Verze z 12. 3. 2023, 12:44, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku HILITZER Alfred 3.6.1899-27.9.1940 na HILITZER Alfréd C. 3.6.1899-27.9.1940 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HILITZER Alfréd C. 3.6.1899-27.9.1940

Z Personal
Alfred C. HILITZER
Narození 3.6.1899
Místo narození Štýrský Hradec (Rakousko)
Úmrtí 27.9.1940
Místo úmrtí Domažlice
Povolání 6- Botanik
8- Ekolog nebo ochránce přírody
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 601
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47374

HILITZER, Alfréd C., * 3. 6. 1899 Štýrský Hradec (Rakousko), † 27. 9. 1940 Domažlice, botanik, mykolog, ekolog

Syn vojenského lékaře Aloise H. a jeho manželky Anny, původem z Kdyně. Vystudoval reálné gymnázium na Smíchově (Praha), 1918–23 studoval na Filozofické a poté Přírodovědecké fakultě UK, byl žákem Josefa Velenovského. Pracoval jako asistent fytopatologického ústavu na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT, od 1928 v Botanickém ústavu u Karla Kaviny, 1929 se habilitoval. Pod vlivem Františka Schustlera se věnoval rostlinné sociologii, taxonomii a ekologii mechů, lišejníků (1923 např. popsal lišejníkové společenstvo Acarosporetum sinopicae Hilitzer) a hub. Prováděl sběry po celém území Československa, a to v Krkonoších, na Šumavě, na Podkarpatské Rusi (region Boržavy, s Jiřím Králem). Zpracoval mapu lesů pro Atlas RČS (1928, 1935). Inspiroval se též finskou biologií, především dílem Aimo Cajandera. Do Finska podnikl výzkumnou cestu. Svým dílem o životě lesa (1931) se zařadil mezi průkopníky holistického chápání lesa. H. se angažoval v ochraně přírody: zasloužil se o vyhlášení přírodních rezervací, např. v pražské Šárce, Hrabanovské černavě v Polabí či na Jezerní stěně na Šumavě. Od 1934 byl členem redakční rady Zahradnického a ovocnicko-vinařského slovníku naučného, redigoval časopis Studia Botanica Čechoslovaca/Čechica, v něm umožnil publikovat např. M. Deylovi, A. Pilátovi či A. Zlatníkovi. Před druhou světovou válkou se věnoval filozofii a beletrii. V utopickém románu Mitigen, plyn proti válce (1933) popsal výzkum látky snižující lidskou agresivitu. Botanické sběry jsou uloženy v Národním muzeu v Praze; jeho jméno nese houba Hilitzeria moravica.

D: Etude sur la végétation épiphyte de la Bohême, 1925; Praktická cvičení botanická, 1926; Monografická studie o českých druzích řádu Hysteriales a o sypavkách jimi způsobených, 1929; Les. Život a význam našich lesů, 1931; Přehled přírodních reservací a jejich návrhů na Podkarpatské Rusi (s A. Zlatníkem), 1932; Boržava v Podkarpatské Rusi I (spoluautor), Bratislava 1932; Příručka metodiky rostlinné sociologie a ekologie (člen kolektivu), 1935; Označování přírodních reservací a památek, in: Zprávy památkové péče 1, 1937, č. 1, s. 4; Péče o staré stromy, 1940.

L: Lidové noviny 30. 9. 1940; A. Zlatník, A. H., in: Studia Botanica Čechica 3, 1940, s. 130–137 (foto); Věda přírodní, 20, 1940, s. 94–95; K. Kavina, Za zvěčnělým doc. dr. A. H., in: Věstník ČSAZ 16, 1940, s. 496–500, 621–622; Naše věda 20, 1941, s. 188; J. Sofronk, Půl století od smrti A. H., in: Šumava 19, 1991, č. 32, s. 21; ČBS, s. 209; Tomeš 1, s. 458; I. Adamovič, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 90; www.botany.cz (stav k 8. 4. 2020).

P: Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 5, Matrika doktorů UK V., s. 2101.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Černý