraten von Venedig, premiéra 11. 4. 1849 v Chebu). Napsal čtyři libreta pro pražské skladatele: parodii na dílo G. Meyerbeera (Ein Prophet), kterou zhudebnil 1851 sbormistr E. Tauwitz, dva H. texty komponoval F. Škroup (Der Meergeuse, 1851; Columbus, 1852) a jeden J. F. Kittl (Die Waldblume, 1851). Škroupova díla na H. texty byla později znovu uvedena (Der Meergeuse v Rotterdamu 1861, v Praze 2003; Columbus česky v Praze 1942, překlad F. Pujman). H. básnické dílo dosud nebylo nově zhodnoceno.
D: výběr: libreta: Das Abenteuer im Walde (pod pseud. Heinrich), 1849, hudba J. Fischer. Divadelní texty: Karl IV. oder Die Schreckensnacht in Pisa (oslava založení pražské univerzity); Die Töchter Luzifers, kouzelná hra, obě 1848; Der Rekruten Abschied und Heimkehr (v „rakouském“ nářečí pod pseud. Heinrich), 1849; Das Fest der Invaliden, hudba J. N. Maýr; Die Schweden vor Prag oder Bürgertreue und Heldenmuth, hudba týž, obě 1850; Die Zauberrose oder Der letzte Arlekin, hudba týž; Rekrut und Invalide, hudba ?, obě 1851; Dichter, Millionär, Bauer oder Was macht glücklich, hudba ?; Ein Teufelsweib, hudba J. N. Škroup, obě 1852; Othellerl, der kulturhistorische Mohr, hudba A. Scutta, 1853. Básně: Bilder und Klänge aus Marienbad, 1854.
L: nekrolog, in: Österreichischer Zuschauer 8. 9. 1855 (součást recenze H. sbírky básní Österreichische Kaiserlieder); Wiener Conversationsblatt 49, 1855, č. 226, s. 915 (A. Bäuerle); Na úsvitě nové doby (Osvědčení pražských spisovatelův), 1848, s. 256; RSN 3, s. 783; Wurzbach 9, s. 4; J. Plavec, František Škroup, 1941, s. 354–396, 401–402, 413, 632–633, 637; J. Albrecht, Škroupův Kolumbus, in: Národní divadlo 19, 1941/42, č. 7, s. 2–4; A. Jakubcová, Théâtre paré DNES!, in: Hudební rozhledy 44, 1991, s. 232–233 (železnice 1845); M. Bártová, Kolumbus. Škroupova opera, které nepřálo štěstí, in: Opus musicum 24, 1992, č. 1, s. 1–8; P. Petránek, František Škroup. Der Meergeuse a dokumenty ke Škroupově operní tvorbě, in: Sborník k premiéře Národního divadla 2003, 2003, s. 13–15; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 194–197 (s bibliografií a literaturou); M. Pospíšil, Prophetenfieber und Distanzierung, in: Giacomo Meyerbeer. Le Prophète. Edition–Konzeption–Rezeption, M. Brzoska – A. Jacob – N. R. Strohmann (eds.), Bericht zum Internationalen Kongress 13.–16. Mai 2007 Folkwang Hochschule Essen-Werden, Hildesheim – Zürich – New York 2009. Musikwissenschaftliche Publikationen. Hrs. von H. Schneider, Bd. 33, s. 613–621; http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Kategorie:Hudebn%C3%AD_divadlo (stav k 20. 9. 2020).
P: NM – Divadelní oddělení, Praha, divadelní cedule Stavovského divadla 1845–1854; AHMP, Soupis obyvatelstva 1830–1910, Aufnahmsbogen 1850, č. 453, krabice č. 450; NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 179, obr. 120.
Jitka Ludvová