StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HIRŠAL Josef 24.7.1920-16.9.2003

Josef HIRŠAL
Narození	24.7.1920
Místo narození	Chomutičky (č. o. Chomutice /u Jičína/)
Úmrtí	16.9.2003
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 624-625
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47396

HIRŠAL, Josef, * 24. 7. 1920 Chomutičky (č. o. Chomutice /u Jičína/), † 16. 9. 2003 Praha, básník, překladatel, editor, esejista

Narodil se v rodině rolníka a venkovského hudebníka. 1940 maturoval na učitelském ústavu v Jičíně. Rok učil v Chomuticích a od 1941 byl pracovně nasazen jako lesní manipulant v několika obcích. Koncem třicátých let sympatizoval s okruhem komunistických středoškoláků kolem časopisu Mladá kultura, 1939–41 redigoval regionální levicový studentský časopis Práce, brzy se však s radikální levicí rozešel. Po osvobození 1945 se stal členem literární skupiny Kamila Bednáře Ohnice, která se hlásila k odkazu Jiřího Ortena a skrytě k existencialismu, za což byla po 1948 ideologicky kritizována. H. působil v redakci listu Svobodné slovo a v nakladatelství Orbis, 1949–50 jako pomocný dělník v ČKD Praha. Od 1950 byl postupně redaktorem nakladatelství Brázda, Naše vojsko a Československý spisovatel, odkud byl 1959 jako nestraník a nemarxista na pokyn ÚV KSČ spolu s Janem Grossmanem a Kamilem Bednářem propuštěn. Do 1962 vedl propagaci divadla Laterna magika, do 1965 literární redakci revue Knižní kultura. Od 1965 byl spisovatelem z povolání. Během tzv. normalizace po srpnu 1968 mohl publikovat pouze v exilu nebo v samizdatu. Řadil se k signatářům Charty 77.

Jeho básnická tvorba náleží zprvu do kontextu válečné ortenovské generace, soustředěné na stránkách Kritického měsíčníku Václava Černého. Subjektivní lyriku shrnul do sbírek Vědro stříbra (1940), Noclehy s klekánicí (1942), Studené nebe (1944) a Úzké cesty (1948). Zachycují vesměs úzkostné stavy privátních dramat a přírodní reflexe. Výjimku tvoří cyklická skladba Matky (1945), věnovaná lidické tragédii. Sbírka básní a básnických próz Soukromá galerie (1965), psaná v letech po únorovém komunistickém převratu 1948, pojmenovala existenciální krizi soudobého člověka. Básnickou sbírku JOB-BOJ (Kassel 1969) napsal ve spoluautorství své životní přítelkyně a spolupracovnice, překladatelky Bohumily Grögerové (* 7. 8. 1921 Praha, † 21. 8. 2014 Praha), podobně jako sbírku Trojcestí (1991). První z nich byla oceněna v zahraničí a znamenala původní příspěvek k tzv. konkrétní poezii. Poslední H. básnickou sbírkou je Párkař (1991).

Závažnou část H. díla představovala poezie pro děti. Originální, hravé verše a důvěrnou znalost přírody vtělil do řady sbírek, počínající knížkami Do práce nám slunce svítí (1944, přepracováno 1949), Snídaně v lese (1948) a dovršené sbírkou Malý grafik (1964) i jazykovými hříčkami Co se slovy všechno poví (s B. Grögerovou, 1965). Pro děti napsal několik divadelních her. Mládeži určil populární prózy psané s přítelem Jiřím Kolářem (Kocourkov, 1959; O podivuhodném životě mudrce Ezopa…, 1960; Enšpígl, 1962; Baron Prášil, 1965; Paleček krále Jiřího, 1992). Novátorský charakter měly H. memoárové prózy Píseň mládí (1986), Vínek vzpomínek (1989), a zejména tři svazky Let let, přinášející souběžné, téměř denní zápisy H. a B. Grögerové (1993–94, dopl. vydání 2007).

H. se stal jedním z vrcholných představitelů českého básnického překladu, od 1969 se jím živil. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století překlady vydával pod cizími jmény nebo pod jménem jazykového spolupracovníka, protože sám nesměl publikovat. Nejintenzivněji a nejobjevněji tlumočil a parafrázoval z němčiny. Sestavil profilové svazky z díla Christiana Morgensterna, pro něhož našel odpovídající výrazové prostředky, dále Heinricha Heineho, Ericha Kästnera, Hanse Magnuse Enzensbergera, Johanna Christiana Günthera, osvícenského humanisty Carla Arnolda Kortuma a Johannesa Bobrowskiho. V součinnosti s B. Grögerovou přetlumočil texty Helmuta Heissenbüttela, Ericha Arendta, Ernsta Jandla, Hanse Carla Artmanna a teoretika Maxe Benseho. Z francouzštiny společně s Grögerovou přeložili výbor z her Eugèna Ionesca. Od 1971 pod jmény jazykových specialistů překládal z čínštiny (Li Po aj.), italštiny (Giambattista Marino, Ludovico Ariosto, Torquato Tasso, Giovanni Boccaccio, Giosuè Carducci), rumunštiny (Nichita Stanescu, Tudor Arghezi aj.), srbochorvatštiny a slovinštiny (Miroslav Krleža, Petr Petrović Njegoš, Duško Radović, Edvard Kocbek, France Prešeren), švédštiny (Erik Lindegren), španělštiny (Luis de Góngora y Argote), portugalštiny (Fernando Pessoa), z jidiš (Leib Kvitko), ojediněle z angličtiny. Kromě toho se autorsky podílel na zahraničních antologiích převážně konkrétní a vizuální poezie, za jejíhož evropského tvůrce, znalce i teoretika byl pokládán. Z podnětu Lubomíra Dorůžky vznikla antologie Americká lidová poezie (1961), za H. účasti antologie Dubrovnická renesanční poezie (1964). H. uspořádal výbor ze světové poezie 20. století Postavit vejce po Kolumbovi (1967), s B. Grögerovou výbor z esejů a manifestů kultury technického věku Slovo, písmo, akce, hlas (1967), antologii Experimentální poezie (1967) a Vrh kostek. Česká experimentální poezie (1993, s B. Grögerovou a J. Kolářem). Byl autorem libreta k opeře E. F. Buriana Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský (1949) a napsal mnoho esejistických doslovů ke svým výborům a antologiím zahraničních básníků. Jeho příspěvky, publikované v SRN, Rakousku, Francii, Nizozemsku, Brazílii, Velké Británii a Itálii, v češtině většinou nevyšly. H. vizuální poezie měla specifickou výtvarnou kvalitu, řadila se do proudu nové citlivosti. Byl členem výtvarné skupiny Křižovatka. Jazykovou, veršovou i vizuální invencí se stal jedním z předních představitelů moderní české básnické kultury a nositelem řady zahraničních i domácích literárních ocenění.

L: Kunc 1, s. 243–244; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, s. 131–132; LČL 2/1, s. 183–185; Jiří Brabec a kol., Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991, s. 135–137; SČS 1, s. 252–254; http://www. slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a bibliografií, stav k 30. 3. 2020); SČSVU 3, s. 150–151; G. Pavlátová, Mastičkářské téma v operách E. F. Buriana, 2014 (magisterská diplomová práce, FF MU, Brno), s. 38 ad.; http:// databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/H/HirsalJosef.htm (se soupisem překladů, stav k 30. 3. 2020).

P: LA PNP, Praha, osobní fond J. H. a B. Grögerové.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera