Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HILMERA Oldřich 29.3.1891-6.10.1948

{{Infobox - osoba
| jméno = Oldřich HILMERA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 29.3.1891
| místo narození = Veltrusy
| datum úmrtí = 6.10.1948
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 77- Hudební skladatel<br />61- Pedagog
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 607
}}
'''HILMERA, Oldřich''', ''* 29. 3. 1891 Veltrusy, † 6. 10. 1948 Praha, sbormistr, pedagog, hudební skladatel''

Pocházel z rodiny veltruského obchodníka, později také městského tajemníka. Otec byl členem místního pěveckého spolku. H. navštěvoval nižší reálné gymnázium v Rakovníku, kde se zdokonaloval ve hře na housle a pokoušel se o první skladby. 
Hudební vzdělání si prohloubil na učitelském ústavu v Jičíně, 
kde komponoval a řídil studentský orchestr; maturoval 1912 
a 1914 složil zkoušku učitelské způsobilosti. Začal učit na národních školách na Slánsku a Kralupsku (Hradečno, Slaný, 
Velvary, Mikovice, Veltrusy). 1914 se stal členem Pěveckého 
sdružení pražských učitelů, v němž čerpal zkušenosti pro svou 
pozdější práci sbormistra. Aktivně se účastnil hudebního života jako zpěvák, člen orchestru (spolek Fibich Kralupy) nebo 
sbormistr (Dalibor Slaný, Hlahol Velvary). Dále se zdokonaloval v houslové (u Rudolfa Reissiga) a v klavírní hře (u Adolfa Mikeše a Albína Šímy). Na doporučení sbormistra spolku Fibich začal 1915 soukromě studovat skladbu u K. B. Jiráka 
a později u J. Jeremiáše. Z té doby jsou datovány H. sbory, 
písně pro sólový hlas a skladby pro klavír nebo sólový nástroj (violoncello, fagot) s doprovodem klavíru; 1919 z nich 
H. uspořádal v Kralupech celovečerní koncert. Studium skladby dovršil 1922–24 na mistrovské škole Pražské konzervatoře 
ve třídě J. B. Foerstera. Tehdy složil třívětý smyčcový kvartet (proveden 1924) a kantátu ''Legenda Tritonova'' pro smíšený 
sbor a orchestr (proveden Českou filharmonií 1927 a 1931). 
V dalších letech se věnoval již jen sborové tvorbě, z níž se největšímu zájmu těšily jeho úpravy národních písní. 

H. 1920 krátce působil v Pyšelích na Benešovsku, poté učil na 
několika pražských obecných školách (Krč, Vršovice, Raisova 
škola na Vinohradech), v Praze se uplatnil také jako sbormistr 
mužských sborů: Slavie na Vinohradech a 1921–39 karlínský 
sbor Křížkovský; H. éra patřila k vrcholnému období tohoto tělesa. 1924 sbor zvítězil na pěvecké soutěži v Benátkách, 
po němž následovala řada pozvání k zahraničnímu hostování. 1925–37 s ním H. absolvoval zájezdy do Bulharska, Finska, Litvy, Lotyšska a Estonska, Polska, Jugoslávie, Turecka a Řecka, všude propagoval českou hudbu. V Čechách uváděl 
skladby současných i klasických autorů; uspořádal např. koncerty ze skladeb Pavla Křížkovského nebo Bedřicha Smetany. 
1939 H. po Františku Spilkovi stanul v čele Pražského pěveckého sboru Smetana. Po německé okupaci českých zemí sbor 
projevil mimořádnou činorodost a neohroženost, v českých 
zemích zpíval na více než stu koncertech. Během druhé světové války H. připravil k vydání své stěžejní dílo – knihu ''Cesta sbormistrova'' (1945), v níž přitažlivou formou popsal poznatky ze své sbormistrovské a pedagogické praxe. Po 1945 pěvecký 
sbor Smetana navázal na předválečnou činnost; pod H. vedením zpíval naposledy v dubnu 1948.

