Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HILSKÝ Václav 6.9.1909-7.10.2001

{{Infobox - osoba
| jméno = Václav HILSKÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 6.9.1909
| místo narození = Krásno nad Bečvou (Valašské Meziříčí)
| datum úmrtí = 7.10.2001
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 74- Architekt
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 608-609
}}
'''HILSKÝ, Václav''', ''* 6. 9. 1909 Krásno nad Bečvou (Valašské Meziříčí), † 7. 10. 2001 Praha, architekt, urbanista, návrhář nábytku'' 

Syn soustružníka krásenských skláren. Absolvoval odbornou 
školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, na níž 
ho ovlivnil především architekt Josef Místecký. V Praze, kde 
H. 1929–35 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, 
byl žákem Otakara Novotného. H. se hned po studiu osamostatnil. Řadil se ke členům Levé fronty, Svazu socialistických 
architektů a Svazu výtvarných umělců Mánes (1948–53). Byl 
v redakčních radách periodik ''Stavitel'' (1937–38) a ''Architektura'' (1939–56), kde rovněž publikoval, dále přispíval do časopisů ''Stavba'', ''Tvar'', ''Domov'' ad. 1949 se stal hlavním architektem Stavoprojektu v Praze. 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem, 1971 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda a 1981 titul národní umělec. 

Náležel k předním architektům mladší generace meziválečné 
avantgardy, která tvořila od třicátých let 20. století a po druhé 
světové válce se podílela na výstavbě republiky. Levicově orientovaný H. studoval již před druhou světovou válkou spolu 
s Rudolfem Jasenským sociální aspekty architektonické tvorby a úspěšně se účastnil především soutěží na sociální byty. 
Na začátku kariéry tak s dalšími architekty budoval domy 
pro chudé v Praze-Dejvicích a v Brně (1937–39). Patrně jeho 
nejznámější prací se stal Kolektivní dům (tzv. Koldům) v Litvínově. Projekt vypracovaný společně s Evženem Linhartem 
zvítězil 1946 v soutěži. Idea tohoto domu byla vedena záměrem 
včlenit do něj nejen byty, ale také obchody, restauraci, školku 
a oddechové prostory. Přestože je považována za myšlenku socialistického kolektivismu, v době socialismu u nás již žádné 
stavby obdobného typu nevznikly. Návrh litvínovského domu 
získal 1948 na trienále v Miláně stříbrnou medaili. Do komunistického převratu H. vycházel z funkcionalismu, po 1948 se 
přiklonil ke koncepci socialistického realismu. V tomto stylu 
projektoval či spoluprojektoval obytný blok v Ostravě-Porubě, 
řadu činžovních domů na Černokostelecké ulici v Praze, Kulturní dům a divadlo v Příbrami a náměstí v Příbrami-Březových Horách. V šedesátých letech se obrátil k architektonickému internacionalismu a stal se jeho předním reprezentantem. 
Vrcholným dílem tohoto zralého období H. tvorby je projekt 
celého sídliště Kladno-Sítná, kde pracoval od poloviny šedesátých po polovinu osmdesátých let. Toto umělecky plodné úsilí 
vyústilo v řešení památníku na počest zakončení druhé světové 
války ve Slivici (Milín, 1967–70). Epilogem H. díla je jeho 
nejvýznamnější projekt vůbec, budova Centrotexu na náměstí 
Hrdinů v Praze (1970–78), kde podle názoru R. Šváchy dosáhl hranice brutalismu, ve své generaci ojedinělé. Jako urbanista se spolu s Josefem Havlíčkem uplatnil při plánování nové čtvrti v Kladně-Rozdělově (1948). Jejich řešení bylo částečně 
realizováno 1953–58. H. a další architekti se rovněž podíleli 
na obnově Lidic vyhlazených německými nacisty.

Oženil se s Vlastou Průškovou, roz. Novotnou (1909–1968), 
japanoložkou a překladatelkou. Měli spolu syna Martina H. 
(* 8. 4. 1943 Praha), anglistu a překladatele, a dceru Kristinu (* 1948).

'''D:''' Rousínov, Sedlmajerův obchodní dům na náměstí (s R. Jasenským), 1939; 
Praha 4-Lhotka, Kervitcerova vila čp. 351 v Jílovské ulici (s týmž), 1940 až 
1941; Davle u Prahy, letní dům Na Vinici 12, 1943; Lidice, typový dvojdům, 
1946; Záluží u Mostu, dvojdomky (s R. Jasenským), 1947; trojdomy v Kladně-Rozdělově, 1947–56; obytný blok v Ostravě-Porubě (s J. Pilařem a Z. Stupkou), 1952–1954; Praha, nájemní domy v Baranově a Černokostelecké ulici, 
1954–1955; sídliště v Kladně-Sítné (s O. Jurenkou a J. Náhlíkem), 1965–73; 
památník posledních bojů druhé světové války ve Slivici (Milín), 1967–1970; 
Praha-Nusle, Náměstí Hrdinů, palác podniku zahraničního obchodu Centrotex (s O. Jurenkou), 1970–1978; Kladno-Kročehlavy, budova krajského 
výboru KSČ, 1982–1987; Praha-Smíchov, Babova vila v ulici Pod Palatou, 
1982–90.

'''L:''' Toman 1, s. 341; R. Podzemný, V. H., in: Architektura ČSR 38, 1979, 
s. 250–253; O. Nový, Medailon národního umělce V. H., in: Výtvarná 
kultura 5, 1981, č. 5, s. 47–49; V. H. Architektonické dílo, 1981 (katalog 
výstavy); R. Švácha, K osmdesátinám národního umělce V. H., in: Architektura ČSR 48, 1989, č. 5, s. 70–71; týž, Funkcionalistická tvorba architekta 
V. H., in: Umění 43, 1995, č. 1–2, s. 134–148; Tomeš 1, s. 459; NEČVU 1, 
s. 260–261; SČSVU 3, s. 149; Allgemeines Künstler-Lexikon 73, Berlin–Boston 2012, s. 250–251; https://cs.isabart.org (se soupisem díla a literatury, stav 
k 15. 9. 2020). 

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/27a73975-8aad-4c59-974e-fdf39296ebb3 Bibliografie dějin Českých zemí]     

Pavel Vlček


[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:74- Architekt]]

[[Kategorie:1909]]
[[Kategorie:Krásno nad Bečvou]]
[[Kategorie:2001]]
[[Kategorie:Praha]]