HIEBEL Johann ?1679-15.6.1755: Porovnání verzí

Z Personal
(HIEBEL_Jan_1681-1755)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
−
| jméno = Jan HIEBEL
+
| jméno = Johann HIEBEL
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
−
| datum narození = 1681
+
| datum narození = 1679 nebo 1681
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Kempten (Německo)
−
| datum úmrtí = 1755
+
| datum úmrtí = 15.6.1755
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
−
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Jan HIEBEL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 586
 +
}}
 +
'''HIEBEL, Johann''' ''(též Hübl, Jan), * 1679 nebo 1681 Kempten (Německo), † 15. 6. 1755 Praha malíř, freskař, návrhář divadelních dekorací, ilustrátor''
 +
 
 +
Starší literatura uvádí místo narození švábský Ottobeuren.
 +
Prvotní školení získal v bavorském Wangenu u Johanna
 +
Friedricha Sichelbeina, další v Mnichově u dvorního malíře
 +
Johanna Kaspara Singa, definitivní vliv na H. výtvarný názor
 +
měl po 1706 Andrea Pozzo ve Vídni. Kolem 1707 se H. dostal do Prahy, kde zůstal do konce života. Zde se 1708 oženil s dcerou pražského malíře Karla Kulíka a 1710 byl přijat do staroměstského cechu malířů, v němž 1730–49 zastával
 +
dokonce funkci cechmistra. 1713 se stal měšťanem Starého
 +
Města pražského. Kromě tvorby fresek a oltářních obrazů, kterým se v pozdějším věku již nemohl ze zdravotních důvodů
 +
věnovat (po 1750 byl upoután na lůžko), vytvářel již od 1712
 +
kresebné předlohy, reprodukované většinou mědirytcem Antonem Birkhardem. Pro něho H. vytvořil např. několik verzí
 +
portrétů hraběte Františka Antonína Šporka, které se objevily v různých dobových tiscích; mimo to vyhotovil předlohy
 +
pro frontispis několika pražských publikací. Pracoval také pro
 +
Michaela Heinricha Rentze a Johanna Daniela de Montalegre,
 +
výsledkem byl frontispis k dílu J. F. Hammerschmieda ''Prodromus Gloriae Pragenae'' (1723). Jako freskař patřil H. k tzv. kvadraturistům, kteří malovali iluzivní architekturu, spolupracoval
 +
proto s figuralisty, především s Michalem Václavem Halbaxem
 +
a Petrem Brandlem. Vytvářel monumentální fresky v sakrálních, hlavně jezuitských prostorách; v rámci středoevropské
 +
tvorby je H. považován za předního freskaře, srovnatelného
 +
se svým učitelem A. Pozzou.
 +
 
 +
Podle J. Q. Jahna byla H. prvním dílem údajná spolupráce
 +
s J. R. Byssem na fresce v Thunovském paláci v Praze na Malé
 +
Straně v Nerudově ulici. 1707–12 pracoval na zámku v Zákupech (malby zanikly). 1714 získal svou první velkou zakázku,
 +
freskovou výzdobu kostela sv. Klimenta v jezuitském Klementinu. Právě toto dílo, včetně vytvoření iluzivního hlavního
 +
oltáře v Kaňkově kostele, přinesla H. další objednávky především u jezuitů.
 +
 
 +
'''D:''' Fresky v jezuitském kostele Neposkvrněného početí P. Marie a sv. Ignáce
 +
v Klatovech, 1716–1717; fresky v kapli sv. Františka Borgiáše v kostele sv. Ignáce na Novém Městě pražském, 1717; výzdoba kaple sv. Jana Nepomuckého
 +
u baziliky sv. Jiří na Pražském hradě, 1719; práce pro premonstrátky v Doksanech v klášterním kostele, 1720–1732; výmalba zámeckého kostela sv. Kříže
 +
v Rastattu (Německo), 1722; výzdoba Zrcadlové kaple v pražském Klementinu, 1723; freska ve velkém knihovním sále, tamtéž 1724.
 +
 
 +
'''L:''' Wurzbach 9, s. 5; OSN 11, s. 274; Toman 1, s. 331; I. Šperling,
 +
Jan H. a A. Pozzo, in: Itálie, Čechy a střední Evropa, 1986, s. 294–305;
 +
NEČVU 1, s. 258; P. Preiss, Pozzo und „Pozzismus“ in Böhmen, in: Andrea
 +
Pozzo, Milano 1996, s. 431–432; J. Fronek, J. H., malíř fresek, 2007 (disertační práce, FF UK, Praha); Allgemeines Künstler-Lexikon 73, Berlin–Boston
 +
2012, s. 113; J. Fronek, J. H. (1679–1755). Malíř fresek středoevropského
 +
baroka, 2014; Voit, s. 353.
 +
 
