HICKEL Carl Johann 19.9.1811-28.9.1855: Porovnání verzí

Verze z 10. 3. 2023, 15:32

Carl Johann HICKEL
Narození	19.9.1811
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	28.9.1855
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 585
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47364

HICKEL, Carl Johann (pseud. Heinrich), * 19. 9. 1811 Vídeň (Rakousko), † 28. 9. 1855 Vídeň (Rakousko), žurnalista, spisovatel, dramatik

Rodinou byl určen k vojenské službě a po absolvování pěti ročníků gymnázia sloužil 1831–36 jako kadet. Po sňatku s Augustou Breitschwerdovou (asi 1840), původem z Uher, armádu opustil a začal se věnovat literatuře a divadlu. Měl patrně další soukromé finanční prostředky a nebyl odkázán na zaměstnanecký plat. Publikoval drobné básně a ukázky z dramatických prací. Série jeho prvních textů vyšla ve Vídni 1843 v časopise Der Adler (Probeszenen aus „Johann Hunyády“, hist. Trauerspiel), vídeňský časopis Der Wanderer otiskl ukázku H. prózy Die Zigeuner in Ungarn (30, 1843, č. 245–247) a několik básní; v čísle 234 vyšly ukázky z H. dramatu Frauensterne. Podle nekrologu zůstala řada H. textů z těchto let v rukopise, nebo byla vydána pod (zatím neznámými) šiframi v drážďanských a lipských listech. Ve Vídni H. působil do 1845, poté s rodinou odešel do Prahy a stal se dramaturgem Stavovského divadla. Jeho prvním pražským textem byla slavnostní hra (Festspiel) k otevření železnice z Vídně do Prahy (uvedena 21. 8. 1845). Do divadla nastoupil ještě za ředitele Johanna Augusta Stögera, chtěl však spolupracovat zejména s jeho pražským nástupcem Johannem Hoffmannem, který byl již pro stavovskou scénu designován s nástupem o Velikonocích 1846. Po ukončení Hoffmannovy smlouvy (1852) se do divadla opět vrátil Stöger. H. dodával Hoffmannovi do Vídně texty i během jeho nepřítomnosti (např. Lord und Theaterdiener pro Arénu Hernals v létě 1852). Se Stögerem spolupracoval pouze dva roky, pak se stal Hoffmannovým dramaturgem ve Vídni v Theater in der Josefstadt.

Po příchodu do Prahy se H. věnoval též politice. Stýkal se s okruhem literátů kolem časopisu Ost und West, 1848 krátce vydával vlastní deník Der Freund des Volkes, byl členem Národního výboru a připojil se ke společnému česko-německému prohlášení Osvědčení pražských spisovatelů ze 4. 4. 1848, vyzývajícímu ke svornosti. Po formulaci samostatných českých požadavků se s českými literáty rozešel. Po porážce revoluce se věnoval pražskému divadlu, zejména jeho nově otevřené (1849) pobočné letní Aréně ve Pštrosce na Vinohradech. 1850–54 redigoval, vydával a zčásti vlastními texty naplňoval kvalitní kulturní časopis Salon, Blätter für Kunst Literatur, Theater u[nd] ges[ellschaftselliges] Leben. Publikoval informace o divadle z Prahy i ze zahraničí, přetiskoval materiály k dějinám divadla, vedl polemiky o dramaturgii pražské scény apod. Od prosince 1850 přinášel Salon každodenní divadelní návěští, a to i pro česká představení, včetně obsazení rolí. Pro pražskou scénu H. napsal řadu her, z toho přibližně polovinu příležitostných scén k oficiálním společenským událostem. Upravoval též práce jiných autorů. Využíval zvláště svých vojenských zkušeností k bohatým scénickým aranžmá. Jeho hra se objevila i na mimopražské scéně (Die Piraten von Venedig, premiéra 11. 4. 1849 v Chebu). Napsal čtyři libreta pro pražské skladatele: parodii na dílo G. Meyerbeera (Ein Prophet), kterou zhudebnil 1851 sbormistr E. Tauwitz, dva H. texty komponoval F. Škroup (Der Meergeuse, 1851; Columbus, 1852) a jeden J. F. Kittl (Die Waldblume, 1851). Škroupova díla na H. texty byla později znovu uvedena (Der Meergeuse v Rotterdamu 1861, v Praze 2003; Columbus česky v Praze 1942, překlad F. Pujman). H. básnické dílo dosud nebylo nově zhodnoceno.

D: výběr: libreta: Das Abenteuer im Walde (pod pseud. Heinrich), 1849, hudba J. Fischer. Divadelní texty: Karl IV. oder Die Schreckensnacht in Pisa (oslava založení pražské univerzity); Die Töchter Luzifers, kouzelná hra, obě 1848; Der Rekruten Abschied und Heimkehr (v „rakouském“ nářečí pod pseud. Heinrich), 1849; Das Fest der Invaliden, hudba J. N. Maýr; Die Schweden vor Prag oder Bürgertreue und Heldenmuth, hudba týž, obě 1850; Die Zauberrose oder Der letzte Arlekin, hudba týž; Rekrut und Invalide, hudba ?, obě 1851; Dichter, Millionär, Bauer oder Was macht glücklich, hudba ?; Ein Teufelsweib, hudba J. N. Škroup, obě 1852; Othellerl, der kulturhistorische Mohr, hudba A. Scutta, 1853. Básně: Bilder und Klänge aus Marienbad, 1854.

L: nekrolog, in: Österreichischer Zuschauer 8. 9. 1855 (součást recenze H. sbírky básní Österreichische Kaiserlieder); Wiener Conversationsblatt 49, 1855, č. 226, s. 915 (A. Bäuerle); Na úsvitě nové doby (Osvědčení pražských spisovatelův), 1848, s. 256; RSN 3, s. 783; Wurzbach 9, s. 4; J. Plavec, František Škroup, 1941, s. 354–396, 401–402, 413, 632–633, 637; J. Albrecht, Škroupův Kolumbus, in: Národní divadlo 19, 1941/42, č. 7, s. 2–4; A. Jakubcová, Théâtre paré DNES!, in: Hudební rozhledy 44, 1991, s. 232–233 (železnice 1845); M. Bártová, Kolumbus. Škroupova opera, které nepřálo štěstí, in: Opus musicum 24, 1992, č. 1, s. 1–8; P. Petránek, František Škroup. Der Meergeuse a dokumenty ke Škroupově operní tvorbě, in: Sborník k premiéře Národního divadla 2003, 2003, s. 13–15; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 194–197 (s bibliografií a literaturou); M. Pospíšil, Prophetenfieber und Distanzierung, in: Giacomo Meyerbeer. Le Prophète. Edition–Konzeption–Rezeption, M. Brzoska – A. Jacob – N. R. Strohmann (eds.), Bericht zum Internationalen Kongress 13.–16. Mai 2007 Folkwang Hochschule Essen-Werden, Hildesheim – Zürich – New York 2009. Musikwissenschaftliche Publikationen. Hrs. von H. Schneider, Bd. 33, s. 613–621; http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Kategorie:Hudebn%C3%AD_divadlo (stav k 20. 9. 2020).

P: NM – Divadelní oddělení, Praha, divadelní cedule Stavovského divadla 1845–1854; AHMP, Soupis obyvatelstva 1830–1910, Aufnahmsbogen 1850, č. 453, krabice č. 450; NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 179, obr. 120.

Jitka Ludvová