Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HIKL Karel 3.11.1886-30.5.1968

{{Infobox - osoba
| jméno = Karel HIKL
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 3.11.1886
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
| datum úmrtí = 30.5.1968
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />61- Pedagog
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 590
}}
'''HIKL, Karel''', ''* 3. 11. 1886 Vídeň (Rakousko), † 30. 5. 1968 Brno, literární historik, editor, pedagog''

Syn krejčího Františka H. 1906 maturoval na českém gymnáziu v Brně a studoval na české univerzitě v Praze a na univerzitě v Berlíně češtinu a němčinu. U Jana Jakubce obhájil doktorskou disertaci ''Jungmannova Slovesnost a její překlady''
(PhDr. 1910). Začínal jako suplent na gymnáziu v Příbrami, 
od 1912 učil na reálce v pražských Holešovicích a současně na 
vyšší dívčí škole, od třicátých let na novoměstském reálném 
gymnáziu, kde byl 1940 jmenován ředitelem. 1918–22 přednášel na Husově škole pro národní výchovu, později v Osvětovém svazu a jiných korporacích. Jeho pojetí českého obrození, kterému se trvale věnoval, nepřekročilo meze filologického zaměření školy jeho učitelů Jaroslava Vlčka a Jana Jakubce. Od 
mládí byl stoupencem Masarykova politického realismu, 1920 
zakládajícím členem Církve československé. Jeho odborný zájem se soustředil na osobnost a dílo Josefa Jungmanna a jeho 
žáků, společně s J. Vlčkem napsal kapitolu o Jungmannovi 
pro druhé vydání druhého svazku ''Literatury české devatenáctého století''. H. největší přínos spočívá v popularizaci, pedagogické cíle sledoval v přehledné práci ''České obrození'' (1920). 
Publikoval v periodikách, hlavně v ''Moravsko-slezské revui'', ''Lidových novinách'', ''Naší době'' (v ní uveřejnil studie o Jakubcovi 
a o Holečkově epopeji ''Naši''), ''České osvětě'', ''Listech filologických''. 
Pozornost věnoval T. G. Masarykovi, Aloisu Jiráskovi a Františku Douchovi. Edice doprovázel popularizujícími studiemi. 
Významná byla epistolografická edice ''Listy českého probuzení''
(1920), k vydání připravil spisy Jungmannovy, dále Boženy 
Němcové, Vítězslava Hálka, pohádky Beneše M. Kuldy. Školním potřebám určil vydání Máchova ''Máje'', Rubešova Pana 
amanuensa na venku, výbory z poezie Petra Bezruče, Antonína 
Sovy, Otokara Březiny a Jiřího Wolkra. Proti H. archaické metodě polemicky vystoupili Emanuel Chalupný a Pavel Fraenkl. 
Po odchodu do důchodu 1945 se H. literárně odmlčel.

'''L:''' OSND 2/2, s. 1118–1119; LČL 2/1, s. 173; encyklopedie.brna.cz (stav 
k 23. 3. 2020).

'''P:''' Ústav dějin UK a archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916), s. 1128.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/d763e6d2-52ab-449c-b04e-f8547f9ab38e Bibliografie dějin Českých zemí]     

Martin Kučera


[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]

[[Kategorie:1886]]
[[Kategorie:Vídeň]]
[[Kategorie:1968]]
[[Kategorie:Brno]]