Biografický slovník
HIKL Karel 3.11.1886-30.5.1968: Porovnání verzí
(HIKL_Karel_3.2.1886-30.5.1968) |
m (Holoubková přesunul stránku HIKL Karel 3.2.1886-30.5.1968 na HIKL Karel 3.11.1886-30.5.1968 bez založení přesměrování) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Karel HIKL | | jméno = Karel HIKL | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 3. | + | | datum narození = 3.11.1886 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 30.5.1968 | | datum úmrtí = 30.5.1968 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Brno |
| − | | povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | + | | povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 590 |
| + | }} | ||
| + | '''HIKL, Karel''', ''* 3. 11. 1886 Vídeň (Rakousko), † 30. 5. 1968 Brno, literární historik, editor, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Syn krejčího Františka H. 1906 maturoval na českém gymnáziu v Brně a studoval na české univerzitě v Praze a na univerzitě v Berlíně češtinu a němčinu. U Jana Jakubce obhájil doktorskou disertaci ''Jungmannova Slovesnost a její překlady'' | ||
| + | (PhDr. 1910). Začínal jako suplent na gymnáziu v Příbrami, | ||
| + | od 1912 učil na reálce v pražských Holešovicích a současně na | ||
| + | vyšší dívčí škole, od třicátých let na novoměstském reálném | ||
| + | gymnáziu, kde byl 1940 jmenován ředitelem. 1918–22 přednášel na Husově škole pro národní výchovu, později v Osvětovém svazu a jiných korporacích. Jeho pojetí českého obrození, kterému se trvale věnoval, nepřekročilo meze filologického zaměření školy jeho učitelů Jaroslava Vlčka a Jana Jakubce. Od | ||
| + | mládí byl stoupencem Masarykova politického realismu, 1920 | ||
| + | zakládajícím členem Církve československé. Jeho odborný zájem se soustředil na osobnost a dílo Josefa Jungmanna a jeho | ||
| + | žáků, společně s J. Vlčkem napsal kapitolu o Jungmannovi | ||
| + | pro druhé vydání druhého svazku ''Literatury české devatenáctého století''. H. největší přínos spočívá v popularizaci, pedagogické cíle sledoval v přehledné práci ''České obrození'' (1920). | ||
| + | Publikoval v periodikách, hlavně v ''Moravsko-slezské revui'', ''Lidových novinách'', ''Naší době'' (v ní uveřejnil studie o Jakubcovi | ||
| + | a o Holečkově epopeji ''Naši''), ''České osvětě'', ''Listech filologických''. | ||
| + | Pozornost věnoval T. G. Masarykovi, Aloisu Jiráskovi a Františku Douchovi. Edice doprovázel popularizujícími studiemi. | ||
| + | Významná byla epistolografická edice ''Listy českého probuzení'' | ||
| + | (1920), k vydání připravil spisy Jungmannovy, dále Boženy | ||
| + | Němcové, Vítězslava Hálka, pohádky Beneše M. Kuldy. Školním potřebám určil vydání Máchova ''Máje'', Rubešova Pana | ||
| + | amanuensa na venku, výbory z poezie Petra Bezruče, Antonína | ||
| + | Sovy, Otokara Březiny a Jiřího Wolkra. Proti H. archaické metodě polemicky vystoupili Emanuel Chalupný a Pavel Fraenkl. | ||
| + | Po odchodu do důchodu 1945 se H. literárně odmlčel. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1118–1119; LČL 2/1, s. 173; encyklopedie.brna.cz (stav | ||
| + | k 23. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Ústav dějin UK a archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916), s. 1128. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/d763e6d2-52ab-449c-b04e-f8547f9ab38e Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 46: | ||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1968]] | [[Kategorie:1968]] | ||
| + | [[Kategorie:Brno]] | ||
Aktuální verze z 10. 3. 2023, 16:35
| Karel HIKL | |
 | |
| Narození | 3.11.1886 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 30.5.1968 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání |
65- Literární historik, kritik nebo teoretik 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 590 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47366 |
HIKL, Karel, * 3. 11. 1886 Vídeň (Rakousko), † 30. 5. 1968 Brno, literární historik, editor, pedagog
Syn krejčího Františka H. 1906 maturoval na českém gymnáziu v Brně a studoval na české univerzitě v Praze a na univerzitě v Berlíně češtinu a němčinu. U Jana Jakubce obhájil doktorskou disertaci Jungmannova Slovesnost a její překlady (PhDr. 1910). Začínal jako suplent na gymnáziu v Příbrami, od 1912 učil na reálce v pražských Holešovicích a současně na vyšší dívčí škole, od třicátých let na novoměstském reálném gymnáziu, kde byl 1940 jmenován ředitelem. 1918–22 přednášel na Husově škole pro národní výchovu, později v Osvětovém svazu a jiných korporacích. Jeho pojetí českého obrození, kterému se trvale věnoval, nepřekročilo meze filologického zaměření školy jeho učitelů Jaroslava Vlčka a Jana Jakubce. Od mládí byl stoupencem Masarykova politického realismu, 1920 zakládajícím členem Církve československé. Jeho odborný zájem se soustředil na osobnost a dílo Josefa Jungmanna a jeho žáků, společně s J. Vlčkem napsal kapitolu o Jungmannovi pro druhé vydání druhého svazku Literatury české devatenáctého století. H. největší přínos spočívá v popularizaci, pedagogické cíle sledoval v přehledné práci České obrození (1920). Publikoval v periodikách, hlavně v Moravsko-slezské revui, Lidových novinách, Naší době (v ní uveřejnil studie o Jakubcovi a o Holečkově epopeji Naši), České osvětě, Listech filologických. Pozornost věnoval T. G. Masarykovi, Aloisu Jiráskovi a Františku Douchovi. Edice doprovázel popularizujícími studiemi. Významná byla epistolografická edice Listy českého probuzení (1920), k vydání připravil spisy Jungmannovy, dále Boženy Němcové, Vítězslava Hálka, pohádky Beneše M. Kuldy. Školním potřebám určil vydání Máchova Máje, Rubešova Pana amanuensa na venku, výbory z poezie Petra Bezruče, Antonína Sovy, Otokara Březiny a Jiřího Wolkra. Proti H. archaické metodě polemicky vystoupili Emanuel Chalupný a Pavel Fraenkl. Po odchodu do důchodu 1945 se H. literárně odmlčel.
L: OSND 2/2, s. 1118–1119; LČL 2/1, s. 173; encyklopedie.brna.cz (stav k 23. 3. 2020).
P: Ústav dějin UK a archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916), s. 1128.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
