StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HILMAR Gustav 30.1.1891-19.3.1967

Gustav HILMAR
Narození	30.1.1891
Místo narození	Podlázky (č. o. Mladá Boleslav)
Úmrtí	19.3.1967
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 605
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47380

HILMAR, Gustav (vl. jm. Černý, Augustin), * 30. 1. 1891 Podlázky (č. o. Mladá Boleslav), † 19. 3. 1967 Praha, herec

Syn fotografa Bedřicha Černého a Růženy, roz. Mocové; 1950 si úředně změnil jméno na Gustav H. Po maturitě na Státní české reálce v Ječné ulici (Praha) uvažoval o studiu kreslení, nakonec se rozhodl pro divadlo. 1911 absolvoval dramatickou školu Karla Želenského. Na jeho popud byl H. 1912 angažován do Divadla královského města Plzně, kde působil do 1915. Za první světové války byl odveden do armády, pracoval v plzeňské Škodovce a onemocněl tuberkulózou. Po několikaleté léčbě nastoupil 1920 na tři sezony do Národního divadla v Brně a přijal pseudonym Hilmar. Vedle řady menších úkolů zde nastudoval několik významnějších rolí (Valenta, J. Mahen: Chroust; titulní role, F. Šrámek: Hagenbek; Jago, W. Shakespeare: Othello). 1923–25 hrál v ostravském Národním divadle moravskoslezském (např. J. J. Kolár: Žižkova smrt), kde se pokusil i o režii (L. Stroupežnický: Naši furianti). 1926 odešel natrvalo do Prahy. Získal angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech (do 1950), odkud přestoupil do Městských divadel pražských, v nichž účinkoval až do odchodu na odpočinek 1959. Postupně vyzrál v charakterního herce realistického střihu, který se uplatnil především jako představitel zemitých, rázovitých a tvrdých mužů v klasickém českém repertoáru (Bláha, L. Stroupežnický: Naši furianti, 1931; titulní, F. Zavřel; Jan Žižka z Trocnova, 1936; Sekáček, J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, 1939; Jakub Vojnar, A. Jirásek: Vojnarka, 1943; Vrchní, A. Jirásek: Lucerna, 1947; Divíšek, A. Jirásek: Otec, 1952), jimž však propůjčoval citový a lidský rozměr. Současně vytvořil desítky postav v realistických a naturalistických dramatech domácí i zahraniční provenience (hry K. Čapka, F. Šrámka, F. Langera, A. N. Ostrovského, H. Ibsena aj.). K vrcholným vinohradským kreacím náležely úlohy starostů ve hrách Lope de Vegy (Fuente Ovejuna, 1945) a Johna Steinbecka (Měsíc zapadá, 1948), doplněné postavou Chrapkova v Gorkého dramatu Vassa Železnovová (1950). Uplatnil se také ve veseloherním žánru, zvláště v komediích Molièra či Václava Klimenta Klicpery.

Na stříbrném plátně debutoval rolí sklářského parťáka v dramatu Františka Hlavatého Román hloupého Honzy (1926). Po nástupu zvukového filmu byl poněkud stereotypně obsazován do vedlejších rolí továrníků a vysokých úředníků (Vražda v Ostrovní ulici, 1933; Andula vyhrála, 1938; Lízino štěstí; Eva tropí hlouposti, 1939; Karel a já, 1942), sedláků (Před maturitou, 1932; Jan Výrava, 1937; Muzikantská Liduška, 1940; Městečko na dlani, 1942; Skalní plemeno, 1943; Děvčica z Beskyd, 1944) či přísných otců (Cesta do hlubin študákovy duše, 1939). Z vinohradské scény si přinesl postavu sekerníka Brahy v Lamačově adaptaci Jiráskovy Lucerny (1938). Ve znárodněné kinematografii opět ztvárňoval menší úlohy. Výjimku představovaly postavy sedláků (Divá Bára, 1949; Advent, 1956) a husitských hejtmanů v trilogii Otakara Vávry (Jan Hus, 1954; Jan Žižka, 1955; Proti všem, 1957). Hereckou dráhu uzavřel epizodními rolemi starého profesora v Krejčíkově dramatu Vyšší princip (1960) a staříka Maška ve filmu L. Helgeho Bez svatozáře (1963), zasazeného do dělnického prostředí. 1961 natočil režisér Bořivoj Zeman jeho herecký medailon – krátkometrážní střihový film Gustav Hilmar. 1955 H. obdržel titul zasloužilý umělec. Celoživotně se věnoval svému koníčku, malířství a sochařství. Pochován byl na pražském Vinohradském hřbitově. Od 1981 nese jeho jméno ulice v Praze na Barrandově. Bratr Bedřich Černý (* 28. 5. 1889 Vídeň /Rakousko/, † 23. 11. 1967) byl akademickým malířem.

D: http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person&a=detail&id=9456 (soupis divadelních rolí v Národním divadle v Brně 1920–1923, stav k 30. 4. 2020); https://www.ndm.cz/cz/osoba/5008-hilmar-gustav.html (soupis divadelních rolí v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě 1923–1925, stav k 30. 4. 2020); http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis divadelních rolí 1945–1959, stav k 30. 4. 2020); https://www.filmovyprehled.cz/ (soupis filmových rolí, stav k 30. 4. 2020).

L: OSND 2/2, s. 1122; Tomeš 1, s. 458; Postavy brněnského jeviště 2, E. Dufková – B. Srba (eds.), 1989, s. 2–6 (se soupisem literatury); FPH 1, s. 152–153; Fikejz 1, s. 389–390; http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 30. 4. 2020); http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav k 30. 4. 2020); Český hraný film I, 1995; II, 1998; III, 2001, rejstřík; G. H. 1891–1951, 1951 (se soupisem divadelních rolí); G. H. 1912–1952, 1952 (se soupisem divadelních rolí); M. Frýda, Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, 1966, s. 143, 180, 217, 224; L. Boháč, Tisíc a jeden život, 1981, rejstřík; F. Kovářík, Kudy všudy za divadlem, 1982, rejstřík; DČD 4, 1983, rejstřík; M. Valtrová – O. Ornest, Hraje váš tatínek ještě na housle?, 1993, s. 227, 238, 257, 264, 287, 298–299; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík; J. Černý, Osudy českého divadla po druhé světové válce 1945–1955, 2007, rejstřík; Z. Sílová – R. Hrdinová – A. Kožíková – V. Mohylová, Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Vinohradský ansámbl, 2007, s. 31, 47, 50, 67, 83, 192; L. Beneš, Osobnosti Mladoboleslavska, 2009, s. 63; cs.wikipedia.org (se soupisem literatury, stav k 30. 4. 2020).

P: SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Bukovno, matrika narozených, oddaných a zemřelých pro obec Podlázky 1877–1899, sign. 09, fol. 51; Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Zdeněk Doskočil