HILBERT Kamil 12.2.1869-25.6.1933

Z Personal
Kamil HILBERT
Narození 12.2.1869
Místo narození Louny
Úmrtí 25.6.1933
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 596
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47370

HILBERT, Kamil, * 12. 2. 1869 Louny, † 25. 6. 1933 Praha, architekt, stavitel, teoretik památkové péče

Syn lounského starosty a advokáta Petra Pavla H. (* 1. 1. 1834 Plzeň, † 25. 2. 1906 Louny) a malířky Karoliny Hilbertové-Reifové (* 6. 7. 1839 Letiny /u Plzně/, † 4. 11. 1897 Louny); bratr spisovatele a dramatika Jaroslava H. (1871–1936). Studia zahájil na Vyšší průmyslové škole v Plzni, pak odešel do Vídně, kde 1886–91 pracoval v ateliéru prostějovského rodáka Maxe Fleischera, 1892–94 studoval na vídeňské Akademii (M. Fleischer, Victor Luntz); 1893 tam získal Haffermüllerovu a 1894 Schmidtovu cenu. 1894 se osamostatnil, rok nato se po složení zkoušky stal oprávněným stavitelem a až do 1899 pracoval v rodišti. Poté nastoupil po Josefu Mockerovi do Prahy jako poslední vedoucí stavitel Svatovítské katedrály (do 1933), kterou se podařilo dokončit 1929. Od 1902 byl korespondujícím, od 1906 řádným členem Centrální komise pro ochranu památek se sídlem ve Vídni. Působil jako konzervátor pro okresy Slaný a Louny, byl členem SVU Mánes, Jednoty pro dostavění Chrámu sv. Víta a ČAVU. 1929 obdržel čestný doktorát na ČVUT v Praze. Řadou článků přispíval zejména do Památek archeologických, podílel se na Soupisu památek historických a uměleckých v království Českém… (1. díl, Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, 1906). Při restaurování kaple sv. Václava spolupracoval 1912–13 s Maxem Dvořákem. H. vlastní projekty zprvu ovlivnil pozdní historismus, pak se v jeho tvorbě objevily prvky florální secese a novogotiky. Jeho vrcholným dílem je kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích (u Prahy) z let 1907–15, pozoruhodná syntéza vernakulárního stylu, secese a gotiky. V pozdním díle se H. přiklonil k oficiálnímu neoklasicismu. H. byl pohřben na vyšehradském Slavíně.

Architektem se stal i H. syn z manželství s Růženou, roz. Trejbalovou, Kamil H. ml. (* 17. 3. 1896 Praha, † popel rozptýlen 3. 10. 1985).

D: Louny: reálné gymnázium čp. 661, 1896; chlapecká obecná a měšťanská škola čp. 640, 1897; sokolovna čp. 638, 1898; nájemní domy na Poděbradově ul. čp. 636 (novogotický), 1898 a čp. 597 (novorenesanční), 1899; restaurace kostela sv. Mikuláše, 1898–1902; kostel Matky Boží, 1913; restaurace kostela sv. Štěpána v Kouřimi, 1903–08; vila MUDr. J. Franty v Dobřichovicích (u Prahy), projekt 1902, 1903–1904; restaurace děkanského kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi, 1908–1911; kostela sv. Petra a Pavla v Mělníku, 1911–1914; kostela sv. Jiljí v Nymburku, 1913–1914; arciděkanského kostela sv. Bartoloměje v Plzni, 1914–1920; historizující vila sochaře a medailéra Josefa Šejnosty na Křemešníku, 1900. Praha: návrhy obytných domů a vil, např. dům Jaroslava H., Masarykovo nábř. čp. 234, 1904–1905; restaurace novoměstské radnice, 1905; rekonstrukce kostela sv. Martina ve zdi, 1905–06; nájemní domy čp. 392/II a čp. 391/II v Podskalské ul., 1921–1922 (opožděně poznamenány secesí); přestavba Kounického paláce čp. 890/II pro potřeby Živnobanky, 1922–1923; vnitřní úpravy v domě čp. 232/IV v ul. Na baště sv. Tomáše, 1924. Ostrava: projekt budovy Živnobanky, Nádražní ul. 12, 1922–1924.

L: OSN 28, s. 568; OSND 2/2, s. 1120; ÖBL 2, s. 315; ČAVU, s. 103; Z. Wirth, Vzpomínka k šedesátinám K. H., in: Umění (Štenc) 2, 1929, s. 231–232; týž, K. H., in: ČSPSČ 41, 1933, s. 97–102; nekrolog: Z. Wirth, K. H., in: Umění (Štenc) 7, 1934, s. 47–49; Toman 1, s. 331; Umělecké památky Čech K/O, 1978, s. 122, 156, 165, 167, 317–318, 320, 370–371, 513–514; E. Fantová, Vliv osobnosti a díla K. H. na památkovou péči, in: Umění 27, 1979, s. 67–76; táž, K. H., průkopník památkové péče první čtvrtiny 20. století, in: Zprávy památkové péče 56, 1996, s. 61–68; NEČVU 1, s. 259; Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 93, 157; Praha 1891–1914, 1997, s. 37, 46, 57, 75, 108, 206; Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, s. 315, 492; Praha 1919–1940, 2000, s. 13, 39, 79, 81, 227; Allgemeines Künstler-Lexikon 73, Berlin–Boston 2012, s. 153–154; Slovník historiků umění…1, L. Slavíček (ed.), 2016, s. 415–416 (s bibliografií).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček