StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HINTERLECHNER Karel 31.5.1874-26.10.1932

Karel HINTERLECHNER
Narození	31.5.1874
Místo narození	Lublaň (Slovinsko)
Úmrtí	26.10.1932
Místo úmrtí	Lublaň (Slovinsko)
Povolání	11- Geolog 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 613-614
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47882

HINTERLECHNER, Karel (též HINTERLEHNER, Karl, pseud. Posazavsky), * 31. 5. 1874 Lublaň (Slovinsko), † 26. 10. 1932 Lublaň (Slovinsko), geolog, pedagog

Syn Karla H. a Karoliny, roz. Hasakové. Vystudoval gymnázium v rodišti, 1894–98 přírodní vědy na filozofické fakultě vídeňské univerzity. Jeho učiteli geologických oborů byli E. Suess, F. M. Berwerth a F. Becke. Doktorskou práci Nephelin Tephrit des Kunetitzer Berges bei Pardubitz in Böhmen obhájil 1899. Krátce byl asistentem na německé technice v Brně. Od 1899 pracoval jako volontér, od 1901 člen Říšského geologického ústavu ve Vídni (K. k. Geologische Reichsanstalt, GRA), v němž 1918 dosáhl hodnosti šéfgeologa. Po konci první světové války usiloval o místo v Praze, kde se podílel na organizačním statutu Státního geologického ústavu ČSR (SGÚ), 1919 se však na základě dohody mezi ČSR a Královstvím SHS vrátil do Lublaně.

H. 1899–1918 pracoval většinou v českých zemích. Studoval svrchnokambrické vulkanity křivoklátsko-rokycanského pásma a jejich starší podloží, kenozoické vulkanity Chrudimska a Pardubicka, blízké krystalinikum a paleozoikum Železných hor a v okolí Potštejna a Rychnova nad Kněžnou orlicko-sněžnické krystalinikum. Po 1902 prováděl geologické mapování Českomoravské vrchoviny na mapových listech edice Geologische Spezialkarte der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder der Österreichisch-ungarischen Monarchie v měřítku 1 : 75 000 (Německý /nyní Havlíčkův/ Brod, Jihlava, Dačice – Moravské Budějovice, Čáslav–Chrudim, Kutná Hora – Uhlířské Janovice a Ledeč nad Sázavou – Vlašim). Tiskem vyšly listy Německý Brod (1907), Jihlava (1913) a Dačice – Moravské Budějovice (1938), ostatní zůstaly v rukopise. H. geologické mapy tvořily ještě podklad edice Přehledná geologická mapa ČSSR 1 : 200 000 z let 1961–64 a H. byl citován též v syntéze Regionální geologie ČSSR I, 1 – Český masív, Krystalinikum (J. Svoboda et al., 1964). H. napsal řadu petrografických studií (např. stať o vyvřelinách Železných hor, v níž s chemikem K. H. Johnem von Johnesberg popsal neobvyklou horninu troktolit). Zapojil se do dobové diskuse o vzniku a stáří jižní části Českého masivu, v níž předpokládal genetickou spojitost tmavých břidlic Železných hor a grafitové oblasti Šumavy. Jeho publikace obsahují mikroskopické popisy a chemické analýzy magmatických a metamorfovaných hornin z českého území. H. se podílel na otevření ložiska diatomitu Borovany v třeboňské pánvi. Vypracoval řadu posudků týkajících se projektů staveb přehrad či zásobování měst vodou.

Od 1919 se soustředil na budování Technické fakulty nové univerzity v Lublani, byl jejím prvním děkanem (znovu 1927/28 a 1930/31) a profesorem geologických předmětů. Založil a vedl její Mineralogicko-geologický ústav, 1924/25 byl rektorem univerzity. Pokračoval v terénním výzkumu zejména v okolí Mariboru. Podílel se na tvorbě slovinské geologické terminologie. Udržoval přátelské vztahy s českými vědci, hovořil plynně česky, v publikacích někdy užíval pseudonym Posazavsky. 1919 byl jmenován zahraničním členem ČAVU, stal se též externím členem Státního geologického ústavu ČSR.

Byl ženat s Annou, roz. Večovou († 1925), podruhé se oženil s Nežikou, roz. Omerzu, s níž měl dceru Anu (* 3. 4. 1928 Lublaň /Slovinsko/, † 11.–12. 6. 2017), geoložku, provd. Hinterlechner Ravnik. H. byl pohřben na lublaňském hřbitově Žale.

D: výběr: Ueber Basaltgesteine aus Ostböhmen, in: Jahrbuch der K. k. Geologischen Reichsanstalt (Wien) 50, 1900, s. 469–525; Beiträge zur Kenntnis der geologischen Verhältnisse Ostböhmens. I. Der Gneissgranit und die Dislokation von Pottenstein, in: tamtéž 50, 1900, s. 593–613; Über die petrographische Beschaffenheit einiger Gesteine des westböhmischen Cambriums und des benachbarten Gebietes, in: tamtéž 52, 1902, s. 163–222; Geologische Verhältnisse im Gebiete des Kartenblattes Deutschbrod (Zone 7, Kol. XIII), in: tamtéž 57, 1907, s. 115–386; Über Eruptivgesteine aus dem Eisengebirge in Böhmen, in: tamtéž 59, 1909, 1, s. 127–244 (s C. H. von Johnem); Geologische Mitteilungen über ostböhmische Graphite und ihre stratigraphische Bedeutung für einen Teil des kristallinischer Territoriums der böhmischen Masse, in: Verhandlungen der K. k. Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1911, s. 365–380; Beiträge zur Geologie der sogenannten „Moravischen Fenster“. I. Tischnowitz (Schwarzawa–Kuppel), in: tamtéž, 1917, s. 42–67.

L: OSN 28, s. 570; R. Kettner, O vývoji geologie v Čechách, in: Vývoj české přírodovědy, L. Viniklář (ed.), 1931, s. 153–155; W. Hammer, Dr. K. H. †, in: Verhandlungen der Geologischen Bundesanstalt (Wien), 1932, s. 147–149; R. Kettner, Prof. Dr. K. H. †, in: Věstník Státního geologického ústavu Československé republiky 8, 1932, s. 265–270 (s bibliografií); F. Slavík, K. H., 1933; NGS 2, s. 712; ÖBL 2, s. 323–324; V. Čech, Sté výročí narození Prof. Dr. K. H., in: Čas. Mineral. Geol. 19, 1974, s. 315–316; J. Kremerová, Soupis personálních bibliografií a biografií českých a slovenských geologů, 1989, s. 44; J. Beneš, Soupis historických geologických map z území České republiky do roku 1918, 1996, s. 20–21; J. Haubelt, K. H. a Radim Kettner, in: Rozpravy Národního technického muzea, sv. 180 (Studie z dějin hornictví 31), 2002, s. 62–71 (s archivními prameny); Z. Kukal, Geologové České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 42–43; ČAVU, s. 371–372; M. Brenčič, K. H. – utemeljitelj slovenske geološke šole, in: Proteus 77, 2014, č. 2, s. 55–63; M. Trajanova, V spomin dr. Ani Hinterlechner Ravnik, in: Geologija (Ljubljana) 60, 2017, 2, s. 334–336; Slovenski biografski leksikon (https://www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi231453/, stav k 16. 6. 2020).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlašímský