Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HILBERT Jaroslav 19.1.1871-10.5.1936

{{Infobox - osoba
| jméno = Jaroslav HILBERT
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 19.1.1871
| místo narození = Louny
| datum úmrtí = 10.5.1936
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 594-596
}}
'''HILBERT, Jaroslav''', ''* 19. 1. 1871 Louny, † 10. 5. 1936 Praha, dramatik, divadelní kritik''H.

Narodil se jako nejmladší z devíti dětí Petra Pavla H. 
(* 1. 1. 1834 Plzeň, † 25. 2. 1906 Louny), právníka, mladočeského politika a úspěšného starosty Loun (1881–99), 
a Karoliny, roz. Reifové (* 6. 7. 1839 Letiny /u Plzně/, 
† 4. 11. 1897 Louny), malířky. Bratr Kamil H. (1869–1933) 
byl architektem. Sestra-dvojče Emilie H. († 1921) se 1889 
provdala za MUDr. Otokara Purkyně (* 13. 2. 1861 Bělá pod 
Bezdězem, † 6. 12. 1915 Louny), syna botanika Emanuela 
Purkyně (1831–1882) a vnuka přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně (1787–1869). Synovec Jaro H. (1897–1995) byl 
malířem a kreslířem. Na popud otce H. navštěvoval nižší reálku v Praze (1885–86) a německou vyšší průmyslovou školu 
v Plzni (maturita 1889). Vystudoval obor strojního inženýrství 
na české technice v Praze (Ing. 1892). 1893–95 pracoval jako 
technický asistent v První Českomoravské továrně na stroje 
v Libni (Praha). V polovině devadesátých let se však rozhodl 
naplno věnovat literatuře. Zpočátku ho finančně podporovala rodina; od 1899 byl existenčně zajištěn díky sňatku 
s Miladou Weissovou (* 3. 3. 1875, † 23. 4. 1955 Praha) 
z významné pražské patricijské rodiny, s níž měl syna Jaroslava (* 13. 2. 1902 Praha, † 27. 9. 1979 Praha), právníka. 
Své první texty (verše, stati, povídky) H. 1893 uveřejnil v časopisech ''Niva'' a ''Zlatá Praha'', poté přispíval do řady dalších 
periodik (''Čas'', ''Moderní revue'', ''Volné směry'', ''Česká revue'', ''Nová česká revue'', ''Zvon''). 1906–19 působil v redakci agrárního deníku ''Venkov'', pro nějž psal divadelní recenze, kulturní fejetony 
i břitké společensko-politické poznámky a polemiky; za první republiky zde publikoval už jen jako externista (do 1933). 
Podnikl několik delších cest do ciziny (Francie, Skandinávie, Itálie), kde čerpal inspiraci pro svou literární tvorbu. 1919–20 
se přidal k devítiměsíční výpravě, vedené spisovatelem Františkem Václavem Krejčím, jež měla československým legiím na 
Sibiři předat Masarykovo „poselství národa“. Zpátky se vracel 
přes Japonsko a USA. Angažoval se rovněž společensky. 1902 
patřil k zakladatelům literárního spolku Kruh českých spisovatelů a stal se jeho místopředsedou. 1919 spolu s Karlem Hugo 
Hilarem inicioval vznik Dramatického svazu, jehož předsedou 
zůstal až do smrti. Od 1906 byl dopisujícím, od 1923 řádným 
členem ČAVU.