 +
'''P:''' NG, Praha, rkp. J. Q. Jahn, Nachrichten von einigen böhmischen alten
 +
Malern und Künstlern, sign. AA 1222/8.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/44bb1b51-ddea-432a-810d-e0e728373294 Bibliografie dějin Českých zemí] 
 +
 
 +
Pavel Vlček
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
  
 
[[Kategorie:1681]]
 
[[Kategorie:1681]]
 +
[[Kategorie:Kempten]]
 
[[Kategorie:1755]]
 
[[Kategorie:1755]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 10. 3. 2023, 15:46

Johann HIEBEL
Narození 1679 nebo 1681
Místo narození Kempten (Německo)
Úmrtí 15.6.1755
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 586
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47365

HIEBEL, Johann (též Hübl, Jan), * 1679 nebo 1681 Kempten (Německo), † 15. 6. 1755 Praha malíř, freskař, návrhář divadelních dekorací, ilustrátor

Starší literatura uvádí místo narození švábský Ottobeuren. Prvotní školení získal v bavorském Wangenu u Johanna Friedricha Sichelbeina, další v Mnichově u dvorního malíře Johanna Kaspara Singa, definitivní vliv na H. výtvarný názor měl po 1706 Andrea Pozzo ve Vídni. Kolem 1707 se H. dostal do Prahy, kde zůstal do konce života. Zde se 1708 oženil s dcerou pražského malíře Karla Kulíka a 1710 byl přijat do staroměstského cechu malířů, v němž 1730–49 zastával dokonce funkci cechmistra. 1713 se stal měšťanem Starého Města pražského. Kromě tvorby fresek a oltářních obrazů, kterým se v pozdějším věku již nemohl ze zdravotních důvodů věnovat (po 1750 byl upoután na lůžko), vytvářel již od 1712 kresebné předlohy, reprodukované většinou mědirytcem Antonem Birkhardem. Pro něho H. vytvořil např. několik verzí portrétů hraběte Františka Antonína Šporka, které se objevily v různých dobových tiscích; mimo to vyhotovil předlohy pro frontispis několika pražských publikací. Pracoval také pro Michaela Heinricha Rentze a Johanna Daniela de Montalegre, výsledkem byl frontispis k dílu J. F. Hammerschmieda Prodromus Gloriae Pragenae (1723). Jako freskař patřil H. k tzv. kvadraturistům, kteří malovali iluzivní architekturu, spolupracoval proto s figuralisty, především s Michalem Václavem Halbaxem a Petrem Brandlem. Vytvářel monumentální fresky v sakrálních, hlavně jezuitských prostorách; v rámci středoevropské tvorby je H. považován za předního freskaře, srovnatelného se svým učitelem A. Pozzou.

Podle J. Q. Jahna byla H. prvním dílem údajná spolupráce s J. R. Byssem na fresce v Thunovském paláci v Praze na Malé Straně v Nerudově ulici. 1707–12 pracoval na zámku v Zákupech (malby zanikly). 1714 získal svou první velkou zakázku, freskovou výzdobu kostela sv. Klimenta v jezuitském Klementinu. Právě toto dílo, včetně vytvoření iluzivního hlavního oltáře v Kaňkově kostele, přinesla H. další objednávky především u jezuitů.

D: Fresky v jezuitském kostele Neposkvrněného početí P. Marie a sv. Ignáce v Klatovech, 1716–1717; fresky v kapli sv. Františka Borgiáše v kostele sv. Ignáce na Novém Městě pražském, 1717; výzdoba kaple sv. Jana Nepomuckého u baziliky sv. Jiří na Pražském hradě, 1719; práce pro premonstrátky v Doksanech v klášterním kostele, 1720–1732; výmalba zámeckého kostela sv. Kříže v Rastattu (Německo), 1722; výzdoba Zrcadlové kaple v pražském Klementinu, 1723; freska ve velkém knihovním sále, tamtéž 1724.

L: Wurzbach 9, s. 5; OSN 11, s. 274; Toman 1, s. 331; I. Šperling, Jan H. a A. Pozzo, in: Itálie, Čechy a střední Evropa, 1986, s. 294–305; NEČVU 1, s. 258; P. Preiss, Pozzo und „Pozzismus“ in Böhmen, in: Andrea Pozzo, Milano 1996, s. 431–432; J. Fronek, J. H., malíř fresek, 2007 (disertační práce, FF UK, Praha); Allgemeines Künstler-Lexikon 73, Berlin–Boston 2012, s. 113; J. Fronek, J. H. (1679–1755). Malíř fresek středoevropského baroka, 2014; Voit, s. 353.

P: NG, Praha, rkp. J. Q. Jahn, Nachrichten von einigen böhmischen alten Malern und Künstlern, sign. AA 1222/8.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HIEBEL_Johann_%3F1679-15.6.1755&oldid=124492“