HILGENREINER Heinrich 3.11.1870-24.10.1953

Z Personal
Heinrich HILGENREINER
Narození 3.11.1870
Místo narození Bor (u Tachova)
Úmrtí 24.10.1953
Místo úmrtí Spillern (u Stockerau, Rakousko)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 599
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47371

HILGENREINER, Heinrich, * 3. 11. 1870 Bor (u Tachova), † 24. 10. 1953 Spillern (u Stockerau, Rakousko), lékař, pedagog

Syn architekta a stavitele Ludwiga H. (1834–1911) původem z Hesenska, bratr politika a teologa Karla H. (1867–1948). Maturoval 1890 na gymnáziu ve Stříbře, poté vystudoval Lékařskou fakultu německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1896). Již 1897 nastoupil na chirurgickou kliniku téže fakulty jako asistent prof. Antona Wölflera, žáka Theodora Billrotha. Od 1905 působil na 2. dětské klinice německé lékařské fakulty v Praze. 1907 se habilitoval v oboru chirurgie. Během první světové války sloužil jako vojenský lékař v lazaretech rakousko-uherské armády v Praze a Lvově; obdržel rytířský kříž Řádu Františka Josefa I. 1922 se stal mimořádným a 1930 řádným profesorem dětské chirurgie na pražské Německé univerzitě; 1938–45 vedl 2. dětskou kliniku, umístěnou v tzv. nalezinci (Findelhaus) na Karlově. Jednalo se o věhlasnou dětskou nemocnici, kterou řídil do 1938 prof. Berthold Epstein. V červnu 1945 byl H. zatčen a uvězněn na Pankráci. Po propuštění v květnu 1946 byl odsunut do Rakouska. Zde žil u příbuzných ve Spillern. V obtížných podmínkách se snažil dále pracovat. Trpěl bolestivým poškozením rukou rentgenovým zářením. Zemřel na rakovinu žaludku a byl pohřben ve Spillern.

Byl členem a předsedou Spolku německých lékařů v Praze (Deutscher Ärzteverein in Prag). Publikoval více než sto originálních vědeckých prací. Zavedl pojem kyčelní dysplazie a jako první požadoval její časné šetrné léčení. 1925–38 úspěšně vyléčil čtrnáct set případů s méně než desetiprocentním výskytem avaskulární kostní nekrózy, což lze i dnes pokládat za úctyhodný výkon.

Ač je H. považován za světově proslulého dětského chirurga a ortopeda, v českém prostředí byl dlouho neznámý. Hovořil a psal německy, většinu jeho pacientů však tvořily české děti. Navrhl diagnostiku a léčbu luxace kyčelního kloubu u dětských pacientů. Tehdejší léčba byla nejednotná a nedokonalá, s vysokým procentem závažných následků vedoucích k invaliditě. H. stanovil jednoznačné diagnostické a léčebné postupy, které předběhly dobu. Doporučil, aby vymknutí bylo napraveno vždy v prvním roce života, co nejdříve po narození, a aby příznaky a diagnóza byly známy všem lékařům pečujícím o dítě. K fixaci napraveného vymknutí navrhl speciální aluminiovou dlahu, podle níž se stále vyrábějí všechny abdukční přístroje. Odmítl profylaktickou léčbu mající za následek deformity u neindikovaných pacientů. K přesné diagnóze doporučil použít rentgenový snímek kyčelních kloubů ve standardní předozadní projekci a popsal linie, které dodnes umožňují diagnostikovat vymknutí.

H. dcera Hertha, provd. Feestová, byla advokátkou ve Vídni. Jeho vnuky jsou Johannes Feest (* 21. 11. 1939 Berlín /Německo/), profesor kriminologie a trestního práva na univerzitě v Brémách, Gerhard Gleich (* 23. 10. 1941 Praha), profesor Akademie užitého umění ve Vídni, a Christian Feest (* 20. 7. 1945 Broumov), rakouský etnolog.

D: výběr: Zur Frühdiagnose und Frühbehandlung der angeborenen Hüftverrenkung, in: Medizinische Klinik 21, 1925, č. 37, s. 1385–1388, 1425–1429; Zum angeborenen Charakter der „sogenannten angeborenen Hüftverrenkung“, in: Zeitschrift für Orthopädie und ihre Grenzgebiete 65, 1936, s. 52–78.

L: OSND 2/2, s. 1121; MSN 3, s. 186; Koerting, s. 200; MSA 26, 1973, s. 16– 17; BL 1, s. 625 (se soupisem díla a literatury); BLDMF, s. 93 (se soupisem pramenů); J. Švejcar, Betrachtungen über die Deutsche Pädiatrie in der Prager Findelanstalt, in: Der Kinderarzt 15, 1984, č. 3, s. 389–394; P. Dungl a kol., Ortopedie, 2., přeprac. a dopl. vyd., 2014, s. 5–6; de.wikipedia.org (stav k 4. 4. 2020); en.wikipedia.org (stav k 4. 4. 2020).

P: Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inv. č. 2, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1892–1904), s. 124.

Pavel Dungl