HILAROVÁ Dagmar 26.3.1928-1.7.1996: Porovnání verzí

Verze z 12. 3. 2023, 11:27

Dagmar HILAROVÁ
Narození	26.3.1928
Místo narození	Praha
Úmrtí	1.7.1996
Místo úmrtí	Praha
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 593-594
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69653

HILAROVÁ, Dagmar (roz. Berzettiová), * 26. 3. 1928 Praha, † 1. 7. 1996 Praha, spisovatelka

Dcera Rudolfa Berzettiho a Vlasty, roz. Polákové. Matka pocházela ze židovské rodiny, H. byla proto 1939, po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, podle Norimberských zákonů klasifikována jako míšenec prvního stupně a v březnu 1943 deportována s transportním číslem CV 190 do ghetta Terezín; tam prošla dětským domovem L410 a poté se přistěhovala na ubikaci k příbuzným z matčiny strany. Pracovala postupně v uklízecí četě, v zemědělství a po absolvování rychlokurzu pro zubní instrumentářky ve zdravotnických službách. Nejprve se svou sestřenicí Jarmilou Polákovou (1928–1944) odklízela na pekařském vozíku mrtvá těla, od konce 1943 působila na zubním oddělení. Po válce se vrátila do Prahy a provdala za Evžena Hilara (1915–1984), vězně z Terezína, který během války uprchl, připojil se k odboji a stal se členem partyzánské skupiny Čapajev. 1948 se manželům narodil syn Evžen.

H. napsala více než šedesát knih, hojně publikovala v českých i zahraničních periodikách a překládala německou poezii. Těžištěm její práce se stala literatura pro děti, knihy vyšly v překladech do němčiny, angličtiny, francouzštiny, maďarštiny a esperanta. H. byla členkou Svazu (později Obce) spisovatelů a Syndikátu novinářů.

Její tvorbu zásadně ovlivnila osobní zkušenost z koncentračního tábora. Ve sbírce básní Sto barev má duha vylíčila tamní otřesné životní podmínky očima dospívající dívky. Přestože napsala sbírku v šedesátých letech česky, v Československu v té době nevyšla, byla však díky novináři a překladateli Rudolfu Iltisovi a východoněmeckému básníkovi a publicistovi Güntherovi Deickemu publikována v německém překladu s titulem Hundert Farben hat der Regenbogen. Gedichte (Berlin 1966). H. si začala zapisovat své dojmy do deníku již 1941 a pokračovala v Terezíně. Jako jedna z hlavních postav se v něm objevuje její blízký přítel Jiří Pavel (vl. jm. Jiří Popper), bratr spisovatele Oty Pavla, s nímž měla v terezínském ghettu vážnou známost. K úpravě deníkových poznámek se H. vrátila až v šedesátých letech 20. století. Úryvky rukopisu byly otištěny v periodikách v Československu (např. 1976 v týdeníku Mladý Svět) a NDR. Nizozemská knižní verze deníku Ik heb geen naam (Haag 1980) zůstala dodnes předmětem sporu o autorství mezi H. a spisovatelkou a překladatelkou Miep Diekmannovou. Kniha vyšla opakovaně v Nizozemsku a Německu a získala několik ocenění: Zlatý klíč (PEN Klub, Nizozemsko, 1981), Premio d’Oro (Università di Padova, Itálie, 1982) a Cena Janusze Korczaka (IBBY, Polsko, 1983). V češtině bylo péčí syna Evžena Hilara faksimile rukopisu vydáno až 2010 v malém nákladu několika desítek kusů a jako kniha vyšel text o dva roky později.

H. přispívala 1962–84 do Židovské ročenky. Tři pásma poezie H. měla 1965–74 na programu pražská literární kavárna Viola. Část jejího díla byla zhudebněna a 1967–76 uvedena v pražské Umělecké besedě v pořadu Šanson 77, v Klubu skladatelů, Klubu školství a kultury, v Muzeu Bedřicha Smetany a ve Šternberském paláci, mj. v interpretaci Karla Bermana. Báseň Liebe (In Theresienstadt) vyšla v hudebním albu Ohne Anzuklopfen (2000). Posmrtně byly vydány její vzpomínky na terezínské ghetto Nemám žádné jméno (2012).

D: výběr: Paris – Poetische Reportagen, Rothenburg ob der Tauber 1969; Co si vaří krtek, 1975; Co máme doma, 1976; Co dělá táta, co dělá máma, 1977; Na zahrádce, pod jabloní, 1979; Světlý je den, tmavá je noc, 1979; Jakou barvu má svět, 1981; Jedeme na prázdniny, 1981; Deníček našeho děťátka, 1981; Hrajeme si, 1982; Nastupovat, jedeme, 1984; Říkadla naruby. Pro děti od 2 let, 1985; Radosti a trampoty zvířátek, 1986; Každý něco umí. Pro děti od 3 let, 1986; Na besedě v lukách, 1988; Jednou si pět oveček postavilo domeček, 1989; Elce pelce u krmelce. Pro děti od 2 let, 1991; Veselá abeceda. Pilníček na jazýček, 1992; Letem pohádkovým světem. Pohádky cizích zemí, 1992; Mors poetica, in: Českožidovský almanach 1994/95, s. 176; Alena Ladová dětem (s J. Bruknerem a E. Stanevem, eds.), 1995.

L: May My Words Feed Others. An Anthology of Verse and Fiction from the Reconstructionist Magazine, Ch. Zeldis (ed.), South Brunswick – New York 1974; Das große Miteinander. Gedichte, Lieder, Prosatexte zum Thema sozialistische ökonomische Integration für die Fest- und Feiergestaltung, R. Völtz (ed.), Leipzig 1978; Voices within the Ark. The Modern Jewish Poets, H. Schwartz – A. Rudolf (eds.), New York 1980; Š. Balík – J. Holý, Mezi tichem a křikem. Poezie o šoa, in: Cizí a blízcí. Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století, J. Holý (ed.), 2017, s. 431–520; Š. Balík, Yelling into the Silence and Its Echos. Czech Shoah Poetry Written till 1960s and its Reception, in: Poznańskie Studia Slawistyczne 2017, Nr. 12, s. 29–45; Poetry of the Holocaust. An Anthology, J. Boase-Beier – M. de Vooght (eds.), Todmorden 2019.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Denisa Glacová