V literatuře se H. projevil nejprve jako prozaik; časopisecky 
publikované náladové příběhy lásek z bohémského prostředí 
později shrnul v knize ''Lili a jiné povídky'' (1900). Brzy se však 
obrátil k dramatu, které se – s výjimkou ojedinělého pokusu 
o román (''Rytíř Kura'', časopisecky 1906, knižně 1910) – stalo 
ústředním výrazem jeho uměleckého, teoretického a kritického zájmu. Napsal více než dvě desítky divadelních her rozdílné 
umělecké a ideové hodnoty. Jeho prvním a největším úspěchem bylo drama ''Vina'' (1896), jehož uvedení v Národním divadle kritika hodnotila jako svrchovaný výraz dobových snah o velké moderní drama (zhudebnil Otakar Zich, premiéra 
stejnojmenné opery v Národním divadle v Praze 11. 3. 1922). 
H. v něm působivě propojil téma individuální morální odpovědnosti s komorní formou zdánlivě privátní hry, jež po vzoru 
Henrika Ibsena psychologicky vykreslila tragický střet přítomnosti s neodbytně se připomínající minulostí. Osou děje se stal 
intimní citový příběh dívky, která po letech – navzdory nabízejícímu se odpuštění – nedokázala mravně unést to, že ztratila panenství se špatným člověkem. Střet lidské individuality 
s vědomím vyššího Řádu, pojímaného v náboženské katolické 
tradici, byl rovněž námětem H. druhé hry ''O Boha'' (1898), 
která transformovala tragický osud matky umírajícího dítěte 
v náboženské drama o vztahu individua a Boží vůle. Způsob, 
jakým H. konflikt pokoušené a posílené víry vyhrotil, ale paradoxně vedl k inscenačnímu zákazu hry pro přílišné hlásání 
ateismu (uvedena byla až 1904 pod změněným titulem ''Pěst''). 
Autorův sklon pojímat drama jako prezentaci filozofických 
tezí a osobních názorů se naplno projevil v generační symbolistní hře ''Psanci'' (1900), usilující prostřednictvím komplikovaných milostných vztahů mezi šesticí umělců a ambiciózního 
literárního jazyka vynést soud nad soudobou vyprázdněnou 
každodenností. Recepční neúspěch této hry obrátil H. pozornost k možnostem historického žánru, který vnímal jako adekvátní prostor pro drama vyhrocených idejí, pracující s postavou vynikajícího jedince, jehož ctižádost a odhodlání narážely 
na mocnou malost a myšlenkovou průměrnost okolí. Takovýmto smutně prohrávajícím hrdinou byl nejen snem o svébytných a nezávislých Čechách posedlý titulní hrdina tragédie ''Falkenštejn'' (1903), ale také objevitel Nového světa v dramatické básni ''Kolumbus'' (1915). Alegorická aktovka ''Česká komedie'' (1909, s podtitulem ''Tragická epizoda z války 1866'') pak 
s ironickým nadhledem zpodobňovala několik Čechů, kteří 
po ztracené bitvě odhodlaně bojovali za to, co rakouští generálové už prohráli. Snaha vyslovovat se pomocí dramatu k aktuálním politicko-společenským problémům zůstala H. i po vzniku Československa, kdy vystupoval jako přesvědčený individualista a konzervativec, jenž aktivně hájil standardní morálku a měšťanské i náboženské hodnoty a soustavně varoval před 
názorovým relativismem a materialismem. Do dobových politických polemik přímo vstoupil dramatem ''Druhý břeh'' (1924), 
které bylo tematickým ozvukem atentátu na Aloise Rašína. 
Konfrontoval v něm bezbožnost materialismu, vedoucího až 
k terorismu, se silou pravé víry, kterou spravedlivě udělený 
trest smrti probudil v atentátníkovi a jeho otci, předsedovi komunistické strany. H. se však ironicky vymezoval nejen proti 
politické levici, ale také vůči chování příslušníků buržoazie, ženoucích se jen za ziskem a korumpujících stát (''Prapor lidstva'', 
1926). Ve hře ''Job'' (1928) pak zaútočil na přítomnou dobu 
zpodobením vědce, který byl pronásledován za to, že dospěl 
k náboženské konverzi a k přesvědčení, že pravé poznání je 
jedině v Bohu; jeho materialistickým pokušitelem byl přitom 
sovětský agent.

Zatímco tezovitost autorových společensky kritických her 
vzbuzovala stále větší rozpaky recenzentů, diváky si H. získal 
konverzačními dramaty francouzského střihu. První z nich napsal a vydal již na začátku své tvorby (''Hodinu manžely'', 1891); 
měšťanské publikum ale zaujal až hrou ''Jejich štěstí'' (1916), která kombinovala exotismus cizokrajného prostředí s tématem 
útěku před vášnivou a zapovězenou láskou. Autorovu diváckou popularitu podpořily i hry ''Hnízdo v bouři'' (1917), ''Irena''
(1929) a ''Třídič štěrku'' (1930). 