H. působil 1931–34 na učitelských ústavech v Jičíně a v Praze. 1938 byl jmenován odborným inspektorem hudby, 1945 
zemským inspektorem hudební výchovy na středních školách 
a učitelských ústavech. Už v třicátých letech vydal učebnice 
pro obecné, měšťanské a střední školy. Po skončení druhé 
světové války se aktivně zapojil do diskusí o obsahové náplni 
hudební výchovy. Navrhl její nové osnovy, usiloval o zařazení hudební výchovy do všech tříd střední školy. Novátorsky 
prosazoval výchovné koncerty, které připravoval ve spolupráci 
s Kvartetem Národního divadla. Podílel se na formování výuky na nově vznikající pedagogické fakultě, kde se také ujal 
přednášek a praktických cvičení z teorie sborového zpěvu 
a techniky taktování. Koncem 1947 fakultu na vlastní žádost 
opustil. Za svou činnost získal několik vyznamenání, mj. Důstojnický bulharský řád IV. třídy se zlatou korunou „Za občanské zásluhy“ (1925), lotyšský Řád Tří hvězd (1937) nebo 
estonský Řád Kaitselidu kotkarist (1937). Oženil se s Helenou, roz. Markovou. Syn Jiří H. (1925–2009) byl historikem 
umění a teatrologem.

'''D:''' výběr, skladby: Tři listy pro klavír, 1919–1921, in: Česká hudba 26, 1922 
(příloha); Bagatela a Serenáda pro violoncello a klavír, 1920; Con umore 
(Groteska, Humoreska, Scherzando pro fagot a klavír), 1943. Vokální skladby: Jasná noc, in: Česká hudba 22, 1916 (příloha); Smutná pohádka, in: Česká 
hudba 23, 1917 (příloha); Nálada, in: tamtéž 24, 1920 (příloha); Tři české 
písničky, 1922; Ze Slovácka, in: tamtéž 27, 1923 (příloha); Růžový palouček – píseň, 1920; Pěšinou po stráni, 1928; Kůň vraný, 1930; Jaro, in: Česká 
hudba 34, 1930–1931 (příloha); Zahrajte mně, muzikanti, 1938; Růžička červená, 1941; Laštovička, 1942; Úprava sedmi desítek národních písní českých, 
moravských slovenských i dalších národů pro trojhlasý sbor, 1947. Dětská 
opera: Honza a slon, 1920. Didaktické práce: Vyučování zpěvu na školách národních v Dánsku, Švédsku a Norsku, in: Hudební výchova 3, 1922, s. 33–35; 
Dětské produkce hudební, in: tamtéž, s. 51–53; Cvičebnice hudební výchovy 
pro střední školy 1–2, 1932; Cvičebnice hudební výchovy pro obecné školy 
1–5, 1936; Co má každý vědět ke zkouškám z hudby, 1936; Cvičebnice zpěvu 
a hudební nauky pro I. a II. ročník měšťanských škol, 1937; František Spilka, 
dirigent-učitel, in: Tempo 17, 1938, s. 30–31; Praktická náplň osnov zpěvu na 
středních školách, in: Hudba a škola 1940, s. 52–54; Zpěv a hudební výchova 
na školách, in: Hudba a národ, 1940, s. 156–161; Škola a hudební výchova, 
in: Rytmus 10, 1946, č. 6, s. 4–5.

'''L:''' V. Žalman, Z našeho kraje – O. H., in: Účetní zpráva městské spořitelny ve Velvarech za r. 1936, s. 30–34; F. Pala, O. H., in: Hudební věstník 34, 1941, č. 7, s. 89–93; E. Hradecký, K padesátinám prof. O. H., in: 
Věstník pěvecký a hudební 45, 1941, s. 74–76; V. Zelinka, In memoriam 
prof. O. H., in: tamtéž 52, 1948, č. 9–10, s. 153–154; J. Lísková, O. H., 
in: Vlastivědný sborník Kralupska 10, 2003, č. 2, s. 17–38; J. Krupa, Hudební odkaz O. H., 2017 (závěrečná práce, Konzervatoř v Teplicích); O. H., 
in: Cantus 14, 2003, č. 3; 15, 2004, č. 1; Mělnický deník 7. 10. 2003, s. 18; 
3. 10. 2013, s. 2; Veltruské listy 3, 2001, č. 13, s. 1–10; 15, 2013, č. 4, 
s. 10–11; 18, 2016, č. 1, s. 19.

'''P:''' NM, Praha, České muzeum hudby, osobní fond; SOkA, Mělník, rukopisy, 
soupis skladeb.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/dffba2b1-23f6-4a80-9bab-179561453cf4 Bibliografie dějin Českých zemí]     

Jitka Lísková


[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]

[[Kategorie:1891]]
[[Kategorie:Veltrusy]]
[[Kategorie:1948]]
[[Kategorie:Praha]]