H. přímá účast v dobových bojích o charakter dramatiky 
a společnosti formovala také jeho činnost recenzní a publicistickou, v níž se projevoval jako soudce ve své konzervativnosti 
mnohdy velmi zaujatý, až jednostranný, nebojící se útočit ani 
na čelní osobnosti národní ikonografie (Hus, Tyl, bratři Mrštíkové, Jirásek, Masaryk, Šalda, Vodák). Odmítal narůstající význam režiséra, neboť byl přesvědčen, že divadlo má primárně 
sloužit dramatikovi. V této souvislosti se 1903 bez skrupulí 
střetl s Jaroslavem Kvapilem a jeho ženou Hanou Kvapilovou 
(v důsledku čehož se mu načas zkomplikoval přístup na jeviště Národního divadla). Soubor cestopisných fejetonů vydal 
v knize ''Léto v Itálii'' (1915). Vzpomínková kniha ''Dům na náměstí'' (1922) byla vyznáním důvěry v tvořivou sílu měšťanstva. 
H. byl pohřben na vyšehradském Slavíně. 

'''D:''' Souborné vydání: Sebrané spisy, 10 sv., 1922–1931; hry: Česká komedie, 
1909; Patria, 1911; Podzim doktora Marka, 1922; Domů, uvedeno 1923, vydáno 1927; Blíženci, 1931; Let královny, 1932; Sestra, 1933; Michael, uvedeno 1934, vydáno 1935; teatralia: O dramatu. Přednáška laikům, 1914; Duch 
dramatiky, M. Rutte – J. Sajíc (eds.), 1941; Spisovatelé a vlast, J. Knap (ed.), 
1941.

'''L:''' OSN 11, s. 24; 28, s. 568; OSND 2/2, s. 1119–1120; MSN 3, s. 184 
až 185; Tomeš 1, s. 457; BL 1, s. 623; ČAVU, s. 103; LČL 2/1, s. 177–180 
(se soupisem díla a literatury); Česká divadelní encyklopedie, in: http://encyklopedie.idu.cz (se soupisem díla a literatury, stav k 30. 10. 2020); J. Knap, H. Případ české dramatiky, 1926; M. Rutte, Mohyly s vavřínem, 1939, 
s. 152–170; J. Vodák, Kapitoly o dramatu, 1941, s. 82–86; S. Lom, J. H. Básníkův profil, 1947; J. Knap, doslov, in: J. H., Falkenštejn, 1948; E. Konrád, 
Nač vzpomenu, 1957, s. 126–127; F. Černý, Hana Kvapilová, 1963, rejstřík; 
Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 151–152; 
A. M. Píša, Předchůdce a průkopník J. H., in: týž, Stopami dramatu a divadla, 1967, s. 9–27; E. Turnovský, Gesto konformní opozice, in: Divadlo 19, 
1968, č. 8–9, s. 30–37; J. Král (ed.), J. H.: Falkenštejn, Program k inscenaci 
ND, 1992; H. Haider-Pregler, Von gespielten und nicht gespielten Stücken. 
Kulturtransfer zwischen Prag und Wien in der 30er Jahren, Deutschsprachiges 
Theater in Prag, Begegnungen der Sprachen und Kulturen, A. Jakubcová – 
J. Ludvová – B. Maidl (eds.), 2001, s. 318–332; Z. Patrovská – B. Roedl, 
Biografický slovník okresu Louny, 2000, s. 40; J. Vostrý – Z. Sílová, Záviš 
z Falkenštejna. Je hrdina totéž co silný jedinec?, in: tíž, České drama a český 
hrdina, 2017, s. 60–73; Spor herečky Kvapilové, televizní inscenace, Československá televize 1982 (H. hraje J. Abrhám). 

'''P:''' LA PNP, Praha, fond J. H. (osobní fond); Archiv ND, Praha, osobní složka; SOA, Litoměřice, sbírka matrik, řkt. f. ú. Louny, matrika narozených 
1866–1876, sign. 100/24, fol. 121.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/d7a6acba-b8f2-49b7-a997-7c0da940bc8a Bibliografie dějin Českých zemí]     
 
Pavel Janoušek


[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

[[Kategorie:1871]]
[[Kategorie:Louny]]
[[Kategorie:1936]]
[[Kategorie:Praha]]